Robert Fico se po pěti dnech vrací z Číny zpět na Slovensko. Co s sebou přiváží a v čem se český pohled při hodnocení Ficovy cesty mýlí? O tom si Voxpot povídal s analytikem Filipem Šebokem.
„Cesta do Číny je cestou roku 2024,“ prohlásil slovenský premiér Robert Fico těsně před usednutím do letadla směr východní Asie. Co do velikosti delegace měl jistě pravdu.
Doprovázelo ho celkem osm ministrů a zhruba sedmdesát zástupců podnikatelských subjektů z celého Slovenska. „Je to rozhodně jedna z největších delegací v dějinách slovenské diplomacie,“ sdělil Voxpotu expert na čínskou zahraniční politiku Filip Šebok.
Vedle toho se rovněž pustil do celkového zhodnocení pětidenní slovenské návštěvy a rozebral, proč na námluvách s Čínou Bratislava patrně vydělá víc než Praha v roce 2016.
Fico během své návštěvy Číny uzavřel dohromady třináct smluv včetně strategického partnerství. Jaký kontrakt je pro Slovensko nejzásadnější?
Zatím nemáme dostatek konkrétních informací. Na Slovensku se aktuálně realizují dva velké čínské investiční projekty, oba dva paradoxně vyjednané už za předchozích vlád. Jedná se o probíhající výstavbu automobilky Volvo a pak baterkárnu Gotion, která má vyrůst v Šuranech. Továrnu Gotionu navštívil Fico i během své nynější pětidenní cesty Čínou.
Žádné zbrusu nové investiční projekty tedy slovenská vláda nevyjednala? V Číně strávila poměrně dlouhou dobu…
To bych řekl, že je vzhledem k velikosti slovenské delegace i programu, kterého se slovenští ministři účastnili – například otevření slovensko-čínského obchodního fóra – celkem běžné.
Co se týče nových projektů, zaznívaly spíše takové evergreeny: například letecké spojení mezi oběma zeměmi, o kterém se mluví už bezmála dvacet let, výstavba tunelu pod Karpaty, rekonstrukce železniční tratě mezi Bratislavou a Komárnem či otevření továrny další čínské automobilky.
O tom všem se už nějakou dobu diskutuje a řada slovenských ministrů skrze tyto projekty Čínu už dříve navštívila. Zda se nyní posunuly dopředu, zatím nevíme.
Poslouchejte také: Naši politici se Rusku prodávají levně. Fico chce beztrestnost pro sebe a své lidi
Jeden hmatatelný výsledek bližších slovensko-čínských vztahů však listopad přinesl: Peking nově umožňuje Slovákům bezvízový vstup do země na patnáct dní. To samé ale Čína otevřela již většině evropských zemí.
Sám Fico o své návštěvě, které se účastnilo sedmdesát slovenských podnikatelů, hovoří jako o návštěvě století, od níž si slibuje velké projekty. Česko však z vlastní zkušenosti ví, že mu čínské investice velký hospodářský benefit nepřinesly. Panuje v tomto ohledu na Slovensku větší optimismus?
Český diskurz je v tomto ohledu trochu zakletý. Žije v přesvědčení, že se z čínských investic z principu neprofituje. To už ale dnes neplatí, situace se změnila.
Zhruba před deseti lety neexistovala velká komplementarita mezi čínským ekonomickým zájmem a tím, co jí nabízel náš středoevropský region. Peking například neinvestoval do výroby na zelené louce, což očekával prezident Zeman. Investice tak nepřicházely.
Své o tom vědělo i Maďarsko. Přestože je Viktor Orbán dlouhodobě známý svou náklonností k Číně, ani to mu dříve nepomohlo k větším investicím a měnit se to začalo až nedávno.
Projekty bez dohledu
Ale situace se tedy změnila? Proč dává Číně smysl investovat ve střední Evropě?
Je tu celá řada pozitivních faktorů: kvalifikovaná pracovní síla, už existující dodavatelské řetězce i know-how automobilového průmyslu. Čína sice v Evropě investuje výrazně méně, ale začala se nově soustředit na výstavbu produkčních kapacit, konkrétně v oblasti elektromobility a baterií.
Prokazuje tedy, že zde reálný ekonomický zájem má. Její investice už koneckonců na Slovensku jsou. Továrny se staví a přinesou tisíce pracovních míst – jen baterkárna v Šuranech zaměstná patnáct set lidí. Pro Čínu je Slovensko zajímavé tím, že se jedná o členskou zemi Evropské unie, skrze níž může zasahovat do procesů na evropské úrovni.
Navzdory tomu je však slovenská vláda za svou návštěvu Číny ostře kritizována. Ozývají se obavy z podrývání bezpečnosti nejen na slovenské, ale celounijní úrovni. Maďarský investigativec Szabolcs Panyi například varuje před čínskými policisty na území Slovenska.
Jsou tu dvě roviny. Jedna, čistě ekonomická, může pro Slovensko skutečně představovat benefity. Druhá je politicko-bezpečnostní – a zde postoj slovenské vlády nevnímám pozitivně. Určitá rizika a bezpečnostní hrozby tu skutečně existují.
Větší obavy než čínští policisté u mě ale vyvolává případné vpuštění čínských firem do strategické infrastruktury. Tady bude záležet, jak se Bratislava postaví ke spolupráci s giganty, jako je například Huawei.
V Srbsku a Maďarsku bývá často uplatňována praxe, že se spolupráce uzavírají na základě takzvaných „mezivládních dohod“, což může skýtat nebezpečí: na tyto projekty se neuplatňují různá právní ustanovení a není možný dohled ani vymáhání dodržování určitých pravidel. Dělat projekty ve spolupráci s Čínou bez dohledu může být velmi problematické.
Čtěte také: Souboj železnic. Pomůžou Africe vymanit se z měděného kolonialismu?
Po uzavření dohody s Čínou kritizovala maďarskou vládu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, podle níž dohoda nechrání evropskou suverenitu, ale podkopává její bezpečnost. Může přinést Ficova návštěva nějaká omezení ze strany Unie?
V tomto ohledu bych řekl, že je slovenský přístup k Číně spíše sekundární problém. Mnohem větší starosti Bruselu přidělává v první řadě bratislavský přístup k Rusku. Čínská agenda je pro Slovensko zatím poměrně nová. Teprve se ukáže, jak se vztahy budou vyvíjet.
Samotný fakt, že Ficova vláda podepsala strategické partnerství s Pekingem, není nic zvláštního. To má leckdo včetně Bruselu.
Unikátní není ani otevřenost ekonomické spolupráci s Pekingem. Německo například chová velmi ambivalentní přístup k Číně a současný spolkový kancléř Scholz není očividně úplně přesvědčený, že by se měly vztahy s Pekingem nějak omezovat.
Některé formulace ve strategickém partnerství by nás měly zarazit.
Ficovo hlásání nutnosti obchodu s Čínou tedy není nikterak ojedinělé. Spíše je zajímavé, jak tento postoj zapadá do celkové zahraniční politiky slovenské vlády, která se stále více otevírá Rusku. Měli bychom si spíše pokládat otázky, co tímto sbližováním s Pekingem Fico skutečně sleduje a k čemu se zavazuje.
Zarazit by nás v tomto ohledu měly některé formulace ve strategickém partnerství: Slovensko a Čína se shodují, že jsou proti tomu, aby se otázka lidských práv zneužívala při zasahování do vnitřních záležitostí zemí. To je poněkud problematická formulace, která nepatří do dokumentu podepisovaného členským státem NATO a Evropské unie.
Fico během návštěvy neopomněl vyjádřit podporu čínskému mírovému plánu a opřít se do západních zemí dodávajících zbraně Ukrajině. Přitom sama Čína sehrává klíčovou roli v podpoře ruské ekonomiky. Pouští se premiér rétoricky dál, než by si dovolil třeba Viktor Orbán?
Z tohoto hlediska čelí Fico velké konkurenci – v poklonkování Číně jsou maďarští a srbští představitelé stále ještě dál. Pro Fica je nutné si neustále udržovat jeho voličský elektorát, který je kriticky naladěný vůči Ukrajině a Západu. Proto se k těmto tématům neustále vrací. Nyní mohl navíc z Číny ukázat, že jeho postoj není ojedinělý a má dokonce podporu takových velkých hráčů, jako je Peking.
Může si Peking těmito námluvami udělat z Bratislavy svou evropskou spojku, která bude hlasovat v jeho prospěch?
Slovensko hlasovalo proti clům i kvůli tomu, že se obává čínské reakce, kterou by reálně mohlo pocítit. Je totiž nejexponovanější, co se týče vývozu SUV do Číny: auta tvoří až osmdesát procent slovenského exportu a Peking naznačil, že může v reakci uvalit omezení na jejich dovoz z Unie.
Slovensko by zároveň na clech pro čínské elektromobily paradoxně mohlo vydělat. Evropská komise byla motivována částečně i snahou přinutit čínské automobilky budovat výrobní kapacity v Evropě, namísto dovážení elektromobilů z Číny. Ta by teď mohla Fica odměnit za podporu při hlasování v EU a udělat ze země základnu pro své investice v oblasti elektromobility – a naopak potrestat státy, které hlasovaly za cla, že investice k nim stejně nepotečou.
Co se týče vlivu na evropské úrovni, tam se Fico prozatím projevoval spíš defenzivně. Ve srovnání s Maďarskem bude i v případě Číny spíše hrát kompromisní roli. Z druhé strany však premiér neustále ukazuje, jak moc se změnila jeho zahraniční agenda a hodnoty v politice a jak se slovenská vláda nebojí uchylovat k radikálním řešením. Proto nás možná překvapí i v tomto ohledu.
