EU se zbraní a v uniformě: Pohraniční stráž Frontex má novou vizáž i pravomoce

V polovině září pronesla prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen projev, ve kterém se postavila proti-imigrantským politikám a náladám na území Evropské unie. „Jsme přesvědčeni,” prohlásila, „že důstojnost každé lidské bytosti nesmí být nikdy dotčena nehledě na to, odkud pochází”. Když německý krajně pravicový politik Jörga Meuthena reagoval odmítavě, obvinila jej z toho, že káže nenávist.

Výstup von der Leyen mohl vyvolat dojem, že se Evropská unie opravdu jasně staví za důstojnost lidí přicházejících do Evropy. To jde však jen těžko dohromady s čísly. Jen za posledních šest let totiž nenechala Evropská unie zahynout víc než 20 tisíc migrantů ve Středozemním moři. Unijní agentura Frontex, která má za úkol monitorovat hranice EU, tomu většinu času nečinně přihlížela.

Frontex byl naopak několikrát obviněn z toho, že se nejen nepodílel na záchraně lidí na cestě do Evropy, ale naopak jeho zaměstnanci přicházející migranty aktivně ohrožovali. Skupina Bellingcat například zveřejnila záběry, na nichž loď Frontexu projíždí okolo nafukovacího člunu s migranty a záměrně tvoří vlny.

Ve své investigaci, kde činnost Frontexu v Egejském moři několik měsíců sledují, zaznamenali novináři z Bellingcatu několik případů, kdy Frontex přímo či nepřímo asistuje tzv. pushbackům, tedy nelegálním pokusům o vytlačení člověka za hranice ve snaze znemožnit mu požádat o ochranu. Německá televize ZDF zveřejnila anonymní výpověď bývalého zaměstnance Frontexu, podle kterého je podíl Frontexu na vytlačování migrantů v podstatě veřejným tajemstvím.

Vytlačování imigrantů – výjimka nebo praxe

Po rozsudku Evropského soudního dvora obviňujícího Maďarsko z porušování unijního práva se agentura Frontex z této země na výraz nesouhlasu stáhla. Za nelegální soudci označili zejména nucené vytlačování migrantů zpět do Srbska, aniž by jim maďarské úřady vůbec umožnily požádat o azyl. Podobným způsobem přitom zasahuje už několik let většina hraničních států EU i Frontex samotný.

V Itálii byla například v roce 2019 zatčena kapitánka lodi Sea-Watch 3, Carole Rackete, když s 53 migranty na palubě přistála v přístavu Lampedusa. O případu pojednává dokumentární film Sea Watch 3, podle kterého kapitánka oslovila ještě před nelegálním vyloděním několik přístavů, nicméně všechny ji odmítli. V Lampeduse nakonec zastavila, protože několik lidí na palubě bylo v kritickém stavu a docházely jim na zásoby potravin.

Rackete nakonec vyvázla s pokutou a byla podřízena zkoumání, zda nenapomáhá ilegální migraci. Nezisková organizace Sea-watch vysílá na Středozemní moře několik lodí, které zachraňují migranty před utonutím a supluje tak roli, kterou by podle svých slov měla plnit právě agentura Frontex, tedy chránit migranty při nebezpečném překračování moře, za nímž teprve se jim má dostat spravedlivého procesu rozhodování o azylu.

Kriminalizace činnosti Carole Rackete přitom nejde vnímat jako omyl či nějaký druh nedorozumění. Jednotlivé státy EU a čím dál víc i samotný Frontex se snaží migrantům cestu do Evropy co nejvíce znepříjemňovat a odrazovat tím od ní další lidi. Jak popsala německá stanice Deutsche Welle, násilí na migrantech za použití pepřových sprejů, obušků nebo psů bylo zaznamenáno už dřív v několika zemích, kde Frontex působí.

O násilí na migrantech ze strany ozbrojených složek Chorvatska jsme ostatně psali už loni. Z uniknutých emailů, které zveřejnil britský deník Guardian, je patrné, že k němu dochází s tichým souhlasem evropských úředníků. Je tedy patrné, že jak členské země EU, tak ani unijní agentura, která má migraci v gesci, proaktivní přístup k záchraně migrantů během jejich nebezpečné cesty nezaujali a zachovali se spíš opačně.

Čtěte také: Chorvatská policie bije migranty. S tichým souhlasem Evropské unie

Ke zmíněným obviněním zaměstnanců Frontexu z přímého ohrožování lidských životů zahájila od podzimu loňského roku Evropská komise šetření. Výsledek tohoto procesu byl zveřejněn 5. března a stojí v něm, že Frontex v některých případech nepochybil a v některých případech došlo k incidentům mimo Evropské vody. Zároveň v lednu začal incidenty prověřovat také evropský kontrolní orgán OLAF (European Anti Fraud Office). Ředitel Frontexu Fabrice Leggeri všechna obvinění odmítá a vyšetřování OLAFu označuje za běžnou rutinní kontrolu, která neimplikuje žádné pochybení.

Frontex: Evropská armáda bez odpovídající kontroly?

Evropská unie se už léta nedokáže shodnout na tom, zda a jak by měla fungovat její společná armáda. Prvenství v unijních uniformovaných složkách tak přebral právě Frontex. Na jeho twitterovém účtu se 11. ledna objevilo video s popisem: ,,Poprvé má Evropská unie své jednotky v uniformách. A tady můžete nahlédnout, jak jejich uniformy, pomocí níž budou reprezentovat na evropských hranicích, vypadají.”

For the first time, the European Union has its own uniformed service – the European Border and Coast Guard standing corps. And here’s a sneak peak of the uniform they will be wearing to represent the 🇪🇺 at its borders #StandingCorps pic.twitter.com/3bZrsy16t7

— Frontex (@Frontex) January 11, 2021

Příspěvek je doplněn videem, na kterém jeden z hlídačů v uniformě ve zpomalených záběrech pózuje. Celá scéna je podkreslená vzrušující hudbou a asociuje reklamu na oděvní firmu. Dohromady s tendencemi Frontexu upřednostňovat silová řešení tak vyvstává otázka, zda na evropském kontinentu nevzniká subjekt, který se čím dál víc armádě podobá, aniž abychom tomu věnovali dostatek pozornosti.

Frontex, tedy unijní agentura zaměřená na obranu společných hranic, vznikl v roce 2004 s nepatrným rozpočtem. Ten značně narostl v době migrační krize v roce 2015, během níž si většina států osvojila protiimigrační rétoriku a sílil tak tlak na zajištění vnějších hranic. Ze sto milionu Eur v roce 2014 vzrostl rozpočet Frontexu v roce 2017 na 280 milionů a v roce 2020 pak až na 400 milionů Eur. V rámci rozpočtu EU na období 2022–2029 má agentura získat dokonce 5,6 miliard Eur. Původně přitom Frontex žádal dvojnásobek.

Nezávislost agentury posílila také s tím, že zatímco dříve si musela zbraně i zaměstnance “půjčovat” od členských států Unie, nyní může přijímat zaměstnance a nakupovat vybavení přímo. Stálý sbor uniformovaných zaměstnanců Frontextu se tak letos pravděpodobně rozroste na 6500 a do roku 2027 dokonce na 10 tisíc lidí operujících především v terénu, z nichž někteří budou oprávněni nosit zbraň. Unijní právo přitom stanovuje, že žádní zaměstnanci unijní agentury nejsou oprávněni být ozbrojeni. Obavy vyvolává i rychlý nábor nových pracovníků, který může vést k tomu, že nebudou dostatečně prověřeni.

Zaměstnanci Frontexu se dnes pohybují i za vnější hranicí EU, například na území Albánie nebo Černé Hory, ale i v Nigeru, Turecku, Senegalu a Srbsku, kde monitorují lidi, kteří se na cestu do Evropy teprve chystají. Nově je Frontex také zodpovědný za systém cestovních povolenek pro cizince pocházející ze zemí mimo EU nazvaný ETIAS (European Travel Information and Authorisation System). Ten je inspirován americkým vízovým systém ESTA a ulehčuje sbírání informací o lidech cestujících do EU.

Pod kontrolu Frontexu nyní spadá také Evropský systém monitoringu hranic EUROSUR, který sbírá data z dronů, lodí, sociálních médií a satelitního systému Copernicus a využívá je mimo jiné k monitorování pohybu lidí. Kromě toho Frontex vyvíjí i vlastní systém umělé inteligence, která má pohraničníkům skrze rozpoznávání obličeje a duhovky umožnit snadnější sledování hranic.

Minulý rok navíc podepsala agentura Frontex smlouvu s několika izraelskými firmami na nákup dronů, které budou umístěny v Řecku, Itálii a na Maltě. Mezi nimi byla i firma Elbit systems, která inzeruje své drony jako “otestované v boji”. Firma totiž kromě Frontexu dodává většinu vojenských dronů pro potřeby izraelské armády v Pásmu Gazy, která je na okupovaných palestinských územích používá pro takzvané target killing neboli cílené zabíjení.

Frontex se neschází s lobbystickými organizacemi. Nebo jen oficiálně?

Frontex se rozrůstá závratnou rychlostí a je na místě ptát se, kdo vlastně lobbuje za jeho současnou a budoucí podobu. Podle investigativy Frontex files, při které novináři německé ZDF a nezisková organizace FragDenStaat (Zeptej se státu) analyzovali 142 dosud nepublikovaných dokumentů, mají představitelé Frontexu navzdory tvrzení o opaku vazby na různé lobbistické organizace.

Podle dokumentů se mezi lety 2017 a 2019 představitelé neveřejně setkali se 138 organizacemi,z toho se 108 firmami včetně zmíněné firmy Elbit systems, se kterými probírali nákup zbraní, munice či biometrických technologií. Evropský parlament v reakci na to agenturu vyzval, aby zveřejnila rejstřík transparentnosti lobbování. To se ale dosud nestalo. Frontex zároveň nákup technologií ke střežení hranic nediskutuje s konzultačním fórem, které sdružuje zástupce neziskových organizací a občanské společnosti z důvodů konzultací záležitostí, ve kterých se jedná o záležitosti fundamentálních lidských práv.

Čtěte také: Napětí na Nilu: Největší vodní dílo v Africe vyvolává spory v celém regionu

Ve videu publikovaném na Twitteru Frontexu se ředitel Fabrice Leggeri chlubí, jak nákupy dronů, letadel a dalších technologií umožní dělat jejich práci efektivněji. Právě nákup letadel a dronů implikuje, že spíš než do nástrojů na záchranu lidí na člunech umožní investice do sledovacích technologií včas zprávu libyjským pohraničníkům, kteří migranty za pokus o cestu do Evropy hned po záchraně z moře zatýkají.

For the first time in its history #Frontex is starting to use its own patrol cars at Europe’s borders. Take a look https://t.co/pUHZNS6Yk8 #EUBorderGuard pic.twitter.com/FSMgFhCQH1

— Frontex (@Frontex) May 24, 2019

Frontex se tedy podle různých zdrojů kromě ,,pouhého” ignorování tonoucích lidí v čím dál větší míře podílí na násilném vytlačování lidí na cestě. Rychle se rozrůstající agentura se zároveň a čím dál více militarizuje a nakupuje technologie na základě lobbyistických aktivit firem, které skrývá. Činnost agentury tak nutně vyvolává otázky, co je potřeba skrývat. Rozmach používání zbraní a vyspělých sledovacích technologií bez adekvátní kontroly totiž může v budoucnu kromě lidí přicházejících do Evropy ohrožovat i občany EU samotné.