Tři měsíce trvají protesty proti snahám o politické ovládnutí nejprestižnější univerzity v Turecku. Právě na akademické půdě se ukazuje, že Erdoganův režim začíná svými snahami o ovládnutí dříve nezávislých institucí vyvolávat nespokojenost i mezi těmi, na koho mohl ještě nedávno dělat jeho důraz na víru pozitivní dojem.
Jedna z nejprestižnějších tureckých škol v Istanbulu – Bosporská univerzita– je už od 4. ledna dějištěm nenásilných, ale intenzivních protestů. Účastní se jich místní studenti a absolventi, a jsou namířené proti vládní straně AKP (Adalet ve Kalkınma Partisi – Strana spravedlnosti a rozvoje).
Vše začalo hned první den roku 2021, kdy byl na post rektora přímo prezidentem Erdoganem dosazen akademik a zároveň politik Melih Bulu. Takový způsob jmenování se vymyká dlouholeté tradici – rektorem se doposud stal vždy někdo, kdo na univerzitě také aktivně působil.
Zatímco jiné turecké vysoké školy už takové politikaření na akademické půdě zažily, mezinárodně uznávaná Bosporská univerzita si doposud držela nezávislost, a proto tento krok vyvolal u studentů výrazný odpor. Bosporští absolventi jsou považováni za kapacity ve svých oborech, univerzita tradičně přijímá skutečně jen ty nejlepší, a má také pověst místa, které ve studentech podporuje nezávislé a kritické myšlení.
Výrazným momentem letošních protestů bylo, když někteří demonstranti vytvořili plakát, na kterém byly kromě Kaaby, tedy vůbec nejposvátnějšího místa islámu, také duhové symboly odkazující k LGBT problematice.
Protesty studentů hned z počátku narazily na tvrdou policejní represi. Mnoho demonstrantů bylo zadrženo a uvězněno. Oficiální důvody? Byli obviněni z „členství v teroristické organizaci“, ,,podněcování k nenávisti“ a nebo ,,maření výkonu úředního rozhodnutí“.
Neustoupit tlaku, postavit nové vedení
Demonstrantům už vyjádřili podporu nejen studenti a pedagogové z jiných tureckých univerzit, ale také řada renomovaných akademických institucí z celého světa. Petici odsuzující vládní kroky a vyzývající současného rektora k rezignaci už podepsali i uznávaní myslitelé a spisovatelé, jako třeba Judith Butler, Noam Chomsky, nebo Seyla Benhabib.
Rektor nicméně všem protestujícím vzkázal, že neodstoupí a zdůraznil, že jeho jmenování proběhlo v souladu s právním řádem. Pokaždé, když byl Bulu tlačen demonstranty a opozičními médii k rezignaci, tak jen znovu a ještě intenzivněji opakoval, že jeho cílem je dostat istanbulskou vzdělávací instituci do žebříčku 100 nejlepších univerzit světa.
S tím souvisí i plán na rozšíření školy – krátce po nástupu nového rektora byl oznámen vznik dvou zbrusu nových fakult. To protesty ještě zintenzivnilo. Podle protestujících studentů to totiž znamená, že se nepopulární rektor obklopí novou skupinou věrných akademiků, kteří s ním budou ochotně spolupracovat.
Protesty proti novému rektorovi trvají už tři měsíce, opakují se každý týden a rozhodně neztrácí na síle. Mezitím Melih Bulu dělá vše proto, aby upevnil svou pozici – jmenuje nové děkany a některým stávajícím pedagogům nabídl vyšší prorektorské posty ve snaze zajistit si jejich loajalitu.
Ovládnout inteligenci
Jestli situace směřuje spíš k vítězství turecké vlády, demonstrantů, anebo skončí zcela patovou situací, která blokuje normální fungování školy, toť otázka. Už teď je ale jisté, že dění odhalilo dvě důležité věci.
Za prvé se ukázalo, že turecká opozice má stále ještě schopnost získat na svou stranu významnou mezinárodní podporu, pokud jde o obranu akademické svobody a nezávislost místních univerzit. Na závažnost situace upozorňuje i zpráva americké nevládní neziskové organizace Freedom House z roku 2020. Podle ní v Turecku stoupá politický tlak na akademiky, studenty, a vzdělávací instituce obecně.
Videa a fotografie z demonstrací, které se začaly šířit přes sociální sítě, se rychle staly symbolem zesilující nadvlády nad tureckou inteligencí. Vzedmuly ale také vlnu solidarity, bosporským studentům teď vyjadřují podporu jejich vrstevníci z celého světa. Kromě toho žáci ve spolupráci s pedagogy a vědci vytrvale pořádají online přednášky, jejichž tématy je akademická nezávislost, občanská práva, ale i populismus a politická moc.
Zadruhé – protesty odhalily významnou trhlinu v podpoře náboženské základny, o kterou se vládní strana AKP opírá. Od roku 2002, kdy se strana dostala k moci, prosazuje politiku, která vyhovuje zejména konzervativním věřícím voličům. Rétorika jejích čelních představitelů se většinou obracela k islámu, podporováni byli politici, kteří víru nechávali více prorůstat i do vzdělávacího systému. Rostl počet charitativních organizací a spolků, jejichž úkolem bylo podílet se na výchově nové „zbožné generace“.
LGBT Kaaba
Výrazným momentem letošních protestů bylo, když někteří demonstranti vytvořili plakát, na kterém byly kromě Kaaby, tedy vůbec nejposvátnějšího místa islámu, také duhové symboly odkazující k LGBT problematice. Konkrétně šlo o vyobrazení mytické Echidny – napůl ženy a napůl hada, modlící se u černé kostky v Mekce, v obklopení duhových vlajek. Podle studentů šlo o umělecké dílo, které kritizovalo genderové stereotypy.
Vládní představitelé rychle zareagovali – prohlásili, že muslimské hodnoty jsou nadřazeny svobodě projevu, i právu protestovat. Ministr vnitra dokonce označil událost za „LGBT perverzi“ a protestující za devianty. Minimálně pět studentů bylo zatčeno. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Skupina studentů politologie (s uživatelským účtem @pols302) natočila a zveřejnila dvouminutové video, které za pár dní na Twitteru shlédly více než dva miliony lidí.
Jde o sestřih prohlášení různých studentů. Jaké výroky zazněly?
– „Jako muslim, který svobodně vyjadřuje své postoje na akademické půdě, považuji umělecké dílo za jednu z forem svobodného projevu. A věřím, že motivy použité v uměleckém díle nijak nepoškozují mé náboženské hodnoty.“
– „Nemůžu říct, že by se ta kresba ztotožňovala s tím, čemu věřím. Jsem však proti tomu, aby moje náboženská víra legitimizovala zadržení lidí, kteří si myslí něco jiného než já.“
– ,,Jsem věřící a osobně to dílo nepovažuji za přijatelné. Ale myslím si, že i věřící člověk může vyjádřit svůj hněv nebo nespokojenost, aniž by se dopustil zločinu.“
– „Nemyslím si, že by umělecké dílo mělo být posuzováno na základě náboženských hodnot. Umění má svou vlastní hodnotu z hlediska kritického myšlení a svobody. “
– „Ta díla napadají mé posvátné hodnoty způsobem, který mě znepokojuje a byl bych rád, kdyby se to neopakovalo. To ale neopravňuje státní aparát k tomu, aby proti protestujícím použil takovou sílu.“
"I no longer feel that my voice is heard, or I am wanted in my country. I am sorry for my country."#IamSorryforMyCountry pic.twitter.com/xGODOFaxPC
— pols302 (@pols302) February 12, 2021
Poselství, které ve videu zaznívá, je jasné. Ukazuje, že názory na to, co je v umění přijatelné a co ne, se liší. Ale také odhaluje, že ani věřící často neschvalují aktuální tvrdé kroky vlády proti skupině demonstrantů. Což je ironie, protože vláda své represe ospravedlňuje právě urážkou islámu. V současném Turecku tak pozorujeme rostoucí skupinu lidí, která by se dala označit jako „pobožný disent“. Věřící, pro které ale víra není argument, proč podporovat kroky současné vlády.
Autorka je výzkumná pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů
