Nedávná návštěva Nancy Pelosi na Tchaj-wanu představuje odvážný diplomatický krok s nepopiratelnou symbolikou. Má však špatné načasování. Na rozdíl od předchozího pošťuchování mezi Čínou a Tchaj-wanem po konci studené války z ní vyplývá skutečně globální krize. Budeme ji pociťovat další týdny a měsíce.
Posledním vysoce postaveným představitelem USA, který navštívil před 25 lety Tchaj-wan, byl Newt Gingrich. Ten aktuální napětí nepřeceňuje. Naopak čínské výhružky označil za blafování a velkohubá prohlášení. Jakékoliv podobné hodnocení je však hrubým podceněním a nepochopením situace.
Národní celistvost je pro čínské vedení i tamní populaci jednou z vůbec nejcitlivějších otázek. Jde v ní o geopolitický význam Tchaj-wanu, ale především o otázku národní identity. Jestli může něco zcela pohřbít Si Ťin-pchingův program „čínského snu“ apelujícího na národní hrdost, je to národní dezintegrace. A Tchaj-wan je oblastí, kde k ní nebo k jejím náznakům může nejpravděpodobněji dojít. Například s dočasným ekonomickým poklesem se čínský režim vyrovná snadněji než se symbolickými akcemi, které mu připomínají, že ztrácí identitární propojení s Tchaj-wanem.
Připravená čínská reakce
Takovou připomínku znamenala i návštěva Nancy Pelosi. Čínská reakce tak byla okamžitá a zjevně předem naplánovaná. Ve spletitém systému tamních orgánů a složek byla i velmi dobře koordinovaná, ačkoliv to nebývá vždy pravidlem, a to ani ve vztahu k teritoriálním konfliktům.
Čínské narušení výsostných vod Tchaj-wanu je výrazným gestem, které zvyšuje riziko nechtěné eskalace.
Kroky Číny představovaly – a i do dalších týdnů či možná měsíců budou představovat – komplexní odpověď. Ta zahrnuje vojenská cvičení v blízkosti Tchaj-wanu, kyberútoky na jeho oficiální stránky či promptní vyhlášení sankcí proti ostrovní zemi. Vojenská cvičení jsou většího rozsahu než v letech 1995 a 1996, kdy proběhla v Tchajwanské úžině poslední velká krize. Vytyčené oblasti armádních manévrů se také nacházejí výrazněji blíže Tchaj-wanu než v polovině 90. let a tento ostrov téměř obkličují.
S odletem Pelosi reakce Pekingu neskončí. Otázkou je, jestli Čína nemůže obdobně reagovat i proti USA, což by mohlo krizi ještě výrazně prohloubit.
Čtěte také: Čínská armáda je na nohou a cvičí kolem Tchaj-wanu. O jaké vojsko jde?
Navíc vojenská cvičení zřejmě narušila výsostné vody Tchaj-wanu. Čína sice popírá, že by ostrov výsostné vody mohl mít, avšak tamní vláda si je legitimně nárokuje. Jejich narušení je každopádně výrazným gestem, které zvyšuje riziko nechtěné eskalace.
Možná jsme již tedy v momentu, kdy se současná krize stává tou největší mezi Čínou a Tchaj-wanem od konce 40. let 20. století, kdy komunisté vyhráli v občanské válce a vytlačili své protivníky právě na Tchaj-wan.
Někdo se ziskem, jiný jen s dalšími vráskami
Tchaj-wanu návštěva Pelosi přinesla důležité symbolické gesto, byť i pro něj bude další vývoj náročný. Koneckonců, podobný typ podpory si zejména politici z vládnoucí Demokratické pokrokové strany přejí a uvědomují si, že na diplomatickém poli nemohou v nejbližší budoucnosti o moc více získat.
Hlavní cíl Číny je bezpochyby obnovit pomyslné červené linie, které by se neměly překračovat. V konečném důsledku se Peking bude snažit posílit princip jedné Číny, který popírá možnost uznání nezávislého Tchaj-wanu. Je si totiž správně vědom toho, že tento princip sice všechny významné státy stále oficiálně uznávají, ale zároveň je různě „okopáván“ a umenšován.
Pokud by se čínskému vedení současným tlakem podařilo odradit od potenciálních návštěv další politiky, šlo by z jeho pohledu bezpochyby o úspěch. Tím ve vztahu k domácímu publiku však může být i prostá skutečnost, že se Si Ťin-pching zachová jako silný vůdce. Udržovat takový obraz potřebuje Si i kvůli nadcházejícím stranickým volbám.
Pouze pro USA nemohou ze současné situace plynout žádné jasné výhody. Pelosi se zapíše do dějin, ale Spojeným státům jako celku její návštěva mnoho nepřinese. Či spíše přinese velmi ošemetnou situaci, kdy musejí zároveň řešit krizi ve východní Evropě i východní Asii. Z hlediska svých kapacit se mohou USA docela dobře vypořádat s jednou z nich, ale mnohem hůře s oběma, zvlášť pokud by se protahovaly.
Jak už někteří komentátoři upozornili, problém je tedy především v načasování, které se překrývá s probíhající rusko-ukrajinskou válkou.
Podpora Taiwanu je jedna věc. Ale cesta Nanci Pelosi na Taiwan mnoho nepřináší a kvůli načasování může mít nedozírné následky pro Ukrajinu. V případě eskalace reálně hrozí, že by Spojené státy musely výrazně omezit její podporu. USA totiž chybí klíčové kapacity. pic.twitter.com/XGnJOAl3Ba
— Jan Ludvík (@nuclearJan) August 2, 2022
V nadcházejícím zimním období může Rusko výrazněji využít faktor dodávek plynu, a tak mírnit evropskou podporu Ukrajině. Ta by pak byla ještě více závislá na pomoci Spojených států. Kdyby návštěva proběhla o půl roku později, mohla by být lépe zvladatelná.
Ani Tchaj-wan se ale bez zapojení USA v této krizi neobejde. V 90. letech byl vojenský poměr sil mezi Čínou a jejím ostrovním sousedem přibližně srovnatelný, během posledních dvou dekád však jasně převážil ve prospěch říše středu.
Globální rozměr: nejen Tchaj-wan a Ukrajina
Takzvaná první a druhá tchajwanská krize v 50. letech byly dozvuky občanské války. Třetí krize v polovině 90. let se odehrávala v době globální dominance Spojených států. Ta současná probíhá v etapě mocenského nástupu Číny a relativního oslabování USA, kdy je riziko zásadní systémové konfrontace mezi velmocemi vysoké.
Důležitý je i kontext probíhající rusko-ukrajinské války. Zatímco Putinova agrese v únoru 2022 neměla přímé následky pro dění v Tchajwanské úžině, současná tchajwanská krize je naopak může mít pro Ukrajinu.
Pokračování napětí v Tchajwanské úžině činí z hledání řešení napříč všemi dimenzemi gordický uzel, který možná nejde rozetnout.
Jak už jsem upozornil, pozornost USA se bude tříštit a americké vojenské, ekonomické i diplomatické kapacity jsou omezenější než třeba před 20 lety. Pro Západ asi nejbolestnějším výsledkem by pak mohlo být, že ve snaze „potrestat“ Spojené státy se Čína přimkne výrazněji k Rusku v současné válce na Ukrajině.
Zmíněná možnost, třeba v podobě výrazné zbrojní podpory Rusku, není snad zatím příliš pravděpodobná. Ale pro Čínu by to mohl být způsob, jak využít proti USA kartu, která je podobně (i když stále ne tolik) citlivá jako Tchaj-wan pro Čínu.
Čtěte také: Krize v Tchajwanském průlivu: Vzlétnou čínské stíhačky k letadlu s Nancy Pelosi?
Peking se doposud ve vztahu k rusko-ukrajinské válce snažil lavírovat mezi Moskvou, kterou zdrženlivě podporoval, a Západem, který ujišťoval, že není aktérem konfliktu, ale že zároveň považuje zájmy Ruska v blízkém pohraničí za legitimní.
Nejen já jsem se původně domníval, že toto lavírování je znakem čínské neochoty se rozhodnout, a hlavně určité neefektivity, jelikož v dané „balancovací“ pozici Peking schytával kritiku tak trochu ode všech. Navíc v této pozici nedokázal smysluplně obhajovat normy, které jsou pro něj jinak zásadní – jako třeba nezasahování do vnitřních záležitostí.
Postoj Číny však efektivitu patrně obsahoval, a to značnou. Rusko po provedení své agrese vůči Ukrajině totiž bylo a je odsouzeno k přeorientování se na Asii. Čína tak ani nemusela Rusko příliš podporovat, ale zároveň mohla těžit z ruské nutnosti spolupracovat s ní, například jí levněji prodávat energie. Zároveň Peking nemusel přistoupit na vyostřování bipolárních tendencí, čemuž se snažil alespoň před koronavirovou pandemií vyhýbat. Nyní existuje reálná šance, že Čína tuto svoji pozici přehodnotí.
Především pak nesmíme zapomenout, že nejen bezpečností a vojenské krize jsou strategickým kontextem naší doby. Patří do něj sociálně-ekonomická a environmentální krize, jejíž odnoží je ta energetická. Všechny tyto krize jsou propojené a je potřeba je řešit současně. Vyžadují také nalezení vhodného rámce globálního vládnutí, což je bez Číny téměř nemožné.
Pokračování napětí v Tchajwanské úžině tedy z hledání řešení napříč všemi zmíněnými dimenzemi činí gordický uzel, který možná nejde rozetnout.
Autor působí na Katedře asijských studií Metropolitní univerzity Praha a externě přednáší v Institutu politologických studií FSV UK. Zaměřuje se především na mezinárodní politiku a bezpečnost (Čína, Indie, východní Asie) a čínskou domácí politiku.
