Více než tři měsíce izraelské vojenské operace změnily Gazu k nepoznání. Neustálé přesuny, hlad a strach z dalšího rána. Jak žijí Palestinci uprostřed válečného pole?
Od brutálního útoku Hamásu a začátku bombardování Pásma uplynulo 110 dní. Izraelská vláda příměří dál odmítá, i když do tamního parlamentu vtrhly rodiny zajatých rukojmích. Přinášíme shrnutí posledního vývoje.
V jakém stavu je nyní Pásmo Gazy?
Humanitární pracovníci OSN v pondělí oznámili, že od začátku války 7. října zemřelo v Pásmu Gazy více než 25 000 lidí. Ve středu představitelé organizace uvedli, že její budova byla přímo zasažena tankovou střelou izraelské armády (IDF). V tréninkovém centru Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) se má skrývat 800 lidí.
Ti patří mezi 85 % obyvatelstva Pásma Gazy, které muselo opustit své domovy a často se přesouvalo i několikrát. Nejprve IDF nařídila evakuaci celého severu Gazy. Tou dobou zde žilo přes 5 700 lidí na kilometr čtvereční, což by se dalo přirovnat třeba k průměrné hustotě zalidnění v Londýně. V samotném městě Gaza však toto číslo přesahovalo devět tisíc. Více než 800 000 tisíc obyvatel tak muselo během několika dní opustit své domovy a urychleně se přemístit směrem na jih, aby uniklo izraelskému bombardování.
Jednotky IDF ale čím dál tím víc zaměřují svoji pozornost právě na doposud bezpečný jih Gazy. Hlavním cílem se stalo město Chán Júnis, poté co bylo označeno za sídlo vrchních představitelů hnutí Hamás. Částečná operace na město začala už z kraje prosince, v posledním týdnu ale útoky zesílily.
Jaké jsou kroky Izraelské armády?
IDF teď postupuje hluboko do západní části Chán Júnis. V zatím nejkrvavějších bojích za leden zaútočila na nemocnici Násir, největší zdravotnické zařízení z těch, které v Pásmu Gazy ještě fungují. Více než 60 lidí bylo během náhlého útoku zabito a mnoho dalších zůstalo zraněno s malou vidinou pomoci.
Útoky nebyly velkým úspěchem ani pro IDF. Za pondělí padlo 24 vojáků, což je nejvíce během jediného dne od začátku konfliktu. Na svých stránkách pak IDF zveřejnila nahrávky, které prý pochází právě z tunelů pod Chán Júnis, kde měli být drženi někteří izraelští rukojmí. Vysvobodit se ale žádné nepodařilo.
Palestinská společnost Červeného půlměsíce (PRCS) uvedla, že izraelské síly obléhají také oblast kolem stále částečně funkční nemocnice Al-Amal, a téměř tak znemožňují převoz raněných z nemocnice Násir.
Kam se Palestinci a Palestinky přesunuli?
Palestincům obývajícím Chán Júnis, včetně těch, kteří uprchli z bojů na severu, bylo řečeno, aby se přesunuli do takzvané „bezpečné oblasti“ v Al-Mawasi. Tato čtvrť se nachází v tenkém pruhu převážně zemědělské půdy a písečných dun podél pobřeží Středozemního moře, západně od Chán Júnis. I tam ale dochází k dalším útokům.
„Mysleli jsme si, že je naše oblast bezpečná, takže nás rozkaz IDF k evakuaci šokoval. Neměli jsme kam jít a jedinou možností byla oblast Al-Mawasi. Když jsme dorazili, bylo to, jako bychom byli v prázdné poušti, bez vody, bez koupelen, bez ničeho,“ vzpomíná na evakuaci Muhammad Sadiq, který před válkou žil v centru Chán Júnis.
Čtěte také: „Lékaři by neměli umírat vedle pacientů.“ Situace v Gaze je katastrofální, varují organizace
Pravděpodobně „nejbezpečnějším“ místem pro Palestince je prozatím uprchlický tábor nejjižnějšího města Rafah, kde našlo své útočiště více než jeden a půl milionu gazanů. Před začátkem konfliktu měl Rafah kolem 250 000 obyvatel. OSN varuje, že většina nouzových obydlí již nyní daleko překračuje svou kapacitu.
Mnohé z těchto budov jsou školy a v některých žijí i desítky lidí v jedné třídě. Jiné rodiny žijí ve stanech nebo provizorních přístřešcích v areálech nebo na pustinách a na otevřených prostranstvích.
Mají Palestinci přístup k humanitární pomoci?
„Chybí jim všechno, od jídla přes hygienu až po soukromí. Lidé žijí v nelidských podmínkách, kde se šíří nemoci, a to i mezi dětmi,“ komentuje situaci komisař Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) Philippe Lazzarini. „Pokud UNWRA zkolabuje, zkolabuje veškerá humanitární pomoc v Gaze,“ dodává.
Světový potravinový program uvádí, že téměř nikdo v Gaze nemá dostatek potravy a v některých oblastech je až 90 % lidí pravidelně bez jediného jídla za den.
„Ne vždy máme přístup k čisté vodě a jsme nuceni pít špinavou. Děti jsou nemocné a podvyživené,“ říká pro DW Reem Sorour, která byla nucena opustit svůj domov v severní Gaze a přemístit se do uprchlického tábora v Rafahu. „Nestihli jsme si s sebou vzít dost oblečení. Je nám zima a provizorní stany, ve kterých bydlíme, často promokají,“ dodává Reem.
Jak na humanitární situaci reagují světové organizace?
Světová zdravotnická organizace (WHO) hlásí, že do Gazy stále projíždějí nákladní auta s humanitární pomocí. Jedním dechem ale varuje, že při jejím převozu „čelí téměř nepřekonatelným výzvám“, protože v oblasti pokračuje intenzivní bombardování, omezování pohybu, výpadky komunikace a nedostatek paliva.
Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus apeluje na zřízení bezpečných humanitárních koridorů, které by umožnily širší distribuci pomoci po palestinském území. Například sever Gazy je totiž už od 26. prosince pro mise WHO nepřístupný a sedm misí muselo být zrušeno kvůli nedostatečné bezpečnosti. „Máme připravené zásoby, týmy a plány. Co nemáme, je přístup,“ říká Ghebreyesus.
Podle Martina Griffithse, náměstka generálního tajemníka OSN, se v tuto chvíli Gaza „prostě stala neobyvatelnou“.
Jak na situaci reaguje hnutí Hamás?
Více než tři měsíce od vypuknutí konfliktu Izrael stále čelí značnému odporu v celém Pásmu Gazy. Zatímco ohnisko zájmu IDF je nyní v jižní Gaze, došlo k obnovení střetů kolem severního města Džabalijá. Tam se ozbrojenci Hamásu údajně opět zmocnili území, zatímco se izraelské jednotky snažily přesunout své vojáky a tanky na jih.
Americké zpravodajské služby odhadují, že izraelská armáda zabila 20–30 % bojovníků Hamásu, což zdaleka nedosahuje stanoveného cíle izraelského premiéra Netanjahua ozbrojenou skupinu „úplně zničit“.
Čtěte také: Svědectví zevnitř izraelské armády: Mrtvé civilisty v Gaze máme dopředu vypočítané
Z jejich dokumentů také vyplývá, že má Hamás stále dostatek munice, aby mohl pokračovat v útocích na Izrael a IDF po celé měsíce.
V neděli 21. ledna vydal Hamás zprávu, ve které se poprvé komplexně vyjadřuje k událostem 7. října. Přiznává zde určitá pochybení ze své strany, ale zároveň se brutální útok, při kterém bylo přibližně 1 200 lidí zabito a 240 dalších uneseno, snaží ospravedlnit. Na osmnácti stránkách popisuje nejen své pohnutky k činu, ale také své budoucí vize o svobodné Palestině.
Mezi mnohými vyvolalo otázky načasování tohoto dokumentu. Zdroje v Gaze, z nichž některé se ztotožňují s Hamásem, uvedly, že hnutí zápasí s kritikou za vysokou cenu, kterou Gazané zaplatili, a snaží se tak ztráty na životech opodstatnit. Dokument také přichází uprostřed zpráv o tom, že byly obnoveny rozhovory o dohodě o rukojmích a příměří, kdy Hamás přišel s nabídkou propuštění rukojmích výměnou za palestinské vězně a stažení IDF z území Pásma Gazy.
Jak reálný je konec války?
Při vyjednávání izraelský premiér Netanjahu údajně nabídky Hamásu odmítl. Podmínky označil za nepřípustné a místo nich navrhuje vlastní postup – dvouměsíční příměří výměnou za propuštění zbývajících izraelských rukojmí. Podle izraelského návrhu by se Yahya Sinwar a další přední představitelé islamistického hnutí v Gaze mohli přesídlit do jiných zemí.
Tento návrh naopak zavrhuje Hamás a jeho vrchní představitelé odmítají opustit Gazu. Tím, kdo by měl Gazu opustit, je podle nich Izrael. Agentura Reuters ve středu přinesla zprávu, že došlo k postupu v jednání směřujícím k dočasnému měsíčnímu příměří. Téhož dne odpoledne ale mluvčí izraelské vlády prohlásila, že „žádné příměří nebude“.
Anketa
Přejete si příměří v Gaze?
Ano (Počet hlasů: 71 / 66 %)
Ne (Počet hlasů: 37 / 34 %)
Kdy a jak celý konflikt skončí, je také předmětem rostoucích neshod mezi premiérem Netanjahuem a západními spojenci Izraele. Poté, co izraelský premiér poprvé po téměř měsíci mluvil s americkým prezidentem Joem Bidenem, zopakoval, že odmítá svolit ke vzniku palestinského státu.
V příspěvku na síti X pak Netanjahu uvedl, že si Izrael musí zachovat „bezpečnostní kontrolu nad celou oblastí západně od řeky Jordán.“ Stejnou frázi použil již minulý týden v rozhovoru pro stanici i24NEWS, kde byla doslovně přeložena jako „from the river to the sea“ (od řeky k moři). Palestinci a další jsou přitom za tuto frázi kritizováni, protože má údajně volat po zničení Izraele.
V dalším příspěvku označil izraelský premiér vznik palestinského státu za existenční hrozbu pro Izrael. Takzvané „dvoustátní řešení“ přitom zaznívá i od USA, nejbližšího spojence Izraele. „Existuje řada typů dvoustátních řešení. Existuje řada zemí, které jsou členy OSN, které nemají své vlastní armády,“ uvedl americký prezident Joe Biden.
Jaká je odezva uvnitř Izraele?
K situaci se také čím dál tím hlasitěji vyjadřují samotné rodiny izraelských rukojmí v Gaze. V pondělí 22. ledna desítky příbuzných vtrhly na schůzi parlamentního výboru a požadovaly, aby vláda usilovala o dohodu, která by vedla k propuštění jejich blízkých.
„Nenecháme vás vydechnout, dokud se naše děti nevrátí,“ křičel jeden z demonstrantů při vpádu do zasedání Knesetu. „Žádáme vládu, aby sehrála svou roli, navrhla dohodu, dovedla ji do úspěšného konce a přivedla zbývající rukojmí zpět naživu,“ řekl otec jednoho z rukojmí Jon Polin.
