Ve Francii proběhlo první kolo parlamentních voleb. Voliči v něm potvrdili dominanci krajně pravicového Národního sdružení a ukazuje se přeměna celé francouzské politiky. O tom, co výsledky prvního kola znamenají, si Voxpot promluvil s politoložkou Evou Svobodovou.
Jen co ve Francii pominul šok z toho, že prezident Emmanuel Macron vyhlásil předčasné volby do Národního shromáždění, přišla pro mnoho lidí další rána. Z prvního kola parlamentních voleb vyšlo vítězně Národní sdružení Marine Le Pen.
Ta chce například prosadit, aby při zaměstnávání měli přednost Francouzi před lidmi z jiných zemí. Zastavit ji se ve druhém kole bude snažit levice s centristy.
Nedělní volby měly rekordní účast – 66,71 procenta. I díky tomu mandát v Národním shromáždění napřímo získalo 75 poslanců. Národní sdružení získalo 37 křesel, levicová koalice 32 a vládní tábor pošle do dolní komory parlamentu dva poslance.
„Le Pen dokáže v rámci složité ekonomické situace Francie přitáhnout lidové třídy. Je to vlastně selhání levice.“
O zbylých stovkách křesel a definitivní podobě parlamentu se ale rozhodne až ve druhém kole, které proběhne již tuto neděli.
Podle novinářky a politoložky věnující se Francii Evy Svobodové se projevila velká proměna politiky i nová štěpení uvnitř společnosti. V rozhovoru pro Voxpot vysvětluje, co výsledky znamenají a proč Macron pohořel.
Eva Svobodová
Eva Svobodová je novinářka a politoložka. V rámci doktorského studia na Filozofické fakultě UK zkoumá francouzskou politiku a její vztah k sekularismu. Několik let pracovala jako redaktorka publicistiky v Českém Rozhlase na Radiu Wave. Nyní působí na stanici Plus. Píše komentáře o francouzské politice pro deník Právo.
Co nám o politické situaci ve Francii ukázalo první kolo parlamentních voleb?
Zejména to, že obavy z výhry Národního sdružení a jejího získání většiny v dolní komoře parlamentu se pomalu začínají naplňovat. Ta hrozba je reálná. Zásadní byla i volební účast – ta byla enormní. Podle mě se pak jasně ukázala bezprecedentní proměna francouzské politiky.
Můžeme očekávat, že v dalším kole bude účast ještě vyšší?
Tyto volby – Francouzi je většinou označují jako legislativní, my jim říkáme parlamentní – většinou navazují na prezidentské a jsou vnímány jako ty „druhé“ volby. Nyní si ale myslím, že volební účast bude ještě o trošku vyšší než v prvním kole.
Čtěte také: Mistrovství světa ve zradě a smlouva s ďáblem. Francie se před volbami otřásá
Takto vysoká účast v prvním kole ještě nikdy nebyla. Způsobilo to něco neobvyklého?
To je právě strašně podstatná věc. Díky vysoké účasti se v rekordním počtu obvodů dostali do druhého kola tři kandidáti. Takových obvodů máme kolem tří stovek, křesel v Národním shromáždění je 577. Politickou hru to tedy strašně dramatizuje.
Rozpadá se tím koheze společnosti, protože pro spoustu lidí je to stále nepřijatelné.
Nastávají tak situace, kdy proti kandidátovi z Národního sdružení stojí někdo z Nové lidové fronty (oficiální název levicové koalice; pozn. redakce) a zástupce Republikánů. Tudíž hrozí, že se hlasy rozmělní a Národní sdružení skutečně ovládne dolní komoru francouzského parlamentu.
Můžeme tedy mluvit o tom, že vyhlášení předčasných voleb nebylo od Macrona úplně chytré? A ukazuje se na tom například to, co mu vytýká spousta lidí, tedy že je odpojen od reality běžných Francouzů?
Tohle je možná trošku zbytečně psychologizující vysvětlení. Ale jeho rozhodnutí se nyní samozřejmě jeví jako nevýhodné, protože skončil třetí. Podle mě tím poškodil i samotnou politickou hru, protože jsme zažili nejkratší kampaň v dějinách páté republiky. Ukazuje se zároveň to, že Macron v poslední době hodně rozhodoval věci sám. A ne vždy dokáže odhadnout, co jeho táboru prospěje.
Velmi úspěšná politička Le Pen
Oproti Macronovi má ale Národní sdružení Marine Le Pen od roku 2022 velký nárůst hlasů. Jak k tomu došlo?
Dlouhodobě existuje hypotéza, že ona dokáže v rámci složité ekonomické situace Francie přitáhnout lidové třídy. Je to vlastně selhání levice, která je již nedokáže reprezentovat. Potom hraje roli ještě třetí aktér, tedy Republikáni – hegemon francouzské politiky a emblém páté republiky.
Za vzestup krajní pravice podle mě může i jejich selhání. V některých otázkách se totiž přibližovali Le Pen a lidi nakonec přemýšleli, proč rovnou nevolit ji. Navíc měli spoustu korupčních kauz. A samozřejmě za to může také Macron. Přišel s tím, že Francii zachrání a bude tou alternativou. Stal se ale pravý opak.
Můžeme nějaký moment Macronova vládnutí označit za bod zlomu?
Faktorů je strašně moc, ale zásadní moment je schválení důchodové reformy pomocí čl. 49.3 ústavy. On to použil na schválení obrovsky štěpícího tématu. Podle mě to hodně Francouzů zlomilo.
Důchodová reforma a článek ústavy
Proti navýšení důchodového věku na 64 let a rušení úlev pro jednotlivé obory minulý rok protestovaly ve Francii statisíce lidí. Jejich odpor ale Macron ignoroval a použil ústávní článek 49.3, který vládě umožňuje schvalovat legislativu bez parlamentního hlasování. O demonstracích Voxpot psal.
Zisk hlasů Národního sdružení ale nemůže být způsoben jenom chybami ostatních. Co se Le Pen povedlo?
Dnes už ji můžeme považovat za velice úspěšnou političku. Převzala stranu, která byla totálně na okraji a dostala ji do centra dění. Zvolila dobrou strategii a skutečně zvládla to „oddémonizování“. Podařilo se jí získat třídy, které opustila levice a pravice se jim nevěnovala. Navíc v průběhu času dokázala získat i vyšší třídy. Hlavně se jí pak podařilo ovládnout diskurz. Do své ideologie dovedla inkorporovat prazvláštním způsobem republikánskou identitu a sekularismus. Ostatní, jako například Macronovo křídlo, pak postupem času přijali její jazyk.
Nejistá budoucnost páté republiky
Kdy pak začal ústup levice a proč nedokáže úplně konkurovat Le Pen?
Její rozchod s voliči začal už v osmdesátých letech, kdy ve Francii vládla. Tehdy u levicových stran převládla stejně jako jinde ve světě neoliberální představa, že se dokáže přeorientovat na městské voliče a jiný typ elektorátu. Tento přechod ale nezvládly.
Nyní se jim ale do určité míry daří najít novou identitu. Souvisí to i s tím, že dovedou mluvit poměrně jasně. Vidět je to právě na problému tří kandidátů ve druhém kole. Levicová koalice jasně říká, že ve druhém kole volí vždy proti Le Pen, ať už je tou volbou kdokoli. Z Macronova tábora ale toto sdělení nezní tak jednoznačně a u jednotlivých politiků se liší.
A kam tedy Francie míří?
Teď se pozornost soustředí na volby a to, aby Národní shromáždění získalo co nejméně křesel. Ale problém přetrvává. Do budoucna bude muset Francie řešit jednak to, že je skutečně velké množství lidí, které Marine Le Pen přitahuje. Rozpadá se tím koheze společnosti, protože pro spoustu lidí je to stále nepřijatelné.
Vzpomínám si na knihu Návrat do Remeše od Didiera Eribona, kde popisuje svojí osobní zkušenost s tím, že jeho rodina dlouho volila komunistickou stranu a následně přešla k nacionalistům, jako je Le Pen. On to vysvětlil tím, že ta identitární blízkost s Národním sdružením není zdaleka tak velká, jako byla předtím s komunistickou stranou, a lidem jde jen o protestní hlas. Já si ale říkám: Nezměnilo se to? Nejsou již lidé s Národním sdružením spjatí?
A poslední věc: Francie je rozdělená na tři bloky. Nacionalisticko-identitární tvoří Národní sdružení Marine Le Pen či Znovudobytí Érica Zemmoura. Ten levicový dnes reprezentuje především koalice Nová lidová fronta. A do Macronova středového bloku částečně patří i Republikáni.
Žádný pak nechce spolupracovat se dvěma zbylými. To bude do budoucna strašně problematické.
