Jeden z pěti mladých Číňanů je nezaměstnaný. Uplatnění nenacházejí zejména čerství absolventi vysokých škol. K tomu ještě stoupají náklady na život, a tak se sny čínské generace Z rozplývají před očima.
Poněkud neobvyklé příspěvky z promocí zaplavily letos v červnu čínské sociální sítě. Místo tradičních fotek s květinami a se studenty vyhazujícími čepice do vzduchu bylo možné spatřit úplně jiné obrázky. Snímky zachycují absolventy, jak bezvládně leží na lavičkách nebo na schodech před budovou školy.
Na dalších fotkách vidíme studenty s odpadkovými koši, v nichž stojí ve svých habitech z promoce nebo do nich vyhazují své diplomy. Trend sociálních sítí odráží převládající beznaděj mezi čínskou generací Z a nejistotu ohledně kariérních vyhlídek.
This year, instead of the classic hat-throwing, flower-holding, and joyful smiles, Chinese students opted for defeated poses (with many literally just 'laying flat'), apocalyptic backgrounds, or purely sarcastic shots where they are seen throwing their graduation thesis. pic.twitter.com/MhU5XBqMtR
— RADII (@RADII_Media) June 13, 2023
Na trh práce každý rok vstupuje více a více absolventů, ekonomika ale nezvládá vytvářet dostatek pozic pro kvalifikované odborníky. Vzniká tak nesoulad mezi nabízenými a poptávanými schopnostmi. Míra nezaměstnanosti ve věkové skupině 16–24 v posledních měsících neúprosně stoupá. V červnu dosáhla rekordních 21,3 %, což přilákalo mezinárodní pozornost a nadále podlomilo důvěru spotřebitelů a investorů.
Očekávalo se, že v červenci a srpnu číslo ještě stoupne, s tím jak 11,6 milionu absolventů oficiálně ukončí studium a zaplaví pracovní trh. Minulý týden čínský Národní statistický úřad oznámil, že údaj dočasně přestane zveřejňovat. Mluvčí úřadu Fu Ling-chuej krok odůvodnil nutností zrevidovat metodologii měření.
Není to poprvé, co úřady reagovaly na nepříznivý vývoj ekonomických ukazatelů tím, že je přestaly zveřejňovat. Od doby, co k moci nastoupil Si Ťin-pching, se čínská ekonomika stává čím dál méně transparentní a celé série dat přestávají být veřejně přístupné.
Nespolehlivá data
Je také otázkou, nakolik je ukazatel míry nezaměstnanosti mladých směrodatný. Způsob, jakým čínský Národní statistický úřad nezaměstnanost měří, je dlouhodobě kritizován. Ukazatel je odborníky považován za podhodnocený a obecně nespolehlivý. Nejde přitom jen o politickou manipulaci s daty tak, aby vykazovaly lepší výsledky, ale také o problémy s metodologií a chybovost dat. Údaj navíc nezahrnuje obyvatele venkova.
Technologie, internetové platformy a doučovací byznys vytvářely před zásahem vlády nejvíce pracovních příležitostí pro vzdělané mladé Číňany.
V červenci způsobil rozruch článek (mezitím byl stažen z webu) čínského profesora Čang Tan-tana pro magazín Caixin. Tvrdil v něm, že skutečná míra nezaměstnanosti v zemi může dosahovat až 46,5 %, pokud by se započítali všichni ti, kteří už nejsou studenty, ale s hledáním práce otálejí, případně je stále živí rodiče. Nicméně je potřeba dodat, že tyto skupiny do kategorie nezaměstnaných nezahrnují ani jiné země.
Na druhé straně je ale možné, že je číslo nadhodnocené. Statistika totiž oproti běžné praxi započítává i studenty, kteří hledají letní brigády, nebo ty, kteří se poohlíží po pracovních příležitostech již během studia.
Čínský statistický úřad navíc považuje za nezaměstnaného každého, kdo hledal práci v posledních třech měsících. Liší se tak od metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO), která počítá jako nezaměstnané ty, kteří aktivně hledali práci v posledních čtyřech týdnech.
Čtěte také: Čína se po covidové houpačce otevírá světu, návrat do stejných kolejí ale nečekejme
I s přihlédnutím k možným odchylkám je stoupající míra nezaměstnanosti pro čínskou ekonomiku znepokojujícím problémem. Tamní hospodářství se v poslední době potýká s řadou výzev včetně vleklé realitní krize, propadu produktivity, slabé domácí poptávky a omezení přístupu ke klíčovým technologiím z USA. Ve druhém čtvrtletí čínská ekonomika klesla oproti předchozím měsícům o 2,6 %. Jedná se tak o nejslabší čtvrtletní růst od počátku pandemie covidu-19.
Na vině není pouze restriktivní politika z doby koronavirové krize, ale i přístup čínského vedení, jež stále více upřednostňuje národní bezpečnost nad hospodářským růstem. Ekonomiku poškodil také zásah vlády proti technologickému odvětví, internetovým platformám a doučovacímu byznysu. Právě tyto sektory totiž vytvářely nejvíce pracovních příležitostí pro vzdělané mladé Číňany.
Rozčarovaná generace Z
Schopnosti a vědomosti, s nimiž mladí Číňané vstupují na trh práce, tak nenachází uplatnění. S problémy se při hledání zaměstnání potýkají zejména ženy se vzděláním mimo obory přírodních věd, techniky, technologií a matematiky.
Studenti a studentky se proto ve velkém hrnou na magisterské nebo postgraduální programy, případně zvažují kariéru státních úředníků. Vedení země se snaží na situaci reagovat a instruovat školy a místní úřady, aby studentům pomohly najít pracovní příležitosti. Jsou si totiž dobře vědomi toho, že vzrůstající deziluze mezi čínskou generací Z může pro režim představovat problém.
Tato generace vyrůstala v období raketového ekonomického růstu – v 90. letech a první dekádě 21. století – a příslibu sociální mobility a materiálně zajištěného života. Univerzitní tituly, jež jim měly zajistit postup na společenském žebříčku, již zárukou úspěchu nejsou. Mladí Číňané se již na začátku svého dospělého života potýkají s mnoha překážkami.
Mladá čínská generace již nemá chuť se pachtit za svými sny v silně konkurenčním prostředí a místo toho své ambice rovnou vzdává.
Nejde jen o nedostatek pracovních míst, ale také o stagnující mzdy, které neodpovídají požadovanému pracovnímu vytížení. K tomu se přidává nedostupné bydlení a stoupající náklady na život. Šance na koupi domova se rozplývá a mladí se musejí ještě dlouho po promoci spoléhat na podporu rodičů. Není tak divu, že za těchto podmínek si mnozí nechtějí pořizovat děti.
V reakci na tlak, kterému čelí, se v posledních letech na sociálních sítích rozmohl fenomén tchang-pching (lze volně přeložit jako „nehybně ležet“), který by se dal přirovnat k přístupu, kterému se na západě říká quiet quitting. Je jakousi revoltou proti pracovnímu systému přezdívanému 996, který zaměstnance ždímá a nutí je pracovat od devíti do devíti šest dní v týdnu. Zároveň je ale za náročnou práci dostatečně neodměňuje.
Mladí Číňané, z nichž jsou mnozí na pokraji vyhoření, se už nechtějí nechat sdírat z kůže. V práci tak dělají nezbytné minimum, aby nějak „propluli“, nebo zaměstnaní opouštějí a hledají místo toho méně placené pozice, kde je na ně kladen menší tlak.
Čtěte také: „Je mi 32 let, nemám práci a bydlím u rodičů.“ Krutá realita mladých Španělů
Na sítích v této souvislosti trendují příspěvky mladých v uniformách vrátných. Ve velké míře totiž obsazují pozice ostrahy budov a areálů, které tradičně zastávají jejich postarší spoluobčané. Vzdávají se sice vidiny zářné kariéry, výměnou je ale stabilita a zachování mentálního zdraví.
Jiní se zase stávají dětmi na plný úvazek a nechávají si od svých rodičů platit za to, že se o ně na oplátku starají. Spoléhají se na to, že jednou coby jediní potomci zdědí rodinnou nemovitost.
Pocity deziluze stoupají a nabývají napříč mladou generací nové rozměry. Minulý rok sítě ovládl výraz paj lan (do češtiny se dá přeložit jako „nechat to vyhnít“) který tento cynický přístup posouvá ještě dál. Vyjadřuje úplné odevzdání mladých, kteří již nemají chuť se pachtit za svými sny v silně konkurenčním prostředí a místo toho své ambice rovnou vzdávají.
Všichni jejich příbuzní vždy napínali veškeré své síly, aby jediné dítě v rodině vystudovalo a mohlo je pak zajistit. Nyní se snad má stát kurýrem?
Tyto společenské trendy jsou pro úřady značně znepokojující, protože právě mladá generace by měla být ve stárnoucí populaci motorem ekonomiky a podporovat starší obyvatelstvo. Existence velké frustrované skupiny vzdělaných lidí navíc může ohrozit sociální stabilitu. Ostatně to byli právě mladí lidé, kteří minulý rok vyšli do ulic na protest proti přísným covidovým opatřením.
Zatněte zuby, vzkazuje režim
Média fenomény tchang-pching a paj lan kritizují. Vláda přijímá opatření, která by měla situaci mladým ulehčit, včetně podpory v bydlení a finančních iniciativ ke zvýšení porodnosti. Snaží se působit na soukromý sektor, aby vytvářel více pracovních míst.
Představitelé provincie Kuang-tung přišli s řešením, aby nezaměstnané poslali na venkov na dva až tři roky. Si Ťin-pching zase mladým vzkázal, aby „jedli hořkost“ (čch’ kchu), což je čínský výraz pro „snášení těžkostí.“ Režim tedy mladým vzkazuje, aby zatnuli zuby a spokojili se s méně placenými pozicemi, nebo odešli pracovat na venkov.
To je ale pro čerstvé absolventy univerzit jako plivnutí do tváře. Pro kvalitní vzdělání mnohé obětovali. S vidinou možného společenského postupu investovali spoustu peněz a času, aby dosáhli na vysokoškolské diplomy. Všichni jejich příbuzní vždy napínali veškeré své síly, aby jediné dítě v rodině vystudovalo a mohlo je pak zajistit. Po letech odříkání se nelze spokojit s perspektivou kurýra či jiného manuálního pracovníka.
Čtěte také: Protesty otřásají Čínou. Zaskočený režim čelí tvrdé kritice, nejen kvůli covidu
Svoji marnost nad uplatněním v nemilosrdné ekonomice mladí vyjadřují skrz memy odkazující na fiktivní postavu z románu čínského spisovatele Lu Süna. Kchung I-ťi byl vzdělaný muž, kterému se ale nepodařilo projít státními zkouškami, aby se stal byrokratem. Byl příliš pyšný, aby dělal manuální práci, a proto žil v chudobě. Odmítal si ale sundat svůj akademický šat. Právě s ním se mnozí mladí Číňané ztotožňují. Jejich tituly jim podobně jako Kchung I-ťimu jsou spíše přítěží.
Pokud bude čínský režim nadále bagatelizovat problémy mladých lidí a nenajde způsob, jak je znovu motivovat, ohrozí nejen hospodářský růst, ale i sociální kohezi. Právě vždy nastupující generace před nimi poháněla čínský ekonomický zázrak a v době, kdy tamní ekonomika stagnuje, by měla být zas ona tou hlavní silou pro restart.
V případě, že čínský režim selže a ohrozí jejich prosperitu, může tak rozbít i nepsanou společenskou úmluvu. Ta předpokládá, že obyvatelstvo režim v tichosti podporuje výměnou za rostoucí prosperitu.
Článek vznikl ve spolupráci s týmem čínských projektů Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
