Bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko je v problémech. Kyjevský soud mu kvůli podezření z velezrady zmrazil veškerý majetek, a k tomu nad ním visí hrozba 15 let za mřížemi. Je kauza součástí předvolení kampaně současného prezidenta Zelenského, anebo jen další kostlivec ve skříni jeho předchůdce?
Podniky v Evropě i Číně, norkové kožichy, sbírka obrazů ukrajinských a ruských mistrů, vila ve španělské Malaze či velkolepý palác připomínající Bílý dům v elitní obci Kozyn v Kyjevské oblasti. Toto je jen slabý výčet majetku Petra Porošenka, bývalého prezidenta Ukrajiny a předsedy strany Evropská solidarita.
Vedle své vrcholné politické kariéry proslul jako jeden z nejúspěšnějších ukrajinských podnikatelů. V roce 2021 ho časopis Forbes zařadil se jměním 1,6 miliardy dolarů na sedmé místo mezi nejbohatšími Ukrajinci. Na pomyslné výsluní Porošenka katapultoval úspěch jeho společnosti Rošen, která byla loni 29. v žebříčku světových výrobců cukrovinek.
Ne nadarmo se tak pro Porošenka ustálila lidová přezdívka „čokoládový král“.
Nemajetným velezrádcem?
„Věřte mi, můj život není cukr,“ prohlásil čokoládový byznysmen na tiskové konferenci v roce 2018. Události posledních týdnů tento výrok jen potvrzují. Porošenkovi totiž nyní hrozí, že o své bohatství přijde, a co hůř, možná skončí za mřížemi. Kyjevský soud letos na Tři krále rozhodl o zmrazení veškerého exprezidentova majetku. Obhajoba se ovšem plánuje proti rozsudku odvolat. Porošenko je podezřelý ze spáchání zločinu velezrady a podpory činnosti „teroristických organizací“ na východě Ukrajiny.
Porošenkovi vedle konfiskace majetku hrozí v případě odsouzení až 15 let vězení.
Během svého prezidentování v letech 2014 a 2015 měl pomáhat separatistům z jimi ovládaných východoukrajinských regionů prodat Kyjevu uhlí v hodnotě přibližně 1,5 miliardy hřiven (1,1 miliardy korun). Vyšetřovatelé se domnívají, že tento krok zvýšil energetickou závislost Ukrajiny na Rusku a separatistech, a tím pádem ohrozil hospodářkou a energetickou bezpečnost státu. Do případu prodeje uhlí je zapojena i šedá eminence ukrajinské politiky – prorusky orientovaný politik a oligarcha Viktor Medvedčuk. Porošenkovi vedle konfiskace majetku hrozí v případě odsouzení až 15 let vězení.
Bývalý prezident se po necelém měsíci v cizině vrátil 17. ledna na Ukrajinu. Za huronského přivítání svých příznivců nadále veškerá podezření odmítá. Naopak obviňuje prezidenta Zelenského z politického pronásledování a ze snahy o diskreditaci. Ten se od kauzy distancoval.
Prezident má své nástroje
„Slabý prezident používá manuální stíhání, manuální vyšetřování a manuální spravedlnost k potrestání oponentů,“ nastínil roli současného prezidenta Ukrajiny po rozhodnutí kyjevského soudu Volodymyr Arijev, poslanec z Porošenkovy politické strany Evropská solidarita. O tom, že se do stíhání Porošenka promítá vliv nynější hlavy státu Volodymyra Zelenského, nepochybují ani další exprezidentovi kolegové: „Toto nezákonné rozhodnutí prohlubuje politickou krizi v zemi,“ reagovala poslankyně Evropské solidarity Iryna Geraščenko na Facebooku. Stojí ve skutečnosti za stíháním Petra Porošenka současný prezident Volodymyr Zelenskyj?
Čtěte také: Jsme ochotní jít do války kvůli Ukrajině? Rozhodnout se musíme teď
Voxpotem oslovení odborníci se shodují na tom, že určité politické motivy lze v kauze Petra Porošenka vysledovat. Podle ukrajinistky Lenky Víchové je aktuálně největším politickým rivalem Zelenského právě Porošenko a jeho opoziční strana Evropská solidarita. Ta mimochodem v říjnu 2021 poprvé v průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu předstihla o dvě desetiny procenta Zelenského stranu Sluha národa.
Nebezpečí v tomto ohledu skýtají hlavně prezidentské volby v roce 2024. Ačkoli se Zelenskyj dříve dušoval, že se chce stát prezidentem pouze na jedno volební období, podle Víchové je celkem zjevné, že předvolební kampaň nynější hlavy státu již jede na plné obrátky. Boj o politickou moc však představuje jen část sporů mezi Zelenským a Porošenkem, a potažmo i dalšími oligarchy.
Jak doplňuje pro Voxpot analytik bezpečnostního centra Evropské hodnoty David Stulík, kvůli dosud nepřijaté systematické reformě soudnictví disponuje ukrajinský prezident pákami umožňujícími zasahovat do justičních záležitostí. Kvůli absenci Západem tolik prosazované reformy může v současnosti prezident kontrolovat jak soudní, tak i prokurátorskou moc.
Zelenskyj vs. oligarchové
Čtyřiačtyřicetiletý Volodymyr Zelenskyj se do paměti lidí zapsal před svou politickou dráhou jako známý herec, komik, televizní moderátor a zakladatel televizního Studia Kvartal 95. V roce 2015 si mimochodem zahrál hlavní roli v seriálu Sluha národa, podle něhož pojmenoval i svou politickou stranu. Ztvárnil v něm učitele dějepisu, který se stal shodou nečekaných okolností prezidentem Ukrajiny.
O čtyři roky později Zelenskyj proměnil svou seriálovou roli ve skutečnost a ve volebním klání porazil se ziskem 73,22 % hlasu stávajícího prezidenta Petra Porošenka. Tím de facto stvrdil jeho rapidní pokles popularity. Slabší stránka Zelenského tkví v tom, že byl vynesen do čela Ukrajiny ze zábavního televizního průmyslu bez větších politických zkušeností.
„Ve vysoké politice se ocitl zcela náhodou a naprosto nepřipraven. Je velice emotivní člověk, který neumí skrývat své pocity. Každou kritiku bere velice osobně a není ji schopen ani zpracovat, ani ustát,“ přiblížila osobnost Zelenského pro Voxpot Lenka Víchová.
Kvůli spojení s významným oligarchou se dokonce pro Zelenského ujala mediální přezdívka Kolomojského loutka.
Již ve své předvolební kampani se Zelenskyj zaměřil na silná hesla proti oligarchům, mezi nimiž figuruje i Porošenko. Jak uvedl pro Voxpot historik a ukrajinista z Filozofické fakulty UK v Praze Radomyr Mokryk, právě díky předvolebním výrokům slibujícím boj proti oligarchům přitáhl pozornost značné části ukrajinské společnosti a nakonec u většiny voličů bodoval.
Po převzetí prezidentského žezla v květnu 2019 začal tedy postupně proti oligarchům rozjíždět hru podle vlastních pravidel. Prvně se vypořádal s 12. nejbohatším Ukrajincem, Putinovým přítelem a poslancem za prorusky orientovanou Opoziční platformu Viktorem Medvedčukem.
Mrazivá předzvěst
Putinovu příteli zmrazil ukrajinský soud minulý rok majetek a zbavil ho jeho tří televizních stanic. Ještě k tomu politika poslal do domácího vězení a zakázal mu i dalším lidem v jeho okolí podnikat. A důvod? Medvedčuk čelí obvinění z velezrady, kdy se dle prokuratury údajně podílel na financování separatistických sil na Donbasu, dále je podobně jako Porošenko obviněn z nákupu uhlí z okupovaných území.
O tom, že ve stíhání Medvedčuka má prsty nejvyšší ukrajinské vedení, nepochybují jeho spolustraníci, Kreml, ale ani mnozí novináři jako ti z ukrajinského zpravodajského serveru hromadske.ua. Kritikům v tomto ohledu dávají za pravdu průzkumy veřejného mínění. Podle nich jsou opoziční strany na vzestupu. Podobné ohrožení Zelenskyj může cítit i z proruského tábora, který reprezentuje Opoziční platforma. Za ni zasedá ve Verchovné radě právě Medvedčuk.
Čtěte také: Rusko dnes rozšiřuje trhliny, které v mezinárodním právu už dříve stvořil Západ
„Zdá se, že Zelenskyj potřeboval Medvedčuka k informačnímu útoku ani ne tak na Opoziční platformu, ani ne tak na Rusko, jako k útoku na Evropskou solidaritu a na mě osobně,“ reagoval na události kolem Medvedčuka loni na jaře sám Porošenko. Jak píše ve své podrobné analýze server hromadske.ua, Zelenského tým započal v průběhu roku 2021 rozsáhlou diskreditační kampaň zacílenou na Porošenka. Měla ho spojit se vším ruským, včetně proruského politika Viktora Medvedčuka, a tím obraz exprezidenta poškodit u prozápadně naladěného obyvatelstva.
Boj a msty
Za nevraživostí Zelenského vůči Porošenkovi se může skrývat ještě jeden sporný moment, a to postava dalšího vlivného podnikatele Ihora Kolomojského. Byť stávající prezident vyhlásil oligarchům válku, minimálně tento magnát disponující velkými podíly v médích, hutích i leteckých společnostech může zatím zůstat v klidu. Kolomojskyj totiž patří do skupiny blízkých prezidentu Zelenskému.
To se projevilo už během předvolební kampaně, jíž východoukrajinský magnát poskytl bezpečnostní a logistické zázemí. Kvůli spojení s významným oligarchou se dokonce pro Zelenského ujala mediální přezdívka „Kolomojského loutka“. Hutní a mediální magnát je ovšem v dlouholetém konfliktu s bývalou hlavou státu a rozhodně nemá nejmenší zájem na tom, aby se stal Porošenko znovu prezidentem Ukrajiny. Za jeho vlády totiž zaznamenal velké finanční ztráty.
Očekává se, že proces s významnými opozičními politiky bude maximálně transparentní a bude se zakládat na skálopevných důkazech.
Jak uvádí Lenka Víchová, přišel kupříkladu o banku Privatbank, která byla během Porošenkovy éry znárodněna. Ještě předtím ji však stačil Kolomojskyj vytunelovat a ulít si stranou 5,5 miliardy dolarů (okolo 118 miliard korun), což mimochodem odpovídá pěti procentům hrubého domácího produktu Ukrajiny.
O tom, že za obřím finančním únikem stojí Kolomojskyj, nepochybuje podle analytika nevládní organizace Evropské hodnoty a odborníka na Ukrajinu Davida Stulíka dnes nikdo. Kdyby do prezidentského křesla přece jen ještě usedl Porošenko, neměl by již Kolomojskyj se svými podvodnými machinace nikterak krytá záda, tak jako v případě současného prezidenta Zelenského.
Další osud Porošenka
Následující týdny a měsíce budou zcela jistě pro exprezidenta a jeho peněženku napínavé. Hrozící vazbě prozatím Porošenko unikl. Kyjevský soud totiž ve středu 19. ledna odmítl nařídit jeho zatčení a uložil mu pouze povinnost spolupracovat s úřady.
Odborníci předpokládají, že samotné soudní řízení k nákupu uhlí z roku 2014 bude ostře sledované. „Očekává se, že proces s významnými politiky, kteří dnes reprezentují opozici, bude maximálně transparentní a bude se zakládat na skálopevných důkazech,“ říká ukrajinista Radomyr Mokryk. Dodává však, že takové důkazy kromě nahrávek Viktora Medvedčuka zatím nikdo neviděl a je vůbec otázkou, zda jiné materiály usvědčující Porošenka budou předloženy. Pokud ne, lze podle Mokryka hovořit o perzekuci opozice, což by rozhodně nebyla příznivá zpráva pro Ukrajinu.
Zvláště v momentu, kdy se za hranicemi země koncentruje těžká vojenská technika spolu s desítkami tisíc ruských vojáků. Zprávy o případné selektivní spravedlnosti by mohly současné ukrajinské vedení v očích západních mocností akorát tak diskreditovat. Jejich podporu a zastání však nyní Kyjev – s ruskou armádou na dohled – potřebuje více než kdy jindy. Vnitřně rozdělená a oslabená Ukrajina ztrácející důvěru vlastních obyvatel se navíc stává čím dál křehčím cílem. Co víc si může Moskva v tuto chvíli přát.
Podívejte se také na naši reportáž o konfliktu na východní Ukrajině:
