Město Legrad v chorvatském vnitrozemí oprášilo svůj projekt na prodej domů za symbolickou částku. Díky němu se do města zase vracejí mladí lidé.
Zhruba dvoutisícové chorvatské městečko Legrad leží jen kousek od maďarských hranic. Zahalené do všudypřítomné zeleně láká na odpočinek na březích řeky Drávy, která je jen půl hodiny chůze od centra.
Město ukryté v chorvatském vnitrozemí se dlouhodobě potýká s odlivem mladých a postupně se vylidňuje. Ještě před zhruba 70 lety mělo dvojnásobný počet obyvatel, teď jsou některé domy roky prázdné. Zůstávají převážně starší lidé, zatímco žáků ve třídách ubývá a tamní firmy jen marně vyhlíží nové zaměstnance. „Umírá více lidí, než se rodí,“ konstatuje starosta Legradu Ivan Sabolić.
Město ležící v Koprivnicko-križevatské župě přišlo před šesti lety s neotřelým plánem, jak situaci aspoň trochu změnit. Připravilo projekt „kuća za kunu“, tedy dům za kunu.
„Obec Legrad se rozhodla prodat domy a stavební pozemky ze dvou důvodů – abychom zlepšili demografický obraz přistěhováním mladých rodin a také abychom snížili náklady na údržbu nemovitostí, které jsme zdědili,“ popsal pro Voxpot starosta Sabolić.
Díky projektu nám zas roste počet dětí. Proto jsme se pustili i do rozšíření mateřské školy.
Za tuto symbolickou částku město prodalo pět domů a do tří se už nastěhovaly první rodiny. Radnice jim dokonce pomohla financovat potřebné renovace. Legrad nyní svůj projekt inovuje: domy nabízí za 13 centů, protože Chorvatsko v lednu 2023 vstoupilo do eurozóny a rozloučilo se tak se svojí původní měnou kunou.
Pro zájemce si radnice stanovila hned několik podmínek, které musejí splnit. „Předně pár musí být mladší 45 let, bez kriminální minulosti a nesmí vlastnit nemovitost vhodnou k bydlení,“ vyjmenovává starosta.
Pobídky tu ale nejsou úplnou novinkou. Město už před časem začalo s levným prodejem stavební půdy. Navíc lidem, kteří mají zájem o koupi nemovitosti, nabízí pomoc s rekonstrukcí, a to i v případě soukromých objektů.
Celkem se tak do Legradu s podporou radnice nastěhovalo zhruba 120 nových obyvatel. „Díky projektu nám zas roste počet dětí. Proto jsme se pustili i do rozšíření mateřské školy,“ dodává starosta. Podle něj si příchozí v Legradu i v jeho okolí snadno najdou nové zaměstnání. Nejčastěji v zemědělství, farmaceutickém, potravinářském nebo textilním průmyslu.
Radnice ke svému rozvoji stále častěji využívá evropské fondy. Mohla tak například vybudovat cyklotrasy a nové chodníky, nakoupit elektrokola. „I mateřská škola, o které jsem mluvil, se rozšiřuje díky unijním fondům,“ doplňuje k tomu Sabolić.
Vukovar se vylidňuje
Podobné potíže jako Legrad mají i jiná města a vesnice, převážně z chorvatského vnitrozemí. Lidé odtud odcházejí hlavně za prací třeba do Dalmácie, nebo rovnou do zahraničí. Nejčastěji míří do Německa, Rakouska či Irska.
Odliv obyvatel vůbec nejvíce zasáhl Vukovarsko-sremskou župu, která leží v nejvýchodnějším cípu Chorvatska a sousedí se Srbskem.
Čtěte také: Z Chorvatska se stává země starých lidí: po vstupu do EU přišel exodus, lidé chybí nejen v turismu
Jejím centrem je město Vukovar, které se během války z let 1991–1995 stalo symbolem ničení a zkázy. Poslední sčítání lidu ukazuje, že Vukovar v letech 2015–2020 „přišel“ o více než 35 tisíc obyvatel. A to je propad téměř o pětinu.
Nepálci, Indové a nízká porodnost
Odchody mladých lidí do zahraničí prohlubují potíže na chorvatském pracovním trhu. Tamní firmy dlouhodobě hledají pracovníky doslova ve všech sektorech. Nedostatek pracovníků se týká nejen vnitrozemí, ale i regionů na pobřeží, jež jsou závislé na cestovním ruchu.
Chybí tolik zaměstnanců, že volná místa nestačí zaplnit ani lidé z okolních zemí, tedy z Bosny a Hercegoviny nebo třeba Srbska. Do Chorvatska tak za prací míří stále více lidí z Asie. Podle údajů z loňského podzimu tam pracovalo přes 16 tisíc Nepálců, 11 tisíc Indů či 8 tisíc Filipínců.
Například v Dubrovníku tamní pošta zaměstnala už sedm lidí z asijských zemí. Pracují jako listonoši nebo pomáhají třídit poštu. Aby se ve městě vyznali a dokázali správně doručit zásilky, používají aplikaci Google Maps.
Podobně jako v Chorvatsku se také v Itálii nabízejí domy za symbolickou částku. Hlavně na venkově, jenž se potýká s odlivem lidí.
Podobně je na tom MHD ve Splitu, kde nyní chybí hned 60 řidičů autobusů. Společnost Promet Split, která linky provozuje, se kvůli nedostatku zaměstnanců nebrání nabírat posily z různých koutů světa, třeba z Nepálu či Indie.
Chorvatsko vedle odlivu převážně mladých a talentovaných lidí trápí také nízká porodnost. Počet nově narozených dětí na jednu ženu (1,45) je pod průměrem Evropské unie.
„Naposledy toto číslo dosáhlo hodnoty 2,1 (potřebné k zachování populace, pozn. red.) před 56 lety, a od té doby setrvale klesá,“ uvedl na nedávné konferenci o demografickém vývoji premiér Andrej Plenković z konzervativního Chorvatského demokratického společenství (HDZ).
Podle jeho slov v tomto dlouhém období země zaznamenala jen pár výjimek, kdy zmíněné číslo skokově vzrostlo – třeba po konci války za nezávislost.
Také Itálie láká na domy za euro
Chorvatský Legrad není jediným evropským městem, které se snaží přilákat nové obyvatele nabídkou domů za symbolickou cenu. Nejde přitom jen o demografii, ale také o ekonomiku. Nově příchozí následně využijí tamní stavební firmy, budou nakupovat lokální produkty, či dokonce pomohou rozproudit cestovní ruch. To když přestaví svou levně pořízenou nemovitost na penzion.
Čas od času se v médiích objeví zprávy o „domech za euro“ doplněné fotkami stárnoucích budov, jejichž slávu už dávno odvál čas. Existují dokonce webové stránky, které podobné domy nabízejí.
Romantické představy mnohých zájemců ale rychle mizí. Podobné domy často potřebují rozsáhlé a nákladné rekonstrukce, jež mohou vyjít na tisíce až desetitisíce eur.
Města a vesnice si stejně jako Legrad kladou různé podmínky. Některé chtějí, aby ve svých nových domovech majitelé žili dalších třeba 15 let, jiné zase, aby se zavázali svou levně nabytou nemovitost opravit.
Zájemci musejí splnit řadu podmínek
Nabídky domů za symbolickou částku se často objevují v Itálii. Podobně jako v Chorvatsku se také v zemi na Apeninském poloostrově jedná především o vnitrozemské venkovské oblasti, které se dlouhodobě potýkají s odlivem lidí. Jde tak třeba o Sicílii nebo Abruzzo ve střední Itálii.
Čtěte také: „Je mi 32 let, nemám práci a bydlím u rodičů.“ Krutá realita mladých Španělů
Aktuálně nabízí domy za jedno euro například jedenáctitisícové město Mussomeli, které leží ve vnitrozemí Sicílie. Zájemci ale musejí splnit tyto podmínky – připravit stavební projekt, dokončit renovaci do tří let a zaplatit všechny poplatky spojené se změnou majitele.
Před několika lety nabídlo domy za euro i městečko Maenza v Laziu. Nemá ani tři tisíce obyvatel a od Říma je vzdálené zhruba hodinu a půl.
Radnice doufala, že tento projekt by mohl vdechnout život asi stovce opuštěných nemovitostí nacházejících se v různém stavu – některé byly dokonce pro kolemjdoucí nebezpečné.
Ani tady to ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Potenciální zájemci se například museli zavázat, že domy do tří let od koupě renovují na vlastní náklady. I v tomhle případě tedy nejde o levnou záležitost.
Přesto na podobný recept sází stále více starostů. Vidí v tom jeden z mála způsobů, jak do tamních ulic zase vrátit život.
