Válka v Gaze vstoupila do čtvrtého měsíce a Palestinci žijí v čím dál tím drastičtějších podmínkách. Izraelská vláda začíná mezitím diskutovat poválečné uspořádání, ale její armáda nepostupuje tak hladce, jak očekávala.
Zatímco si většina obyvatel Česka pochutnávala na štědrovečerní večeři, izraelská armáda (IDF) bombardovala uprchlický tábor Maghází. V jednom z dosud nejkrvavějších náletů zabila 106 lidí.
„Všichni jsme cílem. V Gaze teď stejně není žádné bezpečné místo,“ řekl novinářům Palestinec Ahmed Turkomani, který při náletu přišel o dceru, vnuka a několik dalších rodinných příslušníků.
Byť jde o vysoký počet obětí v měřítku jednoho útoku, nijak nevybočuje z „nového normálu“ v Gaze. IDF od 7. října v Pásmu usmrtila přes 22 tisíc Palestinců a Palestinek. Vojenská operace začala po říjnovém brutálním útoku Hamásu, jehož ozbrojenci na jihu Izraele zabili přes 1100 lidí – konkrétně 766 civilistů a 373 příslušníků bezpečnostních složek. Dalších zhruba 240 lidí vzal Hamás jako rukojmí.
Izrael od té doby kromě smrtícího bombardování rovněž blokuje přísun základních surovin do Pásma – od zdravotnických potřeb přes elektřinu až po vodu a potraviny. „Všichni v Gaze mají hlad. Lidé často stráví bez jídla celý den i noc. Dospělí hladoví, aby děti mohly jíst,“ napsal na sociální síť X oficiální účet Světového potravinového programu, jenž spadá pod OSN.
Štědrovečerní nálet na Maghází je ale přece jen něčím výjimečný. IDF po něm totiž vydala prohlášení, podle nějž útoku lituje. „Typ použité munice neodpovídal povaze útoku,“ stálo v textu. Jde o první přiznání chyby za tři měsíce bombardování, během něhož Izrael shodil na Gazu výbušniny o celkové váze v řádech tisíců tun. Okolo 70 % zabitých lidí v Gaze jsou ženy a děti.
Experti už nyní označují bombardování za jedno z nejničivějších v dějinách. „Neexistuje nic srovnatelného, co by šlo sledovat v tak krátkém časovém úseku,“ tvrdí geograf Jamon Van Den Hoek. Bombardování Gazy již dnes podle něj dosahuje podobných rozměrů jako ta Londýna nebo Berlína ve druhé světové válce.
Právníci už varovali vedení armády, že jim rozsudek může nařídit přerušení invaze. Izrael je totiž signatářem konvence o genocidě.
Podle zdrojů CNN z americké rozvědky tvořily téměř polovinu výbušnin shozených na Pásmo tzv. „hloupé bomby“, které jsou méně přesné a obzvlášť v hustě osídlených oblastech jako Gaza zvyšují ohrožení civilistů.
Výpovědi zpravodajců izraelské armády zase potvrdily, že o mrtvých civilistech ví IDF předem, na jejich počty bere čím dál tím menší ohled a mezi cíle bombardování patří „vytvoření tlaku“ na civilní obyvatelstvo. Ministr obrany Jo’av Gallant veřejně prohlásil, že „zrušil všechna omezení“ pro vojenské operace.
Čtěte také: „Továrna na masové vraždění“. Izraelská AI generuje tolik cílů, že je armáda nestíhá bombardovat
Bombardování a pozemní invaze zatím vyhnaly z gazánských domovů přes dva miliony lidí – 90 procent obyvatelstva. O tom, co s nimi bude dál, se dost možná rozhodne v následujících dnech.
Před soudem za genocidu
Premiér Izraele Benjamin Netanjahu nikdy podrobněji nepopsal, co by se mělo s Gazou stát po válce. Jeho kritici k tomu dodávají, že pokračování válečného stavu mu umožňuje zůstat u moci. Odchod z premiérského křesla by pro něj přitom znamenal existenční hrozbu, protože čelí několika probíhajícím soudním procesům pro korupci.
Před soudem ale brzy také stane Izrael jako stát. Na sklonku roku totiž Jihoafrická republika podala žalobu k Mezinárodnímu soudní dvoru, ve které jej obviňuje z genocidy.
Izrael se rozhodl na proces přistoupit a obhájit se. To je samo o sobě překvapivé – dlouhé dekády totiž nejvyšší soudní orgán OSN bojkotoval. Podle izraelského deníku Haaretz právníci už varovali vedení armády, že jim rozsudek může nařídit přerušení invaze. Izrael je totiž signatářem konvence o genocidě. Jinými slovy, existuje reálná šance, že 15členná porota potvrdí to, co Palestinci a mnozí další opakují od prvního týdne války.
Proces začne ve čtvrtek, potrvá několik měsíců, ale provizorní rozsudek by soud mohl vynést již v řádu týdnů. Obžaloba dále poukazuje na „nepřiměřené použití síly a násilné vysídlení obyvatelstva“ nebo „zločiny proti lidskosti a válečné zločiny“. Soudkyně a soudci (mezi nimi mimochodem i Slovák Peter Tomka) pak budou posuzovat dvě základní tvrzení obžaloby: Izrael páchá genocidní činy, a za druhé nedělá dost pro to, aby omezil výroky, které po genocidě volají. 80stránková obžaloba se tak opírá mimo jiné o veřejné projevy volající po vyhlazení Palestinců, které zaznívají od vysoce postavených izraelských politiků.
Například prezident Jicchak Herzog týden po útoku Hamásu prohlásil, že je za něj „odpovědný celý národ“. Sám Netanjahu zase už dvakrát použil ve vztahu ke Gaze starozákonní odkaz na nepřátelský kmen Amalek, který má být podle Bible vyhlazen včetně „žen, dětí i nemluvňat“.
Ministr pro kulturní dědictví Amichaj Elijahu uvedl, že „v Gaze nejsou nevinní“ a souhlasil by se shozením atomové bomby na Pásmo. „Dnes provádíme Nakbu v Gaze,“ potvrdil v listopadu ministr zemědělství Avi Dichter s odkazem na arabské slovo pro tragédii, které označuje masakry a vyhnání 80 procent Palestinců z jejich domovů v roce 1948.
Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?
Nejnovější a nejbrutálnější prohlášení podobného ranku přidal Moše Sáda, poslanec Likudu. „Všude, kam přijdu, mi říkají, že všichni obyvatelé Gazy musí být zničeni,“ pronesl zákonodárce z Netanjahuovy strany. Tato podpora podle něj dokazuje, že jako pravice „měli celou dobu pravdu“. Proti těmto a dalším dehumanizačním prohlášením už vznikla petice také v samotném Izraeli.
Jeden z právníků oslovených Haaretzem pak naznačuje směr, kterým se bude zřejmě ubírat obhajoba Izraele v Haagu – tyto a další věty mají znamenat pouhý „populismus“ mířený na „krajně pravicové publikum“, které ale nemá vliv na samotnou vojenskou operaci.
Uprchlíci z Gazy do Konga?
Co ale čeká na Palestince a Palestinky, kteří jsou objektem všech těchto vyjádření a dožili roku 2024?
Polovina všech vysídlených se momentálně tísní v Rafahu na jihu Gazy. V oblasti, kde žilo před válkou 200 tisíc obyvatel, jich dnes přebývá milion. Záběry z místa ukazují ulice poseté stany. „Podívejte, co se jim děje. Kvůli hlíně a špíně mají infekce,“ ukazuje jedna z matek na svoje děti ve videoreportáži britského Channel 4.
Podle listu Wall Street Journal byla zničena nebo poškozena polovina všech budov v Gaze, což odpovídá zhruba 70 procentům domovů. Téměř tři čtvrtiny obyvatel Pásma se přitom se označovali za uprchlíky dávno před 7. říjnem, protože sami byli odsunuti nebo jsou potomky lidí vyhnaných z území dnešního Izraele v letech 1948 a 1967.
„Slyšeli ty příběhy od svých rodičů nebo prarodičů, ale teď je sami zažívají. Je to další předání generačního traumatu,“ popisuje palestinsko-americký politolog Khaled Elgindy.
Právě další trvalé vysídlení přitom představuje jeden z reálných scénářů. Podle diplomatických zdrojů Washington Postu měl Netanjahu hned na začátku války žádat amerického prezidenta Joea Bidena, aby zatlačil na Egypt. Káhira pak měla otevřít brány pro palestinské uprchlíky. Podle uniklého dokumentu z izraelského vládního úřadu – byť ne nijak zvlášť vlivného – byly „populační transfery“ jedním z navrhovaných řešení pro poválečnou situaci v Gaze již v říjnu.
Jak upozorňuje izraelský historik holocaustu Omer Bartov a další stovky akademiků a akademiček, jde v podstatě o etnickou čistku.
V podstatě stejný scénář, ovšem pod eufemističtěji znějícím názvem „dobrovolné emigrace“, začal v listopadu prosazovat krajně pravicový ministr financí Becal’el Smotrič. Ten v minulém týdnu bez jakýchkoliv důkazů tvrdil, že jeho plán podporuje 70 procent Izraelců. Tato představa zapadá do Smotričovy vize, podle níž by měli Gazu zabrat izraelští osadníci.
Ve stejný den pak deník Times of Izrael přinesl informaci, že izraelský kabinet vyjednává se zeměmi, které by mohly přijmout palestinské uprchlíky. Mezi ně prý patří třeba Saúdská Arábie, ale také africké Kongo.
Mírnější verzi navrhl v pátek ministr obrany Gallant. Podle něj by měli „civilní záležitosti“ spravovat sami Palestinci podobně jako na Západním Břehu. Tato samospráva by ale měla být podřízena Izraeli, který by měl mít úplnou „bezpečnostní kontrolu“, přičemž neupřesnil, jestli to bude znamenat vojenskou přítomnost v Pásmu.
Izrael zároveň požaduje, aby na rozdíl od stavu před 7. říjnem kontroloval také hranici mezi Gazou a Egyptem. Dalším „bezpečnostním řešením“, které v tomto kontextu zaznívá, je existence „bezpečnostních zón“ uvnitř Pásma poblíž této hranice, které bude ovládat IDF.
Čtěte také: „Lékaři by neměli umírat vedle pacientů.“ Situace v Gaze je katastrofální, varují organizace
Podle těchto prohlášení se zdá, že diskuze uvnitř izraelského válečného kabinetu probíhá mezi dvěma temnými scénáři. Na jedné straně vidíme Gallantův plán rozkročený mezi vnější a vnitřní okupací. Na druhé straně stojí Smotričem tlačené odsunutí Palestinců a následná kolonizace. Jak upozorňuje izraelský historik holocaustu Omer Bartov a další stovky akademiků a akademiček, jde v podstatě o etnickou čistku.
O tom, na kterou stranu se nakonec přikloní, rozhodne zřejmě i postup izraelské armády v její pozemní invazi.
„Masakry přišly vniveč“
První den letošního roku IDF překvapivě oznámila, že z Gazy stahuje několik brigád. Znamená to, že se válka blíží ke konci? Právě naopak. O dva dny dříve totiž izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že invaze potrvá ještě „mnoho dalších měsíců“. Zdroj z IDF pro Reuters upřesnil, že jich bude „alespoň šest“. Stejně tak agentuře potvrdil to, na čem se shodují vojenští odborníci – válka vstupuje do třetí fáze.
Izrael už nyní kontroluje podstatnou část území Pásma Gazy. Boje pokračují především ve dvou obléhaných městech – Gaze na severu a Chán Júnisu na jihu. Navzdory tomu nelze tvrdit, že by se Izraeli dařilo plnit vytyčené cíle – tedy „zničení Hamásu“ a záchranu rukojmích. „Většina vojenských a strategických analytiků od začátku tvrdila, že jich nelze dosáhnout,“ tvrdí Andreas Krieg z londýnské King’s College.
IDF kontroluje zemi a vzduch, ale ozbrojenci Hamásu stále útočí z podzemních tunelů. I díky tomu zatím nemají výraznější ztráty. Podle odhadů amerického Institutu pro studium války se Izraeli zatím podařilo zničit pouze tři pluky Hamásu z celkových 26 až 30.
Příliš účinné zřejmě není ani zabíjení jejich velitelů. V bombardování jich Izrael zabil pouze pět, dalších šest v pozemních bojích, navzdory tomu ale pluky dál operují. „Všechny ty masakry, zabíjení a destrukce, které jsme viděli napříč Gazou, přišly vniveč,“ dodává Krieg.
Stažení izraelských jednotek tak neznamená polevení bojů. Podle IDF se mají stáhnout mobilizovaní rezervisté a rezervistky, aby neutrpěla izraelská ekonomika a zároveň mohli „nabrat síly před dalšími aktivitami“. Zdroj Reuters upozorňuje také na fakt, že část z nich bude přesunuta na severní hranici s Libanonem.
Tam znovu roste napětí mezi IDF a šíitským hnutím Hizballáh poté, co izraelský dron zabil v Bejrútu tři představitele Hamásu. Také premiér Netanjahu volá po zásadní změně na severní hranici.
Čtěte také: Horko na izraelsko-libanonské hranici. Zapálit ji může Hizballáh, Írán i židovský stát
Dalším skloňovaným faktorem může být veřejný obraz – vyšší počty obětí z řad rezervistů by mohly nabourat podporu izraelské veřejnosti. Ta již utrpěla ránu poté, co IDF v Gaze omylem zastřelila tři rukojmí, kteří uprchli ze zajetí. „Sundali si trika, aby ukázali, že na sobě nemají žádné trhaviny, a drželi u sebe bílou vlajku,“ přiznal náčelník generálního štábu Herzi Haveli.
Co se týče druhého deklarovaného cíle – žádní další rukojmí se zatím do Izraele nevrátili jinak, než po vyjednávání a výměnách, které probíhaly během 7denního příměří v listopadu.
