Nedostatkem potravin a chudobou je dnes v Afghánistánu ohroženo rekordní množství lidí. Ceny potravin dosahují nezměrných výšin a pravidelná mzda není rozhodně samozřejmostí. Smutný obrázek padající životní úrovně a strach z humanitární katastrofy dohnaly Tálibán a západní diplomaty k jednacímu stolu.
Ze záběrů blíže nespecifikované afghánské nemocnice mrazí. Zdejší dětské oddělení intenzivní péče praská ve švech a již je daleko za svou snesitelnou kapacitou. V zastaralých inkubátorech se tísní místo jednoho novorozence až tři děti. Většina z nich je napojena na dýchací přístroje, ovšem jak přiznává místní lékař, zdaleka ne všechna zařízení jsou funkční a dostatečná. Za problémem valné části těchto dětí se skrývá akutní malnutrice neboli podvýživa.
Oddělení bylo původně koncipované pro deset kriticky nemocných pacientů, pouhé tři měsíce po převzetí moci v Afghánistánu Tálibánem zde již leželo zhruba třicet dětí. Mnohé z nich svůj boj o život prohrávají. Některé matky jako by tušily blížící se neblahý konec a nechávají své novorozence beze jména. Podobně zoufalý obraz dětí trpících podvýživou vyvstává i v dalších nemocnicích napříč zemí.
Nepředstavitelné životní podmínky a strach ze smrti hladem vede Afghánce k zoufalým činům. K prodeji dcer či prodeji vlastních orgánů.
Příkladem může být nemocnice v provincii Ghór v centrálním Afghánistánu. Ředitel nemocnice doktor Parsa se v polovině prosince 2021 svěřil BBC, že počet hladových dětských pacientů rychle roste. Poslal do světa rovněž naléhavý vzkaz: „Toto je ta nejhorší situace, které jsme byli kdy vystaveni. Prosím mezinárodní společenství, aby poskytlo našim lidem humanitární pomoc.“
K častým zdravotním problémům se u dětí kromě malnutrice stále více přidává i akutní pneumonie. Tu způsobuje podle lékaře přicházející tuhá zima, mráz a nedostatečně teplé oblečení. Nemocnici navíc chybí základní léky a vybavení. „Nemáme nic, žádnou medicínu… Trpíme, někdy už jen brečíme,“ říká jeden ze zdejších lékařů.
Zemi obchází hlad
To, že zemi pod Hindúkušem čeká ještě pořádně krutá zima, bohužel předpovídaly nepříznivé prognózy. Z 39 milionů Afghánců jich 23 milionů čelí hladu, 3,2 milionu dětí ohrožuje akutní podvýživa, z nichž jeden milion dětí pod pět let se může dostat na samou hranici života a smrti. A může být ještě hůř. Podle náměstka generálního tajemníka pro humanitární záležitosti OSN Martina Griffithse by mohla všeobecná chudoba zasáhnout do poloviny letošního roku až 97% Afghánců.
Nepředstavitelné životní podmínky a strach ze smrti hladem vede běžné Afghánce k zoufalým činům. K prodeji dcer či prodeji vlastních orgánů. „Nemáme rýži, mouku, ani olej… Dříve jsme sbírali odpadky na ulici a z nich dělali oheň, jenže teď jsou ulice čisté a nemůžeme si ani zatopit,“ tesknila ke konci ledna v reportáži RT Documentary postarší venkovská Afghánka a nuznými poměry vysvětluje důvody, proč s manželem prodávají dceru.
Samotné vedení Tálibánu hlad v zemi dlouhou dobu nepřiznávalo. Jeden z čelných představitelů hnutí Anas Haqqaní ještě počátkem prosince 2021 v rozhovoru pro BBC News zarytě tvrdil, že zprávy o hladu jsou pouze součástí západní propagandy a sám nikoho od hladu zemřít neviděl. V lednu již byli ale představitelé hnutí o poznání opatrnější a humanitární krizi připustili, avšak její příčiny hodili na Západ.
Kolabující ekonomika drtí Afghánistán
Afghánistán jakožto rurální země se nikdy neřadil k rozvinutým ekonomikám. Již před převzetím moci Tálibánem v srpnu 2021 přestavovala pomoc mezinárodního společenství dle Světové banky dokonce 40 % tamního HDP. Přitom i přes velkorysou finanční podporu Západu nebyla bohužel dětská podvýživa v zaostalých oblastech ničím neobvyklým. Ovšem na druhou stranu – jak jinak může vypadat hospodářství země, kterou takřka 40 let sužuje válečný konflikt.
Nástup radikálního hnutí před šesti měsíci však s tamní křehkou ekonomikou zacloumal naprosto fatálně. Západní země, zejména USA a Německo, na změny politických poměrů reagovaly obratem a okamžitě zmrazily veškerý afghánský majetek v zahraničí. Ten zahrnuje i devizové rezervy centrální banky Da Afghanistan Bank ve výši zhruba devíti a půl miliard dolarů, z nichž je velká část uložena v USA. Navíc byla pozastavena i finanční pomoc.
Podobně se zachoval Mezinárodní měnový fond i Světová banka. Západní státy i mezinárodní společenství těmito kroky v srpnu jasně deklarovaly, že vládu radikálního hnutí s brutální minulostí nikterak nechtějí nikterak podporovat.
Čtěte také: Držet Afghánistán nebylo nikdy snadné: Kdo po odchodu Američanů ohrožuje vládu Tálibánu
„Během jednoho roku by mohlo dojít k úplné ztrátě 30 procent afghánského hrubého domácího produktu, zatímco nezaměstnanost mužů se může zdvojnásobit na 29 procent,“ varoval v polovině prosince 2021 Griffiths z OSN.
Důsledky sankčních kroků Západu na sebe nenechaly dlouho čekat. Řada učitelů, lékařů a jiných státních zaměstnanců se musí smířit s tím, že se měsíční mzdy celkem často zpožďují. Takový problém kupříkladu řešili učitelé z provincie Herát, kteří nedostali v říjnu už čtvrtý měsíc zaplaceno.
Navzdory kolabujícímu afghánskému hospodářství existuje jedna oblast obchodu, která vzkvétá, či přímo zažívá boom – obchod s drogami.
Běžným rodinám chybí finanční hotovost. Vedle absence příjmů zamířily ceny potravin, pohonných hmot a dalších důležitých komodit v zemi do nebeských výšin. Jen cena základních potravin jako pšenice vzrostla o zhruba 40 %. V řadě rodin tak nyní tvoří náklady na jídlo až 80 % výdajů domácnosti. Hodnota afghánské měny navíc nyní rapidně klesá, nedostatek důvěry ve finanční sektor ničí obchod a dramaticky se zužuje prostor pro půjčky a investice.
Se svým příběhem se po přelomovém srpnu 2021 pro Voxpot svěřuje bývalý vládní pracovník Muhammad. I jemu se před šesti měsíci kompletně změnil život, a ne zrovna k lepšímu. Byl propuštěn z práce a dodnes marně hledá nové zaměstnání. „Míra nezaměstnanosti je v Afghánistánu na svém nejvyšším vrcholu. Nejen já, ale i miliony mladých lidí jsou bez práce, přičemž většina z nich o ni skutečně usiluje,“ uvádí Muhammad.
Za velký ekonomický problém Muhammad dále považuje špatné fungování bankovního systému v zemi. Týká se to zejména soukromých bank, kdy lidé stojí dennodenně dlouhé fronty, aby si mohli vybrat hotovost. Každá banka pak dle jeho slov vyplácí na jednoho majitele účtu pouze 300 amerických dolarů týdně, což tíží rovněž podniky.
V zemi bída, ale byznys s drogami na vzestupu
„Víme, že je to škodlivé, ale nic jiného, co pěstujeme, nám nevydělává,“ krčí rameny jeden z pěstitelů opia poblíž města Kandahár.
Navzdory kolabujícímu afghánskému hospodářství existuje jedna oblast obchodu, která vzkvétá, či přímo zažívá boom. Země vždy figurovala mezi světovými pěstiteli a exportéry různých návykových látek, avšak v posledních měsících zažívá obchod s drogami teprve žně.
Vedle zavedeného heroinu se v uplynulých letech rozmohla i výroba pervitinu. Vzestup této drogy souvisí dle BBC zejména s objevem toho, že ji lze celkem snadno vyrobit pomocí efedry neboli chvojníku – běžně rostoucí divoké rostliny. Ekonomická krize a paralýza běžného obchodu v zemi toto odvětví ještě posílily. Server BBC přinesl v polovině prosince 2021 zprávu, že v jistém nejmenovaném okrese na jihozápadě Afghánistánu se v tamních více než 500 „továrnách“ vyrobí denně zhruba 3000 kg pervitinu.
Produkce této drogy je nyní tak rozsáhl, že se expert na afghánský obchod s drogami Dr. David Mansfield domnívá, že by tak dokonce výroba pervitinu mohla předběhnout i heroin. Odborník dále předpovídá, že opium sklizené z makových polí v současnosti představuje přibližně 80 % světových zásob.
Jak na produkci drog hledí radikálové z Tálibánu? „Nemůžeme to lidem vzít, aniž bychom jim nabídli něco jiného,“ odpověděl v prosinci na dotaz BBC Bilal Karimi, mluvčí Tálibánu. Hnutí se oficiálně k drogově závislým lidem staví dlouhodobě odmítavě. Despekt dokládají i četné záběry, na nichž radikálové mlátí narkomany. Nad samotnou výrobou návykových látek však Tálibán přivírá oči. Na podzim loňského roku sice vyhlásil zákaz pěstování efedry, varny však nadále fungují.
Co zákaz skutečně způsobí, bude dle Dr. Mansfielda nejdříve zřejmé až v červenci. Zatím si varny dostatečně vystačí s již sklizenou efedrou. Obchod s drogami v každém případě představuje pro část Afghánců alespoň nějaký zdroj obživy. Co přijde poté, zůstává pro ně prozatím nezodpovězené.
Jak zachránit Afghánistán
Delegace 15 mužů s plnovousem, v tradičním afghánském oblečení, vystupuje na konci ledna z paluby letadla v norském Oslu, aby konečně prolomila ledy se západními zeměmi a vyjednala humanitární pomoc pro své obyvatele. Stalo se tak poprvé, kdy zástupci Tálibánu v čele s ministrem zahraničí Amírem Chánem Muttakím usedli v Evropě západní politici k jednacímu stolu. A zcela jistě ne naposledy.
Představitelé Afghánistánu přijeli do Osla na pozvání norské vlády, která jim cestu rovněž hradila. Zde je čekaly třídenní rozhovory nejen se zástupci afghánské diaspory v Evropě, ale též se západními diplomaty a politiky. Náplň rozhovorů oscilovala zejména kolem současné hospodářské krize v Afghánistánu, řešily se ale i otázky dodržování lidských práv. Šlo především o jakési symbolické prolomení napětí mezi oběma stranami.
Závěry s jasnějšími obrysy, které by zabránily humanitární katastrofě v zemi, lze snad očekávat v následujících týdnech. Již v těchto dnech totiž Tálibán opět jedná, tentokrát v Ženevě. Zde již delegace vyzvala mezinárodní společenství, aby dalo pokyn všem humanitárním organizacím pokračovat v pomoci bez ohledu na politické postoje.
Jedním z hlavních cílů afghánské delegace však je přesvědčit Západ, aby vzhledem k prohlubující se krizi odmrazil jejich státní majetek.
Finanční pomoc formou odměňování se v Afghánistánu jeví jako velmi dobrá strategie jak motivovat Tálibán k dodržování lidských práv.
Právě za odblokování aktiv afghánské centrální banky demonstrovala na konci ledna před opuštěnou americkou ambasádou v Kábulu asi stovka místních žen. Některé z nich dokonce držely transparent „My, afghánské ženy, podporujeme Islámský emirát“, což je název, který pro svůj režim Tálibán používá.
Rozmrazení majetku se sice Afghánci ještě nedočkali, ale humanitární pomoc již do země proudí v mnohem větší míře. Bílý dům v polovině ledna oznámil, že USA Afghánistánu poskytnou další pomoc ve výši 308 milionů dolarů. Záchranný balíček má směřovat k humanitárním organizacím, které poskytují mimo jiné přístřeší, zdravotní péči a nouzovou potravinovou pomoc. I s touto přislíbenou podporou se tak od loňského října celková finanční podpora Washingtonu vyšplhá na téměř 782 milionů dolarů.
V následujících měsících chce svou peněžní náplast Západ podmiňovat konkrétními kroky Tálibánu. Hnutí se proto nechalo slyšet, že od března povolí návrat dívek do středoškolských lavic. Bude-li tento slib skutečně dodržen, poskytne Západ Tálibánu finanční prostředky na platy těchto učitelů. Metoda odměňování se v případě Afghánistánu jeví jako velmi dobrá strategie jak motivovat hnutí k dodržování lidských práv.
Proč jednat s Tálibánem
Vedle hledání řešení současné kritické situace mají vzájemné rozhovory taktéž zlepšit mezinárodní obraz jak Tálibánu, tak i západního světa. Jeho srpnový úprk rychlostí kulového blesku si budeme ještě dlouho pamatovat.
Politoložka a expertka na bezpečnostní problematiku Iveta Hlouchová z University of New York in Prague v této souvislosti pro Voxpot poznamenala, že západní země potřebují s Tálibánem zachovat dialog, aby mohly poskytnutím humanitární pomoci na místě zabránit případné migrační vlně Afghánců do Evropy a Ameriky. Ta je vzhledem k extrémně špatným poměrům v zemi poměrně pravděpodobná. Dále je třeba nezapomenout i na bezpečnostní důvody. „Ignorací Tálibánu by Západ riskoval to, že nebude mít takový přístup ke zpravodajským informacím ohledně pohybu a plánu al-Káidy,“ uvedla Hlouchová.
Čtěte také: Válka v Afghánistánu má jasného vítěze: Zbrojaře
Na druhou stranu se však Západ zdráhá navazovat s Tálibánem těsnější vztahy, a už vůbec neplánuje uznat toto hnutí jako legitimní afghánskou vládu. Není se čemu divit, tito islámští radikálové zavedli v 90. letech v Afghánistánu takřka středověké poměry, kdy se neštítili ani těch nejohavnějších zločinů. K tomu má hnutí blízko k teroristické organizaci al-Káida, která na území Afghánistánu stále operuje. Je tedy naprosto zřejmé, že se Tálibán může jen těžko stát plnohodnotným a spolehlivým partnerem. Jak píše Hlouchová, žádný umírněný ani napravený Tálibán neexistuje.
Svůj pohled na to, jak by měl Západ reagovat na situaci v Afghánistánu a jaké jsou vůbec vyhlídky do budoucna, shrnuje i Muhammad. V současnosti již válka tamní obyvatele netrápí. V zemi je tedy relativně bezpečno, což skýtá příležitost pro vytvoření lepšího a komplexního vládního systému a posílení ekonomiky země. Důslednější dodržování lidských práv, především těch ženských, jde dle jeho slov ruku v ruce se stabilními politickými a hospodářskými poměry ve státním aparátu.
„Nastal čas, aby se svět postavil po bok afghánského lidu a podpořil programy humanitární pomoci. Afghánci mají zlatou šanci na mír a stabilitu, která může pomoci rozvoji země. Není tedy od věci, aby naši představitelé s touto šancí dobře naložili a přinesli lidem prospěch, dlouhodobý mír a stabilitu.“
Tím zároveň vystihl smýšlení velké skupiny Afghánců, kteří nyní v první řadě touží po základních životních jistotách, zahrnujících dostatek potravin, teplo a pocit bezpečí.
