Po zveřejnění slovenských volebních průzkumů v sobotu večer následovala ve štábu progresivců neskrývaná radost. Odhady straně dávaly naději na vítězství. Nálada se nicméně s postupujícím večerem vytrácela a strana nakonec zůstala hluboko v závěsu. Proč se průzkumy tak pletly?
Po uzavření volebních místností na Slovensku vyšly v sobotu večer dva exit polly – sociologické průzkumy mezi voliči opouštějícími volební místnost. V průzkumech jde o to zjistit, komu voliči reálně dali svůj hlas, a dozvědět se tak ostře sledovanou informaci o několik hodin dříve, než doběhne sčítání hlasů a výsledky budou finálně zveřejněny.
První a citovanější z nich si nechala vytvořit televize Markíza od agentury Focus. Progresívne Slovensko podle něj mělo zvítězit s 23,5 procenty nad druhým SMERem. Ten měl podle průzkumu získat jen 21,9 procent. Druhý vytvořila agentura Median SK pro veřejnoprávní RTVS. V tom získalo Progresívne Slovensko jen 19,97 procent, nicméně stále vyhrálo nad SMERem s 19,09 procenty.
Velmi brzy se nicméně ukázalo, že se oba exit polly poměrně významně pletly. Volby vyhrál SMER Roberta Fica se ziskem 22,94 procent nad druhým Progresívnym Slovenskom se 17,96 procenty. Jak se mohly průzkumy, které jindy bývají poměrně přesné, takto mýlit? O tom jsme se bavili se sociologem Danielem Prokopem, který vede výzkumnou agenturu PAQ Research.
Jak mohly exit polly na Slovensku tak významně selhat?
Exit polly vypadají jako něco jednoduchého, protože pracují s velkým vzorkem respondentů. Jejich základním úskalím ale je, že výzkumníci neznají populaci, kterou zkoumají. Když děláte reprezentativní výzkum, tak znáte vzdělání respondentů, jejich věk, pracovní status, příjmy. Vzorek přesně znáte a víte, kdo se bude účastnit voleb a kdo ne nebo koho respondenti volili v minulých volbách. Kombinací výběru a vážení pak dokážete vzorek udělat reprezentativní (to znamená, že je možné z něj dělat závěry o celé zkoumané populaci, v tomto případě slovenských voličích, pozn. red.).
Oproti tomu v exit pollu někteří lidé odpovídají a jiní odmítají odpovědět, a vy tak dostanete vzorek, který má například nadreprezentované vysokoškoláky. Jsou to ale jen voliči, kteří vycházejí z volebních místností, a vy nedokážete odlišit, jestli je vychýlení vzorku dáno tím, že lidé bez vysokoškolského studia výzkumníky odmítali, nebo že nešli k volbám. Pokud je ten vzorek ovlivněný tím, že určití lidé nešli k volbám, tak máte správné výsledky, pokud je to dané tím, že vám odmítají odpovědět specificky jen někteří lidé, tak budete mít výsledek špatně.
Víme o tom, proč a jací lidé odmítají účast v exit pollech?
Účast odmítají různí lidé z různých důvodů. Dotazování následuje hned poté, kdy anonymně volíte, a někomu může vadit prozrazovat svou preferenci člověku před volební místností. Zároveň už je to podruhé v řadě, kdy exit polly podhodnotily SMER, respektive měly vychýlený poměr SMERu vůči liberálním stranám. Minule to bylo zhruba o 4,5 procentního bodu a teď to bylo podobně. Jenže tentokrát byl ten celkový rozdíl ještě větší, protože průzkum ještě víc nadhodnotil liberální strany. Z toho můžeme říct, že voliči SMERu a nějakých analogických stran evidentně odmítají odpovídat.
Samozřejmě tam může být hodně dalších chyb třeba v regionálním pokrytí, protože pro velkou přesnost musíte mít opravdu hodně sběrných míst. Máme analýzy ze zahraničí, které říkají například to, že když jsou tazatelé studenti, tak jim víc odpovídají mladší a liberálnější voliči. Proto je třeba být hodně diverzitní. Je třeba se ptát na hodně místech, mít velmi striktní metodiku, například jasně dané, že se ptáme každého pátého člověka vycházejícího z volební místnosti. Zároveň je třeba nějak ošetřit i ty lidi, kteří odmítnou odpovědět. To se ošetřuje dvěma způsoby.
Jeden je ten, že máte dobrou představu o populaci voličů. Například z výzkumů víte, že tam bude 30 procent vysokoškoláků. Lidi, které vycházejí, kontrolujete proti očekávané populaci a podle toho upravujete data. Druhá metoda je, že se snažíte nějakým způsobem podchytit, koho mohli volit ti lidé, kteří vás odmítají. Zjistíte od nich třeba věk, vzdělání, koho volili minule a podle toho to odhadujete. Jsou to velké a hodně složité metodiky a není úplně jasné, která je nejlepší. Úplně nejlépe to ale nedopadá ani v zahraničí. Obecně bych řekl, že to je hodně složitá věc za strašné peníze, a já vlastně moc nevidím důvod jí dělat.
Když se podíváte na to, co se stalo, co z toho máme vyvodit jako za závěry o voličích SMERu a Progresívneho Slovenska oproti ostatním, které průzkum odhadoval lépe?
Obecně voliči, kteří mají menší důvěru v instituce, v nich odpovídají míň. To je zřejmě část voličů SMERu. Pravděpodobně se taky dá říct, že tihle voliči považují podobné výzkumy za součást nějakého nevládního establishmentu, takže tam je ta nedůvěra větší. Je to něco podobného, jako neúspěchy výzkumu na americkém středozápadě, kde je situace trochu podobná.
Takže se dá říct, že čím větší je propast mezi běžnými občany a elitami, tím méně přesné budou i exit polly?
Ono to docela osciluje, ale myslím si, že Slovensko je má poslední dva roky nadstandardně špatné. Víme, že i v Británii to lítá nahoru a dolů, ve Francii už je ani nedělají, v USA je to podle států. Já si myslím, že exit pollům odzvonilo a lepší je reprezentativní výzkum. Nicméně odchylky, které teď vidíme na Slovensku, nejsou u podobných výzkumů úplně standardní.
Může mít vliv na ochotu odpovídat i pocit dotazovaných, že část médií i osobností viditelných ve veřejném prostoru se ostře vymezuje proti Ficovi a jeho neliberální rétorice a voličům je prostě hloupé přiznat, že tu stranu volili?
Už neplatí, že by v průzkumech byly podreprezentované strany jako ĽSNS (Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko, pozn. red.), Republika, SPD Tomia Okamury, komunisté a podobně. Naopak při posledních slovenských volbách ty strany dopadly spíš hůř, než kolik jim dávaly výzkumy. Tam to odmítáním a neochotou se účastnit není. Řekl bych, že z toho, co vidíme v Česku i na Slovensku, můžeme soudit, že nejcitlivější jsou relativně mainstreamoví voliči stran, které jsou sice často označované jako nepřijatelné, ale nejde ještě o ty skoro fašistické. U nás to můžou být například voliči ANO.
U Republiky mohl hrát roli strach jejich voličů, že jim propadne hlas, kdyby se nedostali…
Republika měla velkou pravděpodobnost, že se do parlamentu dostane. Spíš bych řekl, že tam asi hrálo roli to, že se Fico ujal některých velmi radikálních postojů. Přebral díky tomu voliče stranám z této části spektra, které neměly dost pevné voličské jádro. Republika patří mezi strany, které mají nejistou podporu ze strany lidí, kteří nechodí pravidelně volit, nebo i ze strany prvovoličů, u kterých může spadnout účast z různých důvodů.
Kolik vlastně stojí podobné exit polly, které nakonec stejně ukázaly poměrně zcestné výsledky?
Pohybuje se to mezi vyššími stovkami tisíc až jednotkami milionů.
