Na přelomu roku převzalo Švédsko od České republiky žezlo předsednictví v Radě EU a po následující půlrok bude zodpovědné za vedení Unie. Ačkoliv v ní mají Švédi pověst solidních a liberálně naladěných partnerů, panují obavy ohledně velké neznámé kvůli složení jejich současné vlády. Poprvé v historii je totiž podporovaná krajně pravicovými Švédskými demokraty.
Když byly v polovině září vyhlášeny výsledky švédských voleb, mnohým znalcům evropské politiky zatrnulo. Vznikla nová vláda, která se opírá o euroskeptické populisty Švédských demokratů (Sverigedemokraterna; SD) – a na takovéto nepředvídatelné partnery byla EU dosud zvyklá pouze ze střední nebo jižní Evropy. Nyní ale tento trend zasáhl i klidnou Skandinávii.
Potencionální nebezpečí švédských pravicových populistů spočívá především v tom, že boří zavedené pořádky. V zemi se v průběhu desetiletí postupně střídali u moci sociální demokraté se středovými stranami podporujícími silný sociální stát, liberální migrační politiku a otevřený mezinárodní obchod.
Během českého předsednictví jsme mohli vidět smršť přijatých návrhů, i tak ale zbývá Švédům dořešit některé otázky ohledně balíku Fit for 55.
Nyní se ale zprostředkovaně k moci dostali Švédští demokraté, kteří vyrostli na přímé opozici vůči této politice tamních hlavních stran. Kromě protisystémové rétoriky o nich vlastně příliš nevíme – neexistuje s nimi ani prakticky žádná zkušenost v exekutivní roli.
Teoreticky by se mohlo stát, že jimi podporovaná vláda nebude z vnitropolitických důvodů tak efektivní v plnění hlavní role předsednictví – takzvaného honest brokera.
Navázat na úspěšné Česko
Za normálních okolností by se asi nejednalo o zásadní problém, nicméně ruská invaze na Ukrajinu a energetická krize naprosto proměnily bezpečnostní a geopolitické prostředí. Jak jsme mohli sledovat na případu českého, a nutno podotknout velmi úspěšného předsednictví, vedení Evropy je důležitá úloha, která přímo ovlivňuje stovky milionů lidí. Je velkou otázkou, kde by bez aktivit ministra Jozefa Síkely a českého velvyslance při EU Jaroslava Zajíčka byla Evropa se zajištěním dodávek plynu a zklidnění cen energií.
Evropa nadále prochází poměrně intenzivní energetickou krizí, a ačkoliv letošní zimu zcela jistě překoná, s příští by mohl být problém v případě intenzivních mrazů a ne zcela doplněných zásobníků plynu. České předsednictví odvedlo vynikající práci při zajištění konsenzu nad krátkodobou stabilizací situace, nyní je ale na Švédech vše posunout vpřed.
Čtěte také: Na jejich mítincích už nacistické uniformy nepotkáte, i tak se Švédští demokraté vrací k extremismu
Klíčovým tématem švédského předsednictví zůstává i konflikt na Ukrajině, kde se dá očekávat další eskalace. Dnes je prakticky jisté, že Západ začne Ukrajinu masivně vojensky podporovat a pošle ji i těžké tanky nebo stíhačky, které svými schopnostmi výrazně převyšují ty ruské. Válka hned tak neskončí, Rusko bude nadále hrozit jaderným konfliktem a ničit ukrajinskou civilní infrastrukturu. S tím je spojená i otázka další případné migrace z válečných zón na území EU.
V neposlední řadě bude pro následujících šest měsíců zásadní zelená revoluce v energetice a úspory energetické náročnosti. Důležité to však není pouze proto, že tím chce Evropa dosáhnout snížení emisí. „Zezelenání“ nám významně pomůže i v bezpečnosti a nezávislosti na externích dodavatelích surovin. Platí zde, že nejlepší zdroj je ten, který máte doma – tedy takový, jenž nepotřebujete přepravovat přes půlku planety.
Energetická nezávislost i migrační agenda
Z hlediska zmíněných výzev se jeví program švédského předsednictví jako poměrně dobrý. Je v něm explicitně zmíněna snaha o zelenou energetickou transformaci a posílení společné bezpečnosti včetně pokračování transatlantického partnerství. Nechybí ani tradiční severský důraz na konkurenceschopnost v podobě sociálnětržní ekonomiky.
Jako vždy se ale chleba bude lámat ve schopnosti hledat konkrétní kompromisy mezi členskými státy, nikoliv v rétorické rovině programu. Hlavní rolí předsednického státu je dojednávat novou evropskou legislativu v rámci Rady EU. Během českého předsednictví jsme mohli vidět v prosinci přímo smršť odsouhlasených návrhů, i tak ale zbývá Švédům dořešit některé otázky ohledně balíku Fit for 55.
Pokud se podíváme na volební program Švédských demokratů, ve spektru zemí EU nejsou až tak extremističtí.
Zde se jedná především o několik nových směrnic stanovujících cíle podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu nebo standardů a podpory budov do roku 2030. Dá se očekávat, že tato legislativa se stane tím hlavním, podle čeho se bude úspěšnost švédského předsednictví hodnotit. V rámci posílení energetické nezávislosti na Rusku se má jednat o zásadní krok kupředu.
Čtěte také: Nová pravice, nebo noví fašisté? Itálie se chystá na vládu Giorgie Meloni
Kromě toho leží na stole agenda v podobě Nového paktu o migraci a azylu. Právě na něm se Unie není schopná shodnout již pár let. Předchozí předsednictví, včetně českého nebo francouzského, se snažila balík projednávat postupně – od méně kontroverzních záležitostí typu ochrany vnější hranice. Platí zde však, že legislativa může fungovat pouze jako celek. A tady do hry významně vstupují právě Švédští demokraté, jejichž popularita do velké míry stojí na odporu proti migrační politice této skandinávské země.
Švédští demokraté jsou možná přeceňovaní
Nakonec se však může ukázat, že předsednictví nebude pro Stockholm zas tak zásadní problém. Hlavní problém současné vlády – závislost na Švédských demokratech – se může projevit pouze v rétorické rovině a určitém nezvyku, že takto na tamní poměry radikální uskupení ovlivňuje vládní politiku.
Pokud se podíváme na volební program SD, ve spektru zemí EU nejsou až tak extremističtí. V rámci Evropského parlamentu sedí společně s naší ODS v jedné frakci, a u nás by se řadili v tématech jako práva LGBT+ či migrace mezi spíše středové liberály. V případě polské reality by pak byli pomalu považovaní za levicovou stranu.
České republice během jejího předsednictví paradoxně pomohlo, že nová švédská vláda se neobejde bez podpory nevyzpytatelných SD. V kontrastu s tím totiž ostatní členské země viděly, že jednáme racionálně a jsme předvídatelní. Především šlo o to, že se čeští vyjednavači poctivě snažili hledat přijatelný kompromis mezi státy a nesnažili se o zásadní, politicky motivované změny legislativních návrhů na poslední chvíli. Získali jsme si tak důvěru, že nikdo nebude obětí různých podrazů a že nebudeme ani účelově zpomalovat vyjednávání.
Možná i proto proběhla zmiňovaná smršť v prosinci loňského roku, kdy se podařilo dosáhnout předběžné dohody na velkém množství legislativy týkající se balíku Fit for 55. A pár jeho bodů, třeba emisní standardy pro osobní auta, bylo vyřešeno. I když to v Česku nemusí být příliš populární, pro zelenou Evropu jsme toho vykonali opravdu hodně. Na Švédech nyní bude předjednané kompromisy dotáhnout do konce.
