Podhodnocená mzda, neúměrně dlouhá pracovní doba, hodiny fyzické dřiny bez přestávky, hrubé zacházení a k tomu ještě vysoké poplatky pro pracovní agentury. Ani větší práva, jež jim zajistil „lex Ukrajina“, tyto ženy neochrání před nekalými praktikami agentur, které cizince ve zranitelném postavení v Česku zneužívají dlouhodobě.
Pětačtyřicetiletá Anna (redakce jméno ženy v zájmu její ochrany změnila) pracovala před válkou jako vedoucí jednoho z oddělení městského úřadu ve velkém městě v Dněpropetrovské oblasti. Po ruském vpádu na Ukrajinu uprchla s dvěma dětmi školního věku a maminkou do Česka. S pomocí dobrovolníků se jí podařilo najít ubytování v malé vesnici na okraji Prahy. Zhruba čtvrt roku zde žila s rodinou a dalšími uprchlíky v přestavěné jídelně.
Aby se vyvázala ze závislosti na sociální podpoře, kterou stát válečným utečencům poskytuje, rozhodla se najít si v tuzemsku práci. Ušlechtilý cíl, který se však začal po několika týdnech marného hledání podobat spíše nesplnitelné misi.
Annu za celou dobu přijali pouze na krátkodobé brigády typu pomocné kuchařky. Nic stálého, jistého. Jen odmítání. „Jsme tu už tři měsíce, práce prakticky není, ta, kterou jsem sehnala, je špatně placená. Já a moje děti máme jen tolik, abychom přežili. Abyste si zajistili normální život, musíte pracovat 12–15 hodin, a kdo se bude po tuto dobu starat o děti?“ naříká matka dvou malých dětí.
Agentury uzavírají Ukrajince v neformálním, netransparentním prostoru, který ani neziskovky – a tím méně úřady – neprohlédnou.
Pracovních nabídek pro Ukrajince je přitom plný internet, tak kde je problém, napadlo by leckoho. „Máte děti? Tak na shledanou. Více nám nepište.“ Stejně jako Anna slyší nyní Ukrajinky tyto věty velmi často. Neustálé negativní odpovědi a nemožnost začít se normálně živit nakonec donutily Annu sbalit si své kufry a odjet zpět s dětmi a matkou do válkou zpustošené vlasti.
Silný precedent vykořisťování
Ruská invaze na Ukrajinu způsobila největší uprchlickou krizi od konce druhé světové války. Podle údajů OSN uteklo ze země kvůli konfliktu již více jak šest milionů uprchlíků. Okolo 90 % z nich tvoří ženy a děti.
Česká republika přijala od osudového 24. února už více než 365 tisíc uprchlíků, kteří zde dostali dočasnou ochranu. Na 300 tisíc z nich v Česku dle odhadů úřadů stále pobývá. Jenom v pražském Krajském asistenčním centru pro pomoc Ukrajině (KACPU) se do jeho uzavření v minulém týdnu zaregistrovalo okolo 100 tisíc Ukrajinců. Obavy z ruského ostřelování a raketových útoků, kterým doma čelili, však zde brzy vystřídal strach z ekonomické nejistoty.
Český stát vyšel většině ukrajinských uprchlic vstříc více než kterýmkoli jiným skupinám migrantů v minulosti. Prostřednictvím takzvaného lexu Ukrajina jim udělil roční vízum strpení, přiznal pracovní oprávnění, zdravotní pojištění i dávku ve výši 5000 korun v prvních měsících od příjezdu. V kontextu stereotypů nazírání na všechny migranty i dřívější přistěhovalce z východu jsou však tyto ženy mnohdy zaměstnávány v nedůstojných, či přímo nelegálních podmínkách. Stačí pouze uvěřit pochybným nabídkám práce, které zprostředkovávají určité agentury zaměřené na rusky a ukrajinsky hovořící běžence.
„Precedent pro vykořisťování je tu hodně silný,“ varuje výzkumnice Multikulturního centra Olga Gheorghiev. Poukazuje přitom zejména na roli těchto pracovních agentur, které definuje jako prostředníky vydělávající na propojování zaměstnanců a zaměstnavatelů. Tyto zprostředkovatelské kanceláře fungují na sociálních sítích a v ukrajinské komunitě si podle ní již před válkou dokázaly vytvořit velký informační i koordinační monopol, jenž přetrvává.
„Ukrajinci sice mohou pracovat napřímo, ale třeba nevědí, kam mají jít, kde mají spát a pracovat. Potřebují to vyřešit hned a právě agentury jim v tom mohou pomoci. Uzavírají ale lidi v neformálním, netransparentním prostoru, který ani neziskovky – a tím méně úřady – neprohlédnou,“ vysvětluje Gheorghiev.
Jak přesně fungují tyto agentury a čemu následně musí Ukrajinci, kteří se jim „upíšou“ čelit? Rozhodli jsme se to prozkoumat za pomoci naší ukrajinské figurantky. Mezi letošním dubnem a červnem zmapovala desítky inzerátů zveřejněných na sociálních sítích – na Facebooku, v Telegramu i Viberu.
Kontaktovala zprostředkovatele (písemně nebo telefonicky), zjišťovala pracovní podmínky a další podrobnosti. Představila se vždy jako Ukrajinka, která utekla před válkou a potřebuje v České republice pracovat, aby se uživila.
Jobbees Volodymyr: Práce na vinohradech a chmelu, rozvrh 6/7 dní v týdnu, 10 hodin denně, plat 1000–1100 dolarů měsíčně, ubytování zdarma / Zdroj: archiv autorek
Práce se skenerem ve skladu s potravinami, Praha, 140 korun na hodinu, pracovní doba: 12 hodin, 6 dní v týdnu. Požadavky: věk do 40 let, fyzická zdatnost, chuť pracovat / Zdroj: archiv autorek
Diskriminační podmínky
Díky výše zmíněnému lexu Ukrajina mají váleční uprchlíci z této země pro integraci na český pracovní trh daleko lepší podmínky než jejich krajané přicházející v minulosti či jiné skupiny migrantů. I přesto ukrajinští běženci agentury využívají. „Ženy odjížděly z Ukrajiny v šoku a spolupráce s agenturami, které jim slíbily pomoc s vyřízením dokladů, se zdála být dobrou volbou,“ vysvětlil Dmitrij Papušoj, jehož přítelkyně, matka a teta k nám přišly po rozpoutání války.
[infobox id=”2″]
Ve většině případů zprostředkovatelé na sociálních sítích nabízejí nekvalifikovanou práci ve skladech, v továrnách, fabrikách či práci v zemědělství, třeba při sběru lesních plodů. A téměř pokaždé nechybí jedna důležitá podmínka – žádné děti. Mezi těmi dalšími bývá v inzerátu často uvedeno, že je zájem o ženy do určitého věku, často mezi 45 a 55 lety, odolné, zkušené, neštítící se práce. Takové podmínky ale mohou být dle zákoníku práce diskriminační.
„Požadavky na věk nebo na pohlaví může zaměstnavatel ospravedlnit pouze specifickými parametry práce – například v ženském masérském salonu. Když takové podmínky chybějí, jde o diskriminaci,“ vysvětluje právnička Odborového svazu státních orgánů a institucí Šárka Homfray.
Čtěte také: Na návštěvě v distribučním centru: Amazon umí kapitalismus nejlíp
Aby navýšila své šance, představovala se ukrajinská novinářka agenturám jako „ideální kandidátka“ – mladá (35 let), bezdětná, zdravá a odolná. V takovém případě mnozí zprostředkovatelé reagovali rychle, chtěli práci co nejrychleji zajistit a nabízeli volná místa „tady a teď“. Požadovali urgentní kopie dokumentů a trvali na tom, že rozhodnutí musí být přijato rychle, protože práce je k dispozici „dnes“.
Pro mafiány je to, jako kdyby přišli do obchodu a teď si vybírají, koho si vezmou.
Počet pracovních hodin na nabízených pozicích je obvykle velmi vysoký – většinou 10–12 hodin denně šest dní v týdnu. Celkem tedy Ukrajinci na takových pozicích pracují zhruba 60–72 hodin týdně, jen s jedním dnem volna. Podle zákoníku práce přitom musí zaměstnanci během vyrovnávacího období pracovat v průměru pouze 40 hodin týdně – vyrovnávací období tedy sice umožňuje zaměstnance nechávat pracovat v týdnu déle, musí to však být vykompenzováno v týdnu jiném.
Zprostředkovatelé tak na sociálních sítích pokračují v praktikách fungujících již před válkou. Tehdy dlouhé směny často vyžadovali i zaměstnanci sami, neboť si chtěli během svého pobytu v Česku vydělat co nejvíce peněz. „Před válkou agentury lákaly cizince i na to, že mohou pracovat 18 hodin denně,“ popisuje výzkumnice Olga Gheorghiev.
Hledají se ženy a muži do automobilové továrny Simoldes, 120 korun za hodinu, 12hodinový pracovní den, 5–6 dní v týdnu, věk 18–45 let, ubytování 150 korun za noc, cena zprostředkování 50 euro / Zdroj: archiv autorek
Mzda se u inzerátů pohybuje od 100 do 130 korun za hodinu. Ač tedy formálně převyšuje aktuální českou minimální mzdu, která je 96 korun na hodinu, nezřídka nebere v potaz přesčasy. Neexistuje navíc záruka, že opravdu dostanete inzerovanou částku. „Záleží na tom, jak pracujete,“ odpověděl jeden ze zprostředkovatelů na otázku ohledně mzdy.
Někteří zaměstnavatelé nebo zprostředkovatelé nabízejí také ubytování. Obvykle se jedná o ubytovny, v nichž spolu na pokoji s minimálním vybavením žije až šest osob. Nájem, který se měsíčně obvykle pohybuje v rozmezí 4000–5500 korun na osobu se zaměstnancům často strhává z platu. Podobně je to i v případě dopravy nebo stravy.
Jako kdyby válka nebyla
Zprostředkovatelé za své služby běžně inkasují 100–200 eur. Požadují také fotokopii dokladů, které vám umožňují pracovat, konkrétně pas, vízum a pojištění. Nabízejí pak pomoc při usazování v zemi, evropské pojištění, zajištění pozvání od zaměstnavatele a rusky mluvícího koordinátora. Jedná se pravděpodobně o standardní „balíček“ pro migranty z třetích zemí, kteří chtějí pracovat v zahraničí. Zprostředkovatelé tak často nezohledňují, že Ukrajinci mají na základě lexu Ukrajina na český pracovní trh volný přístup a víza strpení i pojištění dostanou automaticky.
Příklad konverzace s agenturou BVS: Poplatek za zprostředkování činí 200 eur. Zájemce zaplatí 100 eur po přijetí zaměstnavatelem, zbylých 100 euro z první mzdy. Služby zahrnují: plný balík dokumentů, evropské pojištění, pozvánku od zaměstnavatele, rusky hovořícího koordinátora, podporu po celou dobu pracovní smlouvy, fyzický a právní doprovod / Zdroj: archiv autorek
Ústně také všichni zprostředkovatelé slibují stoprocentní záruku zaměstnání bez jakýchkoli problémů. Ve skutečnosti však, soudě podle ohlasů a komentářů na sociálních sítích, mohou i ti, kteří zaplatili, čekat na pozvánku k práci i několik týdnů.
Inzeráty navíc míří i na lidi, kteří do Česka teprve chtějí přijít, ať už kvůli válce, nebo za přivýdělkem.
Zarážející je, s jakou hrubostí a arogancí se zájemci někdy setkávají. Příkladem může být komunikace s člověkem vystupujícím pod profilem Maxim Pavlenko. Právě jeho inzeráty mnohdy míří na Ukrajinky, které se k nám chystají vyjet za prací, tedy nikoli kvůli válce. Přestože je na sociálních sítích velmi aktivní, kontaktovat ho, a především zjistit od něj bližší informace ohledně nabízené práce už představuje docela problém.
Čtěte také: Víkend nebude, trh si žádá počítače. Jak tchajwanský obr vyrábí kalifornské značky v pardubické Tesle
Pavlenko na základě zkušenosti naší figurantky odpovídá jen přes zprávy, případně komentáře na Facebooku, a to velmi strohým, až nevybíravým způsobem. Telefon zásadně nebere, napíše jen, že zavolá zpět, avšak nestane se tak. Během písemné domluvy ohledně případné práce na poli figurantka zmínila, že má třináctileté dítě, načež ji Pavlenko okamžitě odmítl a napsal jí, ať ani do Česka nejezdí, neboť ji nikdo s takto starým dítětem na 100 % nezaměstná. Dodal rovněž, že se mu denně ozývá v souvislosti s prací na poli více než 400 žen, přičemž přijme maximálně 1–2, a to bezdětné a se zkušenostmi.
Nevybíravou odpověď „Nemáme, na shledanou“ obdržela figurantka i od jistého prostředníka jménem Michail poté, co mu napsala, že nemá zkušenosti ve sklenících.
Inzerát Maxima Pavlenka byl určen ženám, které chtěly vyjet 25. dubna do Česka. Nabízel práci v pekárně, továrnách a zemědělství. Upozorňoval, že se přijímají pouze pracovití lidé s pracovními zkušenostmi, že nejde o „lehkou práci“. Plat: 28–35 tisíc korun / Zdroj: archiv autorek
Když agentury fungují jako personalisté
Jak je vidět, ani válka neodradila pracovní agentury a zprostředkovatele od nekalých praktik. Desetitisíce nově příchozích žen, jež se ocitly ve zcela cizím prostředí, a navíc na zatím neznámo dlouhou dobu, nemají mnohdy sílu ani zkušenosti na to odhalit pochybné pozadí a nevýhodnost těchto nabídek. Nemluvě pak o diskriminaci žen s nezletilými dětmi či starších žen, jejichž šance na přijetí do zaměstnání skrze tyto agentury se blíží nule.
Popsané podmínky vytvářejí dokonalý potenciál pro bezbřehé okrádání a vykořisťování uprchlíků. Ti nezřídka přišli ve válečném konfliktu o všechno a nyní to málo, co jim zbývá, odešlou na služby, které ve skutečnosti ani nepotřebují. „Pro mafiány je to, jako kdyby přišli do obchodu a teď si vybírají, koho si vezmou,“ komentuje pro Voxpot situaci předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
Mezi porušení pravidel, jichž se agentury práce dopustily, patří nesplnění informační a evidenční povinnosti a umožnění výkonu nelegální práce.
Co se situací dělat? Například podle odborníků z výzkumné organizace PAQ Research je důležité zejména snížit tlak na to, aby se ukrajinští uprchlíci okamžitě zařadili na trh práce. Musejí dostat prostor na to se na práci v Česku přizpůsobit, naučit se jazyk, nechat si ověřit své kvalifikace a následně je i využívat. Jinak hrozí rozšíření prekarizovaných úvazků. „Oni nejsou levnou pracovní silou, oni jsou uprchlíky z války a my je rovnou posíláme na trh práce. Měli by dostat více času se aklimatizovat na své prostředí,“ podobně argumentuje i Středula.
Předseda ČMKOS v souvislosti s válkou dále navrhuje zákaz agentur, které pracovníky ze třetích zemí vysílají do firem. Proti tomu se však již ze začátku války ohradila Asociace poskytovatelů personálních služeb, podle které zákaz těchto služeb u legálních, registrovaných agentur pouze povede k posílení role agentur nelegálních.
„Legální agentury musejí dodržovat všechny zákony a kodexy i srovnatelné podmínky pro agenturní a neagenturní zaměstnance,“ řekl Voxpotu výkonný manažer APPS Karel Novák. Zmínil i řadu příkladů, jak agentury z APPS Ukrajincům od začátku války pomáhaly – například pro ně zřídily infolinky s ukrajinsky hovořícími operátory.
„Také u těchto sofistikovaných agentur jsem měl v ruce smlouvu, podle které budou zaměstnanci pracovat šest dní v týdnu, v jednosměnném, dvousměnném nebo třísměnném provozu, v průmyslu, ve službách nebo v zemědělství,“ oponuje Středula s poukazem na to, že právě nejasně napsané smlouvy umožňují agenturní zaměstnance vykořisťovat. „Každý si musí vyřešit svoje máslo na hlavě. Je zvláštní, že na tak malou zemi, jakou ČR je, máme 2000 agentur, je to neuvěřitelný byznys,“ tvrdí.
Čtěte také: „Nabízím 500 poslušných ujgurských dělníků.“ Jak se v Číně obchoduje s etnickými menšinami
Odborářský předák dodává, že porušování zákoníku práce, ke kterému navíc dochází během nouzového stavu vyhlášeného právě kvůli příchodu ukrajinských uprchlíků, je třeba tvrdě postihovat. Státní úřad inspekce práce (SÚIP) proto již v dubnu oznámil záměr věnovat v letošním roce zvýšenou pozornost situaci ukrajinských zaměstnanců. V této věci chce letos podniknout stovky kontrol jak přímých zaměstnavatelů, tak agentur.
Tiskový mluvčí SÚIP Richard Kolibač Voxpotu potvrdil, že k 15. červnu úřad zahájil celkem 53 kontrol u agentur práce zaměstnávajících držitele dočasné ochrany z Ukrajiny, z nichž devět již dokončil. Všechny kontroly jsou však ve fázi před zahájením přestupkového řízení.
Mezi dosud zjištěná porušení pravidel, kterých se agentury práce dopustily, patří nesplnění informační a evidenční povinnosti a umožnění výkonu nelegální práce. Ve třech případech SÚIP shledal, že prostředník pronajímal zaměstnance jiné právnické nebo fyzické osobě nelegálně, tedy bez dodržení podmínek pro zprostředkování zaměstnání.
Problém zaměstnávání ukrajinských uprchlíků i migrantů ze třetích zemí je však hlubší – poukazuje na to, že české úřady, a ani samotné firmy nemají kapacity s takzvanými třetizemci pracovat. Jak poukazuje výzkumnice Olga Gheorghiev, firmy na agentury často delegují veškerou personalistickou práci s cizinci. Podle Středuly by lepší asistenci třetizemcům měly poskytovat také odpovědná ministerstva a úřady – třeba tím, že zaměstnají lidi ovládající jazyk migrantů a přeloží i pracovněprávní legislativu.
Válka, díky které mají Ukrajinci přístup na český trh práce jednodušší než kdykoli předtím, je příležitostí náš restriktivní systém zaměstnávání migrantů z neunijních zemí revidovat. Znovu ho promyslet a nastavit tak, aby informační a koordinační monopol agentur zanikl. Bohužel, nečinnost vlády ve vztahu k agenturám naznačuje, že tato příležitost nejspíš zůstane nevyužita.
Podívejte se také na reportáž o tom, jak se odlehlý region vyrovnal s příchodem tisíců zahraničních dělníků:
