Armáda židovského státu po více než jednom roce opět zaútočila na pásmo Gazy. Tamní ozbrojená skupina Palestinský islámský džihád odpověděla vypalováním raket na izraelské území. Hamás – vládnoucí hnutí pásma Gazy – se tentokrát bojů neúčastnil. Snaží se nyní Tel Aviv v této oblasti eliminovat zmíněnou militantní formaci na úkor Hamásu?
Pásmo Gazy zaznamenalo po delší době na svém území opět bombardování silnějšího rozsahu. Izraelský útok byl cílen proti organizaci Hnutí islámského džihádu v Palestině (PID; Palestinský islámský džihád) a vládní hnutí pásma Gazy Hamás se do bojů tentokrát vůbec nezapojilo. Pokud by k tomu nakonec došlo, mohla by hrozit mnohem vetší eskalace konfliktu, podobná izraelským operacím z let 2009, 2012, 2014 či z loňského jara, během nichž zemřely stovky, někdy až tisíce palestinských civilistů.
Provokace, nebo obrana?
Jak tedy přesně nynější násilí začalo? Izraelská vláda nejprve začátkem srpna zatkla v Dženínu vysoko postaveného člena PID Básima as-Sa’adího. Nutno dodat, že toto město bylo v posledních měsících výrazným ohniskem palestinského odporu na Západním břehu Jordánu. PID neodpověděl na zatčení svého člena silou, ale pouze vyzval Izraelce, aby as-Sa’adího propustili.
Izraelci vojenskou akci vysvětlili jako preventivní úder, neboť al-Dža’abarí měl údajně chystat teroristický útok proti Izraeli.
Vláda v Tel Avivu poté vyhlásila zákaz vycházení na izraelských územích kolem pásma Gazy, aby ochránila své občany před domnělou odpovědí PID. To je ovšem velmi nestandardní krok, jelikož k němu izraelská vláda v minulosti sahala až poté, co začaly z pásma Gazy létat rakety. Odpověď ozbrojenců ovšem nepřišla ani během následujících třech dnů a v oblasti panoval klid.
Armáda židovského státu poté na Západním břehu vystupňovala zatýkání členů PID a zároveň provedla úspěšný nálet na útočiště Tajsíra al-Dža’abarího, jiného lídra této organizace v hlavním městě pásma Gazy. Velitel byl usmrcen spolu s devíti civilisty. Skoro se zdálo, že cílem bylo vyprovokovat násilnou reakci PID, kterou by izraelská armáda mohla dodatečně ospravedlnit další eventuální ofenzívu.
Čtěte také: Joe Biden na Blízkém východě: Kormidlem se otáčet nebude, jen ta ropa…
Izraelci pak vojenskou akci vysvětlili jako preventivní úder, neboť al-Dža’abarí měl údajně chystat teroristický útok proti Izraeli. Armádní mluvčí Ran Kochav však k němu nepředložil žádné detaily a pouze prohlásil, že al-Dža’abarí plánoval útoky proti izraelským vojákům a civilistům pomocí protitankových střel. Navíc během svého projevu zapomněl jméno zabitého lídra islamistické organizace, což jeho tvrzení na důvěryhodnosti také nepřidalo.
Bojovníci Palestinského islámského džihádu v pásmu Gazy / Foto: Adham al-Dayah / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Palestinský islámský džihád zareagoval tedy až po izraelském náletu, který připravil o život deset lidí. Ozbrojené křídlo PID zvané Brigády al-Quds odpovědělo salvou raket na židovský stát. Během následné třídenní izraelské ofenzívy zemřelo 44 Palestinců včetně 15 dětí a přes 300 lidí bylo zraněno. Palestinské rakety mířící na Izrael údajně z 97 % zachytil obranný systém Iron Dome, a tak na izraelské straně nebyly hlášeny žádné materiální škody ani lidské oběti.
Volební kampaň
Skutečným důvodem izraelské ofenzívy proti cílům v pásmu Gazy mohlo být něco jiného než informace tajných služeb o plánovaném útoku. PID je podporován z Íránu a právě během úderů proti islamistické organizaci odstartovala ve Vídni nepřímá jednání mezi Američany a Íránci o jaderné dohodě JCPOA, proti které židovský stát dlouhodobě vehementně protestuje. Mohlo se tedy jednat o symbolický útok proti íránskému spojenci, kterého má Izrael za humny, ve snaze ukázat odhodlání bojovat s Íránem v regionu.
Dalším z důvodů pro ostřelování Gazy mohla být cynická snaha nynějšího izraelského premiéra Jaira Lapida získat si přízeň domácích voličů před blížícími se listopadovými volbami. Nebylo by to poprvé, kdy se Gaza stala bojištěm v předvolební kampani. Izraelští vládní politici již v minulosti několikrát zahájili vojenské operace právě v předvolebním období, aby se ukázali jako silní a nekompromisní lídři. V pondělí 8. srpna však bylo uzavřeno Egyptem zprostředkované příměří mezi PID a Izraelem, které doposud nebylo porušeno.
Symbióza Izraele s Hamásem
Jak Hamás, tak PID jsou spojenci Íránu, úhlavního nepřítele Izraele. Hamás měl ovšem během arabského jara vážné rozepře s Íránem ohledně situace v Sýrii a Jemenu, kde palestinští islamisté podporovali opačné strany občanských válek. Je tedy potřeba vzít v potaz závislost lepšících se vztahů Hamásu s Izraelem na tom, jak zrovna toto hnutí vychází s vládou v Káhiře.
Ačkoli jsou pro izraelskou vládu islamisté z Hamásu stále oficiálním nepřítelem číslo jedna, jejich vztahy se v poslední době zlepšují.
Důležitým mediátorem konfliktů mezi Izraelci a palestinským odporem je již tradičně mnoho let Egypt, kde byl ovšem Hamás dříve jakožto spojenec domácí zakázané opozice z Muslimského bratrstva považován za teroristickou organizaci. Nicméně v době, kdy se objevila hrozba Islámského státu na Sinaji, začal egyptský režim Abd al-Fattaha as-Sísího na společném postupu proti džihádistům spolupracovat právě s Hamásem. Egyptští představitelé přestali mluvit o Hamásu jako o teroristické organizaci a začali ho nazývat hnutím odporu.
Čtěte také: Teherán hrozí židovskému státu pomstou za letité atentáty proti svým občanům
K podobnému, ovšem spíše nevyřčenému trendu dochází i mezi Izraelem a Hamásem. Důvodem může být částečně i právě zlepšení vztahů as-Sísího režimu s touto organizací, neboť Egypt je pro židovský stát důležitým partnerem v regionu. Ačkoli jsou tedy pro jakoukoli vládu v Tel Avivu islamisté z Hamásu stále oficiálním nepřítelem číslo jedna, jejich vztahy se v poslední době viditelně zlepšují. Izrael nabízí vládnoucímu hnutí pásma Gazy mírné ekonomické ústupky, což se projevuje například i na tom, že vpouští na své území stále více palestinských gastarbeiterů a obchodníků.
Nynější ofenzíva mohla být tudíž také projevem izraelské snahy oslabit proíránský Palestinský islámský džihád oproti Hamásu, který není tak spolehlivým partnerem Íránu a zároveň má teď lepší vztahy s Egyptem. Hlavní izraelskou strategií byla vždy jeho snaha rozdělovat a fragmentovat palestinský odpor podporou jednoho proti druhému. Například v 80. letech židovský stát podporoval, či spíše jen toleroval islamisty, aby oslabil sekulárního rivala Fatah.
Ať už byl důvod k poslední izraelské ofenzívě jakýkoli, násilí odráží situaci periodicky se opakujících eskalací mezi Izraelem a pásmem Gazy, které je již patnáctým rokem nejen pod izraelskou, ale i egyptskou blokádou. Dokud se zoufalá ekonomická a humanitární situace Palestinců nevyřeší, můžeme očekávat další podobné násilnosti větší či menší intenzity.
