Dohoda o míru na Ukrajině zřejmě nebude možná bez únikové strategie pro Putina

Čtvrté kolo jednání o ukončení války na Ukrajině, které bylo zahájeno v pondělí dopoledne a má pokračovat v úterý, zatím nenaplnilo očekávání uzavření mírové dohody. Podle ukrajinského vyjednavače Mychajla Podoljaka Kyjev nadále trvá na okamžitém zastavení bojů a stažení ruských jednotek. Člen ruské delegace Leonid Sluckij ale věří, že v následujících dnech delegace přijdou se společnou pozicí a s návrhy právně závazných dokumentů k podpisu.

Ještě předtím se v pátek v turecké Antalyi setkali ministři zahraničí Ruska a Ukrajiny, Sergej Lavrov a Dmytro Kuleba. Jednání na takto vysoké úrovni bylo první od začátku války, přesto nepřineslo žádné výsledky ani ohledně navrhovaného 24hodinového příměří. Pozitivem je jen ruské ujištění, že prezident Vladimir Putin by byl ochotný setkat se s prezidentem Zelenským.

Západ musí zůstávat otevřený diplomacii, Putinův akt agrese však musí selhat a být prezentován jako neúspěšný.

Zmíněným jednáním předcházely schůzky vyjednavačů v Bělorusku, které pro mnohé analytiky proběhly překvapivě brzy po rozpoutání války. Jistou nadějí pro mírový proces jsou i další faktory, jež vypjatou situaci ovlivňují – vzájemné humanitární dohody, vyčerpání na bojišti a snaha o diplomatickou dohodou se západními státy. Vyjednavači teď komunikují online. Ve hře je i několik variant možného politického i ekonomického vyrovnání.

O nalezení diplomatické únikové strategie se pokoušejí mediátoři konfliktu, francouzský prezident Macron, který si několikrát telefonoval s Putinem, izraelský premiér Bennett, jenž byl před několika dny v Moskvě, nebo turecký prezident Erdoğan, hostící ministry zahraničí obou bojujících stran. Cílem jejich snah je dohoda o ukončení války, aniž by však Putinovi signalizovala, že mu jeho agresi mezinárodní společenství promine. Moskva ale nezastaví boje bez toho, že by na domácí scéně mohla prezentovat dosažení svých cílů.

Jak ve svém článku pro New York Times upozorňuje britský premiér Boris Johnson, Západ musí zůstávat otevřený diplomacii. Dodává ale, že „Putinův akt agrese musí selhat a být prezentován jako neúspěšný“.

Olesja Vartanjan, hlavní analytička Mezinárodní krizové skupiny pro oblast jižního Kavkazu, která má osobní zkušenosti s mírovými rozhovory v několika tamějších válkách, pro Voxpot říká, že úspěchem je vůbec to, že se obě bojující strany potkaly. „Na Kavkaze se před zastavením bojů protistrany nikdy přímo nepotkaly, vždy se jednalo jen s pomocí mediátorů,“ připomíná. Samotná úniková strategie by měla být kompromisem mezi minimalistickými požadavky obou stran a jeho nalezení může trvat dlouho. Jak ale upozorňuje Vartanjan, dohody ohledně ochrany civilistů a humanitárních evakuací je třeba uzavřít co nejdřív. „Pokud jakákoli strana vidí, jak její lidé umírají, je pak daleko složitější dohodnout se na míru.“

Rozhovory půjdou buď správným směrem, nebo jako ruská válečná loď.

S frustrací z neúspěchu ruské strategie ale roste ničivost útoků. A to by mohl být problém. Hrozivé obrázky jako ty z ostřelování dětské nemocnice v Mariupolu mají velký dopad na ukrajinskou i západní společnost. Je pak daleko těžší dosáhnout s Putinem nějaké dohody, neboť by mohla na veřejnost působit jako ústupek. Možnost zabránit tomuto vývoji mají teď v rukou ukrajinští a ruští vyjednavači, kteří se snaží předejít nejhoršímu scénáři a nastavit podmínky pro budování politické únikové strategie.

Nesmlouvavé pozice

Moskva si přitom původně nepřála vůbec jednat. Ministr zahraničí Lavrov ještě druhý den války tvrdil, že jednání je možné jen tehdy, když Ukrajina složí zbraně. Po prvotním rozčarování z pomalého postupu invaze ale i Rusko souhlasilo s rozhovory a svého původního požadavku se vzdalo. Putinem vytčený cíl „demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“ byl pak chápán jako požadavek kapitulace ukrajinské armády, zajištění jejího neutrálního statusu mimo NATO a svržení současného vedení země a jeho nahrazení proruskou vládou.

Před prvním kolem jednání také Ukrajina signalizovala nesmlouvavou pozici a požadovala okamžitý klid zbraní a odchod ruských vojsk z jejího území. „Rozhovory půjdou buď správným směrem, nebo jako ruská válečná loď,“ psal na svůj Facebook ukrajinský vyjednavač Arachamija, s odkazem na nyní již legendární výrok ukrajinských obránců Hadího ostrova z počátku války. „Neustoupíme v otázkách své územní celistvosti. O tom nemůže být řeč,“ dodával ministr zahraničí Kuleba.

Čtěte také: Martin Palouš: Tak jako Liga národů nemohla řešit reformu s Hitlerem, OSN nemůže s Putinem

Jak čas běží a válka způsobuje velké škody, ať už v důsledku bojů nebo sankcí a dalších postihů, obě strany začínají své požadavky opatrně mírnit. Ukrajina dává najevo, že může jednat o všem kromě územní celistvosti. Prezident Zelenskyj dokonce v projevu zmínil, že jeho země je ochotná vzdát se členství v NATO a je vstřícná i ke kompromisům ohledně Krymu a Donbasu, pokud bude zohledněna situace Ukrajinců na těchto územích. To vše ale s podmínkou, že nedojde k demilitarizaci a k dohodě se přidají i západní země.

Rusko také začíná zmírňovat svou ultimativní rétoriku. Už neusiluje o „denacifikaci” a demilitarizace ustupuje požadavku nečlenství ve vojenských aliancích, jež bude zakotveno v ukrajinské ústavě. Podle zákulisních informací, zveřejněných šéfem investigativního serveru Bellingcat, Rusko navrhuje, aby prezidentem zůstal Zelenskyj, ale premiérem se stal jeho neúspěšný prezidentský protikandidát Jurij Bojko, který usiluje o přátelštější vztahy s Ruskem. Ukrajina by také měla uznat Krym za ruský, nezávislost „republik“ na Donbasu a neusilovat o členství v NATO. Ukrajinský vyjednavač Arachamija po třetím kole jednání zmínil, že obě strany jsou schopné najít kompromis na všem kromě statusu Krymu a Donbasu.

Pokud dohoda selže, je potřeba prodiskutovat, kde byla chyba. Často je to něco, co se dá jednoduše vyřešit.

Šéf ukrajinských vyjednavačů Podoljak pro ruský deník Kommersant uvedl, že existuje množství konkrétních návrhů dohod, které se nyní dokončují a převádějí do podoby právně závazných dokumentů. Obě strany se dohodly, že před finalizací dohod nebudou jejich obsah komentovat, podle Podoljaka ale zahrnují několik klíčových komponentů.

Hlavními body jsou ukončení bojů a stažení vojsk, dále pak ukrajinská strana požaduje garance udržení míru a bezpečnosti Ukrajiny. Tedy hlavně toho, že se válka nebude opakovat. Kyjev také po ruské straně žádá kompenzace za zničenou infrastrukturu, Moskva zase bezpečnostní záruky, neboť má podle ukrajinského vyjednavače „obavy ze vztahu k dalším globálním vojenským aliancím“. Až bude dohoda připravená, měli by ji ještě prodiskutovat přímo prezidenti Zelenskyj a Putin, a vzhledem k požadavku bezpečnostních záruk a zájmů dalších hráčů by ji měl posvětit i někdo z mediátorů.

Kromě politických cílů se jednání soustředí hlavně na akutní humanitární priority, hlavně zřizování koridorů k evakuaci civilistů z nejzasaženějších měst jako Mariupol, Sumy nebo Irpiň. I když tyto body mohou působit jako malé úspěchy, pro lidi, kteří se ocitli v blízkosti bojů, jsou otázkou života a smrti a nehledě na kontext jsou vždy důležité.

Po selhání prvního humanitárního koridoru z města Mariupol se objevily hlasy, že Rusům, kteří jsou ve válce agresorem, není možné věřit. Analytička Vartanjan ale upozorňuje, že když jsou v sázce lidské životy, je potřeba vždy jednat. „Pokud dohoda selže, je potřeba prodiskutovat, kde byla chyba. Často je to něco, co se dá jednoduše vyřešit,“ říká.

IT manažer a ideolog

Na první pohled zaujme rozdílná image samotných vyjednavačů. Na fotkách z prvních jednání v běloruském Homelu a následně na blíže neurčeném místě v Bělověžském pralese seděli proti ruské delegaci v drahých oblecích Ukrajinci v mikinách, khaki oblečení, případně s kšiltovkou na hlavě. V něčem jednání připomínají mírové rozhovory v Moskvě z 90. let, kam čečenští zástupci také jezdili v maskáčích a navíc s tradičními papachami – kavkazskými horalskými čepicemi – na hlavách.

Start talking to Russian representatives. The key issues on the agenda:
1. Immediate ceasefire
2. Armistice
3. Humanitarian corridors for the evacuation of civilians from destroyed or constantly shelled villages/cities. pic.twitter.com/Pv0ISNjsod

— Михайло Подоляк (@Podolyak_M) March 3, 2022

Rozdílná prezentace, signalizující boj Ukrajinců o přežití a nezávislost proti ruskému velmocenskému útlaku, není náhodná. Ostatně asi nejvýraznějším členem ukrajinské delegace je Mychajlo Podoljak, bývalý novinář, který má teď na starosti prezentaci prezidenta Zelenského. Bezpochyby přispěl k tomu, že celosvětová veřejnost je teď jednoznačně na straně Ukrajiny.

Další ikonickou postavou je pak „muž v kšiltovce“ David Arachamija, uprchlík megrelského původu, který ve 13 letech utekl z rodného letoviska Gagra před válkou v Abcházii a ukrajinský pas získal teprve v roce 2015. Bývalý IT manažer po začátku války na Donbase pomáhal organizovat sbírku na financování ukrajinské armády a z pozice na ministerstvu obrany byl v roce 2019 zvolen do parlamentu, kde vede frakci Zelenského strany Sluha národa.

Dvojici doplňuje ministr obrany Oleksij Reznikov, právník a expert na vyjednávání, který byl do listopadu minulého roku ministrem pro reintegraci okupovaného Donbasu, a karierní diplomat a náměstek ministra zahraničí Mykola Točickyj.

Čtěte také: Vrchní velitel Ze: Upřímný klaun prezidentem a nyní i ukrajinským národním hrdinou

Situace na ruskou vlajkou označené straně stolu je o poznání jiná, a to i kvůli tomu, že delegaci vede Vladimír Medinskij, ultrakonzervativní ideolog Kremlu, který ještě několik dní před začátkem války nazval Ukrajinu „historickým přízrakem“. Medinskij byl vždy známý jako radikální propagandista, který tvrdí, že Sovětský svaz neokupoval pobaltské státy. Chtěl stavět pomník paktu Ribbentrop–Molotov a jako šéf Ruské vojenské historické společnosti vykopával masové hroby Stalinovy tajné policie a prohlašoval, že oběti jsou ve skutečnosti sovětští vojáci. Jeho jmenování ministrem kultury v roce 2012 nastartovalo v Rusku konzervativní reformy a tvrdé potírání LGBT práv.

Podle šéfa ukrajinských vyjednavačů Podoljaka zabití Kirejeva nesouviselo se samotným vyjednáváním, ale s jeho další prací.

V Česku se zapsal kritikou starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře kvůli jeho iniciativě za odstranění pomníku maršála Koněva, přičemž českého politika přirovnal k pohlavárovi NSDAP. I proto byla jeho přítomnost při rozhovorech označována jako „facka Ukrajině“. Jak ale připomíná Olesja Vartanjan, je důležité, aby o míru jednali ti, kteří mají ve své zemi politický vliv a dokážou garantovat dodržování dohod, a takovou postavou Medinskij bezpochyby je.

Po boku Medinského pak sedí předseda zahraničního výboru Dumy Leonid Sluckij. Ten si zase udělal jméno v roce 2018 obviněním z prvního sexuálního skandálu v dějinách Dumy. V reakci na to pak protikorupční nadace Alexeje Navalného vydala rozsáhlou investigativu o jeho majetcích neodpovídajících platu poslance a opakovaném porušování zákona. Za stolem sedí i zkušený politik a dlouholetý spojenec Vladimira Putina, ruský velvyslanec v Bělorusku Boris Gryzlov, delegaci pak doplňují náměstek ministra zahraničí Andrej Rudenko a náměstek ministra obrany Alexandr Fomin.

Miliardář a „zrádce“

Kromě zmiňované čtveřice Ukrajinců se ale na fotce z prvního kola jednání objevil na straně Kyjeva ještě další člověk, bankéř Denis Kirejev. Ten přitáhl pozornost několik dní poté, když byl při zatýkání v ulicích Kyjeva zastřelen ukrajinskou kontrarozvědkou SBU. Další nejasnosti v případu vyvolala informace zpravodajské služby ukrajinského ministerstva obrany, která uvedla, že jejich špion Kirejev byl zabit při plnění speciálního úkolu. „Hrdinům sláva!“ zakončuje svůj status. Byl tedy Kirejev hrdina, nebo zrádce? A mohla mít Ukrajina u vyjednávacího stolu ruského špiona, který by sabotoval možnou dohodu?

The Ukrainian SBU liquidated a member of the Ukrainian negotiating group Denis Kireev. Kireev was killed during detention.

This was reported by the Ukrainian MP Dubinsky. pic.twitter.com/V9PCnS5D5W

— Maria Dubovikova (@politblogme) March 5, 2022

Zpravodajský web Ukrajinská pravda přišel s informací, že podle jeho zdrojů z tamních politických kruhů měla mít SBU jasné důkazy o vlastizradě včetně nahrávek telefonátů. „Byl to agent. Sami víte, proč agenty zabíjíme,“ řekl nejmenovaný zdroj obeznámený se situací tomuto portálu, který vlastní český miliardář Tomáš Fiala.

Účast Kirejeva na jednáních je podivná i kvůli tomu, že už 13. února zveřejnil ukrajinský Kanál 5 investigativu, podle které měl být tento muž agentem FSB a každý měsíc cestovat do Moskvy. Proč byl tedy za vyjednávacím stolem? Podle šéfa ukrajinských vyjednavačů Podoljaka Kirejev nebyl členem vyjednávacího týmu, ale jen poradcem „v řadě otázek souvisejících s náladou v Rusku“ a jeho zabití nesouviselo se samotným vyjednáváním, ale s jeho další prací. Ujistil, že Ukrajina neměla v týmu ruského špiona.

Skutečný důvod, proč se bývalý vysoce postavený bankéř s ruským a izraelským občanstvím a možná také agent zúčastnil vyjednávání, se zřejmě dlouho nedozvíme, stejně jako to, proč musel zemřít. Jak ale analytička Vartanjan připomíná, důležité je hlavně jednání, a i v kontextu rusko-gruzínské války se často stávalo, že na jednáních byli lidé, které by tam nikdo nečekal.“ Nezřídka jsou to lidé, kteří na druhé straně mají přátele nebo obchodní partnery. Pokud se snažíte dohodnout, najdete si způsob, jak ty lidi začlenit,“ dodává.

Jedním z takových lidí byl údajně v prvotní fázi rozhovorů i rusko-izraelský miliardář Roman Abramovič. Kromě snahy o prodej svého klubu podle informací izraelského deníku Jerusalem Post pomohl na žádost ukrajinské strany domluvit úvodní jednání a v Bělorusku při rozhovorech asistoval. Filmový režisér Alexander Rodňanskyj, který má blízké kontakty v administrativě prezidenta Zelenského, v této souvislosti potvrdil, že ukrajinští politici kontaktovali Abramoviče a další vlivné členy ruské židovské komunity, aby pomohli řešení konfliktu.

Těžké sousto

Nadcházející jednání budou patrně klíčová. Dokud však mají obě strany zdroje k pokračování bojů, bude obtížné je ukončit. I tak ale mohou jednání zásadně zlepšit situaci civilistů, pro které jde často o otázky života a smrti. Podle vyjádření vyjednavačů a zákulisních zpráv obě strany zmírnily své požadavky a je teď i na mezinárodní diplomacii, aby dokázala nabídnout vládci Kremlu únikovou strategii. Ta by měla zohlednit zájmy obou stran, Putinovi umožnit prezentovat se před ruskou veřejností jako vítěz a zároveň mu dát jasně najevo, že podobná agrese se v Evropě již nesmí opakovat.

Čtěte také: Jestli mají sankce zasáhnout ruské oligarchy, musíme přemýšlet jako oni

Prezidentovi Zelenskému se během pár dní podařilo stát se hrdinou Ukrajiny i západního světa a motivovat obránce vlasti k odporu proti invazi. Ruská vojska ale stále postupují a zásadní otázkou teď bude, jestli se mu podaří díky této podpoře přesvědčit bránící se obyvatelstvo k přijetí těžkých ústupků za cenu míru. Stejně tak západní veřejné mínění přeje Putinovi prohru, trest a mluví o změně režimu.

Skutečnost, že Putin vzhledem k sankcím i  rostoucím domácím protestům cítí, že je jeho režim v ohrožení, nebo i neuvážená vojenská pomoc Ukrajině však mohou konflikt nebezpečně eskalovat. A byť je to málo pravděpodobné, mohl by přerůst až v jadernou válku. Potenciální mírová dohoda, která může ukončit utrpení nevinných Ukrajinců, bude těžkým soustem pro všechny. Už teď je ale jasné, že i po uzavření míru budou vztahy mezi oběma zeměmi na dlouhé roky poničené.