Otřesy způsobené kauzou hromadného znásilňování seniorky se nesou daleko za hranice Francie. Zatímco v Avignonu pokračuje soudní proces s jedenapadesáti pachateli, sama přeživší sexualizovaného násilí chce svým příkladem ochránit další ženy.
Upozorňujeme: V textu je popis sexualizovaného násilí a znásilnění.
Dvaasedmdesátiletá Gisèle Pelicot žila vcelku obyčejný, naplněný život penzistky. Užívala si svých dětí a vnoučat i jihofrancouzského venkova, kam se s manželem přestěhovala z Paříže. O víkendech ráda, s mužem i přáteli, kopcovitou oblast objevovala na kole.
Ze dne na den se jí ale svět, který si po dekády budovala a hýčkala, zhroutil.
„Musíte přijít a podívat se na nějaké záznamy,“ zavolali jí v roce 2020 policisté.
Na stanici na nic netušící ženu čekalo přes 20 tisíc souborů zachycujících její vlastní sexuální zneužívání. Nyní už bývalý manžel Dominique Pelicot ji dlouhé roky znásilňoval. A nejen on – přes internet k tomu přizval přímo k nim domů i desítky dalších mužů, které si pak při činu natáčel.
Gisèle Pelicot sledovala videa a snímky, na kterých bezvládně leží zdrogovaná svým manželem, zatímco ji on i cizí lidé sexuálně zneužívají.
Přes sedmdesát mužů
Případ, který otřásl nejen Francií, začal minulý týden projednávat soud v Avignonu. A obžalovaných je hodně.
Kromě jednasedmdesátiletého Dominiquea Pelicota, který svou vinu už přiznal, spravedlnosti čelí dalších padesát mužů. I oni se měli na znásilňování ženy podílet. Policii ovšem řekli, že si neuvědomovali, že je žena v bezvědomí, nebo jim měl stačit „manželův souhlas“.
Podezřelých je nicméně mnohem více: vyšetřovatelé vypracovali seznam čítající vyšší desítky osob. Podle France24 šlo o více než sedmdesát mužů, kteří měli Gisèle Pelicot mezi lety 2011 a 2020 zneužívat. Mělo jim být mezi šestadvaceti a čtyřiasedmdesáti.
Celkem policie napočítala přes dvě stovky znásilnění. Většiny z nich se měl na Pelicot dopustit bývalý manžel, ve více než devadesátce případů cizí muži. Přeživší poznala jen jednoho z nich – Dominique Pelicot s ním probíral cyklistiku a zdravil ho v pekárně.
„Tento případ přesahuje vše, co spadá do našeho vnímání nějaké západní kultury nebo společnosti,“ komentuje pro Voxpot Jitka Poláková, ředitelka organizace proFem pomáhající obětem domácího a sexualizovaného násilí.
„Mělo by být ale především na nás, ne na přeživších, abychom podobným kauzám dovedli dát takovou důležitost, díky které by pak mohlo dojít ke společenským změnám,“ podotkla.
Gisèle Pelicot měla dvě možnosti. Mohla vést hluboce osobní a zraňující právní při mimo zraky veřejnosti a zůstat v anonymitě, jak bývá u podobných případů zvykem. Nebo se veřejnosti naopak otevřít a novináře a novinářky pozvat až do soudní síně.
Hanba musí změnit strany.
Rozhodla se pro druhou variantu.
Své rozhodnutí odůvodnila konstatováním, že by se přeživší neměli stydět za zneužívání, kterému byli vystaveni. Řešit případ anonymně je nakonec „to, co by si její útočníci přáli“, podotkli její právní zástupci.
„Mluvím za všechny ženy, které bývají zdrogovány a neví o tom. Dělám to za všechny ty, které se o tom možná nikdy nedozvědí,“ řekla Gisèle Pelicot.
Pro přeživší je to těžká situace. „Uvnitř jsem zdevastovaná. Fasáda se může zdát pevná, ale za ní…,“ nastínila médiím.
Kamerám a fotoaparátům se však nevyhýbá. Na záznamech od soudu přitom vidíme, že obžalovaní své tváře skrývají.
„Cítím na sobě velký tlak lidí, kteří se mě snaží dostat svými otázkami do pasti. Myslím si ale, že jsem odpovídala nejlépe, jak jsem mohla. Musíme bojovat až do konce,“ nechala se slyšet přeživší zkraje procesu, který potrvá čtyři měsíce.
Sdílením chtěla mimo jiné zvýšit povědomí o podobných trestných činech a podpořit ty, kteří se stali jejich oběťmi. Případ je již teď historicky významný nejen kvůli svému rozsahu a mimořádně hrůzné povaze, ale také kvůli odvaze, kterou Pelicot projevuje.
„Hanba musí změnit strany,“ prohlásil její právní zástupce s odkazem na jedno z hesel, které v posledních letech zaznívá z francouzského feministického hnutí.
„Za jakým účelem?“
O tom, že by se soudní řízení nemělo vést za zavřenými dveřmi, přesvědčila svou matku i její pětačtyřicetiletá dcera. Caroline Darian (jméno je pseudonym, pozn. red.) v něm viděla potenciál – může se stát symbolem boje proti tomuto typu trestných činů.
I Darian se mimochodem stala předmětem vyšetřování. Soubory, které policie našla u jejího otce, totiž obsahují také její fotografie. A to ve složce pojmenované „Kolem mé dcery, nahé“.
Žena, stejně jako její matka, neměla o snímcích tušení a při pohledu na ně chvíli přemýšlela, na čí nahé, bezvládné tělo se to vlastně dívá.
„Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem na těch fotkách zdrogovaná,“ svědčila v Avignonu. „Ale za jakým účelem?“ vyslovila nahlas otázku, která ji stále pronásleduje. Sama teď žije ve strachu, že i ji otec znásilnil.
Dominique Pelicot v tuto chvíli není souzený za její zdrogování ani sexuální zneužívání. Obžaloba nicméně zahrnuje bod o „narušení soukromí Darian pořizováním, nahráváním a šířením obsahu se sexuálním podtextem bez jejího vědomí“.
Ve Francii kauza rezonuje již nějakou dobu, pozornost ale zesílila s letošním začátkem soudního procesu. Dcera o případu, který tvrdě zasáhl celou rodinu, napsala v roce 2022 knihu Et j’ai cessé de t’appeler papa (A přestala jsem ti říkat tati). Popisuje v ní například zkušenost svého bratra, který vysvětlil, jak se na jejich matce projevoval stálý přísun prášků na spaní.
„Jen pár minut po usednutí ke stolu se mamka začala na sesouvat ze židle, jako kdyby byla opilá. Najednou její tělo přišlo o energii, byla jako hadrová panenka,“ uvádí v knize.
Právě systematické drogování Gisèle vedlo k tomu, že žena začala přicházet o paměť i vlasy a zažívala úbytky váhy. Její okolí se obávalo, že trpí Alzheimerovou chorobou.
Darian v knize píše také o momentu, kdy si Gisèle Pelicot stěžovala na gynekologické problémy. Zjistila totiž, že trpí sexuálně přenosnou chorobou. Její manžel, který nechal desítky mužů včetně osoby trpící AIDS znásilňovat ji bez ochrany, ženu tehdy obvinil z toho, že jej podvádí.
Poté, co se přeživší dozvěděla o letitém zneužívání, zjistila, že sexuálně přenosné choroby má čtyři.
Přelomový případ
Záměr vykřesat z hrůzné situace alespoň něco pozitivního a dostat ji do veřejné debaty se vydařil. Případ na sebe přitáhl pozornost dalece přesahující hranice Francie, samotného soudního řízení se navíc účastní novinářstvo z celého světa.
Postoj Gisèle Pelicot se tak rychle stal příkladem boje proti zahanbování přeživších znásilnění. „Tento proces si zaslouží, aby přesáhl mantinely samotné události a stala se z něj věc politiky,“ napsala francouzská novinářka Helene Devynck z Le Monde.
Jitka Poláková z proFem oceňuje obrovskou odvahu přeživší, zároveň zdůrazňuje, jak velkému tlaku Pelicot čelí. „Jde jistě o zásadní případ. Takový, který by mohl vést k systémovým změnám. Nicméně pro dotčeného člověka může být taková situace naprosto devastující – především by měl chránit sám sebe, nemusí zachraňovat ostatní. Medializaci takových kauz vnímám jako problematickou.“
Otazník podle ní visí i nad tím, jak celý případ působí na jiné přeživší takového typu násilí. „Obětem může dodat sílu, díky níž o své zkušenosti začnou mluvit. Rozsah případu je ale tak extrémní, že v jiných může vyvolávat úzkost. Začnou si říkat, že když je znásilnil v uvozovkách jen jeden člověk, vlastně to není tak hrozné,“ upozorňuje Poláková.
Případ také nasvěcuje samotnou otázku zdrogování oběti. O té sice existuje povědomí, nejčastěji však v prostředí klubů a barů, kde si mají lidé chránit své nápoje před nekonsenzuálním omámením. Jak ale ukazuje francouzská kauza, dochází k němu i ve zdánlivém bezpečí domova.
„Tato praktika se používá dokonce i na dětech. Jsou jim podávány benzodiazepiny, které působí jako relaxanty, a znásilnění tak nezanechává žádné fyzické stopy,“ vysvětlila pro El País psychiatrička Muriel Salmona, zakladatelka Asociace traumatické paměti a viktimologie.
Soudní proces je na samotném začátku, do finále má dojít až 20. prosince. Obžalovaným hrozí až dvacet let za mřížemi.
Už teď je ale případ v mnohém přelomový. Především v tom, že se ženě, které se jednoho dne zhroutil svět, jak ho znala, podařilo převzít nad trýznivým příběhem kontrolu a možná dodat odvahu i dalším přeživším.
