V Súdánu vypukly ozbrojené střety mezi oficiální armádou a polovojenskými Silami rychlé podpory, jež se pokusily o vojenský převrat. Obě strany jsou nyní odhodlány k absolutnímu vítězství na bojišti a na mezinárodní výzvy k diplomatickému jednání zatím neslyší. Je Súdán, v němž navíc v pondělí proběhl útok na velvyslance EU, na prahu občanské války?
Obyvatelé súdánské metropole Chartúm se v sobotu 15. dubna probudili do ozbrojených střetů mezi oficiální armádou a její polovojenskou frakcí Síly rychlé podpory (Quát ad-Da’m as-Sarí’, v angličtině Rapid Support Forces – RSF). Ty se pokusily uchvátit moc v zemi. Podle místních svědků zavládl v metropoli chaos a lidé se bojí vycházet na ulici. Zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Súdán se nechal slyšet, že si boje zatím vyžádaly na 180 lidských životů a 1800 raněných.
Násilnosti stále nabývají na intenzitě a nezdá se, že by se obě strany chystaly k politickému řešení. Naopak generál oficiální armády Abd al-Fattáh al-Burhán označil ihned po sobotním pokusu o puč jednotky RSF za povstaleckou skupinu a nařídil jejich rozpuštění.
Sudan’s armed forces have dismissed any possibility of negotiations or dialogue with the RSF paramilitary force before its dissolution.
LIVE updates: https://t.co/ddkYhwyUIC pic.twitter.com/Mvd4jfLiZb
— Al Jazeera English (@AJEnglish) April 15, 2023
Zatím se tedy zdá, že obě strany jsou odhodlány docílit vojenskou cestou absolutního vítězství a nejsou ochotny přistoupit k politickému řešení krize. V nepřehledné situaci je velmi těžké odhadnout, jak to vypadá na bitevním poli – máme totiž jen nepotvrzená prohlášení obou stran o vlastních úspěších. Bojuje se hlavně o strategické cíle v hlavním městě.
Vzbouřenci tvrdí, že kromě kontroly nad rozhlasem a televizí obsadili už první den budovy generálního velitelství armády. Ta však hlásí, že je má opět ve své moci. Bojuje se také o mezinárodní letiště, které měli povstalci ovládnout krátce po zahájení vojenských operací. Do ozbrojených střetů jsou zapojeny i vzdušné síly, jimiž ale dle všeho disponuje pouze armáda, nikoli rebelové.
Násilí v Súdánu znepokojuje i sousední země. Ty mají dost svých problémů, natož aby přijímaly uprchlíky a řešily bezpečnostní situaci na hranicích.
Vyhrocenou situaci v zemi dokreslují také dva pondělní mezinárodní incidenty, o nichž již Voxpot informoval ve svém dnešním zpravodajském servisu. Nejdříve byl ve své rezidenci v Chartúmu napaden velvyslanec EU Aidan O’Hara, poté se dostal pod palbu ozbrojenců diplomatický konvoj USA. Šéf unijní zahraniční politiky Joseph Borrel nespecifikoval, jak k napadení diplomata došlo a jaká zranění utrpěl. Údajně je však O’Hara v pořádku a svou funkci může dále vykonávat.
Bašírovi pohrobci
Nynější súdánská krize, během které spolu soupeří silové složky ve státě, souvisí ještě s epochou svrženého diktátora Umara Bašíra. Ten totiž v posledních letech dlouhé diktatury záměrně fragmentoval armádu, aby nebyla tak silná a jednotná a neohrožovala příliš jeho moc.
Pod Bašírovou vládou vznikla polovojenská skupina Síly rychlé podpory, aby potírala lidová povstání v zemi. Tato paramilitární skupina se však zrodila z milic zvaných Džandžawíd, které Bašír v roce 2003 formoval pro boje s povstalci v oblasti Dárfúru. Tam se tito ozbrojenci měli dopouštět zločinů proti lidskosti, za což vydal Mezinárodní trestní tribunál na Bašíra zatykač.
Čtěte také: Další puč v Súdánu: Generál Burhán hraje o to, zda ho svět uzná jako nového vůdce
V roce 2019 vypuklo v zemi lidové povstání, které se rozšířilo po celém Súdánu. Podobně jako v Egyptě během arabského jara i zde převzala moc od odstoupivšího diktátora armáda, jež měla dohlížet na přechod k civilní a demokraticky zvolené vládě. Armáda pod vedením generála Abd al-Fattáha al-Burhána nakonec udělala přesný opak toho, co chtěli revoltující Súdánci – s pomocí Sil rychlé podpory provedla v roce 2021 puč proti prozatímnímu premiérovi Abd al-Hamdúkovi.
V současnosti tedy v Súdanu soupeří o moc oba stoupenci předloňského převratu – generál oficiální armády al-Burhán s generálem Muhammadem Hamdanem Dagalem, spíše známým pod jménem Hamedti.
Povstalecký generál Hamedti, jeden z nejvlivnějších a nejbohatších mužů v zemi, stál v čele polovojenské skupiny RSF už od jejího vzniku. Pod jeho vedením se dle lidskoprávních organizací měla tato formace dopouštět násilí proti demonstrantům a dalších zločinů proti lidskosti. Byly to například události v Dárfúru v roce 2014 či masakr demonstrantů v Chartúmu na jaře roku 2019, kdy kulminovaly revoluční nálady v zemi.
Nestabilní region
Obavy z válečného konfliktu teď znepokojují i sousední země, které mají dost svých problémů, natož aby měly přijímat uprchlíky z bezmála 46milionové země či řešit bezpečnostní situaci na svých hranicích. Etiopie sužují protesty, v Čadu probíhaly ještě loni masové nepokoje a Libye je prakticky od svržení Mu’ammara Kaddáfího rozvráceným státem se dvěma soupeřícími vládami.
Čtěte také: Jiskra naděje pro Etiopii. Masakry můžou skončit, lidé ale dál umírají hlady
Nejvíc znepokojen je ale severní soused – Egypt, neboť je největším podporovatelem tamního vojenského režimu, jehož budoucnost je nyní nejistá. Al-Burhán se navíc dostal k moci velmi podobným způsobem jako egyptský prezident a de facto diktátor Abd al-Fattáh as-Sísí. Oba zneužili lidové protesty ve svých zemích k tomu, aby se armáda chopila moci, a žádné demokratické volby nedopustila. Egypt se teď nicméně nabízí jako mediátor dialogu mezi znesvářenými stranami súdánského konfliktu.
Nynější vojenský režim podporují v širším regionu také Izraelci, s nimiž začátkem roku 2021 Burhán podepsal mírovou smlouvu Abraham Accords, za přispění Spojených států během prezidentského mandátu Donalda Trumpa. Drtivá většina Súdánců s tímto dokumentem nesouhlasí, nicméně je třeba dodat, že tamní populace má za poslední roky úplně jiné starosti než to, jestli být, či nebýt spojencem Izraele.
Současné dění, v němž bojují o moc silové složky, ještě více marginalizuje roli občanské společnosti, která v Súdánu politický pohyb vyvolala.
V Súdánu také působí ruská žoldnéřská organizace Wagner Group. Tu do země přivedl ještě Umar Bašír, když se v roce 2017 pokusil navázat užší spojenectví s Moskvou. Hlavní úkol ruských žoldnéřů spočívá zejména v zajišťování bezpečnosti ruským firmám, které od Bašíra získaly zakázky na těžbu zlata.
Wagnerovci z kraje revoluce v roce 2019 zasáhly proti demonstrantům na straně súdánského režimu, nicméně se po zmíněném chartúmském masakru civilistů vrátili ke svým původním úkolům a od vnitropolitických sporů se drželi stranou. Není však zcela jasné, jestli nějak zasahují do nynějších bojů. Moskva navíc považovala za spojence oba znepřátelené generály.
Čtěte také: Rusko hledá africké přátele. Za odměnu nabízí zbraně, moc, vraždění a znásilňování
Ruská vláda, s jejíž politikou wagnerovci musí držet linii, totiž vyzývá k deeskalaci situace stejně jako další světové i regionální mocnosti včetně Spojených států, Británie, Egypta, Saúdské Arábie nebo Kataru. K uklidnění násilností nabádá také generální tajemník OSN Antonio Guterres nebo šéf zahraniční politiky Evropské unie Joseph Borrell.
Súdán se mílovými kroky vzdaluje demokratickému procesu a tranzici k civilní vládě. Současné dění, v němž bojují o moc silové složky, totiž ještě více marginalizuje roli občanské společnosti, která v Súdánu politický pohyb vyvolala. Je zatím nemožné odpovědět na otázku, jestli se nynější mocenský duel dvou frakcí armády a dvou generálů v jejich čele podaří vyřešit diplomatickou cestou.
