Prezident Erdoğan a jeho konzervativní islamistická strana AKP se zdáli být neporazitelní. V nedělních komunálních volbách ale ztratili většinu klíčových měst, a to ve prospěch dlouholetého sekulárního soupeře. Čeká Turecko nová budoucnost?
Necelý rok od bolestivé porážky v parlamentních a prezidentských volbách se opoziční Republikánská lidová strana (CHP) oproti očekávání dokázala postavit na nohy. Se staronovou tváří uštědřila vládnoucí straně Spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana největší ránu od jeho nástupu k moci. Do loňských parlamentních voleb vstoupila CHP v šestikoalici se stranami napříč politickým spektrem a v čele s poctivým, ovšem pro mnohé nedostatečně charismatickým úředníkem Kemalem Kılıçdaroğluem. Letos koaliční model opustila a vsadila na oblíbené tváře úřadujících starostů Istanbulu a Ankary.
V oblasti na jihovýchodě Turecka, kam od středečního rána platí zákaz vstupu, okamžitě došlo k masivním protestům proti krokům, které místní označují za puč.
Se sloganem „plnou parou vpřed“ slibovala CHP především ekonomické vzkříšení a dokázala na svou stranu přetáhnout nejen klíčové voliče z Kurdské populace, ale také zaryté voliče prezidenta Erdoğana. Ty, kteří mu i za bídných ekonomických podmínek ještě dali šanci ve volbách loni v květnu, ale jejich životní úroveň se od té doby nijak nezlepšila. V parlamentu Erdoğan sice stále drží většinu, strhující porážka na komunální úrovni ho ale tvrdě zasáhla. Potvrzuje, že je možné vést opoziční politiku v zemi, která má daleko od demokracie, jak ji známe my. A také že není nereálné očekávat i výměnu lídrů ve vládním táboře.
Vítězství demokracie?
V Istanbulu, ze kterého mám příležitost volby sledovat, je oproti minulé předvolební náladě klid, nepozoruji žádné nadšení z možnosti změny. „Nepůjdu volit. Kdyby volby něco změnily, už dávno by byly zakázané,“ říká mi mladá volička v sekulární městské části Kadıköy.
„Volby bojkotuji – to je můj hlas,“ říká obdobně starší muž v konzervativnější městské části Pendik. O volebním dni zejí ulice prázdnotou a k urnám se z toho, co dokáži vypozorovat, dostavuje viditelně méně lidí. Volební účast je 78 procent – loni přišlo hlasovat 87 procent voličů.
Kurdská populace, o jejíž přízeň tradičně bojují obě nejsilnější strany, rozhořčeně sleduje nelegální praktiku tzv. mobilních voličů. Tedy tisíců vojáků, které Erdoğan posílá volit na jihovýchod země, aby zabránili vítězství kurdské Lidové strany demokracie a rovnosti (DEM) v převážně Kurdy obývaných oblastech.
„Mluv! Odkud jsi?“ osočuje každého vojáka mířícího k volební místnosti starší pán ve městě Şırnak. Jeho intervence se stává ihned virální.
Média kontrolovaná Erdoğanem, kterých je v zemi drtivá většina, informují o výsledcích sčítání hlasů zcela odlišně oproti těm nezávislým. Rozdíl činí klidně i více než deset procentních bodů. I přesto je ve večerních hodinách jasno: v nerovné soutěži, které se účastní výrazně méně voličů, než je v Turecku zvykem, jde o historický výsledek.
Čtěte také: Vůně pečených kaštanů a touha po změně. „Proč nezkusit jiného prezidenta?“ zní z Istanbulu
AKP ztrácí vedení ve 195 obcích a CHP vítězí v pěti největších městech Turecka. Kromě Istanbulu a Ankary, které těsně získala i v minulých komunálních volbách v roce 2019, nyní také v Izmiru, Burse a Adaně. Výhru zaznamenala i v dalších tradičně konzervativních metropolích – v Balikesiru, Manise nebo Denizli. CHP si tak zapisuje svůj nejlepší volební výsledek od roku 1977.
Na jihovýchodě Turecka i přes příliv mobilních voličů navíc sledujeme triumf strany DEM. Pro kurdský region je ovšem volební výsledek hořkou předehrou k další praxi, která nerespektuje výsledky demokratické soutěže a podrývá její legitimitu. Jde o takzvanou politiku správcovství (kayyum politikası). Poprvé byla použita v rámci výjimečného stavu vyhlášeného po vojenském puči v roce 2016, ale následně ji Erdoğan přetavil do normy, kdy nahrazuje zvoleného kandidáta (a zpravidla jej posílá za mříže) vládou dosazeným správcem.
Politiku správcovství Erdoğan využívá také k získání kontroly nad kulturními institucemi nebo univerzitami. V politické soutěži ji doposud použil „pouze“ na obce v Kurdistánu, a to většinou rok po volbách. Letos ale k prvnímu jmenování správce došlo již dva dny po volbách – v provincii Van.
V oblasti na jihovýchodě Turecka, kam od středečního rána platí zákaz vstupu, okamžitě došlo k masivním protestům proti krokům, které místní označují za puč. Násilně na ně odpověděla policie. Političtí představitelé CHP mezitím vydali pouze mírné nesouhlasné prohlášení, do samotných kurdských oblastí ovšem nevyrazili.
Klíčová slabost prezidenta
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
