Od začátku invaze unesli Rusové tisíce ukrajinských civilistů: Dobrovolníky, novináře, úředníky i vojáky. Drží je v ruských vazebních věznicích, takzvaných SIZO. Nemají status válečných zajatců a nesmějí za nimi právníci ani blízcí. Situaci pro Meduzu vyšetřovala zvláštní zpravodajka Lilija Japparova a Voxpot její článek přeložil. Hovořila i s vězni z krymského Simferopolu, kde se jich nachází více než stovka.
Ráno 9. května 2022 Alexandr Tarasov v simferopolské vazební věznici č. 1 (Sledstvennyj izolator – „SIZO“) slyšel Federální vězeňskou službu (FSIN), jak za dveřmi jeho cely křičí: „Seřaďte se! Hlavy dolů, jdeme! Dělejte!”
Pětice spoluvězňů nacvičeným pohybem sklonila hlavu a schovala ruce za záda. Pak už Tarasov viděl jen podlahu, vlastní nohy a kanady speciálních jednotek. Zkroutil se do pozice „delfína” (trup ohnul vodorovně k zemi, ruce dal za zády co nejvýš jako v nejdrsnější ruské věznici Černý delfín – pozn. red.), vyšel z cely a postavil se čelem ke zdi.
„Nohy doširoka! Řekl jsem víc!" Jeden z členů FSIN přitom Alexandra tloukl do lýtek, až udělal prakticky rozštěp. Tarasov s čelem opřeným o zeď myslel jen na přetržené vazy. Komando ale nepřestávalo dorážet. „Jaký je dnes svátek? Co je dnes za svátek?! Bojoval tvůj děda? Odpověz!" Každého vězně pak udeřili elektrickým paralyzérem, ať už odpověděl jakkoliv. „Jste fašisti a vaši dědečkové se obrací v hrobech.“
Po pár hodinách vojáci přišli zkontrolovat celu, dovnitř vpadli vyzbrojení paralyzéry. Tarasov nezapomněl, jak u dveří zůstal muž se psem, který vrčel, vrhal se na vězně a snažil se urvat z vodítka. Jeho spoluvězně Sergeje Děreveňského označili za „bojovníka Pravého sektoru“, ukrajinského nacionalistického hnutí. „Dali mu šok a chtěli, aby zazpíval sovětskou píseň Den vítězství,“ vzpomínal Tarasov. Jeden ho kopal do břicha a řval: „Dělej, zpívej!"
Pobídli ho, aby zpíval dál. Když si spletl slova, použili proti němu paralyzér.
Tarasov zůstal stát se svěšenou hlavou. „Rychle si na to zvyknete,“ vysvětloval zpravodajce Meduzy zvláštnosti režimu v simferopolské věznici č. 1. „Sotva pohneš očima a už na tebe míří paralyzér. Tak jsem se díval dolů na nohy a poslouchal."
„Tenhle Den vítězství páchl střelným prachem...,“ začal zpívat Děreveňskij. Měl divný hlas, zlomený a roztřesený, jako by mu ani nepatřil. Vojákům se ale jeho vystoupení očividně líbilo, sem tam ho pobídli: „Pokračuj dál!" Když si spletl slova, použili proti němu paralyzér.
„Výboj projde každým svalovým vláknem, rozhoří se,“ podělil se Tarasov o zkušenosti s ochromením. „Vaše svaly se nepřestanou stahovat... V tomhle stavu zpíval. Měl slzy v očích.“
Píseň přilákala další strážce. Zaposlouchal se také psovod ve dveřích, zvíře už se zklidnilo. „Modlil jsem se, aby mě to minulo,“ přiznal Tarasov. „V cele pro tři nás bylo pět. Všichni jsme se báli, že nás donutí ke zpěvu.“ Komando pak odešlo a vězni mohli konečně zvednout hlavy. Tarasov spatřil bledého Děreveňského. „Všichni s ním tiše soucítili, ale ochránit jsme ho nedokázali. Styděl jsem se za tu bezmoc,” řekl. „I když tě šikanují, musíš potlačit obranné reflexy. Sebemenší odpor všechno jenom zhorší.“
Než Tarasova v březnu 2022 zatkli, pořádal v Chersonu protest proti ruské okupaci. Celu s ním sdíleli ukrajinští aktivisté a dobrovolníci, kteří pomáhali Ozbrojeným silám Ukrajiny. Rusko je zadrželo na územích, které obsadilo po začátku války. Odmlouvat se neodvážil skoro nikdo, v květnu 2022 všichni zažili mučení.
Nikitu Čebotara z města Hola Prystaň stříleli vzduchovkou do nohou a donutili ho, aby si z nich vlastníma rukama vyšťoural uvíznuté olověné náboje. Alexandra Geraščenka z Chersonu mučili elektrickým proudem. Sergeje Cigipa, obyvatele Nové Kachovky, převezli z vězení do budovy Federální služby bezpečnosti (FSB) v Simferopolu. Tam ho škrtili.
Když Tarasova sebrali, týrali ho v suterénu chersonské administrativy. Tou dobou už se tam usadily ruské jednotky. Na ušní boltce mu připevnili elektrody a pustili do něj proud, aby jim řekl jména dalších organizátorů protestního shromáždění. Členové FSB postup nazvali „volání Zelenskému“. „Potom mi jeden z nich přiložil ke spánku zbraň a řekl: ‚Přijde mi, že kecáš.’ Položil prst na spoušť a já jsem neměl ponětí, jestli ji zmáčkne nebo ne,“ popisoval muž z Chersonu.
Čtěte také: Rusofobie, dvojí metr, zánik Ruska: Jaké jsou důvody “liberálních” Rusů pro podporu války?
Během „vyšetřování“ v simferopolském zadržovacím středisku měl ještě chuť se „vzchopit a bojovat“. „Pamatuju si, jak jsme jednou seděli s dalším spoluvězněm. Vzal lžíci a trochu se s ní porýpal ve zdi. ,Pojďme si nabrousit ostří!´ řekl. Odpověděl jsem mu: ,A co pak? Nejméně tři příslušníci speciálních jednotek, psovod a dva hlídači. Vězeňský blok uzavírají mříže a neznáte ani cestu ven.“
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
