Jsou to dva roky od inaugurace nejstaršího prezidenta v dějinách USA. Chtěl zemi spojit, ekonomiku pozvednout a křivdy napravit. Něco z toho za dva roky stihl, řadu věcí ne, a ani už nestihne. Taky spadl z kola a nejspíš bude znovu kandidovat.
Jeden obraz prý vydá za tisíc slov. Takovým obrazem může být například fotografie z poloviny srpna roku 2022, na níž se na sebe v Bílém domě usmívají dva kolegové, sedmdesátníci, se stejným křestním jménem. Jsou jimi tehdy čtyřiasedmdesátiletý Joe Manchin, demokratický senátor ze Západní Virginie, a děvětasedmdesátiletý prezident USA, Joe Biden. Ten Manchinovi podává pero, jímž právě podepsal zákon o snížení inflace neboli balíček zákonů zvyšujících korporátní daně, snižujících ceny léků na předpis pro důchodce, a také přisuzujících 370 miliard dolarů na přechod k nízkoemisním zdrojům energie.
Důvod, proč se oba muži na sebe na snímku dívají se šibalským úsměvem, je ten, že ještě na jaře stejného roku se zdálo, že Manchin zákon coby rozhodující hlas nepodpoří, že je příliš neústupný a zastává spíše konzervativní postoje. Biden zase působil odevzdaně a nebyl neschopný prosadit v Kongresu svoje programové priority.
Prezident Biden je dodnes na tajné služby naštvaný, že jej o vývoji situace v Afghánistánu nedostatečně a pozdě informovaly.
Během letních měsíců však nastal obrat, který z Manchina vytvořil Bidenova spojence a z Bidena jednoho z hospodářsky nejvýznamnějších prezidentů od Velké hospodářské krize. Ona fotografie – a úsměv obou hlavních aktérů na ní – tak odkazuje k příběhu prvních dvou let Bidenova prezidentství. Příběhu plného zvratů, proher, úspěchů i (doposud) nesplněných slibů.
Afghánistán, inflace a nedostatek kojenecké výživy
V prezidentské kampani Joe Biden sliboval, že vyřeší pandemii covidu-19 a její ekonomické důsledky. Ostatně v prvních měsících roku 2021 soustředil nový prezident energii právě k zákonu America Rescue Plan, jehož stěžejním prvkem byl nákup vakcín a jejich rozsáhlá a efektivní distribuce. Součástí zákona byla rovněž přímá platba rodinám postiženým pandemií v hodnotě 1400 dolarů nebo přímé platby pro chudé rodiny s dětmi. Celková částka záchranného balíčku zákonů dosáhla 1,9 bilionu dolarů.
Vakcinace a investice do bezpečnostních opatření ve školách následně umožnily americkým státům pustit děti znovu do tříd a podnikům zas otevřít dveře zákazníkům. Indikátory dětské chudoby klesly na polovinu – USA přitom mezi zeměmi OECD dlouhodobě patří k těm s nejvyšší dětskou chudobou.
S příchodem nových variant covidu-19 a ukončením příspěvků rodinám se však brzy začala situace vracet do pandemického normálu. Ještě v létě 2021 americké Středisko pro kontrolu nemocí (CDC) vydalo doporučení nadále nosit roušky či respirátory uvnitř budov, a to i pro očkované osoby. Postupně došly domácí rychlotesty. Dětská chudoba opět stoupla. A do toho přišel nečekaný průšvih a ostuda Bílého domu v Afghánistánu.
Čtěte také: Kábul 2021 vs. Saigon 1975: Jak velké trauma způsobí americký odchod z Afghánistánu?
Podle zdrojů z Bílého domu je Joe Biden dodnes naštvaný na tajné služby, že jej o vývoji situace v Afghánistánu nedostatečně a pozdě informovaly. To však nic nemění na tom, že na jedné z tiskových konferencí prezident bez přípravy prohlásil, že Afghánistán rozhodně nebude druhým Saigonem, tedy že Spojeným státům nehrozí podobný úprk jako z Vietnamu v roce 1975.
Opak však byl pravdou a média po celém světě přinášela jak záběry neobvykle rychle postupujících bojovníků Tálibánu, tak videa amerických vojenských letounů, za nimiž běží zoufalí místní. Někteří z nich dokonce na odlétající letadla vyšplhali a následně při pádu nebo během letu zemřeli.
Byť byl odchod vojáků z Afghánistánu plánovaný na rok 2021 už prezidentem Trumpem, způsob, jakým k němu nakonec došlo, uštědřil americkému zahraničněpolitickému postavení a Bidenově obrazu zkušeného diplomata velkou ránu.
Když pak na podzim začala strmě šplhat inflace, média napříč politickým spektrem hodnotila první rok Bidenova vládnutí jako sérii zklamání, některá jako jasný neúspěch. Přestože nezaměstnanost během jeho mandátu klesala a drží se na nízkých hodnotách, důvěra občanů ve stav ekonomiky a ve schopnosti prezidenta jej zlepšit nebyla a není vysoká.
Ani finanční a materiální pomoc Ukrajině čelící ruské invazi nemohla u americké veřejnosti změnit Bidenovu image nepříliš kompetentního lídra.
Biden sice ještě zaznamenal v listopadu 2021 druhý legislativní úspěch, když podepsal masivní (byť kompromisní) balík investic do infrastruktury, který Kongres odhlasoval i díky podpoře několika republikánů. Americké dálnice, mosty, železniční síť a průplavy jsou již dlouho v katastrofálním stavu, a na rozdíl od Donalda Trumpa se Bidenovi a demokratům podařilo pustit se do nápravy stavu. Ani to však nezbránilo všeobecnému obrazu starého prezidenta, izolovaného od reality Washingtonu i běžných Američanů. Ten napovídal, že další roky vládnutí budou ve znamení frustrací a statu quo Kongresu neschopného dohodnout se (i s prezidentem) na řešení nejpalčivějších amerických problémů.
Také první měsíce roku 2022 nenaznačovaly, že by se Bidenovi mělo začít výrazně dařit. Pandemie totiž přinesla logistické výpadky, s nimiž se Bílý dům neuměl dlouho vypořádat. Nejenom že chyběly a chybí čipy do aut, ale na loni na jaře z regálů v amerických obchodech zmizela kojenecká výživa nahrazující mateřské mléko. Ani vytrvalá (finanční a materiální) pomoc Ukrajině čelící ruské invazi nemohla u americké veřejnosti změnit Bidenovu image nepříliš kompetentního lídra – po celou dobu mandátu protože Biden bojuje s historicky nízkou podporou a důvěrou obyvatel.
Nominace a následné schválení první afroamerické soudkyně Nejvyššího soudu rovněž působily (i kvůli silné konzervativní většině) pouze symbolicky a zanikly v záplavě negativních zpráv. Mezi ně patřilo třeba prudké navýšení cen benzínu, přičemž spotřebitelské ceny už během roku 2021 stoupaly historickým tempem.
Zlomové léto 2022
Jenomže to, co přišlo v průběhu loňského léta a částečně i na podzim nečekal nikdo, možná ani samotný Biden. V červnu se navzdory pochybám povedlo zákonodárcům z obou stran dohodnout na sice kompromisní, ale překvapivé reformní regulaci střelných zbraní v reakci na sérii útoků puškami. Ta vyvrcholila masakrem na základní škole v texaském Uvalde.
Čtěte také: Volby do Kongresu USA: Kdo má jaké šance, co rozhodne a které osobnosti vyčnívají
V červenci Biden onemocněl covidem-19, ale ani to nezastavilo příval úspěchů. V srpnu totiž CIA na jeho pokyn zabila jednoho z lídrů al-Káidy, Biden podepsal zákon o investicích do domácí výroby mikročipů, zákon odškodňující veterány trpící onemocněními způsobenými spalováním toxického odpadu na vojenských základnách a již zmiňovaný protiinflační balíček. Tyto zákony posílily americké společnosti v technologicko-výzkumném souboji s Čínou, zajistily zdravotní péči pro veterány válek v Iráku a Afghánistánu (byť se musel do věci vložit komik Jon Stewart, aby Kongres konečně konal) a nalily do ekonomiky a infrastruktury dlouho slibované peníze.
Biden získal politické body i díky přelomovému verdiktu Nejvyššího soudu o přesunutí pravomoci rozhodovat o interrupcích na státní úroveň.
Zůstává sice otázka úspěšné implementace samotných zákonů a efektivní převod peněz mezi úřady, státy a firmami, ale od minimálně 60. let 20. století se žádný prezident nepokusil vládními intervencemi a investicemi zásadně změnit podobu amerického hospodářství a sociálního systému. Navíc se ukázalo, že Biden a špičky strany zkrátka jen potřebovaly čas. Prezident se spolehl na práci a zkušenosti šéfa Senátu Chucka Schumera a předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi, kteří mu následně pomohli dosáhnout nevídaných úspěchů. Demokraté je pak završili zákonem Respect for Marriage o právu na (nejen) stejnopohlavní sňatky.
Biden a jeho spolustraníci navíc získali jednoduché politické body i díky přelomovému verdiktu Nejvyššího soudu o přesunutí pravomoci rozhodovat o interrupcích na státní úroveň. Zloba namířená vůči konzervativní menšině, jež ovládá soud a některá zákonodárná shromáždění v republikány vedených státech, pomohla demokratům k udržení většiny v Senátu v podzimních volbách do Kongresu. Zároveň přispěla k tomu, že republikáni nyní drží ve Sněmovně reprezentantů pouze křehkou většinu.
Quo Vadis, Bidene?
Následující dva roky však pro Bidena nebudou jednoduché, a faktem je, že vyjednávání o podpoře pro jeho agendu bude prakticky nemožné. Republikáni ve Sněmovně reprezentantů přislíbili především obstrukce a vyšetřování prezidenta, jeho syna Huntera i některých představitelů federální vlády. A už první týdny nového roku přinesly Bidenovy problémy s utajovanými dokumenty.
Stejně tak na podzim hrozí, že se Spojené státy ocitnou ve stavu platební neschopnosti, protože krajně pravicové křídlo republikánů bude týdny a týdny v Kongresu odmítat zvýšit dluhový strop. O to větším úspěchem je proto zákon o financování federální vlády schválený Kongresem loni v prosinci.
Jestli uplynulé dva roky něco ukázaly, tak je to Bidenova výdrž a také fakt, že je radno jej nepodceňovat.
Bidenovi navíc zůstává spousta vlastních restů: imigrační reforma už ve Washingtonu stojí několik let a Biden ani Kamala Harris, pověřená touto agendou, zatím tenhle problém nikam neposunuli. Biden totiž obecně v řešení otázky imigrace tápe.
Započatá, natož dokončená není také práce v sociálních otázkách, především pak co se týká zdravotnictví, prominutí dluhů za studentské půjčky, sociálního bydlení, minimální mzdy či státem hrazeného předškolního vzdělávání a placené rodičovské. Ke slibované ochraně volebního práva rovněž nedošlo. To samé lze říct také o pracovních podmínkách zaměstnanců železnic, jejichž stávku Kongres s Bidenem na konci roku odvrátili pouze díky obskurnímu zákonu.
Joe Biden do úřadu nastoupil v nelehké hospodářské situaci, v průběhu globální pandemie a pouze pár týdnů poté, co se extremisté hnaní bývalým prezidentem Trumpem pokusili zvrátit výsledek demokratických voleb útokem na Kapitol. Navzdory pochybám o jeho schopnostech však v kompromisní podobě podepsal přelomové investiční zákony, které v kampani ohlašoval. Dopustil se zároveň mnoha přehmatů – také před novináři spadl z kola –, nezapočal práci na mnoha slibech, díky nimž ve volbách získal tak velkou podporu mladých voličů a členů etnických menšin. Nyní musí čelit horlivé skupině republikánských zákonodárců, kteří čekají na každou jeho chybu a hodlají zcela paralyzovat fungování Kongresu a federálních úřadů.
Jestli uplynulé dva roky – a v úvodu zmiňovaná fotografie – něco ukázaly, tak je to Bidenova výdrž a také fakt, že je radno jej nepodceňovat. Například v tom, že nejspíše letos ohlásí kandidaturu v příštích prezidentských volbách.
