Útok sympatizanta Islámského státu ve Vídni vyvolal více než rok po porážce džihádistů v Sýrii a Iráku novou vlnu ostražitosti v Evropě. Jsme svědky posledních záchvěvů dříve obávané teroristické organizace, nebo se máme připravit na novou vlnu útoků?
Dvacetiletý útočník sympatizující s teroristickou organizací Islámský stát ve Vídni zabil čtyři lidi a dalších 17 vážně zranil. Útoku se nepodařilo předejít ani anti-radikalizačními zákony, které v Rakousku od roku 2015 zakazují zahraniční financování mešit a muslimských spolků nebo zavádí vlastní výchovu muslimských duchovních. Jak se organizují rakouští džihádisté, jaké je jejich napojení na zahraničí a jaké jsou cíle Islámského státu poté, co loni na jaře přišel o poslední zbytky území v Sýrii? O tom jsme se bavili s rakouským profesorem Rüdigerem Lohlkerem, vede katedru orientalistiky na vídeňské univerzitě a dlouhodobě se věnuje komunikaci džihádistů.
První zpráva od rakouského ministerstva vnitra po včerejším teroristickém útoku ve Vídni zněla, že se mohlo jednat o větší skupinu útočníků. Ministr vnitra následně prohlásil, že šlo jen o jednoho útočníka. Je džihádistická scéna v Rakousku natolik organizovaná, že by zvládla i větší útok, nebo má kapacitu spíš podobné vlky samotáře?
Vlci samotáři až na malé výjimky prakticky neexistují. Vždy existuje nějaká síť, ať už na internetu nebo mimo něj, která je inspiruje. Očekávám, že to tak bude i teď. Vlci samotáři jsou výmysl médií. Je to chytlavý koncept a dokonce i džihádistické skupiny to přejímají a říkají si vlci samotáři, protože se jim líbí představa bojujícího vlka.
Takže co nám zatím včerejší útok ve Vídni prozradil o současné rakouské džihádistické komunitě?
V Rakousku máme poměrně malou komunitu lidí, kteří si udržují sympatie k Islámskému státu. Je to něco přes 90 lidí, kteří odešli do Sýrie a vrátili se odtud. Někteří z nich si za pokus o zapojení do teroristické organizace odseděli svůj čas ve vězení. Když použijeme jednoduchou matematiku a průměrné počty členů rodin a přátel těchto 90 lidí, tak se můžeme dostat docela blízko celkového počtu lidí, kteří patří do komunity s tendencemi k džihádismu.
Jsou to spíš stovky nebo tisíce?
Jsem vědec, takže potřebuji přesná data. Nebudu tipovat. Můžu odhadovat, co budu mít na oběd, ale ne kolik je v Rakousku džihádistů.
Vídeň hoří. Allahu Akbar!
Část vašeho výzkumu představuje analýza toho, o čem si v různých jazycích píšou islamisté a džihádisté ve veřejných nebo polouzavřených skupinách na sítích a v komunikačních aplikacích. Jaká byla reakce na včerejší útok?
Poměrně klasická. Berou ta videa útoku nahraná na mobilní telefony, sdílejí je a přidávají k nim komentáře jako například: “Vídeň hoří. Allahu Akbar!” Nebo krátké slogany podporující tyto akce. Vyjadřují souznění v tom stylu, že k videu napíšou, že to cítí stejně. Nedávno běžela hodně sdílená zpráva, která říkala, že když všichni lidé ve Francii, Belgii a dalších zemích bojují proti našemu prorokovi, tak my budeme bojovat proti nevěřícím, dokud nepřijmou pravou víru. Tedy Islám.
Jak se na útok dívají oficiální místa Islámského státu?
Ta debata neustále probíhá. V džihádistické online komunikaci to funguje tak, že si nějací mediální aktivisté Islámského státu řeknou, že už hodně bratrů útok podpořilo, takže by měli vydat oficiální prohlášení. V těch vítají podobné akce jako příspěvek k boji za pravý Islám, čímž myslí islám přijímaný Islámským státem. Nejsou to žádné vypracované ideologické diskuze, píší jen, že je to prostě správně.
Vidíte nějaké propojení mezi včerejškem a tím, co se stalo před týdnem ve Francii?
Sleduji nějaké online diskuze, kde džihádisté říkají, že Francouzi urazili našeho proroka a oni se teď musí pomstít. Tato neustálá diskuze stále opakuje, že my jako džihádisté musíme bránit proroka, protože naše heretické vlády, které ztratili víru, to nedělají efektivně. Takže musíme pohrozit Evropanům. Musíte mít stále na paměti, že džihádisté se vnímají jako oběti, které se brání. Tato myšlenka útoky spojuje.
Ve zprávách o včerejším útoku se objevovalo, že útočník navštěvoval v rakousku saláfistické mešity. Jak je možné, že lidé ze saláfistických mešit nejsou zmapováni tajnými službami?
V Rakousku nemáme salafistické mešity, ale máme saláfistické kazatele, kteří chtějí kázat v některých mešitách. Saláfistická komunita a subkultura se ale setkává primárně mimo mešity. Je to dáno kombinací malého počtu mešit a kombinace online a offline propojení těchto komunit. To stejné platí i pro džihádistickou subkulturu. Nejsou organizováni skrze mešity a podobné platformy, je to mnohem víc soukromé.
Sledujte také naši reportáž o islamistických komunitách na balkáně:
Bezvěrec Erdogan
Jestli mají džihádisté pocit, že jejich vlády nebrání dostatečně Islám, jak se dívají na současné suverénní vystupování Turecka vůči Evropě?
Reagují na to nepřímo. Celou současnou diskuzi o Charlie Hebdo vyhrotila turecká vláda, která využívá jakousi islámskou legitimitu k naplnění vlastních geopolitických cílů. Turecko bojuje proti Francií, protože se postavila jeho vlivu ve východním Středomoří. Postavila se jeho údajnému právu těžit zemní plyn a další zdroje okolo Kypru. Takže je tu velmi očividná instrumentalizace Islámu tureckou vládou. Islám je pro ně jen další nástroj. Džihádisté zároveň vidí, že je tady alespoň jedna muslimská hlava státu, která brání proroka. Jenže pro ně Erdogan není opravdový muslim, je to umírněný politik, takže ochranu Islámu stejně dál považují za svůj úkol.
Jak tedy dnes reagují vámi sledované džihádistické skupiny na Erdogana?
Přímo na něj nereagují nijak, nikoho z nich nezajímá. Občas si někdo stěžuje, že se Erdogan snaží ukazovat jako ochránce muslimů, kterým není.
Takže on pro ně není nijak inspirující osobností?
Ne. Je to pro ně evropský politik a oni jsou proti politice. Alespoň pokud nejde Chalífát.
V Rakousku existují tradiční muslimské komunity z Balkánu a Turecka. Vedle nich se objevují novější skupiny z Arabského světa. Existuje mezi nimi nějaký zásadní rozdíl v otázce radikalizace?
Existují nějaké rozdíly mezi různými komunitami – Bosňáci se například profilují jinak, než turecké organizace. Některé turecké a albánské organizace v Rakousku jsou poměrně silně etnicky orientované. Nemáme ale žádný opravdu relevantní výzkum ohledně současných světonázorů arabských uprchlíků. Mohli jsme pozorovat konflikty uvnitř muslimské komunity způsobené založením arabské mešity po příchodu uprchlíků. Ale zatím o tom mnoho nevíme. Nevíme, jak tato nová muslimská komunita zapadá do etablované sítě muslimských komunit v Rakousku. Vliv tohoto napětí na samotnou subkulturu džihádistů ale bude malý. Ta je totiž daleko více multietnická a individuální. Není produktem organizovaného Islámu. Většinou se neradikalizujete v mešitě – některé mešity takhle působily, ale ty už jsou zavřené.
Když mluvíme o Rakousku, probíhá tam stále radikalizace při osobním setkání, nebo je vše online?
Radikalizace stále probíhá i v reálném světě, ale je složité ji sledovat. Probíhá v soukromé sféře, kde je náročné se mezi ty lidi dostat – zvlášť když je všude plno policie. Jestli teď ale policie prohledává desítky bytů napojené na včerejšího útočníka, tak můžeme předpokládat, že tu máme širší propojenou subkulturu džihádistů. Problém je, že ji v běžných situacích policie ani bezpečnostní složky při běžném setkání nepoznají. Ještě navíc když už se ani nenosí dlouhé vousy. Této kultuře v Rakousku dnes dominuje jakési utajení a diskrétnost. Jsou tu, jsou aktivní, ale vezme hodně času celou tuto subkulturu monitorovat. A navíc máme zvlášť v době koronaviru nedostatek zdrojů.
Jak Rakousko pracuje s těmi více než 90 lidmi, kteří se vrátili ze Sýrie nebo Iráku?
Ministr vnitra dnes ráno řekl, že ten zabitý útočník byl navrátilec ze Sýrie, který strávil nějakou dobu ve vězení a byl propuštěn pod dohledem bezpečnostních složek. Očividně není možné je všechny kontrolovat. Když se snažíte monitorovat 90 lidí 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, tak to policii položí. I v Rakousku, to je prostě nemožné. Musíte se snažit mít nějakou přestavu o tom, co tito lidé dělají, ale není na to sledovací systém. Ví se o nich, obzvlášť, když strávili nějaký čas ve vězení, ale je těžké vytvořit nějaký preventivní systém, který by se snažil předcházet tomu, aby se tito lidé znovu přidali k nějaké akci.
Rüdiger Lohlker zkoumá se svým týmem na vídeňské univerzitě komunikaci islamistických a džihádistických skupin v na sociálních sítích a v komunikačních aplikacích. Foto: Majda Slámová
Nová tvář rakouského Islámu
Rakousko je často považováno za zemi s propracovaným přístupem k muslimským komunitám – od omezení financování mešit ze zahraničí, výchovy vlastních ímámů až po rozsáhlou síť deradikalizačních programů. Jak je možné, že se tu přesto stal útok?
Vždy jsem se sám sebe ptal na to, kdy se to stane. Musíme to i v Rakousku očekávat. Bylo spíš překvapení, že tu byl tak dlouho klid. Naše muslimská komunita je v boji proti radikalismu poměrně aktivní. Máme vězeňské imámy, kteří s těmito myšlenkami bojují mezi rakouskými muslimy ve vězení. Jsou tu lidé, které vytváří videa proti džihádismu. Mnoho mladých muslimských pracovníků s mládeží a neorganizovaných mladých muslimů vede preventivní programy pro vrstevníky. Malé země jako jsme my mají zároveň výhodu v tom, že se tu všichni tak trochu vzájemně známe. Lidé, kteří jsou aktivní, spolu mluví, mají otevřené oči a uši a tím pádem na plno věcí přijdou. Zrovna dnes mi jeden student, kterému vedu dizertaci, napsal, že chce změnit své téma a psát o prevenci extremismu. To nebude asi výsledek, který chtěl útočník vyvolat. Obecná nálada mezi mladými rakouskými muslimy je taková, že podobné chování není akceptovatelné. Pak je tu ale menší část mladých muslimů, která je naopak akceptuje.
V roce 2015 byly v Rakousku přijaty nové zákony o zákazu financování mešit a muslimských organizací ze zahraničí. Rakousko si také začalo vychovávat své vlastní Imámy. Vidíte to jako něco, co zafungovalo?
Do nějaké míry to fungovalo. Vzdělání Imámů a vytváření nových lídrů má ale na dynamiku náboženské komunity jen omezený vliv, protože nemáme centrální religiózní autoritu pro rakouský islám. Je tu turecký vliv, bosenský vlivy, saudský vliv, ale ta dynamika je velice komplexní proces a jak to vidím já, tak to potřebuje novou generaci lidí, kteří budou představovat novou tvář rakouského islámu.
Útoky v Česku? Nejsou peníze.
Pamatuji si, že jsme spolu před dvěma lety mluvili o tom, že se okrajově věnujete i České republice. Očekáváte útoky i v zemích střední a Východní Evropy?
Chystám se zrovna publikovat knihu o Wahábistické propagandě a mám tam malou kapitolu o České republice a v jiné kapitole popisuji působení wahhábistických peněz v Evropě. Oni se dnes velmi pragmaticky dohadují o tom, zda na něco mají nebo nemají rozpočet. Jestli si mohou dovolit pobočku Světové muslimské ligy v malém belgickém městě, když tam nežijí skoro žádní muslimové. Následně řeší, jestli by ji neměli raději přesunout do Amsterdamu nebo do Haagu, kde je velká muslimská komunita, na kterou je možné mít vliv.
My tomu říkáme, že je to chování hejna. Hejno džihádistů, kteří se stále přeskupují. Je to pak pro bezpečnostní složky velice složité sledovat.
Takže na expanzi do Česka nebo Polska nejsou peníze?
Pro tu džihádistiskou subkulturu platí to stejné. Říkají si, že v Rakousku mají komunitu asi 500 až 600 tisíc muslimů, zatímco v Česku to budou maximálně desetitisíce. Nemají tam prostě dost velkou komunitu, aby v ní mohli úspěšně rekrutovat.
Evropa opět ve hře
Od loňské porážky Islámského státu v Sýrii se pozornost médií příliš nezaměřuje na to, co se dnes děje s jeho pozůstatky a s dalšími džihádisty. Co se s celým hnutím za poslední dva roky v Evropě a na dalších místech stalo?
Ta další místa jsou důležitá. Po ztrátě území v Sýrii přistoupil Islámský stát na takzvanou opotřebovávací válku, kterou rozšířil do Severní Afriky, Střední Afriky, Afghánistánu, na Kavkaz, do Ruska, Filipín i jiných částí Jižní Asie. Dalo by se říct, že porážka Islámského státu v Sýrii přinesla naopak mnohem globalizovanější hnutí. A teď vidíme, že i Evropší sympatizanti jsou opět ve hře.
Změnila se tedy povaha Islámského státu za poslední rok?
Ono je to globální hnutí už mnoho let. Jenže většinou když zabijete africké vojáky, tak to nikoho v Evropě nezajímá. Když zabijete vojáky v Afghánistánu, tak to s vámi taky nehne, protože si řeknete, že to samé děláme vlastně i my. Je to globální hnutí, které jsme ignorovali. Islámský stát byl ale přítomný, byl aktivní jak online, tak offline. Europol před časem prohlásil, že ho vyhnal z Telegramu i jiných komunikačních aplikací. Další den jsem se pustil do průzkumu a našel jsem plno nových skupin na nových platformách. Experti a úřady z různých důvodů ignorovali reálný vývoj.
Které platformy jsou dnes nejpopulárnější?
Do hry se vrací Telegram, pak je tam Hoop, Tamtam , BCM, Riot FM, ale aktivitu vidíte i na Instagramu, nebo YouTube. Hrají si s tím. Do skupiny na Hoop dají link na Telegram, kde najdete link na Twitter. Pořád se to mění. My tomu říkáme, že je to chování hejna. Hejno džihádistů, kteří se stále přeskupují. Je to pak pro bezpečnostní složky velice složité sledovat.
Můžete mi říct, kdo jsou lidé, kteří dnes rozhodují o strategii a budoucnosti IS?
Od minulého roku je tu nové vedení, které dnes vyvíjí nové strategie jako umístění bojovníků do komunit v Sýrii a Iráku. Je to docela náročná strategie, která je ale poměrně dobře rozvinutá. Jak a zda je ale rozvbinutá koordinace několika provinčních vedení, tak o tom dnes těžko získáte jasnou představu, pokud nemáme zdroje v tajných službách. Jsem si ale docela jistý, že ty informace nemají ani tajné služby. Existuje tu ale centrální vedení, které přináší nové myšlenky a strategie Islámského státu. Je to ale docela křehká struktura.
Je tu stále boj mezi al-Káidou či al-Nusrou a Islámským státem, nebo tento boj už ustupuje?
Myslím, že nové vedení nemá zájem bojovat proti al-Káidě. Snaží se mít vlastní strategii jak zakořenit ve společnostech, kde operují. Je tam interní debata ohledně reflexe ztrát území v Sýrii. Probírá se hlavně to, zda o neúspěchu rozhodl Bůh nebo zda jde o důsledek korupce uvnitř samotné organizace.
