Francouzské předsednictví jako cesta k silnější Evropě se zbraní v ruce

Nasedl do letadla a odletěl do Ruska. V Moskvě pobyl asi pět hodin a nastoupil na další let. Ten mířil do Kyjeva. Jenže ani tam dlouho nezůstal a vydal se do Paříže. Všechno byly čistě pracovní schůzky a týkaly se pro něj životně důležitých věcí. Cestování nyní jeho džob vyžaduje víc než kdy jindy.

Ne, nepopsali jsme právě nabitý kalendář podvodníka z Tinderu, ale francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten se totiž v těchto dnech snaží oživit svou vizi Evropy a ukázat ji jako možnou cestu. Zároveň ho ale ohrožují soupeři, kteří mu chtějí prezidentské křeslo sebrat.

Přestože se od Macrona nedočkáme tolik fotek a videí, kterými filmový podvodník tmelil ve vztazích „vzájemnou důvěru“, i tady jde o snahu být přesvědčivý. Aby nikdo nepochyboval o tom, že právě při probíhajícím francouzském předsednictví v Radě EU bude chtít Macron své nemalé požadavky skutečně prosadit. Jenže možná je to všechno taky jen na oko. „O tom, kolik z toho je součástí skutečného projektu EU, a kolik politická kampaň, lze diskutovat,“ říká Voxpotu ředitel sekce strategie think-tanku Friends of Europe Dharmendra Kanani.

Francouzská cesta

Francie se předsednictví ujala prvního ledna a potrvá do 30. června. Následně ho převezme Česká republika. Jeden z hlavních cílů současného předsednictví přitom nikoho nepřekvapí. „Bude jím vybudovat jednotnější a suverénnější Evropu, a to v oblasti obrany, bezpečnosti, migrace i mezinárodního obchodu,“ objasňuje Voxpotu odbornice na evropskou politiku Kateřina Kočí z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Macronovo poselství je soustředěno kolem zajištění hranic, kontroly nelegální migrace, obranné spolupráce a investic do špičkových technologií.

Macronova vize silnější Evropy je známá už dlouho. I jeho kniha Revoluce jasně ukazuje, jak velké změny si prezident plánoval. Již od začátku nechtěl posílit pouze Francii, ale také Evropskou unii, což nastínil například v projevu na pařížské Sorbonně již v roce 2017.

A konzistentní je francouzský prezident také v otázce bezpečnosti. Podle Kočí se zároveň nijak výrazně neliší od svých předchůdců. „Důraz na nezávislost či demokracii je hojně doprovázen důrazem na nutnost ochrany Unie, jejích hodnot i tradičních partnerů a její ekonomiky,“ říká. Důkazem snahy o bezpečnostně soběstačnější EU je také předešlá kritika NATO, kdy Macron označil stav aliance jako klinickou smrt.

Toto hodnocení ustoupilo s nástupem Joea Bidena do prezidentského křesla v USA, ale naděje byly rychle potlačeny vznikem třístranného paktu AUKUS v září loňského roku. Nová obranná iniciativa pak vedla ke zrušení „zakázky století“ na dodání francouzských ponorek Austrálii v hodnotě 30 miliard eur. A galský kohout začal opět ztrácet důvěru ke Spojeným státům jako garantu bezpečnosti. Francouzi dokonce přistoupili ke stažení velvyslance z Washingtonu a Canberry. V případě USA to bylo poprvé od roku 1778, jímž se datuje zahájení spolupráce mezi oběma zeměmi.

Le Panthéon est le sanctuaire de la mémoire collective française et européenne.
 
Les hommes et les femmes qui reposent ici se sont battus pour la liberté et la dignité humaine.
 
Ils ont repoussé les limites de la connaissance et de l'esprit.
 
Nous leur rendons hommage. pic.twitter.com/DYczP89SEA

— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) January 7, 2022

Když tedy při slavnostním zahájení předsednictví provázel Macron předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen po Pantheonu, byly jeho hlavní cíle dopředu jasné. Leyen přitom prohlásila, že je potěšena, „že země s politickou váhou a zkušenostmi Francie přebírá předsednictví Rady v tak choulostivé chvíli“. A dodala, že „Evropa Francii leží na srdci“.

Bohatá Evropa s nabitou puškou

Macron tedy volá po „Evropě, která je aktivní ve světě, plně suverénní, svobodná ve svých rozhodnutích a vládcem svého vlastního osudu“. Za slogan předsednictví si potom zvolil kategorické trojsloví „restart, síla a sounáležitost“. V tom se s předsedkyní Evropské komise shoduje, protože i ona chce spíše než alianci založenou na spolupráci rozvíjet Unii geopolitickou.

Hlavní Macronovo poselství je soustředěno kolem zajištění hranic, kontroly nelegální migrace, obranné spolupráce a investic do špičkových technologií. Jenže jak upozorňuje Dharmendra Kanini, většina toho je v rozporu s rysy Evropy založené na její původní filozofii. Tam patří silné euro, hospodářská integrace a normotvorná moc vnitřního trhu.

Přepracovat chce Macron také například financování vojenských operací a armádního vybavení. Peníze by podle něj měly jít i na povzbuzení evropského vojenského průmyslu a výzkumu. Často se potom zmiňuje zajištění autonomní vojenské kapacity, tedy takzvaného Strategického kompasu.

Čtěte také: Brusel chystá Strategický kompas: unijní jednotky s 5000 vojáky a investice do technologií

O nutnosti vytvoření sil rychlého nasazení čítajících 5000 vojáků pod vlajkou EU je Macron skálopevně přesvědčen. Mluvil o tom již během své první prezidentské kampaně. V poslední době také stále častěji komentuje důležitost posilování vnějších hranic EU, přičemž s tím začal ještě před gradujícím rusko-ukrajinským napětím. Proto když při pokusu překročit Lamanšský průliv zemřelo 27 lidí, využil této smutné příležitosti a požádal o „okamžité navýšení zdrojů agentury Frontex na hranicích“.

Počáteční oťukávání

Jeden ze svých cílů představilo francouzské předsednictví přesně po měsíci svého mandátu. V dokumentu, který obdržely státy EU prvního února, se jako ohrožený představuje „evropský způsob života“. A jako nebezpečí je označena islamistická radikalizace.

„Džihádistický terorismus zůstává nejrozšířenějším a nejsmrtelnějším jevem v členských státech Evropské unie,“ píše se ve zmíněné interní listině nazvané „Boj proti radikalizaci“, k níž získal přístup EUobserver. Jasně se tím ukazuje, že hlavním tématem je bezpečnost. To rozhodně není špatně, ale některé body jsou sporné.

Francouzský prezident už tolik nemluví o strategické autonomii, ale spíš o evropské suverenitě.

Za údajné hrozby je považována i nedávná kampaň na sociálních sítích spojená s Muslimským bratrstvem. V dokumentu Francouzi varují zejména před „kulturou zasvěcených“ v některých komunitách, jež vede k odmítání „evropských hodnot“. Odborník na islám Olivier Roy ale poukazuje na to, že Muslimské bratrstvo „od 50. let nikdy nebylo zapojeno do terorismu v Evropě ani do džihádu“. Hlavním úsilím skupiny je prosazení práva na nošení muslimských šátků a na halal jídlo na školách.

Oficiálně sice francouzské předsednictví výraznější zájem o islám popřelo, ale neustále připomínané „evropské hodnoty“ i problematické hidžáby a nikáby na hlavách žen se staly hlavními tématy krajní pravice na shromážděních před prezidentskými volbami. „Už nevidíme moc sukní, ale mnoho nikábů,“ prohlásil například krajně pravicový kandidát Éric Zemmour na shromáždění v Lille.

Macron Francouzem i Evropanem

Takové nálady nejsou ve Francii nic nového. Pokud by se nějaká přísnější kontrola proti muslimům podařila Macronovi prosadit, tak spíše získá, než ztratí. Nové není ani protiunijní rozpoložení na krajní pravici, zejména u dvou prezidentských kandidátů. „Marine Le Pen surfuje na této vlně mnoho let a to, co dnes vyjadřuje Zemmour, bylo slyšet již dříve,“ poznamenává Kanini.

Vzestup krajní pravice by mohl Macronovi spíše ve volbách pomoci než jej ohrozit, myslí si odborník. Je tedy logické i patrné, že „být pro EU“ je klíčovou součástí jeho politické identity a dovoluje mu sbírat hlasy těch, kteří věří v pravicovou politiku a zároveň i v Unii.

Čtěte také: Ochránit národ, tradiční rodinu a životní prostředí. Jak populistická pravice vzala na milost ekologii

Často je potom kritizován za to, že málo staví na budování progresivní společnosti ve Francii a nepříliš se odvolává na historii hnutí za sociální práva, inkluzivního růstu nebo podpory digitální a zelené transformace, čímž by oslovil mladší voliče.

„Všechno záleží na tom, co řekne a udělá v posledním měsíci před volbami, protože to volby nejvíce ovlivňuje,“ dodává Kanini. A zatímco byl Macron dříve jediným prounijním pravicovým kandidátem, nyní musí čelit Valérii Pécresse. I proto se nyní k jeho ústům upírá velká pozornost.

Téměř napoleonský jazyk

Zejména v této době na slovech Emmanuela Macrona dost záleží, neboť ta mohou být v diplomacii pohromou i velkou zbraní. Rétorika francouzského prezidenta se potom značně proměnila během posledního roku. Už tolik nemluví o „strategické autonomii“, ale spíš o „evropské suverenitě“, a místo na „novou architekturu důvěry a bezpečnosti“ v EU klade důraz na „evropský bezpečnostní řád“.

Jenže uvažujeme-li o bezpečnosti celé Evropy, je to Macron, kdo se uchyluje k velmi tvrdé dikci. Porovnat to můžeme například s německým kancléřem Olafem Scholzem. Ten byl ve své odpovědi na dotaz k záměrům Ruska v ukrajinské krizi měkký, váhavý a hledal slova, zatímco Macron východní mocnost obvinil, že se stala „silou nerovnováhy“. Možná i takový jazyk pomohl dostat evropského představitele k jednacímu stolu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Macron před současnou krizí často poukazoval na to, že evropská bezpečnost musí být vystavěna i v dialogu s Ruskem. V srpnu 2019 se tak například vydal do Putinova letního síla na Azurovém pobřeží, kde v takovou rozmluvu věřil. Nakonec zůstalo jen u jeho jednostranné aktivity. Od té doby se však mnohé změnilo a Francie v tomto poněkud vystřízlivěla. Zaprvé si tímto Macron znepřátelil některé evropské kolegy, zadruhé vzrostla ruská asertivita – například nasazením žoldáků v Mali.

A není to jen Rusko, k čemu se váže Macronova vize silnější Evropy. V zájmu posílení společné evropské obchodní politiky by rád posílil vazby se státy sousedícími s Čínou. „Tak, aby tato spojenectví vyvažovala silnou pozici Číny v regionu,“ upřesňuje Kateřina Kočí.

Francouzští představitelé uvádějí, že obchodní politika by se měla lépe adaptovat na mezinárodní prostředí, být nezávislejší a sebevědomější. „Nejedná se však pouze o vztahy s Čínou, ale rovněž o vyrovnanější vztahy s USA i s dalšími regiony, kde by EU měla být schopna nastavovat pravidla odrážející vlastní přístup k mezinárodnímu obchodu,“ dodává Kočí.

Náročné, drahé ale vhodné

Američané posílení evropské strategické autonomie spíše podporují. „USA potřebuje silnějšího partnera,“ podtrhuje Kočí. Tuto potřebu ukázaly také nedávné mezinárodní vojenské akce jako intervence v Libyi nebo boj proti Islámskému státu. Dlouhodobější pohled USA se potom upírá hlavně k Číně a Indo-Pacifiku, takže i proto je silná, stabilní a militarizovanější Evropa v zájmu Washingtonu.

Jako nutnost se Macronovi jeví i zapojení vysněné Evropy do spolupráce s NATO. To může způsobit určité pnutí, ale jak podotýká Kočí, vzájemně se to nevylučuje. Bude na to ale potřeba mnohem více času než šest měsíců a za francouzského předsednictví se toho tedy příliš nezmění.

Macron v prezidentském klání postupně ztrácí, a ani jeho pokusy zaplnit prázdné místo po Merkel nedokážou zakrýt rozčarování nad jeho činy v EU.

Zrealizování takového projektu bude mimo jiné velmi náročné i finančně. V tomto ohledu nabízí naději a inspiraci balíček EU na obnovu po koronaviru v hodnotě 750 miliard eur. Tento fond totiž ukázal možný směr financování. Brusel šel kvůli tomuto balíčku na finanční trh, který byl dychtivý mu půjčovat. A jak uvádí web společnosti Bloomberg, tržní poptávka po dluhu byla „stratosférická“.

Přitom tato nová evropská strategie nemůže vzejít pouze z Paříže. Se svou ekonomickou silou i historickým dědictvím to bude Německo, od jehož činů se mnohé odvine. Postoje současné německé vlády k tomuto všemu nejsou zatím příliš jasné. Jasné však je to, že aby hrála Evropa ve světě smysluplnou roli, musí být Berlín velice angažovaný.

Riskantní sázka

I z těchto důvodů stojí Emmanuel Macron asi v nejdůležitější fázi svého prezidenství. Stal se po bývalé německé kancléřce Angele Merkel hlavní evropskou politickou tváří, a také si je toho očividně vědom. Stupňující se napětí v Evropě mu potom dává velkou šanci posunout své vize dál, ale bohužel pro něj se tak děje jen zhruba dva měsíce před prezidentskými volbami.

Denní harmonogram tahouna suverénní Evropy se proto bude muset proměnit. Svou kandidaturu sice ještě neohlásil, ale bude tak muset učinit během několika dní, protože uzávěrka je čtvrtého března a první kolo hlasování desátého dubna. Ze skákání z letadla do letadla se bude muset zaměřit také na své domácí publikum, které mu jeho plány může zhatit.

Čtěte také: Éric Zemmour: Fašista v mezích zákona slibuje Francouzům ztracenou slávu

Zatím v průzkumech se svými 25 % vede, ale to se může změnit opravdu každým dnem. Eventuální ruská invaze na Ukrajinu mu může velmi uškodit, protože na snahu o její urovnání Macron dost sázel. Selhání by jistě pomohlo jeho soupeřům, kteří tuto nebezpečnou hru vidí jinak.

Éric Zemmour například rozhlašuje, že Putin „musí být respektován“ a „jeho nároky jsou zcela legitimní“. Minulý měsíc také dodal, že „NATO je organizace, která měla v roce 1990 zaniknout“. Marine Le Pen zas třeba tvrdí, že „Ukrajina patří do sféry vlivu Ruska a snahou narušit to se vytváří napětí a obavy, kterých jsme dnes svědky“.

Jeho vítezství tedy nemusí být úplně jisté a jeho popularita je relativně nízká. „Macron v prezidentském klání postupně ztrácí, a ani jeho pokusy zaplnit prázdné místo po Merkel nedokážou zakrýt rozčarování nad jeho činy v EU,“ říká Kanini. Na jeho úspěchu ve volbách také závisí možné přiblížení se k cílům, které si francouzské předsednictví vytyčilo.

Podívejte se také na naši reportáž o „žlutých vestách“ ve Francii: