Plukovník Otakar Foltýn si dal v roli strategického komunikátora státu za úkol vysvětlit českým občanům, za které hodnoty má smysl bojovat. Místo toho spíš pomáhá hloubit stávající politické zákopy.
Než vojáci vyrazí do boje, jednou z nejzásadnějších věcí je průzkum terénu.
Aby ztráty nepřevážily dosažené cíle operace, je třeba vědět, na co se připravit. Zjistit, jak terén vypadá, zakreslit do map opěrné body nepřítele. Odhalit, jakou má sílu, typ jednotek nebo jak funguje jeho komunikace a velení.
Bez řádného průzkumu a na něm založené taktice a strategii můžete prohrát i ve chvíli, kdy do boje vedete přesilu dobře vycvičených a vybavených vojáků. Jak je to možné?
Prostě narazíte na dobře chráněný úsek fronty, chytíte se do pasti nebo si příliš pozdě uvědomíte, že nepřítel shromáždil větší síly, než jste čekali.
Když se do vás pustí Kalousek i Konečná, za zákopem nezůstalo jen procento české společnosti.
Sám jsem se málokdy na frontě setkal s takovou frustrací, jako v místech, kde velitel poslal jednotku do boje a nezajistil předem dobré informace, co vojáky vlastně čeká.
Plukovník Otakar Foltýn, dnes zodpovědný za strategickou komunikaci vlády, tohle určitě zná. Účastnil se několika bojových misí, dvanáct let strávil přímo na generálním štábu, velkou část z toho na velitelství speciálních sil – tedy jednotek vykonávajících funkci chirurgického nože.
Když chcete vést chirurgicky přesné akce, potřebujete před nástupem do boje disponovat vůbec nejlepšími možnými informacemi o situaci v terénu. V opačném případě se budete podobat chirurgovi, který se chystá řezat do těla jen s matným povědomím, že v něm je něco špatně.
Chirurgická komunikace
Jestli státy využívají své zvláštní jednotky v konfliktech chirurgicky pro nejjemnější operace, pak mimo konflikty by podobným způsobem měla sloužit jejich strategická komunikace.
Foltýn v rozhovorech rád cituje zřejmě nejznámějšího moderního teoretika války Carla von Clausewitze s jeho populárním prohlášením, že válka je jen pokračování politiky za použití jiných prostředků. A aby jich nebylo třeba, je podle Foltýna zásadní vysvětlit lidem, „které hodnoty jsou natolik důležité, aby občanům stálo za to se za ně stavět, identifikovat se s nimi a případně je bránit.“
„Je třeba vykopat příkop mezi lidmi s negativními emocemi a drtivou většinou společnosti, 99 procenty lidí, kteří jsou normální a v životě by je nenapadlo chválit někoho za unášení dětí a vraždění zajatců,“ vysvětluje Foltýn svou metodu v rozhovoru, který jsme spolu vedli.
Ta podle něj umožní naopak zakopat příkopy mezi ostatními lidmi a jasně řekne většině společnosti očištěné od „patologické sedliny“, jaké ty základní hodnoty jsou.
Slyšet, že se česká společnost dělí na devětadevadesát procent dobrých a jen procento špatných, může být pro někoho příjemné.
Otázkou nicméně je, k jakému cíli podobná prohlášení slouží – zvlášť v situaci, kdy politické strany prosazující odklon od současného liberálně-demokratického systému oslovují podle průzkumů něco mezi deseti a dvaceti procenty voličů.
Vraťme se k příměru s vojenskými operacemi. Velitel tu prohlásil, že na území, kam půjdeme, je třeba zničit ozbrojence vojenské junty, abychom mohli osvobodit civilisty, kteří možná nemají úplně jasno v hodnotách, ale jinak jsou v jádru dobří.
Co nám už velitel nesdělil, je proč vlastně civilisté na nepřátelském území zvrácenou juntu nesvrhli sami.
Není realita o něco složitější a funguje na ni příběh o dobrých a špatných Češích? Vysvětlovat totiž lidem, jejichž směrem útočíte, že útok na ně ve skutečnosti nemíří, je velmi náročné. A téměř nereálné pak ve chvíli, kdy nemáte monopol na výklad událostí.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
