Izrael utrpěl před soudem OSN další porážku, když porota v Haagu označila za ilegální okupaci území kontrolovaných tímto státem od roku 1967. Proč verdikt pomůže palestinskému hnutí, ale uškodí Mahmúdu Abbásovi? V čem se situace podobá apartheidu JARu v 80. letech? Voxpot přináší překlad rozhovoru s palestinskou právničkou Dianou Buttu.
Původní verze textu vyšla 23. července na webu magazínu +972.
V pátek 19. července Mezinárodní soudní dvůr OSN (ICJ) rozhodl, že izraelská okupace Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu včetně východního Jeruzaléma je nezákonná a musí být „co nejrychleji ukončena“.
Soud také uvedl, že Izrael musí okamžitě přerušit budování nových osad, vystěhovat stávající osadníky a zaplatit Palestincům reparace za škody způsobené během 57 let izraelského vojenského režimu. Potvrdil také, že některé izraelské politiky na okupovaných územích se rovnají zločinu apartheidu.
Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?
Rozsudek – též známý jako poradní stanovisko – přišel v reakci na žádosti Valného shromáždění OSN z roku 2022 a není závazný. Je to však vůbec poprvé, kdy se nejvyšší světový soud vyjádřil k legalitě izraelské kontroly nad okupovanými územími. Představuje ostré odmítnutí právní obhajoby, kterou dlouhodobě zastává Izrael.
Soud rozcupoval myšlenku mírových jednání z Osla, tedy že Palestinci souhlasí s trvalou okupací.
Prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás rozhodnutí uvítal, označil jej za „triumf spravedlnosti“ a vyzval Valné shromáždění a Radu bezpečnosti, aby prozkoumaly nástroje k ukončení izraelské okupace. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu jej odmítl jako absurdní: „Židovský národ není okupantem ve vlastní zemi. To platí pro naše věčné hlavní město Jeruzalém i Judeju a Samaří [Západní břeh Jordánu], naši historickou vlast.“
Spojené státy souhlasily pouze s tím, že izraelské osady jsou ilegální. Kritizovaly ale „šíři soudního stanoviska“, která podle nich „komplikuje snahy o řešení konfliktu“.
O významu a rozsahu rozhodnutí jsme mluvili s Dianou Buttu, palestinskou právničkou žijící v Haifě, která mezi lety 2000 a 2005 působila jako právní poradkyně Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V té době byla součástí týmu, který před ICJ dostal případ výstavby izraelské separační zdi. Soud tehdy v nezávazném stanovisku označil trasu zdi za nezákonnou.
Jak jste se cítila, když předseda poroty Nawaf Salam přečetl stanovisko soudu?
Na jednu stranu jsem byla šťastná, protože potvrdil to, co já a spousta dalších právních odborníků i aktivistů říkáme dekády. Na druhou stranu jsem se musela ptát sama sebe: Proč jsme vlastně museli jít až k ICJ? Proč lidé naslouchají právnímu stanovisku, ale ne naší žité zkušenosti? Jak to, že trvalo tak dlouho, než pochopili, že Izrael dělá něco špatného?
Jak důležité je tohle rozhodnutí pro Palestince?
Tady je třeba uvést rozhodnutí do kontextu, tedy že se jedná o poradní stanovisko. Před ICJ totiž můžete dostat případ dvěma způsoby. První je spor mezi státy, který jsme viděli třeba mezi Jihoafrickou republikou a Izraelem. Z něj vyplývají závazná rozhodnutí. Druhý způsob představuje, když Valné shromáždění OSN vyžádá právní stanovisko. Tato rozhodnutí jsou poradní, nejsou závazná.
Čtěte také: Izrael před soudem za genocidu. Co prozradily první dny procesu?
Takže když se díváme na celkový obrázek, musíme mít na paměti, že právo a soudy představují jen jeden z nástrojů, nikoliv jediný nebo poslední. To neznamená, že rozhodnutí není důležité, nebo že nezávazná rozhodnutí nejsou právo. Důležitější ale bude, jak to ovlivní chování v budoucnosti.
Připomeňme si, co se stalo po prvním rozhodnutí ICJ [o izraelské separační zdi] z roku 2004. I když šlo jen o poradní stanovisko, šlo o ustanovení převzaté z mezinárodního práva. A co je důležitější, právě díky tomuto rozhodnutí se rozrostlo hnutí za Bojkot, stažení investic a sankce (BDS). Jako mezinárodní začalo toto hnutí působit přesně rok od rozsudku.
Lidé si musí uvědomit, že nikdy nepřijde žádný právní knokaut. Okupace neskončí skrze soudy a právní mechanismy – skončí, až za ni bude Izrael platit příliš vysokou cenu.
Tu ho přimějí zaplatit buď vnější vlivy, protože svět řekne dost, nebo vnitřní, protože systém imploduje. Ale ukončení okupace bude izraelské rozhodnutí.
Rozhodnutí ICJ z roku 2004 bylo přelomové, ale moc nepomohlo se zastavením stavby separační zdi nebo se změnou její trasy. Myslíte, že nové stanovisko má v porovnání s tím předchozím jinou váhu? Nebo by mohlo vyvolat jiné politické kroky?
Určitě. Rozhodnutí z roku 2004 bylo důležité z vícero důvodů. Nejenže řeklo, že zeď je ilegální, ale také mluvilo o závazcích států třetích stran k dodržování mezinárodního humanitárního práva, aby nepřispívali ke škodám.
Máte pravdu, že zeď stále stojí a nezávazné rozhodnutí nezastavilo její výstavbu, protože to nikdo nevynucoval. Ale změnilo to způsob, jakým se ke zdi vztahovali diplomaté a další.
Myslím, že se nacházíme ve stejném momentu jako s apartheidní Jižní Afrikou v 80. letech.
U letošního stanoviska si musíme uvědomit, že je mnohem rozsáhlejší a širší. Soud rozcupoval myšlenku mírových jednání z Osla, tedy že Palestinci souhlasí s trvalou okupací. Vlády sice mohou dál zastávat pozici, že jedinou cestou vpřed jsou jednání, ale v každém hlavním městě na světě se teď objeví právní memorandum Mezinárodního soudního dvora, ve kterém bude stát, že jednání nemohou okupovanou populaci připravit o práva plynoucí z Ženevské konvence.
Čtěte také: Zatýká se i za lajk na Facebooku. Palestinské děti ví, že dlouho žít nebudou, říká český konzul v Betlémě
Další důležitý kontext představuje fakt, že izraelské osady na Západním břehu se staly něčím úplně normalizovaným.
A teď tady máme rozhodnutí, které to podkopává a říká, že osadníci musí odejít. Na základě těchto věcí očekávám, že se začne měnit i zahraniční politika. Nemusí k tomu dojít okamžitě, ale změní se způsob myšlení, jakým se budou lidé k okupaci stavět.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
