Izraelská armáda dál omezuje prostor, na kterém se v Gaze můžou pohybovat civilisté. Momentálně je to pouhá desetina celého území. Na něm se navíc šíří nemoci včetně 25 let nevídané dětské obrny. Do Gazy míří vakcíny, ale bez zastavení bojů virus nepůjde zastavit.
„Přišlo další varování, že se máme evakuovat,“ říká do kamery televize Al-Jazeera Adliyeh Al-Najar, pacientka z nemocnice v Dajr al-Balah. „Jsme stále v procesu léčby, potřebujeme prášky na bolest. Kam máme jít? Kde nás teď ošetří?“
Tyto a podobné otázky si musí pokládat statisíce obyvatel Gazy, kteří našli přístřeší ve městě Dajr al-Balah v centrální části Pásma. Izraelská armáda (IDF) město vyhlásila za bezpečnou zónu, ale od minulého týdne přicházejí další příkazy k evakuaci, které se týkají dosud nezasažených čtvrtí.
Čtěte také: Měsíc invaze do Rafahu: Přesun hladomoru, falešné bezpečné zóny i červené linie
Do Pásma navíc podle UNRWA, agentury OSN, proudí nejmenší množství humanitární pomoci od listopadu loňského roku.
Bezpečné zóny tak dnes tvoří pouhých 11 procent veškerého území Gazy. Vměstnat by se tam ale měly přes dva miliony místních obyvatel.
Téměř všichni byli od října vyhnáni ze svých domovů. Častou praxí je, že se museli přesouvat vícekrát – podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN až desetkrát.
„Měli bychom zpřesnit náš jazyk – tohle nejsou evakuační příkazy. To, co teď v Gaze probíhá, je násilné, ilegální vysídlování velkých skupin civilních obyvatel, tedy druh kolektivního trestu,“ tvrdí švédský lékař a aktivista Mads Gilbert.
Žloutenkou se v Gaze nakazilo už sto tisíc lidí.
Nedělní příkaz se týkal i centra OSN v Dajr al-Balah, které se sem přesunulo po evakuaci z předchozí bezpečné zóny v Rafahu.
V pondělí představitel OSN anonymně oznámil médiím, že její agentury zastaví v Gaze své operace kvůli obavám o bezpečnost svých zaměstnanců. O den později tuto informaci mírnil mluvčí OSN Stephane Dujarric. V distribuci pomoci sice agentury pokračují, ale zdůraznil, že „pracují na nejzazším okraji tolerovatelného rizika“.
Pozastavení operací v Gaze ovšem oznámila International Rescue Committee, soukromá humanitární nezisková organizace.
„Přichází to v nejhorší možný čas,“ prohlásil o nové vlně příkazů IDF Gilles Michaud, bezpečnostní ředitel OSN.
Nemoci z učebnic historie
Michaud odkazoval na zatím nejtemnější bod, kterého dosáhla zdravotní situace v Gaze. V Pásmu byl totiž v polovině srpna diagnostikován první případ dětské obrny. Poprvé za poslední čtvrtstoletí.
Toto virové onemocnění zasahuje míchu a ohrožuje děti, které pak končí ochrnuté, nebo umírají. Na jednoho zasaženého připadají stovky dalších nakažených, u nichž se neprojeví symptomy, šíří však virus dál.
Minulý týden pak Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že 10měsíční Abdel-Rahman – první zaznamenaný nakažený – je paralyzovaný.
Vymýcení přenosné dětské obrny dlouho platilo za úspěch globálního veřejného zdravotnictví. Například v Československu vypukla její epidemie v roce 1939, ale o 22 let později nemoc zcela zastavilo očkování – to je také jediná možná, ale velmi účinná prevence nemoci.
Podobně to vypadalo i ve zbytku světa. Zatímco ještě v roce 1988 bylo po celé planetě zhruba 350 tisíc případů, o tři dekády později se počítaly v jednotkách (33).
Mezi zóny bez obrny patřila do letošního srpna i Gaza. Před začátkem izraelské invaze loni v říjnu měly imunitu téměř všechny děti. Už na konci loňského roku ale WHO a UNICEF odhadovaly míru proočkovanosti na pouhých 89 procent – číslo se navíc počítá pro všechna okupovaná palestinská území včetně Západního břehu, takže v samotné Gaze mohlo být ještě nižší.
Zatímco izraelští vojáci bojující v Gaze jsou proti obrně naočkovaní už od července, Palestinci na vakcíny čekají.
Důvod je prostý – děti narozené od října se kvůli masivní destrukci zdravotnického systému izraelskou armádou neměly kde nechat naočkovat.
Virus se pak začal šířit v odpadních vodách, které se přitom vylévají na ulice – kvůli bombami zničené kanalizaci a vodní infrastruktuře. Jednotky IDF například v červenci vyhodily do povětří nádrž na pitnou vodu ve městě Rafah.
Problém nejen s vakcínami
Vzhledem ke stále menšímu počtu takzvaných bezpečných zón se lidé tísní v hustě zalidněných oblastech, což v kombinaci s ostatními podmínkami vytváří ideální prostředí pro šíření dalších nemocí – meningitidy a žloutenky. Druhou zmíněnou se v Gaze nakazilo už sto tisíc lidí.
„Po tři měsíce se snažíme dostat do Gazy sady [se základními hygienickými potřebami], ale izraelské úřady to blokují,“ stojí ve středečním prohlášení Lékařů bez hranic.
Zatímco izraelští vojáci bojující v Gaze jsou proti obrně naočkovaní už od července, kdy se potvrdily nálezy viru ve vodě, Palestinci na vakcíny čekají.
1,2 milionu vakcín sice tento týden už dorazilo do Gazy, 640 tisíc dětí do 10 let (každé potřebuje dvě dávky) se k nim ovšem jen tak nedostane. Látku je totiž třeba držet v teplotě mezi dvěma a osmi stupni Celsia, což komplikuje jejich distribuci. Hlavní překážku však představují pokračující boje.
Čtěte také: Amazon a Google vydělávají na válce v Gaze. Izrael se bez nich neobejde
„Bez dohody o příměří je nemožné ty děti naočkovat proti obrně nebo jiným nemocem,“ říká pro Al-Jazeeru Dave Harden, bývalý koordinátor humanitární pomoci z administrativy USA.
Izraelská armáda v Gaze od začátku října zabila přinejmenším 40 tisíc lidí – podle údajů místního ministerstva zdravotnictví, s nimiž pracují mezinárodní instituce i média. Další odhady, které započítávají nenalezené lidi v sutinách a nepřímá úmrtí právě v důsledku kolabujícího zdravotnictví, hovoří o čísle přesahujícím 180 tisíc lidí.
Naděje pro rukojmí?
Příměří v Gaze by kromě Palestinců uvítali také v Pásmu zbývající rukojmí a jejich rodiny. V tomto ohledu si IDF v úterý připsala vzácný úspěch, když osvobodila Kaida Farhana Elkadiho, rukojmího drženého Hamásem.
Palestinská ozbrojená skupina jej odvlekla do Gazy spolu s dalšími 238 lidmi během útoku ze 7. října, kdy také zabila 1163 lidí, z toho 767 civilistů.
Osvobození rukojmí představuje jeden z hlavních požadavků izraelské společnosti a vláda jím také zaštiťuje svoji vojenskou operaci. V Pásmu dnes podle IDF zůstává 109 lidí, z nichž by naživu mělo být 73.
Čtěte také: Všechno, co jste chtěli vědět o 7. říjnu, ale báli jste se zeptat
Nejúspěšnější metodu však dosud představovaly rozhovory mezi oběma stranami. Více než stovka rukojmích se vrátila domů v rámci výměny za 240 Palestinců držených v izraelských věznicích během krátké pauzy v bojích během listopadu.
Vojenským způsobem zatím IDF osvobodila osm lidí, další tři během svých operací omylem zastřelila.
