Začalo se o nich mluvit poté, co zabili přes 150 lidí a odpálili rakety na kábulské letiště. Američany donutili odjet s krví na košilích a v Afghánistánu dokázali vyvolat ještě větší chaos a strach, než tam panoval. Řeč je o teroristické skupině Islámský stát-Chorásán. Co je zač a jak je možné, že funguje, když byl jeho „zřizovatel“ poražen?
Sebevražedné útoky v Kábulu z minulého týdne nejsou jedinými krvavými činy teroristické skupiny nazývané Islámský stát-Chorásán (IS-K či ISIS-K). Brutální pověst si získali například útokem na porodnici z května 2020. Ve většinově šíitské čtvrti zabil jejich stoupenec nejméně 24 lidí včetně novorozenců a matek. O dva měsíce dříve zabil ozbrojenec ISIS-K v sikhském chrámu v Kábulu minimálně 25 lidí a osm věřících zranil. V listopadu minulého roku postřílel člen ISIS-K 22 lidí na Kábulské univerzitě.
K těmto a mnoha dalším obětem, které má ISIS-K na svědomí se minulý týden přidalo 169 Afghánců a 13 amerických vojáků. Mnoho odborníků tvrdí, že ISIS-K je v porovnání s Tálibánem a gerilovou sítí Hakkání, která také figuruje v Afghánistánu, zdaleka nejextrémnější a ostatní jej považují za soupeře.
Jako v obří korporaci
„Islámský stát-Chorásán je oficiální pobočka skupiny Islámský stát v Afghánistánu,“ vysvětluje odborník na extremismus Andrew Mines v rozhovoru pro Vox. Označení „oficiální pobočka“ je v tomto případě trefné, protože síť teroristických skupin spojených s Islámským státem (IS) připomíná franšízing.
Během uplynulých let ztratil IS svého prvního chalífu a svou územní kontrolu, ale disponuje operačním zastoupením v nejméně dvaceti zemích světa, tvrdí výzkumníci z Hudsonova institutu. Nejviditelnější pobočky fungují od západní Afriky po východní Asii. Jejich častým cílem je vybudovat provincii globálního chalífátu Islámský stát. Tyto provincie IS nazývá vilájet.
IS svým provinciím v různých částech světa poskytuje tři klíčové věci: značku, ideologii a metodiku. Teroristická organizace tak připomíná nadnárodní firmy.
Spektrum toho, jak vilájet vypadá, je široké. Na jedné straně mohou být převážně neaktivní provincie jako Alžírsko, Saúdská Arábie nebo Vilájet Bahrajn vyhlášený v Kuvajtu, který si krom sebevražedného útoku v den svého vzniku nic jiného nepřipsal. Na straně druhé mohou připomínat vilájety v Sýrii, Iráku a západní Africe, které dosáhly územní konsolidace. Dalším příkladem je Vilájet Tarablus a Barqah pokrývající v letech 2014 až 2016 velkou část libyjského pobřeží svou rozvinutou civilně-vojenskou sítí. Řízení každé z provincií je rozdílné a adaptuje se na místní strategické podmínky.
Vize podobného systému přinesl již po útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001 džihádistický vojenský teoretik Abu Musab al-Suri. Ve svém manifestu „Call to Global Islamic Resistance“ označil bin Ládinův útok na USA za „strategickou hloupost“ a obhajoval decentralizované rozptýlení. Islámský stát al-Suriho odkaz ve svém časopise Dabiq kritizoval, ale jeho nynější fungování se jeho učení podobá. „Útokem všude je zajištěn úspěchu někde,“ popisují badatelé z Hudsonova institutu strategii IS.
Čtěte také: Pachuť války v Afghánistánu: Morální dilemata, prázdné sliby a lži na všechny strany
IS svým provinciím v různých částech světa poskytuje tři klíčové věci: značku, ideologii a metodiku. Teroristická organizace tak připomíná nadnárodní firmy. Lokální pobočky musí prokázat svou ochotu řídit se všemi třemi exportními prvky. Na oplátku IS nabízí různorodou podporu. Od získání globálního publika díky jejich propagandistickým jednotkám až po materiální pomoc.
Zřízení takovýchto nových základen po celém světě zajistilo skupině větší odolnost a IS tím zvládl územní kolaps v Iráku a Sýrii. Díky svým pobočkám také zůstal aktivní při plnění agendy chalífátu. A právě jednou z těchto poboček je i Islámský stát-Chorásán.
Zlaté časy pro Islámský stát-Chorosán
„ISIS-K byla vůdci skupiny Islámský stát v Iráku a Sýrii uznána a oficiálně založena v lednu 2015,“ říká Mines. Původně byla pro Afghánistán i Pákistán, ale v roce 2019 došlo k rozdělení a nyní působí pouze v Afghánistánu.
Zakládajícími členy jsou lidé z jiných radikálních hnutí v Afghánistánu a Pákistánu, zejména z Tálibánu. Ihned v roce 2015 si to Tálibán uvědomil, prozrazuje Mines. „Rok 2015 byl v Afghánistánu opravdu bláznivý rok. Hlavní velitelé v různých provinciích přepínali vlajky a připojovali se k ISIS-K. Tálibánu bylo jasné, že ISIS-K by se mohl stát hlavní džihádistickou organizací v zemi,“ říká.
Jdou po novinářích, humanitárních pracovnících, bezpečnostních pracovnících, vládních zařízeních a chtějí všem ukázat, že vládnoucí moc není schopna s tím cokoli udělat.
Tálibán tedy začal s ISIS-K bojovat a stejně tak Spojené státy. Nutno dodat, že nekoordinovaně. V roce 2017 například USA svrhly „matku všech bomb“ na jeskyně, kde se ISIS ukrýval. Do roku 2019 byla skupina zdecimována a kolem 1400 bojovníků se dokonce vládním silám vzdalo. „Tehdy se ISIS-K stáhl do režimu přežití, jako povstání na nízké úrovni,“ popisuje Mines.
V největším rozmachu měla skupina kolem 3000 bojovníků, uvádí BBC. Nyní má podle deníku The New York Times kolem 1500–2000 členů, v čele s Shahabem al-Muhajirem. Věří se, že působil v síti Hakkání a díky tomu má zkušenosti s tvorbou teroristické organizace. „Je to tak trochu odborník na městské války,“ doplňuje Mines.
Čtěte také: Afghánistán: Do hry vstupuje Čína. Pod rouškou mírotvorce sleduje své ekonomické i geopolitické zájmy
Podle Centra pro strategická a mezinárodní studia ISIS-K usiluje o vytvoření chalífátu začínajícího v jižní a střední Asii, jenž by se řídil právem šaría, dále by se rozšiřoval a připojili by se k němu muslimové z celého světa. Nyní se podle Minese snaží ISIS-K vyslat jasnou zprávu Tálibánu. „Nemůžete ani zajistit bezpečnost, nejste schopni vládnout tomuto národu, my [ISIS] jsme schůdnou alternativou,“ interpretuje.
Další věcí, kterou se hnutí inspirovalo v Iráku a Sýrii, je sklízecí kampaň. Jdou po novinářích, humanitárních pracovnících, bezpečnostních pracovnících, vládních zařízeních a udělají, co mohou, aby dokázali, že vládnoucí moc není schopna s tím cokoli udělat a nemůže zaručit bezpečí.
Je tedy více než jasné, že když se v lednu 2020 tehdejší prezident USA Donald Trump chlubil zničením sta procent ISIS a jeho chalífátu, přičemž poukázal na to, že Abú Bakr al-Bagdádí neuspěl s pokusem vybudovat to znovu, nebyla to tak úplně pravda.
Nyní, když USA a koaliční vojáci Afghánistán opustili, se hrozba terorismu zvýšila. Podle červnové zprávy OSN se do země v posledních měsících přemístilo až deset tisíc radikálů. ISIS-K tedy bude mít z čeho verbovat své nové členy a pokud skupina obnoví určitou úroveň územní kontroly, bude s více bojovníky připravena stát se hrozbu na národní, regionální i mezinárodní úrovni.
