Sněmovna vydala Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Důvodem jsou xenofobní volební plakáty jeho strany SPD. Není to ale jediný český politik, který se na svět dívá přes rasistické brýle. A škodí tak Česku v zahraničí.
„Je v Česku rasismus?“ zeptal se mě jeden vysokoškolský student v Zambii. Uvažoval o výměnném pobytu v Evropě a možností bylo i tuzemsko.
Dlouho jsem nad odpovědí přemýšlel. Rozhovor totiž proběhl loni v létě, kdy na Václavském náměstí visely billboardy hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura před nimi pózoval.
Podle toho vypadala moje odpověď. Nebyly to ale jen rasistické plakáty na jednom z cizinci nejnavštěvovanějších míst v Česku, co mě přimělo konstatovat, že rasismus je „u nás celkem běžný“.
Hlavou mi proběhly všemožné rozhovory a příspěvky na sociálních sítích. Ty dokola opakované rasistické narativy a pseudovědecké žvásty, že má někdo něco v krvi.
Pár měsíců na to právě takové vyjádření pronesl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák v pořadu Události, komentáře na České televizi. Mířil na Palestince a řekl, že „základem jejich genetické výbavy je nenávist ke všemu izraelskému“.
Lži rasistické pavědy jsou používány dodnes.
Což je papouškování vědeckého rasismu, který používal pseudovědecké metody k obhájení nadřazenosti určité skupiny lidí. Jako bychom se vrátili do první poloviny minulého století.
Takové názory způsobily nebo obhájily mnoho genocid a etnických čistek, v čele s holokaustem. Ani po něm ale lži rasistické pavědy ze světa nezmizely a jsou používány dodnes.
Dvořák se nakonec za svá slova omluvil. Ale například europoslankyně Danuše Nerudová mu na síti X odepsala, že jeho slova „pochopila“ a „omluva netřeba“.
Ovšem Okamura své plakáty naopak obhajuje – pasoval se dokonce do role mučedníka. Po vzoru Jana Husa tak opakuje: „Neodvolám!“
Svůj příběh vzdoru rozjel poté, co sněmovna poslance vydala k trestnímu stíhání. Policie podezírá Okamuru z podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo z omezování jejich práv a svobod.
Jeho „boj za svobodu slova“ mu určitě zvedne oblíbenost u jeho voličů a nejspíš i získá další hlasy. Ať už ale bude odsouzen, nebo ne, podobná slova a činy podkreslené rasismem s tím nezmizí. Prosákly totiž do mainstreamu.
Stále méně pomoci
„Vymeteme je i z Česka“ prohlašuje směrem k „aktivistickým“ neziskovkám předseda SPD po vzoru Donalda Trumpa. Mluví také o Člověku v tísni, který dekády pomáhá lidem v nouzi po celém světě a značně zlepšuje renomé České republiky v zahraničí.
Okamura, stejně jako celá SPD, přitom dělá pravý opak. Nejenže svůj rasismus dává na odiv a chlubí se jím, ale politickou činností dlouhodobě sabotuje pomoc lidem v nouzi.
Čtěte také: Zachránit děti Trumpovi navzdory. Jak probíhá stopka USAID
Jejich krajně pravicový nativismus a populismus, tedy upřednostňování „našince“ a „obyčejných lidí“ před cizinci a údajnými elitami, vedl k většinově přijatým škrtům v humanitární i rozvojové podpoře.
To vše v době, kdy potřeba pomoci lidem v nouzi roste a svět zažívá obrovské humanitární katastrofy. S výjimkou Ukrajiny se dějí hlavně nebílým lidem a pomáhat jim proto není podle řady tuzemských politiků českou hodnotou.
„Původně okrajové postoje brání naplňování mezinárodních závazků a cílů české zahraniční politiky zejména na mezinárodních fórech,“ píše se v analýze Svět v proměnách Ústavu mezinárodních vztahů.
Jiří Kobza z SPD byl populistickým „spasitelem“, který v roce 2017 jako první přednesl konkrétní návrhy na přesun 200 milionů korun z rozvojové spolupráce na „naše lidi“. Podporu mimo stranu tehdy nezískal. Postupem času se ale škrtů ujaly další strany a přišla normalizace návrhů krajní pravice.
Globálních výzev neubývá, ale česká rozvojová a humanitární pomoc klesá. 📉Když odečteme v Česku vynaloženou pomoc těm, kteří utekli před válkou na 🇺🇦, vrátili jsme se na 0,11 % HNP, stejný podíl našeho bohatství jako v roce 2003 před vstupem do 🇪🇺. Máme co slavit? @FoRS_CZ https://t.co/kp4iN9MiZu
— Ondřej Horký-Hlucháň (@OHorkyHluchan) April 16, 2024
Vše navzdory oficiálnímu stanovisku české vlády: nutnosti „pomoci na místě“. Stejný přístup je dlouhodobě využíván i Visegrádskou skupinou jako argument pro odmítání uprchlíků.
Škoda jen, že česká pomoc na místě často znamená dodání financí autoritářskému vládci, který nebílé obyvatelstvo udrží mimo starý kontinent. Nebo rovnou pošleme peníze armádě, která podpoří zabíjení. Domysleli jsme ale, že migraci vyvolávají právě války?
Čtěte také: Příliš vzdálená válka? Do konfliktu v Kongu je zataženo i Česko
Jenže mezi Čechy a Češkami je škrtání pomoci cizincům vítané. Podle Eurobarometru jsme v rámci celé Evropské unie na samotném chvostu veřejné podpory rozvojové spolupráce.
Důvodů může být určitě celá řada, ale jedním z nich zůstává rasismus. Vědecky vyvrácená tvrzení slyšíme v každém koutu republiky a odsuzováním nebílých lidí nás „obohacují“ naši blízcí i média.
Dlouhodobá a usilovná práce na vytváření rasistických stereotypů s cílem vyvolat strach je ostatně i důvodem, proč na plakátu SPD nebyl s nožem běloch, nýbrž černoch. Strach, obzvlášť ten xenofobní, je mocná zbraň a dokáže lidi mobilizovat. V tomto případě k volbám.
V celé Africe i v jiných částech světa je množství talentovaných lidí, kteří přemýšlejí o kariéře v Evropě či přímo v Česku. Sám jsem po v úvodu zmíněném rozhovoru v Zambii procházel kolem plakátu lákajícího čerstvé inženýry do Vimperka.
Při rozhodování, zda se k nám vydají, budou zahraniční občané zvažovat i podobu české veřejné debaty.
viděno v Africe
z toho nebude mít @SPD_oficialni radost pic.twitter.com/FSFjLbQUpk
— Filip Brychta (@F_Brychta) August 22, 2024
Vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání je správným krokem na dlouhé cestě. Zatím ale musím popravdě odpovídat: Ano. V Česku rasismus je – a nese politické body.
