Právník Edwarda Snowdena informoval začátkem prosince, že jeho klient složil přísahu Ruské federaci a stal se tak ruským občanem. Ve whistleblowerově příběhu je snadné číst důkaz jeho náklonnosti k režimu Vladimíra Putina. Ke své nové vlasti však přišel souhrou náhod a alternativou pro něj byl a je vojenský soud.
Edward Snowden vešel ve známost v roce 2013, kdy se krátce po odchodu z Národní bezpečnostní agentury (NSA) rozhodl zveřejnit utajované informace o tom, že americké bezpečnostní služby sledují celý svět. Snowden pochází z rodiny velmi oddané americké vládě: jeho dědeček z matčiny strany pracoval ve službách FBI, otec sloužil u Pobřežní stráže USA a matka byla úředníci obvodního soudu v Marylandu. Sám o sobě tvrdí, že je americký patriot, nicméně prý nemohl nadále přihlížet neetickému jednání vlády a rozhodl se v zájmu veřejnosti její praktiky odtajnit.
Edward Snowden v předmluvě ke své knize (Permanent Record, 2019) popisuje, že NSA usiluje o vytvoření databáze obsahující veškerou digitální komunikaci co nejvíce lidí. V té by si tajné služby mohly libovolně vyhledávat cokoli o komkoli. Nechvalně známá je například metoda PRISM, kterou whistleblower popisuje jako nástroj shromažďující veškeré informace ze služeb a aplikací jako Google, Yahoo!, Microsoft, YouTube, Paltalk, AOL, Apple a další.
Chtěl do Ekvádoru, skončil v Moskvě
Snowden předal citlivé informace novinářům Glenu Greenwaldovi z deníku The Guardian a filmové dokumentaristce Lauře Poitras. Ti celý leak zaznamenali ve snímku Citizen Four, s nímž oba žurnalisté získali v roce 2015 Oscara. Tehdy třicetiletý ajťák Snowden je ve filmu autenticky zachycen, jak ve svém hotelovém pokoji promýšlí zveřejnění dokumentů a jeho možné důsledky.
Záhy po předání informací novinářům měl Snowden namířeno přes Rusko do Ekvádoru, od kterého už získal politický azyl whistleblower Julian Assange, zakladatel WikiLeaks. Ten tou dobou pobýval de facto uvězněný na ekvádorské ambasádě v Londýně.
Kdyby se Snowdenovi nakonec podařilo uprchnout do Ekvádoru, pravděpodobně by byl vydán do Spojených států.
Novináři a političtí komentátoři Snowdena často označují za ruského agenta či sympatizanta prezidenta Vladimíra Putina. Jenže Snowden v Rusku nechtěl zůstat. Na moskevském letišti Šeremetěvo doslova uvízl. Americká vláda mu totiž zneplatnila jeho cestovní doklad v okamžiku přistání v Moskvě. Snowden musel nejprve necelý měsíc pobývat v tranzitním prostoru letiště. Poté mu ruská vláda udělila politický azyl a následně dostal povolení k pobytu, které se prodlužovalo vždy o rok.
Americkou žádost o vydání Snowdena k soudu do jeho vlasti prezident Putin odmítl. Spojené státy a Rusko nemají žádnou dohodu o vzájemném vydávaní osob, což se v tomto případě Washingtonu vymstilo. V minulosti například naopak Rusové vyžadovali vydání lídra čečenských rebelů Ilyase Achmadova – rovněž neúspěšně.
V listopadu se tedy Snowden stal ruským občanem, a to společně se svou manželkou Lindsay Mills. Přestože chtěl původně do Ekvádoru, tento sled událostí byl pro něj nakonec jednoznačně výhodnější, vzhledem k tomu, co v nestabilní latinskoamerické zemi následovalo. V roce 2017 nový ekvádorský prezident Lenín Moreno nepokračoval v politice svého levicového předchůdce a podepsal dohodu o spolupráci se Spojenými státy. V důsledku Ekvádor zrušil azylové vízum Julianu Assangeovi, rovněž stíhanému Washingtonem. Australského novináře na londýnské ambasádě zatkli britští policisté a podobný osud by nejspíš stihl i Snowdena.
Moskva vnímá ochranu amerického whistleblowera jako otázku prestiže.
Ten čelí stejně jako Julian Assange obviněním ze špionáže a hrozí mu až třicet let vězení. V případě vydání do Spojených států by tedy Snowdena čekal vojenský soud, u kterého by neměl možnost hájit se tím, že bylo odtajnění informací ve veřejném zájmu. Přesně takovou argumentaci volil slavný whistleblower Daniel Ellsberg, který odtajnil dokumenty o vietnamské válce a spustil aféru Watergate. Hrozilo mu za to 115 let vězení, nakonec byl ale díky procesním chybám osvobozen.
Ruské PR
Edward Snowden v Rusku nezačal Vladimíru Putinovi jakkoli pochlebovat. Občas tweetoval i kritické komentáře na adresu ruské vlády. V roce 2016 například na Twitteru kritizoval nová ruská protiterostická opatření, která jsou podle něj represivní a porušují lidská práva.
Vzhledem ke své pozici se ale Snowden těžko může stát hlasitým kritikem Putinova režimu, a už vůbec ne v době ruské invaze na Ukrajině. Pro Putina je ochrana amerického disidenta pravděpodobně otázkou prestiže a navíc se tak může Rusko prezentovat jako země pomáhající politickým vězňům před zvůlí americké vlády. Snowdenovy mírně kritické komentáře proto pro ruského prezidenta nebyly zvlášť velký problém. Nejen trestní stíhání Edwarda Snowdena, ale i Juliana Assange jsou pro Rusy dobrým protiargumentem, když Washington kritizuje Moskvu za porušování lidských práv a za zadržování politických vězňů.
Nehledě na to, že se Moskva na ochraně amerického whistleblowera snaží nahnat politické body, jeho ochota zůstat v Rusku je zcela pochopitelná. Pokud by se rozhodl vycestovat, hrozil by mu osud Juliana Assange, navíc s ještě menšími šancemi uspět u vojenského soudu – Snowden je na rozdíl od australského zakladatele WikiLeaks americkým občanem.
