„Emise za oteplování nemůžou.“ Jak fosilní průmysl v tandemu s médii manipuluje s fakty o klimatu

Stoupenci hnutí Limity jsme my uspořádali koncem října jednu ze svých akcí občanské neposlušnosti. O protestu jsme již informovali v našich krátkých zprávách. „Tady si fosilní oligarcha kupuje veřejnou debatu!“ hlásal několik hodin jejich transparent před budovou mediálního domu Czech News Center (CNC), dokud tomu neudělala přítrž policie. CNC má pod palcem třeba Blesk, Reflex nebo E15.

Aktivistům vadí podílový vlastník CNC Daniel Křetínský a věří, že skrze své tituly ovlivňuje veřejnou debatu. „Sledujeme, jak ve svých médiích dlouhodobě ohýbá debatu okolo řešení klimatické krize, kroků Evropské unie nebo svých obchodních zájmů,“ komentovala pro Voxpot mluvčí Limity jsme my Klára Suková.

Svým protestem aktivisté přímo reagovali na kauzu spojenou s plynárenskou společností Net4Gas, kterou koncem září koupila státní společnost ČEPS. O síť plynovodů měl však zájem právě i miliardář Křetínský. Brzy nato se začaly v Blesku objevovat titulky jako „Za 5 miliard koupili 33 miliard dluhů“ nebo „Černý scénář pro Česko: Drastické zdražení plynu?!“.

Pokud bude Křetínský stejně jednat i v ostatních zemích, kde podniká a vlastní média, bude to zajímavé,“ říká ministr průmyslu a obchodu Síkela.

Na kritice vládních kroků by nebylo samo o sobě nic zvláštního. Platforma Re-set se ale rozhodla zmapovat zmíněnou transakci a zjistila, že média spadající pod CNC informovala o situaci skoro dvakrát více než ta konkurenční a zároveň také výrazně negativněji.

„Daniel Křetínský využil podle naší analýzy svá média k prosazování vlastního ekonomického zájmu a také k poškození veřejného obrazu svého konkurenta, v tomto případě ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely,“ sdělil Voxpotu výzkumník Re-setu Radek Kubala s tím, že jde pouze o jeden z příkladů, jak oligarchové u nás využívají média ke svému obohacení.

„Dosud jsme se ve veřejné debatě bavili pouze o vlastnictví médií vrcholnými politiky. Naše analýza však prokazuje, že je nutné otevřít také otázku regulace vlastnictví médií oligarchy a velkými firmami,“ upozorňuje oslovený badatel.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na vlnu kritiky reagoval na mezinárodním poli, když pro deník Financial Times uvedl, že výrazně negativní rámování státní koupě Net4Gas v médích Daniela Křetínského považuje přinejmenším za zvláštní.

„Striktně a jednoznačně odmítáme jakékoliv zasahování do editoriální politiky našich médiích. Témata z pozice akcionářů neurčujeme, ani je nehodláme potlačovat, i když se nás mohou přímo či nepřímo dotýkat,“ zveřejnil pak na svých stránkách k ministrovým výrokům Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského.

Tato firma, jež předtím sama dlouhodobě usilovala o nákup Net4Gas, ve svém stanovisku zároveň poukazuje na podle ní pro stát nevýhodnost zmíněné transakce.

Čtěte také: „Škodíte planetě a odnášejí to Afričani.“ Nigerijský aktivista poukazuje na aroganci Západu

Už v roce 2013 se skrze EPH snažil Daniel Křetínský odkoupit Net4Gas od německé skupiny RWE. Přeplatilo ho ale sdružení společností Allianz a OMERS, které teď po deseti letech firmu prodává. EPH momentálně vertikálně pokrývá celou škálu fosilní energetiky v Evropě – od těžby přes výrobu až po distribuci elektřiny – a je vedle polské PGE a německé RWE jedním ze tří největších producentů emisí CO₂ na kontinentu.

„Nejde jenom o kauzu s Net4Gas. Kumulování médií v rukou fosilních oligarchů ovlivňuje veřejnou debatu. To, že se fosilní průmysl podílí na klimatické změně, je fakt, a ne věc k diskusi,“ tvrdí Klára Suková z hnutí Limity jsme my. „Apelujeme na to, aby vysoce postavení lidé nejen z tohoto odvětví nevlastnili česká média, a nemohli tak skrze ně prosazovat svoje zájmy,“ dodává.

Všude dobře, ve Francii nejlépe

Ve zmiňovaném vyjádření pro Financial Times ministr Síkela naznačil také své obavy z mediálního působení Daniela Křetínského v zahraničí. „Pokud bude stejně jednat i v ostatních zemích, kde podniká a vlastní média, bude to zajímavé.“ Narážel tak nejspíš na magnátovo skupování titulů ve Francii. Se slovenským miliardářem Patrikem Tkáčem vlastní společnost Czech Media Invest (CMI), pod níž spadá i mediální dům CNC.

Do francouzského portfolia CMI nyní patří Marianne, Usbek & Rica a sedm časopisů od skupiny Lagardere, včetně módního magazínu Elle. Na konci října pak Evropská komise českému podnikateli schválila převzetí Editis, druhé největší vydavatelské skupiny ve Francii.

Donedávna byl Křetínský také téměř polovičním majitelem francouzského deníku Le Monde. Na konci září od něj podíl odkoupila společnost NJJ Presse telekomunikačního magnáta Xaviera Niela.

Stejně jako u studií o škodlivosti tabákových výrobků vědci najatí ExxonMobilem zpochybnili i expertní výstupy o důvodech změny klimatu.

Vlivná francouzská média se Křetínskému náramně hodí. Před čtyřmi lety koupil od společnosti Uniper dvě plynové elektrárny ve městečku Saint-Avold u německých hranic a dvě uhelné elektrárny v Saint-Avold a Gardanne. Nyní díky nim slibuje Francouzům překonat zimu. Původně měla elektrárna v Saint-Avold na konci jara ukončit činnost, Křetínský se ale rozhodl dát uhlí ve Francii nový život. Dováženo je teď převážně z Kolumbie, Spojených států a Jihoafrické republiky.

I ve Francii je však Křetínský podezírán z ovlivňování médií. „Podle výpovědí redaktorů časopisu Marianne měl on osobně těsně před prezidentskými volbami zasáhnout do obsahu titulní strany ve prospěch Macrona,“ komentuje dále pro Voxpot zahraniční působení fosilního magnáta Radek Kubala.

Do centra pozornosti Křetínského se teď dostávají britská média. Momentálně si brousí zuby na mediální společnost Telegraph Media Group, pod kterou spadá například deník The Daily Telegraph, nedělník Sunday Telegraph nebo konzervativní týdeník The Spectator.

Ropní průkopníci klimatické vědy

Možná se teď může zdát, že Křetínský je jediným fosilním magnátem, který se rozhodl investovat do mediální sféry. Opak je ale pravdou. Určitá propojenost těchto dvou sfér nás provází už nějakou dobu. Spíše než na skupování médií však vsadili někteří rovnou na šíření klimatických dezinformací.

Jedním z nejvýraznějších případů ovlivňování debaty o klimatické změně ze strany fosilního průmyslu je nadnárodní těžební korporace ExxonMobil se sídlem v Texasu. Spojována je s vedením dezinformační kampaně šířící mezi lidmi nejistotu ohledně globálního oteplování.

Už koncem 70. let 20. století prováděla společnost ExxonMobil interní hodnocení oxidu uhličitého uvolňovaného fosilními palivy a snažila se předpovědět důsledky těchto emisí. V roce 1982 samotné výzkumy Exxonu predikovaly pro rok 2060 zdvojnásobení úrovně CO₂ od doby před průmyslovou revolucí a posunutí průměrné teploty planety asi o 2 °C.

Marty Hoffert byl jedním z prvních vědců, kteří vytvořili prognostický model následků změny klimatu způsobené člověkem. A učinil tak, když pracoval pro Exxon, jednu z největších světových ropných společností.

S podobnými závěry přišla o několik let později i interní skupina ropné akciové společnosti Shell, která takto nepříznivou prognózu datovala už k roku 2030. Oba tyto výzkumy nezávisle na sobě potvrdily souvislost mezi svými fosilními produkty a globálním oteplováním. Společnosti tedy shodně odhalily, jaké ekologické katastrofy může zvyšování emisí oxidu uhličitého přinést. Cena za tuto pravdu by ale byla příliš vysoká.

Především ExxonMobil se namísto informování veřejnosti o reálných hrozbách rozhodl zahájit svou dezinformační kampaň. Využil k tomu dvou výzkumníků, Fredericka Seitze a Freda Singera, kteří byli dříve financováni tabákovým průmyslem a stáli za kampaní o neškodnosti cigaret v 70. a 80. letech.

Stejně jako při vyvracení studií o nebezpečnosti tabákových výrobků se oba vědci najatí ExxonMobilem snažili znevěrohodnit expertní závěry o globální změně klimatu způsobované spotřebou fosilních paliv.

Čtěte také: 70 let boje za detox planety: Klimatická hrozba zůstává, taktiky jejích popíračů se mění

„Seitz poté založil George Marshall Institute, který bojoval i proti dalším environmentálním regulacím, včetně omezování skleníkových plynů. V roce 2015 se přejmenoval na CO₂ Coalition, a i některé české klimaskeptické zdroje se na ni odkazují jako na vědeckou organizaci, ačkoliv o vědecký institut rozhodně nejde,“ doplňuje pro Voxpot sociolog Vojtěch Pecka, který zmapoval vznik klimatických dezinformací ve své knize Továrna na lži.

ExxonMobil společně s firmami British Petroleum, Shell Oil a dalšími fosilními podniky vytvořily začátkem 90. let Globální klimatickou koalici (Global Climate Coalition; GCC). Tato mezinárodní lobbistická skupina tvořila opozici k opatřením vedoucím ke snížení emisí skleníkových plynů a skrze zpochybňování vědy se aktivně angažovala v popírání změny klimatu.

Koalice pravidelně upozorňovala média na to, že pro vyváženou debatu je třeba zvát do studií kromě vědců i popírače globálního oteplování.

GCC sehrála svou roli i v blokování vstupu Spojených států do Kjótského protokolu v roce 1997. Dva měsíce před klimatickou konferencí ke Kjótskému protokolu si totiž ExxonMobil v The New York Times zaplatil reklamu snažící se podat dosavadní výzkum klimatické změny za nepodložený.

„Přiznejme si to: Věda o změně klimatu je příliš nejistá na to, aby nařídila akční plán, který by mohl uvrhnout ekonomiky do chaosu,“ hlásal text reklamy, která se svou zvolenou formou tvářila jako reálný článek.

Dokumenty vydané v dubnu 2019 Climate Investigations Centre odhalily značné úsilí GCC o manipulaci s oficiálním vědeckým poradním orgánem OSN – Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC). Ten na základě celosvětového hodnocení klimatu formuje základ pro globální klimatickou politiku. Podle zmíněných dokumentů zástupci GCC pravidelně u vědců z IPCC lobbovali.

Vedle toho byl pro Globální klimatickou koalici důležitý i názor široké veřejnosti. Snažila se v rámci dané problematiky vytvořit prostor pro nesouhlas, jako by se jednalo o věc názoru, nikoli o exaktní data. Koalice tak pravidelně upozorňovala média na to, že pro vyváženou debatu je třeba zvát do studií kromě vědců i popírače globálního oteplování, a to nejlépe právě z jejích řad.

Čtěte také: Sunakovi ujíždí zelený vlak. Zasekl se kvůli „britskému plynu“ v Severním moři

V roce 1997 podle Los Angeles Times GCC investovala přes 13 milionů dolarů do své masivní kampaně proti Kjótskému protokolu.

V souboji o „klimatickou pravdu“ však aktivně vystupují i další fosilní giganti. Už v roce 1977 vytvořil majitel společnosti Koch Industries Charles Koch společně s dalšími subjekty libertariánský think-tank Cato Institute. Ten sdružoval vědce a politiky, kteří nabízeli „alternativní pohled na environmentální krizi“.

Jedním z čelných představitelů Cato Instutute byl i vysokoškolský učitel a známý popírač globálního oteplování Patrick Michaels. Jako mluvčí samozvané klimatické opozice byl pravidelně nejčastěji on zván do médií jako Fox News či CNN.

Michaels společně s dalšími osobami sponzorovanými fosilním průmyslem, jako jsou Richard Lindzen, Robert Balling nebo již zmínění Frederick Seitz a Fred Singer, na sebe často vzájemně odkazují. Podporují tak své teze o nezávažnosti klimatických změn, které už ale byly dávno vyvráceny.

Během lesních požárů v Austrálii v roce 2020 se média ovládaná Murdochem snažila odvrátit pozornost od klimatických příčin řádění živlu.

„Obecně se strategie používané think-tanky jako Cato Institute nebo třeba Heartland Institute dají popsat jako vytváření mlhy – tedy tolika různých verzí, že se v tom člověk nedokáže vyznat. K tomu pomáhá kde co, politická ideologie, konspirační teorie, placené reklamy vypadající jako úvodníky v novinách a podobně,“ popisuje Vojtěch Pecka.

Mediální impérium Ruperta Murdocha

I již zmíněné Fox News čelí nyní podobné kontroverzi jako média Daniela Křetínského. Rupert Murdoch, jenž byl až donedávna majitelem Fox Corporation a sesterské News Corporation, je obviňován za svůj dlouhodobý klimaskepticismus, který nápadně promítal i do svých médií. Obzvlášť během lesních požárů v Austrálii v roce 2020, kdy se tamní média spadající pod News Corporation snažila odvrátit pozornost od klimatických příčin řádění živlu.

Australians have watched with growing anger at what the Murdoch media monopoly is doing to our country. A cancer on democracy.

Today I am launching a national petition to establish a #MurdochRoyalCommission.

If you value our democracy, please sign here: https://t.co/FjfK7ij7YQ pic.twitter.com/gIGfmMF49W

— Office of Kevin Rudd, 26th PM of Australia (@MrKRudd) October 9, 2020

Murdochovo popírání environmentální krize přitom není jen věcí rozmaru. Společnosti spadající pod News Corporation mají v Austrálii rozsáhlé obchodní dohody s nadnárodními ropnými a plynárenskými korporacemi. Murdoch také od roku 2010 vlastní podíl energetické společnosti Genie Energy, jíž byla v roce 2013 udělena exkluzivní práva pro těžbu ropy a zemního plynu na Izraelem okupovaných Golanských výšinách.

„Murdochova média bezpochyby sehrála důležitou roli v tom, aby veřejnost uvěřila, že existují nějaké vědecké pochybnosti o tom, zda spalování fosilních paliv způsobuje oteplování klimatu. A zda je škodlivé pro společnost a ekosystémy,“ komentovala v The Guardian Murdochovo působení klimatoložka Friederike Otto.