Izrael před soudem za genocidu. Co prozradily první dny procesu?

„Žijeme v době, kdy vést řeči nic nestojí. Jsme ve věku sociálních médií a politiky identit. Pokušení sáhnout po tom nejstrašnějším výrazu, aby pomluvili a démonizovali, se pro mnohé stalo neodolatelné.“

Tyto věty zazněly hned na začátku izraelského slyšení Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v nizozemském Haagu. Pronesl je Tal Becker, právní poradce izraelského ministerstva zahraničí, jenž dostal od svých nadřízených stručné zadání: odvrátit obvinění z genocidy, kterou podle Jihoafrické republiky (JAR) jeho stát páchá na Palestincích v Gaze.

JAR podala žalobu k nejvyššímu soudnímu orgánu OSN na sklonku loňského roku. I kvůli naléhavé situaci v Pásmu se věci daly do pohybu poměrně rychle a na konci minulého týdne začala první veřejná slyšení. Ve čtvrtek přednesla svoje argumenty jihoafrická obžaloba, v pátek izraelská obhajoba.

Čtěte také: Genocida, kolonizace nebo okupace. Co čeká Gazu v novém roce?

Požadavek JAR nezůstává pouze v symbolické rovině. Jeho 84stránková žaloba končí výčtem požadavků. První z nich zní jasně: „Stát Izrael by měl okamžitě přerušit svoji vojenskou operaci v a proti Gaze.“

Může se to JAR podařit? Jaké argumenty k tomu používá, a co na ně říká protistrana?

Souboj kontextů

K pochopení soudního sporu jsou zásadní dvě slova – předběžná opatření. Ta může Mezinárodní soudní dvůr vydat, pokud dojde k závěru, že hrozí riziko závažného porušování mezinárodního práva – v tomto případě genocidy.

Jedním z takových opatření je požadavek JAR na přerušení vojenské invaze do Pásma Gazy. Celý soudní proces dospěje k finálnímu verdiktu nejspíš až za několik let, zato předběžná opatření vydává dvůr i v řádu týdnů. A právě o ně se hraje v současné fázi soudního sporu. Pretoria se snaží dokázat, že činy Izraele „mohou spadat pod ustanovení Úmluvy o genocidě“.

„Určitá předběžná opatření může soud nařídit i bez tvrdého použití slova genocida. Stačí dojít k rozsudku, že se situace ke genocidě blíží a my jí musíme předcházet. Nějaká předběžná opatření tedy s největší pravděpodobností nastanou,“ vysvětlila pro Voxpot právnička z neziskové organizace Law for Palestine Anisha Patel.

Toto „odlehčení“ důkazního břemene se může zdát jako výhodný strategický krok pro JAR, Izrael na něj ale dokázal zareagovat. Obhajoba tvrdí, že Izrael stále čelí hrozbě ze strany palestinského ozbrojeného hnutí Hamás, a proto nelze požadovat zastavení invaze. „V předkládání těchto argumentů byl Izrael nejefektivnější,“ hodnotí v podcastu Al-Džazíry Michael Becker, profesor mezinárodního práva z dublinské Trinity College.

Kromě zřejmého důrazu na nejbližší budoucnost se obě slyšení podobala ještě v jednom aspektu. Obě strany tvrdily, že zasazují dění do širšího kontextu. Izrael trvá na tom, že na jeho počínání v Gaze musí svět nahlížet z hlediska masakru ze 7. října – a pokračující hrozby od Hamásu. Ten jen během tohoto úterý vypálil minimálně 25 raket na blízké izraelské město Netivot. Přitom u sebe stále drží více než stovku rukojmí. „Vedeme válku, kterou jsme nezačali a nechtěli,“ tvrdil u soudu Tal Becker z izraelského ministerstva.

JAR naproti tomu zasazuje masakry civilistů v Gaze do kontextu „75 let trvajícího apartheidu Palestinců, 56 let dlouhé okupace a 16 let pokračující blokády Gazy“.

Vlastní zkušenost s apartheidem hraje pro JAR důležitou symbolickou roli. Na paralely poukazoval samotný právní tým, například i svým výběrem ad hoc soudce. Systém ICJ totiž dovoluje každému členovi sporu vybrat jednu další osobu, která se po dobu soudního procesu stane součástí poroty. JAR při této příležitosti ze svých řad dosadila soudce Dikgang Moseneka, který byl ve svých patnácti letech vězněn za boj proti apartheidnímu režimu.