Po mnoha letech rozhovorů je hotovo. EU schválila finální znění Paktu o migraci a azylu. „Vychází najevo, jakým směrem se ubírá unijní migrační politika. Založená je na odstrašování příchozích,“ říká expert Andrew Geddes.
„Migrace je složitá. Starý systém již nefunguje. Balík Evropské komise zaměřený na migraci a azyl, který dnes prezentujeme, proto nabízí nový začátek.“
S těmito slovy představila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen finální výsledek jednání posledních osmi let. Tedy Pakt EU o migraci a azylu, který se zabývá jedním z nejpalčivějších témat poslední dekády.
„V jistém smyslu jde o vyvrcholení onoho dlouhého procesu. Ten byl postavený na základních otázkách – myšlence solidarity, zda by měl každý členský stát nést svůj díl odpovědnosti. Nejsem si ovšem jistý, že na ně konečné znění paktu odpovídá.“
V posledních letech opět rostou počty lidí, kteří se z afrických i asijských států snaží dostat do Evropy po moři i po zemi. Jen do Itálie loni dorazilo bezmála 158 tisíc běženců. Vydali se tou nejsmrtelnější trasou, takzvanou centrální středomořskou ze severu Afriky.
Čím dál více lidí také volí nebezpečnou západoafrickou cestu – na malých bárkách a člunech se snaží ze zemí jako Maroko, Senegal či Gambie dostat na Kanárské ostrovy. Do začátku dubna zamířilo na Kanáry podle UNHCR skoro 14 tisíc (zaznamenaných) osob.
Poslechněte si také: PULS | I Evropa by potřebovala dekolonizaci. Ve vztahu k Africe zaspala
Zatímco počty osob mířících na starý kontinent opět rostou, Evropská unie se vytasila s paktem, který má komplikovanou situaci pomoci vyřešit. Co ale dokument přináší? A co o Evropě vypovídá?
Začalo to před devíti lety
Z migrace se stalo politické téma dělící Evropu kolem roku 2015. Lidé na kontinent prchali před válkou, chudobou, represemi nebo klimatickými změnami.
A to ve vysokých počtech – takových, na které kontinent nebyl připravený. Do Evropy zamířilo v roce 2015 více než milion osob – tehdy o zhruba 700 tisíc víc než v roce předchozím.
Tisíce dalších se o cestu pokusily, při snaze dostat se za bezpečnějším a stabilnějším životem ale o ten svůj přišly. Ty šťastnější přivítala Evropa, která však zároveň čím dál hlasitěji mluvila o stavění plotů a zdí. Právě od migrační krize se znovu odrazila také krajní pravice, jejíž preference tou dobou pozvolna klesaly ke dnu. Lidé se ale o život v Evropě snažit nepřestali.
Od roku 2015 začali evropští představitelé mluvit o vzniku takzvaného migračního paktu. Dokumentu, který by sjednotil přístup Evropské unie k migraci a otázce azylu a taktéž by sejmul část zodpovědnosti z jihoevropských států.
The results of the five regulations that make up the New Pact on Migration and Asylum.
— Jorge Liboreiro (@JorgeLiboreiro) May 14, 2024
Eurodac
🇵🇱🇭🇺 against
🇨🇿🇸🇰 abstained pic.twitter.com/BaifM1rHfz
Nešlo o rychlý proces. Trvalo roky, než se členské země dohodly na znění úmluvy a především na ústupcích, které má obsahovat. Teď je ale hotovo, na začátku dubna jeho podobu schválil ve finální fázi europarlament a Nový pakt o migraci a azylu o měsíc později představila šéfka Evropské komise.
Nedůvěra, nakonec posun
Debatu o nové strategii odstartoval příchod více než milionu lidí – především z válkou sužované Sýrie i Afghánistánu.
„Po devíti letech od začátku krize jsme u konce poměrně trýznivých jednání. Evropští lídři to vítají, je to důležitý posun,“ řekl Voxpotu Andrew Geddes, ředitel Migration Policy Centre při European University Institute (EUI) ve Florencii.
Podle Hanne Beirens z bruselského think tanku Migration Policy Institute stála za průtahy a neschopností se dohodnout nedůvěra mezi členskými státy. Ta začala probublávat po krizi, která odstartovala v roce 2015.
Zatímco se EU prezentuje jako jakýsi průkopník lidskoprávních standardů, nový migrační pakt naznačuje něco jiného.
„Země si už navzájem nevěřily, že se dovedou podpořit v případě dalšího většího množství žadatelů o azyl. Některé státy proto v posledních letech přistupovaly k vlastním, jednostranným řešením. Cítily, že jsou na to samy,“ uvedla Beirens v rozhovoru pro Voxpot.
Členové EU nakonec proto došli k tomu, že nadnárodní problém si žádá nadnárodní řešení. Když ale na něčem pracuje 27 zemí, jen těžko lze očekávat, že výsledek bude pro všechny ideální.
„V jistém smyslu jde o vyvrcholení onoho dlouhého procesu. Ten byl postavený na základních otázkách – myšlence solidarity, zda by měl každý členský stát nést svůj díl odpovědnosti. Nejsem si ovšem jistý, že na ně konečné znění paktu odpovídá,“ poukazuje Geddes.
Aby na to státy nebyly samy
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
