Evropská unie uzavřela dohodu s dalším severoafrickým státem. Tentokrát s Egyptem, kterému přislíbila 7,4 miliardy eur s cílem „přinést do regionu sužovaného problémy stabilitu“ a „zabránit příští uprchlické krizi“. Evropské miliardy tak poputují do další země s autoritářským režimem.
Egypt platí za nejlidnatější arabskou zemi s bohatou historií a také za stát vedený represivním režimem, který sužují krize. Nově získal stát ještě další nálepku: můžeme jej označit i za „strategického partnera Evropské unie“.
Vyplývá to z dohody, kterou do Káhiry přijela slavnostně podepsat šestice představitelů EU. Ti na fotografiích z nedělní události v sále s mramorovými sloupy a naleštěnou podlahou stojí po boku egyptského autoritářského lídra Abd al-Fattáha as-Sísího.
Šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyen do Káhiry doprovodili zástupci a zástupkyně členských států Unie. V neděli se tak na společné tiskové konferenci usmívala i italská premiérka Giorgia Meloni a její belgický protějšek Alexander Croo. A dále i řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, prezident Kypru Nikos Christodoulidis a rakouský kancléř Karl Nehammer.
Jednání EU s autokratickými vůdci vyvolávají obavy z možného zneužití finančních prostředků a nedostatečného dodržování lidských práv.
Na čem se Evropská unie s Egyptem tedy domluvila? Smlouvou evropský blok přislíbil finanční injekci ve výši 7,4 miliard eur – ty má severoafrické zemi poskytnout do roku 2027. Pět miliard eur z balíku představují půjčky, 1,8 miliardy eur pak investice a 600 milionů eur granty.
„(Egyptu) poskytneme finance na investice, kterými tam vytvoříme větší hospodářskou aktivitu. Aby v zemi zůstala mladá generace,“ nechala se v neděli slyšet šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen podle serveru Politico.
Kancelář prezidenta Sísího potom k vyjednané dohodě uvedla, že jejím cílem je „významné zrychlení spolupráce i koordinace mezi oběma stranami a dosažení společných zájmů“.
Dohoda s Egyptem? Zdaleka ne první svého druhu
Představitelka EU Von der Leyen se vyjádřila rovněž k další palčivé otázce – migraci. „Egypt čelí obrovské migrační krizi, kdy do země ve velkém přicházejí súdánští, syrští a palestinští uprchlíci. (…) Naším cílem je pomoci jí se s tím vyrovnat,“ prohlásila šéfka EK.
Fakticky tedy poněkud nesprávně – Egypt v tuto chvíli podle dostupných zpráv palestinské uprchlíky nepřijímá, skrze různé cesty (jak popsal The Intercept) je nicméně možné se do země dostat.
„Všichni jsme nesmírně znepokojeni válkou v Gaze a katastrofickou humanitární situací, která se tam vyvíjí. Gaza čelí hladomoru, a to nelze akceptovat,“ řekla Von der Leyen a apelovala na dosažení příměří v Gaze, která s Egyptem sousedí.
„Řešení migrace“ je každopádně nedílnou součástí nové dohody mezi evropským blokem a Egyptem – na výdaje spojené s migrací je vyčleněno 200 milionů eur ze zmiňovaných grantů.
Může se to zdát jako poměrně málo vzhledem k tomu, že v Egyptě v současnosti pobývá asi půl milionu registrovaných uprchlíků a žadatelů o azyl převážně ze sousedních zemí (a miliony dalších bez registrace). Brusel ale doufá, že nabuzení egyptského hospodářství bude mít větší efekt než „jen“ posílení hraniční kontroly.
„Tyto finanční zdroje posílí nejen egyptský bezpečnostní aparát – oživí i ekonomiku, kterou výrazně ovlivnil růst inflace a rozšířená nezaměstnanost,“ řekla pro Voxpot ke smluvenému balíku polská odbornice Magdalena El Ghamari, která se zaměřuje na konflikty na severu Afriky a v jihozápadní Asii.
Čtěte také: Migranty do Rwandy pošleme. Klidně protiprávně, plánuje Británie
El Ghamari připomněla, že pakt uzavřený s Egyptem není zdaleka prvním svého druhu: „Je v souladu s řadou srovnatelných dohod, které Brusel podepsal s dalšími zeměmi v tomto regionu, a také součástí snah evropských lídrů zastavit ‚nelegální migraci‘ do bloku – zejména s blížícími se evropskými volbami, které se konají v červnu.“ Další podobné dohody uzavřela EU mimo jiné s Tuniskem nebo třeba Mauritánií.
Egypt je v současnosti domovem přibližně 9 milionů migrantů, včetně 4 milionů Súdánců a 1,5 milionu Syřanů, jak uvádí Mezinárodní organizace pro migraci OSN. A to v Evropě vzbuzuje obavy. „Řecko a Itálie se obzvláště obávají další potenciální migrační krize, která vzejde především z Gazy a právě Egypta,“ podotkla odbornice.
Externalizovat, externalizovat, externalizovat
S unijní delegací do Káhiry dorazili právě i zástupce Řecka Mitsotakis a italská premiérka Meloni. „(Dohoda) je nejlepší cestou, jak čelit nelegální migraci a bojovat proti pašerákům lidí. Nejlepším způsobem je ujistit občany afrického kontinentu o jejich právu neemigrovat do Evropy, což je něco, co můžeme udělat pouze rozvojem,“ prohlásila šéfka italského kabinetu.
EU touží po stabilitě. Celý její přístup je postavený na tom, že chce zabránit migrantům dostat se vůbec do Středozemního moře.
Stejně jako předtím úmluvou například s Tuniskem, i dohodou s Egyptem si ale Evropská unie vysloužila kritiku. Pokračuje totiž v už zavedené politice externalizace, kdy platí jiným státům za to, že na starý kontinent příchozí nepustí.
Navenek EU sice deklaruje pomoc s ekonomickým rozvojem, realita je ale problematická. „Fakticky se často příliš nesnažíme o podporu udržitelného rozvoje, odstranění chudoby nebo obecně konfliktů, politických nebo ekonomických problémů. Tedy některých z důvodů proč lidé utíkají ze svých zemí. To je navíc obrovský a dlouhodobý úkol,“ upozorňuje Jan Daniel, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů.
Brusel místo toho raději podporuje místní vlády nebo pohraničníky, aniž by se třeba pokusil o hledání jednodušších legálních cest. V současné době podle Daniela sledujeme spíše jen snahu o zabezpečení Evropy za každou cenu.
Evropská unie těmito postoji rezignuje na své deklarované hodnoty – mimo jiné respekt k lidským právům. „To je ale dlouhodobější trend, nejde o něco, co by se ukázalo až nyní s Egyptem. Sledujeme ho přinejmenším od roku 2014, kdy začala migrační krize, ale v podstatě spíše posledních patnáct, dvacet let,“ shrnul.
Dohoda EU s Tuniskem
Dohodu strany podepsaly loni v polovině června. Na migraci má jít přes 100 milionů eur, další více než miliardu eur pak Tunisko dostane v podobě půjček. Stejně jako z Egypta, i z Tuniska se stal „strategický partner EU“ – země si jsou podobné i autoritářskými režimy, které v nich panují.
Podle Al-Jazeery Brusel tvrdí, že rozšířením partnerství s touto lidnatou severoafrickou zemí bude „podporovat demokracii a svobody“. Směna finanční pomoci za omezení migrace se ale mezi kritiky s pochopením nesetkává.
„Jednání EU s autokratickými vůdci vyvolávají obavy z možného zneužití finančních prostředků a nedostatečného dodržování lidských práv,“ připustila v rozhovoru pro Voxpot Magdalena El Ghamari.
Stačí si podle ní vzpomenout na nedávný incident, kdy tuniské úřady odepřely vstup zákonodárcům EU, kteří chtěli zkontrolovat, zda země dohodu dodržuje. „To jen zdůraznilo nedostatek transparentnosti a tlaku na odpovědnost, co se těchto smluv týče,“ myslí si polská výzkumnice.
Čtěte také: Postfašistické odpovědi na migraci. Jak italská vláda (ne)řeší svoje královské téma
El Ghamari se zastavila právě u dohody, již EU uzavřela s Tuniskem – vedla totiž k přesměrování příchozích osob do Libye. „A to je podle mě hluboce znepokojivé. Libyí zmítá konflikt význačný moderním otroctvím, obchodováním s lidmi a nehorázně špatným zacházením s migranty. To vyvolává vážné etické otázky o nezamýšlených důsledcích našich migračních politik a jejich dopadu na zranitelné skupiny obyvatel,“ dodala.
Kdo koho potřebuje?
Odmítavé hlasy se ale ozývají především směrem k faktu, že se Evropská unie opět rozhodla posílat miliardy eur do země s autoritářským režimem. Egyptský prezident Sísí se dostal k moci před deseti lety poté, co svrhl prvního tamního demokraticky zvoleného lídra. A situace v zemi je v mnoha ohledech bezútěšná.
Program Vision 2030
„Sísího vláda propaguje stabilitu, bezpečnost a hospodářskou prosperitu. Snaží se získat zahraniční investice, podpořit inovace a modernizovat ekonomiku, aby dosáhla cílů programu. Čelí však také kritice za to, jak nakládá s politickým disentem a otázkami lidských práv. Vyvolává to obavy ohledně inkluzivity a transparentnosti Vision 2030. Podle kritiků vyžadují skutečný pokrok a udržitelný rozvoj širší politickou účast a respektování občanských svobod,“ shrnula Magdalena El Ghamari.
„Egypt je samozřejmě autoritářský stát, který potlačuje opozici. Represe míří nejen na islamisty z Muslimského bratrstva, postihují i liberálnější aktivisty a novináře, kteří píší kriticky o režimu. A skutečně není zrovna málo těch, kteří byli přinuceni ze země odejít, případně byli dlouhodobě věznění,“ objasnil pro Voxpot analytik Jan Daniel.
Nejedná se o jednotky vězněných: podle investigativy listu The New York Times držel v roce 2022 egyptský režim za mřížemi přes 60 tisíc politických vězňů. Část z nich se ve vězení ocitla prostě proto, že „měla jiné politické názory“. Země takovou praxi odmítla.
Další vrstvu pak představuje i hluboká ekonomická krize, kterou Egypt prochází. Země byla již několikrát nucena devalvovat svou měnu, s tamní ekonomikou to ale vypadá jen hůř a hůř. „Dohody tohoto typu tedy Egypt prostě potřebuje,“ pokrčil rameny Daniel.
A Evropská unie potřebuje – minimálně ve svém nynějším nastavení – Egypt. „EU touží po stabilitě. Celý její přístup je postavený na tom, že chce zabránit migrantům dostat se vůbec do Středozemního moře, případně přes něj,“ uzavřel pro Voxpot Jan Daniel z ÚMV.
