Letos to možná bude po sedmi letech poprvé, co se počet žádostí o azyl v EU přiblíží tomu z doby migrační krize v letech 2015–2016. Kolik lidí zamířilo do Evropy? Kolik jich zemřelo? A jak je to s unijní dohodou o migraci?
Téma nelegální migrace začíná znovu dominovat veřejné debatě. Ve Voxpotu jsme dali dohromady přehledný explainer, díky kterému se dozvíte všechna základní fakta potřebná pro pochopení situace.
Jaké trasy migrantů a uprchlíků Evropská unie eviduje?
Agentura Frontex rozlišuje pět hlavních tras:
1) „Západoafrická“ vede ze zemí západní Afriky na španělské Kanárské ostrovy, 2) „západostředomořská“ zase ze severoafrických států do Španělska. Nejvytíženější jsou pak v současnosti trasy 3) „centrální středomořská“ a 4) „západobalkánská“ – první vede ze severní Afriky do Itálie, druhá ze zemí Asie a Afriky přes Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Kosovo, Severní Makedonii a Srbsko dál do Evropy. Třetí nejvytíženější trasou je 5) „východostředomořská“, tedy cesta z Turecka na Kypr i do Řecka a Bulharska.
Zdroj: Frontex
Kolik lidí letos přišlo do Evropy?
Za posledních devět měsíců se do Evropy některou ze zmíněných tras dostalo přes 193 tisíc osob. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se drtivá většina z nich (přes 177 tisíc lidí) na evropskou půdu dopravila po moři. Nejčastěji šlo (sestupně) o osoby z Guineje, Pobřeží slonoviny, Sýrie, Egypta, Maroka, Bangladéše, Tuniska, Pákistánu a Afghánistánu.
Roste počet běženců mířících do Evropy?
Ano, letos evropské úřady evidují nejvyšší počet migrantů od roku 2016, kdy zaznamenaly skoro 390 tisíc příchozích. Jen pro představu, za pouhý týden od 12. do 18. září se do Řecka, Itálie a Španělska snažilo dostat 17 619 osob.
Při snaze dostat se do Evropy letos zemřelo či zmizelo 2762 osob. Loni to bylo 2970 lidí, v roce 2021 přišlo o život či se vytratilo 3188 osob.
Jak je to se žádostmi o azyl? Roste i jejich počet?
Ano. Podle Euractivu zažádalo o azyl v období leden–červen 2023 celkem 519 tisíc lidí – Evropská unie a přidružené země jako Švýcarsko a Norsko jsou tedy na cestě k překonání milionové hranice žádostí. To by bylo nejvíce od let 2015 a 2016, kdy o azyl v evropském bloku žádalo 1,35 milionu, respektive 1,25 milionu lidí. V roce 2017 čísla spadla díky unijní migrační dohodě s Tureckem (níže), později kvůli koronavirové pandemii.
Čtěte také: „Stop reality show.“ Smrt vedle zábavy na ostrově Lampedusa už nelze přehlížet
Nejvíce zaměstnané zůstává Německo – v první polovině letošního roku zaznamenalo 62 % z celkového počtu žádostí o azyl. Status uprchlíka nebo jinou formu ochrany se podařilo získat 41 % z celkových 519 tisíc žadatelů.
Úřady evidují i kolonku „mrtví či zmizelí“. O jakých počtech osob je řeč?
Podle IOM letos při snaze dostat se na starý kontinent zemřelo či zmizelo 2762 osob. Loni to bylo 2970 lidí, v roce 2021 přišlo o život či se vytratilo 3188 osob. Určitě si pamatujete červnový incident, kdy se v řeckých vodách potopila rybářská loď převážející až 750 migrantů. Potvrzených je 82 obětí, přičemž zmizelých může být až 500.
Počty migrantů tedy rostou. Co to znamená třeba pro Itálii?
Běženci, kteří připlují na Lampedusu nebo na Sicílii, obvykle pokračují dál na sever. Podle zpravodajské agentury Reuters si starostové některých italských měst stěžují na to, že péče o migranty pak zůstává na nich. A to jen s malým finančním přispěním italské vlády, které putuje zejména k nezletilým bez doprovodu. Vládnoucí koalice zároveň obvinila Brusel, že Itálii neposkytuje dostatečnou podporu.
Faktem ale je, že Itálie není jedinou zemí, která na svých bedrech nese dopady migrace. Například: více „prvních“ (tedy poprvé podaných) žádostí o azyl než Itálie v roce 2022 dostaly Německo, Rakousko, Francie i Španělsko.
Může pomoci „memorandum o strategickém partnerství“ s Tuniskem, které podepsala EU v červenci? A co to vlastně je?
Migrační dohoda s Tuniskem vychází z toho, že severoafrická země platí mezi migranty za přestupní stanici. EU se s ní proto dohodla na tom, že výměnou za miliardu eur (cca 24,4 miliardy Kč) posílí tuniská vláda hraniční kontroly a naruší pašerácké sítě a obchody.
Úmluva měla vyslat jasnou zprávu: šanci na vstup do EU dostanou ti, kteří si na ni počkají v Turecku a nepoplují nelegálně k řeckým břehům.
Pakt má ovšem podle portálu Euractiv mnoho „ale“. Jednak jde o samotný fakt, že Unie uzavřela dohodu s diktátorským režimem známým svým represivním jednáním s migranty, dále i o to, že EU šla cestou memoranda, nikoli oficiální „asociační dohody“. Nemluvě o zvláštní sestavě vyjednávačů, jimiž byli šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen, italská premiérka Giorgia Meloni a nizozemský předseda vlády Mark Rutte. Právě složení tohoto týmu kritizovali i někteří europoslanci.
Jak se k migraci staví Evropská unie? Nějaké novinky?
Státy EU v červnu došly po skoro dekádě jednání k historicky první migrační dohodě. Shodla se na ní většina členských zemí, smlouva ale ještě musí projít Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Hlavními body jsou zrychlení azylového procesu a také podpora zemí, které přívalu migrantů čelí nejvíce.
Co z toho vyšlo? Dojde ke zpřísnění azylového procesu – pokud úřady usoudí, že žadatel nemá na azyl nárok, měl by být poslán zpět, a to okamžitě. Ačkoliv se původně uvažovalo i o přerozdělování migrantů (o takzvaných uprchlických kvótách), nynější dohoda o takové povinnosti nemluví. Solidaritu nicméně státy projevit musí – finanční či jinou podporou. Česka se to prozatím netýká díky přijetí vysokého počtu ukrajinských uprchlíků, uvedl na síti X ministr vnitra Vít Rakušan.
A co dohoda EU s Tureckem?
Tu blok s Ankarou uzavřel v roce 2016 a je stále platná. Základní body dohody představují mimo jiné návrat všech „neregulérních“ migrantů přicházejících do Řecka z Turecka a výměnu každého uprchlíka zachyceného na řeckých ostrovech za toho, který čeká na vstup do EU v Turecku. Úmluva měla vyslat jasnou zprávu: šanci na vstup do EU dostanou ti, kteří si na ni počkají v Turecku a nepoplují nelegálně k řeckým břehům.
Frontex čelil obvinění ze zastírání případů porušování lidských práv na řeckém území, kvůli čemuž loni rezignoval jeho tehdejší šéf.
EU také Turecku slíbila zajištění dalšího bezvízového přístupu do Schengenu pro turecké občany (od června 2016), finanční podporu ve výši necelých šesti miliard eur a oživení přístupových rozhovorů.
Ani tato dohoda se nevyhnula kritice. Vystoupily proti ní humanitární i lidskoprávní organizace, například UNHCR, a kritické pohledy se objevují dodnes. Ostatně i Anakara a Brusel už roky tak či onak říkají, že je potřeba smlouvu zrevidovat – Turecko chce například větší finanční pomoc.
Jakou roli má Frontex?
Frontex (Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž) sídlí ve Varšavě a byl zřízen v roce 2004. A to s cílem pomoci členským státům EU a zemím přidruženým k Schengenu chránit vnější hranice prostoru volného pohybu EU.
Čtěte také: 222 jednolůžáků pro 506 lidí. Plovoucí uprchlická ubytovna coby smrtící past
Po nedostatečné reakci na migrační krizi v letech 2015 a 2016 získal Frontex větší pravomoce. Asistuje členským státům EU při „návratech těch, kteří vyčerpali veškeré legální cesty k legitimizaci svého pobytu v Unii“. A díky pravomocím nabytým právě v roce 2016 agentura může „organizovat vlastní návratové operace“.
V některých případech má také povolení pohybovat se na území nečlenské země, pokud sousedí nejméně s jedním státem EU. Nyní Frontex nejvíce operuje v Itálii, Španělsku, Řecku a na západě Balkánu. Do roku 2027 by měla mít agentura okolo 10 tisíc strážců – nyní jich jsou zhruba dva tisíce.
Frontex v minulosti například čelil obvinění ze zastírání případů porušování lidských práv na řeckém území, kvůli čemuž ostatně loni rezignoval jeho tehdejší šéf. Podle vyšetřování Evropského úřadu proti podvodům (Olaf) měli pracovníci agentury tutlat, že se řečtí pohraničníci dopouštěli takzvaných pushbacků. Jinými slovy: měli zabraňovat lidem v podání žádostí o azyl, vraceli je do nečlenských zemí nebo je nechali osamocené na moři.
