Hidžáby hoří a sny o svobodě jsou palivem. Boj za lepší budoucnost v ulicích Íránu pokračuje

„Budu hlasem íránského lidu v OSN,“ řekl prezident Ebráhím Raísí před odletem ze země. Jen několik dní poté už ale svět poslouchal jeho občany, kteří křičeli: „Smrt diktátorovi!“ A tento hněv se nese Íránem stále hlasitěji, přestože se jej režim snaží utišit. Jiskrou pro nový požár protestů se stala smrt mladé Mahsy Amini.

Dosud kvůli současným nepokojům zemřelo podle neziskové organizaci Iran Human Rights 76 lidí, ale počet obětí ještě nejspíš vystoupá  na vyšší číslo. To lze ale jen těžko ověřit a dále monitorovat, protože v zemi je přerušováno internetové spojení i telefonní služby. Takováto opatření mají zamezit dalšímu postupu vlny demonstrací, při nichž se střetávají protestující s policií.

Na ulicích se rozhořely ohně, v nich ženy oslavně pálily své šátky symbolizující útlak, nebo si před policisty stříhaly vlasy.

Tvář zesnulé 22leté Kurdky se stala symbolem boje za práva žen a je vidět na transparentech po celém Íránu i celém světě. Ženy si k uctění její památky a jako výraz odporu k režimu islámské republiky stříhají veřejně vlasy a pálí své hidžáby a dávají to i na sociální sítě. A nejde jen o ženy.

„Jsme svědky celonárodní reakce. Je to opravdu jako okamžik George Floyda pro národní svědomí, které již nemůže snášet násilí a logiku vládnoucí třídy při zabíjení obyčejných občanů,“ okomentoval to ředitel Centra pro lidská práva v Íránu Hadi Ghaemi. K protestům se už totiž přidávají muži i ženy nejrůznějšího věku i sociálního postavení. Nelze je zároveň vnímat odděleně od jiných veřejných projevů nesouhlasu s vedením více než 80milionové země. K těm se Íránci uchylují už delší dobu.

Zatčení a smrt Mahsy Amini

Současné nepokoje zažehlo zacházení mravnostní policie, kvůli kterému nejspíš zemřela Mahsa (kurdským jménem Žina) Amini. Ta byla v úterý 13. září zadržena, protože neměla správně upravený šátek, který musí íránské ženy nosit na hlavě. Takzvaný hidžáb by měl ženě zakrývat všechny vlasy, a právě toto nařízení dost pravděpodobně Žina porušila.

Podle očitých svědků byla policisty zbita a upadla do kómatu. Ti ji následně převezli do nemocnice, kde zemřela. Úřady uvedly, že „utrpěla náhlé srdeční selhání“, ale takové zdůvodnění její rodina zásadně odmítá. „Byla to zdravá mladá žena,“ řekla novinářka, která s rodinou zesnulé mluvila.

At Mahsa Amini’s funeral in her hometown of Saqqez, Kurdistan province, women take their headscarves off in protest against Iran’s forced hijab law amid “death to the dictator” chants.

Mahsa, 22, died in custody after being arrested by morality police.pic.twitter.com/MaqyberjNO

— Shayan Sardarizadeh (@Shayan86) September 17, 2022

Podle vyjádření nemocnice v severním Teheránu, kde byla Žina hospitalizována, nevykazovala po přivezení „žádné životní funkce“. Po třech dnech v kómatu v pátek zemřela. Hned v sobotu se pak konal její pohřeb v jejím rodném městě v provincii Kurdistán na severozápadě země. Shromáždilo se na něm mnoho desítek lidí, kteří skandovali protirežimní hesla, a ženy si sundávaly hidžáby.

Shromáždění nakonec rozehnali policisté za použití slzného plynu. Někteří ale z pohřbu zamířili ke kanceláři místního gubernátora. Odradila je až střelba a zatýkání bezpečnostními složkami. Ohromné protesty právě začaly.

Žena, život, svoboda

Od minulého pondělí jsou už lidové bouře v Íránu v plném proudu. Zpočátku se jednalo hlavně o boj za práva žen, a ty je také vedly, nyní jsou už slyšet požadavky na hlubší změny. Demonstrace se lavinovitě šíří všemi regiony a přidává se k nim stále více lidí.

„Budeme bojovat a vezmeme si naši zemi zpět,“ skandovali lidé v Teheránu, včetně vysokoškoláků v kampusech. Právě ty se dosud dařilo režimu celkem držet na uzdě, protože jim hrozí doživotní zákaz studia. Na ulicích se rozhořely ohně, v nich ženy oslavně pálily své šátky symbolizující útlak, nebo si před policisty stříhaly vlasy.

Cette vidéo a été tournée ce soir à Sari (nord).Une fille danse, ses longs cheveux lâchés. Elle jette son foulard dans le feu. #Iran est le théâtre de manifestations depuis la mort de #Mahsa_Amini. Arrêtée par la police du hijab, elle est morte pendant sa garde à vue le 16sep. pic.twitter.com/chYQPygTIK

— Ghazal Golshiri (@GhazalGolshiri) September 20, 2022

Bezpečnostní síly mezitím tloukly demonstranty obušky, střílely na ně a snažily se je rozehnat vodními děly. „Policie proti nám použila slzný plyn. Utíkali jsme, ale zahnali mě do kouta a zmlátili,“ svěřila se BBC jedna z žen, která se protestů zúčastnila. „Říkali mi, že jsem prostitutka a že jsem na ulici, abych se prodala,“ dodala.

Jiná Íránka ale popsala, že cítila mocnou podporu davu, a to i od mužů. „Je to skvělý pocit vidět tuto jednotu. Doufám, že nás svět podporuje,“ řekla. Změna nálady v zemi se dá vypozorovat i z mnoha videí na sociálních sítích. Jedno například ukazuje muže, který nafackoval ženě za špatný hidžáb, ale následně se na něj vrhli kolemjdoucí. Přitom dříve by mu to asi prošlo bez problémů.

Snaha o atomovku ničí ekonomiku

V době, kdy se toto všechno dělo, byl Raísí v New Yorku na Valném shromáždění OSN. Za mikrofony mluvil o tom, že jeho stát je modelem spravedlnosti a lidských práv. V dlouhém projevu se ani jednou nezmínil o protestech, kterým jeho režim doma čelí, nebo o smrti ženy, která je rozpoutala.

Místo toho kritizoval Spojené státy i další západní země, které udržují sankce proti Íránu. Řekl také, že „odmítá dvojí standardy některých vlád, pokud jde o lidská práva“, a uvedl několik příkladů. Připomněl tak i kanadské zacházení s domorodými dětmi, které se odehrálo ve 20. století a o němž už Voxpot psal. „Jsme obránci boje proti nespravedlnosti,“ charakterizoval prezident sebe a svou vládu.

Čtěte také: Chybí nám 11. přikázání – chraňme děti, říká autorka knihy o zločinech v církevních školách

Onou nespravedlností odkazoval mimo jiné i na zmíněné sankce. Ty jsou na Írán uvalené kvůli jadernému programu, a to ve snaze přimět Teherán k uzavření dohody, která by zaručila, že nebude schopný vyrobit jadernou zbraň. Kvůli tomu je ekonomika země už léta na dně, a i tento fakt přilévá olej do ohně planoucích nepokojů.

Raísí ve středečním projevu trval na tom, že to s dohodou myslí vážně, ale zpochybnil důvěryhodnost Američanů. To je pochopitelná výtka, protože administrativa Donalda Trumpa od předchozí dohody v roce 2018 odstoupila. Nynější americký prezident Joe Biden je ale odhodlán dohodu obnovit. „Nedovolíme Íránu získat jadernou zbraň,“ řekl ve svém projevu v OSN.

První jaderná dohoda se zkratkou JCPOA byla podepsána v roce 2015 a omezovala íránský program obohacování uranu. Ratifikovalo ji pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN, Německo a Evropská unie. Zprvu probíhalo plnění smlouvy hladce. Írán splnil předběžné závazky a ostatní země zrušily nebo pozastavily své sankce.

Jenže po vypovězení dohody ze strany USA začal Írán v roce 2019 překračovat dohodnuté limity zásob obohaceného uranu, a přikročil i k jeho obohacování na vyšší koncentrace. Stále byl ale pod čistotou potřebnou pro výrobu zbraní. Írán také zahájil vývoj nové odstředivky a výrobu těžké vody.

V lednu 2020 Spojené státy zabily íránského generála Kásima Sulejmáního (jistou roli měl v atentátu sehrát i Izrael) a Teherán v reakci na to oznámil, že již nebude obohacování uranu omezovat. Další útoky, které byly připsány židovskému státu – například ten na prominentního jaderného vědce – vedly ke zvýšení obohacování v podzemní továrně poblíž vesnice Fordó nebo k vystavění centra pro výrobu odstředivek v Natanzu. Minulý rok potom Írán zcela ukončil monitorování, které na jeho území prováděla Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE).

Čtěte také: Teherán hrozí židovskému státu pomstou za letité atentáty proti svým občanům

Toto všechno vyvolalo sankce signatářů JCPOA, což se následně dotklo životně důležitých příjmů země. USA oznámily konec výjimky na vývoz ropných produktů, což je pro Írán obrovskou ránou, protože ropa a produkty z ní představují 80 % jeho vývozu. Potrestány byly také hlavní íránské banky a riál prudce klesl vůči dolaru.

Mládež coby hlavní část íránských protestujících je aktivní na sociálních sítích, poslouchá západní hudbu a sleduje hollywoodské filmy.

K tomu se přidaly další sankce nesouvisející s jaderným programem a strach nadnárodních firem. Ty se bojí, že penalizační opatření USA postihnou i je, a to kvůli obchodování se subjekty spojenými například s Íránskými revolučními gardami (IRGC), ovládajícími mnoho průmyslových odvětví. Taková situace vytváří podhoubí pro černý trh, jenž v zemi kvete na úkor běžné ekonomiky.

Nejvyšší vůdce a jeho vláda

Těžká ekonomická situace a z toho pramenící frustrace žene do ulic lidi nejrůznějších etnik i tříd. Svou moc se předtím snažil režim upevnit i dekretem o přísnějším prosazování pravidel oblékání žen, který Raísí letos v srpnu podepsal. Íránky nyní mohou skončit ve vězení za špatně nošený hidžáb, příliš make-upu nebo za přiléhavé šaty. Tento krok velmi kvitovali konzervativní duchovní, kteří hrají v íránských institucích stěžejní roli. Hlavním duchovním vůdcem je Sajjid Alí Chameneí. I jemu dnes proto patří to časté zvolání: „Smrt diktátorovi!“

Íránský systém vlády rozhodně není demokracií, ale ani ne tak úplně teokracií. Bývalý nejvyšší vůdce Rúholláh Chomejní předpokládal, že vládnout lze pouze tehdy, sedí-li na vrcholu náboženští učenci. Jeho vize pak byla po islámské revoluci v roce 1979 uskutečněna. Jednokomorový zákonodárný sbor (madžlis), exekutiva a soudnictví jsou obklopeny klerikálním systémem. Přesto většina náboženské hierarchie zůstává mimo oficiální mocenské ústrojí, a navíc spíše ve městě Qom nežli v Teheránu.

Konečná autorita nejvyššího duchovního vůdce od doby revoluce však zůstala nedotčena. Íránská ústava totiž tvrdí, že politická moc pramení právě u náboženské autority. Alí Chameneí například ovlivnil výběr ministrů obrany, zahraničních věcí i vědy. Dokonce i prezident se zodpovídá vůdci.

Mládí vpřed

Jenže na mladé lidi působí západní kulturní vlivy, které je ovlivňují, přestože se vláda snaží o cenzuru. Mládež, která tvoří hlavní část protestujících, je aktivní na sociálních sítích, poslouchá západní hudbu a sleduje hollywoodské filmy. Zejména kvůli digitálním platformám se iránské vedení rozhodlo omezit přístup k internetu.

Redakce Voxpotu měla domluvené rozhovory s několika demonstranty i pracovníky neziskových organizací, ale ti se kvůli takto přerušenému spojení s okolním světem nemohly uskutečnit. Velice krušné podmínky pak v Íránu mají novináři. Pokud nešíří státní propagandu, jsou zatýkáni. Podle nevládního Výboru pro ochranu novinářů jich bylo bezpečnostními orgány zadrženo nejméně dvacet.

Čtěte také: Nový íránský prezident rozhodně není liberál, ale zároveň ví, že cesta k prosperitě země vede jen přes zrušení sankcí

Každopádně v iránských ulicích dnes lidé povstávají proti desetiletím represí. Vlna protestů se vzedmula již v roce 2009 takzvaným zeleným hnutím, a to kvůli sporným volbám. Velké protesty Írán zažil také v roce 2019, kdy je vyvolalo zdražení pohonných hmot až o 200 %. Pozorovatelé se ale shodují, že oproti demonstracím z minulých let se tyto liší rozsahem a feministickým akcentem.

Tolikrát propíraná jaderná dohoda tak už nyní vládě největší vrásky nečiní. Bohužel jisté náznaky – mezi nimi i náhlé omezení internetu – ukazují na možný brutální zásah proti lidem v ulicích. Ty režim označuje za výtržníky a zahraniční agenty.

Seth Frantzman, novinář listu The Jerusalem Post, si naopak myslí, že vláda bude našlapovat opatrně. „Skutečnost, že íránské vedení čelí masovým protestům téměř každý rok, napovídá tomu, že íránská vláda musí vědět, že je její moc slabá. To, co ji udržuje, není masové zabíjení, byť je ochotná se k němu uchýlit, ale spíše nějaký druh rovnováhy mezi centrem v Teheránu a periferií,“ píše.

Na to, abychom mohli odhadnout důsledky současných nepokojů, je zatím ještě brzy. Navíc se vláda snaží ututlat veškeré nepříjemné informace. Pro íránský režim je však současná vyhrocená situace jasným vzkazem, že čeho je moc, toho je příliš. A že nová generace, respektující přirozená práva žen, nechce žít podle pravidel starých duchovních.