Mohli jste tam dát inzerát na cokoliv, třeba na starý gauč. To ale nebyl primární účel webu Backpage, kde kvetl obchod se sexem. Některým z obětí bylo jen dvanáct let. Stránka využívala nedostatků americké legislativy, než se objevila státní zástupkyně Maggy Krell, která se rozhodla Backpage zastavit. Teď o svém boji napsala knihu.
Kim neměla šťastné dětství. Doma se o ni nikdo příliš nezajímal. Když potkala muže, který jí slíbil, že se o ni postará, uvěřila mu. Potom ale začal Kim nutit, aby se prodávala a všechny peníze vydělané prostitucí mu dala. Když nahrál první inzerát s její fotkou na web Backpage, bylo Kim jen 14 let.
Podobné a horší příběhy slýchala Maggy Krell, když začínala vyšetřovat „kriminální tržiště, kde se prodávali lidi“. Tisíce inzerátů nabízely na webu velmi mladé dívky za účelem sexuálních služeb. V roce 2014 Backpage fungoval v 800 městech po celém světě. Vypadal podobně jako Craigslist – šlo o stránku, kde mohl člověk za malý poplatek nahrát inzerát.
Příspěvky nabízející sexuální služby doprovázely explicitní fotografie. Některé z dívek patřily mezi pohřešované, některé z nich zabili. „Backpage učinil z obchodu se sexem něco jednoduchého,“ píše Krell. Díky webu se z prodávání dětí stal výhodný byznys. „Bylo to jednodušší než objednat si pizzu.“
https://www.instagram.com/p/CZZrS5RLnmV/?utm_source=ig_embed
V knize Taking Down Backpage sledujeme celou cestu Maggy Krell za potrestáním těch, kteří provozovali online obchod s lidmi. Jde o 15 let sbírání důkazů a soudních bitev proti zakladatelům serveru. Krell popisuje i problémy s americkým právem, které si dlouho neumělo poradit s obchodováním se sexem na internetu. Právě prostřednictvím zákonů se autorka rozhodla proti zlu bojovat. Proto je kniha plná složitých právnických konceptů. Avšak když mezi nimi zvládneme prokličkovat a přistoupíme na to, že nejsou doplňkem děje, ale hlavní zbraní, nakonec se dopadení pachatelů dočkáme.
Potrestat toho pravého viníka
Maggy Krell pracovala jako zástupkyně kalifornského generálního prokurátora. Byla jednou z prvních, kdo v USA začal bojovat proti sex traffickingu, tedy obchodování s lidmi za účelem sexu. V roce 2004 si všimla vzorce, jenž se vynořoval okolo teenagerek, které zatkli uprostřed noci za prostituci. Neměly domov ani nikoho blízkého. Maggy Krell je nechtěla stíhat, i když to byla její práce. Tušila, že jsou spíš obětí než pachatelem.
Jordan nechal Tashe vytetovat své jméno a po každém sexu mu musela poslat smajlíka – jako znamení, že od klienta vybrala peníze.
Už na úvod autorka poznamenává, že plně respektuje rozhodnutí žen, které si dobrovolně vyberou sexuální práci. Uznává jejich svobodu rozhodnout se jak nakládat s vlastním tělem. Krell zároveň zdůrazňuje, že mají být chráněné zákonem a nesmí se stávat, že jim bude upíraná spravedlnost. Ale o těchto ženách její příběh není. „Tato kniha není o konsensuální sexuální práci. Je o znásilnění,“ zdůrazňuje Krell.
Právě takové pasáže s naléhavostí ukazují, jak autorka vnímá svou práci. Ve všech případech je její hlavní motivací pocit osobní odpovědnosti vůči veřejnosti, touha dosáhnout spravedlnosti. Pomáhat bezbranným se stává jejím posláním. „Když obžalovaný poruší zákon, nespáchal zločin jen proti jednomu člověku, ale proti nám všem. (…) Mým úkolem bylo uplatňovat zákony, postavit se za zranitelné oběti, i za ty, které se samy nemohly bránit,“ vyjadřuje Krell své emoce.
Zástupkyni vadilo, že právo postihovalo hlavně ženy v ulicích, a nikoliv muže, kteří je prodávali a vše organizovali. Policie tehdy trestala hlavně prostitutky. Bylo snadnější dokázat jejich vinu. Mezitím hlavní obchodníci se sexem zůstávali bez trestu. Při vyšetřování falešných masážních salonů, jejichž vlastníci provozovali sex trafficking, narazila na web Backpage, prostřednictvím kterého pachatelé ženy nabízeli. A objevila tisíce inzerátů, kde si mohl kdokoliv mladé dívky objednat pouhým kliknutím myši.
„Chci to zastavit.“
Tasha měla chodit ještě několik let do školy, když se to stalo. Nikdo se o ni nestaral, a tak byla zranitelná. A pak potkala Andrewa Jordana, který ji začal prodávat přes Backpage. Vyhrožoval jí smrtí a bral si všechny peníze, které vydělala. Tasha žila ve strachu. Nechal jí vytetovat své jméno a po každém sexu mu musela poslat smajlíka – jako znamení, že od klienta vybrala peníze. Jednou jí ostříhal a pak se smál, že vypadá směšně. Pomoc ale dívka nehledala. Byla přece prostitutka, takže by to stejně nikoho nezajímalo.
Survivors detail their sex-trafficking ordeals while hired out on https://t.co/wAvvYfq61r https://t.co/6FVTDBXryQ via @nypost
— Catherine Zoltan (@ZoltanCatherine) January 23, 2022
V příběhu o Backpage najdeme takových případů víc – tisíce dívek, které pachatelé prodávali i deseti mužům za noc. „Chtěla jsem najít způsob jak narušit celý systém, vyhodit tenhle průmysl do povětří. Ukázat světu, co se děje – a ze všeho nejvíc to zastavit,“ zdůrazňuje autorka.
Právě v takovém přístupu k obětem se Krell dostává na křižovatku – co dělat v případě, když cítí, že by měla dívce pomoct, ale nemůže. Jako státní zástupkyně totiž nesmí překročit své zákonné pravomoce.
Reklamy v sobě skrývaly terminologii sexuálního průmyslu. Naznačovaly, co všechno by mohl zákazník dělat. Některým dívkám bylo pouhých 12 let.
Odhaluje se hranice toho, kam až zajít, když pracujeme s kýmkoliv zranitelným, od koho se snažíme získat informace, ale zároveň víme, že právě on potřebuje pomoci. A to je otázka, se kterou se potýkají nejen právníci, ale i novináři. „Nejsme roboti, a tak lidskost a soucit musejí převážit nad pevnými hranicemi našich rolí,“ nastiňuje Krell svůj přístup, v němž se vždy snažila nacházet rovnováhu mezi empatií a profesní povinností.
Miliony dolarů vydělané zneužíváním
Web Backpage byl rozdělen do sekcí podle států, měst a produktů. Kategorie „Escort Services“ obsahovala inzeráty na sexuální služby. Reklamy byly plné erotických fotografií téměř nahých dívek, nafocených v hotelových pokojích. Texty reklam v sobě nesly zakódovanou terminologii sexuálního průmyslu. Naznačovaly tedy, co všechno by mohl zákazník dělat. Některým dívkám bylo pouhých 12 let.
Tým Maggy Krell začal sbírat důkazy. Setkával se s oběťmi a umístil na web falešné nabídky. Obojí ukázalo, že Backpage slouží primárně k sex traffickingu. Za první dva dny na inzerát reagovalo telefonátem nebo esemeskou přes 806 lidí. Když se tu Krell naoko snažila prodat gauč (aby zjistila, jak je to na webu s inzercí), nezareagoval vůbec nikdo. Bylo jasné, co návštěvníci upřednostňují.
Čtěte také: Násilí na ženách roste. Jde o stínovou pandemii, tvrdí Světová zdravotnická organizace
Společnost stojící za Backpage získávala každý měsíc miliony dolarů na reklamách prodávajících ženy. Přes 90 % zisku šlo majitelům ze sekce „Escort Services“. Z jejich e-mailové komunikace bylo jasné, že všichni muži ve vedení společnosti ví moc dobře, k čemu Backpage slouží. „Vytvořili online tržiště za účelem zneužívání nejzranitelnějších lidí v naší společnosti, zatímco vydělávali miliony.“
Krell chtěla dokázat, že Backpage prosperuje z nelegálně získaných peněz. V roce 2016 měla konečně dost důkazních materiálů. Majitelé společnosti provozující web byli zatčeni. Za Backpage stáli tři muži – James Larkin, Michael Lacey a Carl Ferrer. Jenže případ dopadl jinak, než jak by se dalo podle důkazů očekávat.
Svoboda projevu a díry v amerických zákonech
Státní zástupkyně u soudu napoprvé narazila. Nestihla ani předložit všechny své důkazy. Obhajoba zadržených mužů se začala odkazovat na americký zákon týkající se svobody slova a soudce chtěl případ smést ze stolu.
Šlo o takzvaný Communications Decency Act (CDA), který se týkal webových stránek. Zákon rozšiřoval první dodatek Ústavy Spojených států, tedy záruku svobody projevu, i na projev na internetu. Obvinění v kauze Backpage u soudu používali svobodu projevu a CDA jako hlavní obranu. Holedbali se, že jsou jen poskytovatelé webu, nikoliv tvůrci škodlivého obsahu.
CDA prošel Kongresem v roce 1996. Chránil majitele webových stránek před odpovědností za to, co říkají a provádějí jednotliví uživatelé. Podle CDA totiž majitel webu není tvůrce obsahu, a tudíž za něj nenese odpovědnost.
Ve své obhajobě se Larkin, Lacey i Ferrer cítili velmi suverénně – vždyť kdysi pomáhali FBI s hledáním pohřešovaných dětí, poskytovali policii informace z inzerátů na Backpage. Dostali dokonce od FBI certifikát za „skvělou spolupráci“. Médiím rozdávali rozhovory a rozčilovali se, že se vláda snaží omezit svobodu slova na internetu. Krell byla naštvaná. Nikdo neřešil, že se na internetu prodávají dvanáctileté děti. Šlo o výsměch spravedlnosti! Jak může být reklama na ilegální aktivitu vnímaná jako něco, co potřebuje ochranu svobody slova?
Bylo toho dost, aby šel každý obžalovaný na víc než 20 let do vězení. A FBI smazala celý web Backpage.
Existovala přitom řada důkazů, že Larkin, Lacey a Ferrer nejsou jen pasivními zprostředkovateli internetového prostoru. Se záměrem zničit konkurenci založili další stránky, EvilEmpire a BigCity. Na ty kopírovali reklamy z Backpage a na svůj původní web tu také odkazovali. Byli tedy tvůrci ilegálního obsahu, aktivním článkem v celém procesu sex traffickingu.
Navíc společnost školila zaměstnance, aby pomáhali inzerentům se zadáváním reklam a ukládali smazané inzeráty pro případ, že by je potřebovali přesdílet na další stránky. Existovaly také seznamy nejaktivnějších přispěvatelů, kteří si reklamní prostor kupovali nejčastěji. Pro ty měla Backpage připravené prémiové služby a slevy. Jenže kvůli CDA nic z toho Krell u soudu vypovědět dlouho nemohla.
Usvědčit pachatele, změnit zákon
Případ se táhl dlouhé měsíce. Mezitím se na Backpage objevil inzerát na dívku Desiree, kterou její matka pohřešovala. Někdo si ji objednal na Štědrý den. Našli ji ubodanou v garáži kdesi v Chicagu.
Maggy Krell do detailu popisuje všechny právní i osobní bitvy, které musela v průběhu let svádět v souvislosti s Backpage. Jako bychom s ní seděli v soudní síni, jako bychom napjatě očekávali, až padne rozsudek, který leckdy nepřichází ani po měsících čekání. Prostřednictvím příběhů konkrétních obětí, plných bolesti a traumat, si skládáme obraz toho, jak muži využívají bezmocných žen, jak je manipulují a kontrolují. V soudních síních se mezitím o smutných případech pouze zdlouhavě diskutuje. A pachatelé zůstávají nepotrestaní.
Čtěte také: Statisíce pedofilních zločinů po celém světě otřásají církví, papež František chystá rozsáhlé reformy
Maggy Krell se rozhodla, že boj nevzdá. Místo toho, aby čtenáři dlouze popisovala svou frustraci, přešla rovnou k další části svého boje. Začala sledovat, odkud do firmy tečou finance. Zjistila, že se Backpage zabývá praním nelegálně získaných peněz. Některé platby procházely tolika procesy, že se nedal vytrasovat jejich původ. Velké americké banky navíc nechtěly s firmou mít nic společného, když zjistily, k čemu web slouží. Proto Carl Ferrer vytvořil krycí webovou stránku, aby bankám zatajil, že jde ve skutečnosti o ilegální byznys. Backpage využívala „shell companies“, neaktivní společnosti používané jako prostředek pro finanční transakce.
Krell připravila důsledné trestní oznámení na každého z vlastníků zvlášť. Týkalo se praní peněz, daňových a finančních podvodů a příjmů z prostituce. A proti tomu už CDA nemohl pachatele ochránit.
Dva dny před Vánocemi 2016 autorka předložila trestní oznámení. Využila svých dokonalých znalostí zákona jako zbraň, kterou lze nakonec porazit i ty nejtroufalejší pachatele. Soud případ prověřoval až do srpna následujícího roku. Nakonec u něho obstála všechna obvinění z finančních zločinů. Bylo toho dost, aby šel každý obžalovaný na víc než 20 let do vězení.
Carl Ferrer svou vinu přiznal. Uznal, že web byl navržen přímo tak, aby sex trafficking umožňoval. V září minulého roku ale federální soudce proces pozastavil s argumentem, že se důkazy soustředily příliš na sex trafficking jako takový místo na podíl obžalovaných na zločinu a na finančních prohřešcích proti zákonu. Další soud je v plánu na únor. Autorka knihy ale přece jen dosáhla svého. FBI smazala celý web Backpage.
Foto: DOJ agent – Backpage / Wikimedia Commons / Public Domain
Maggy Krell navíc po 15 letech vyhrála i souboj s americkým právem. V dubnu 2018 byl CDA doplněn o takzvaný Stop Enabling Sex Trafficking Act. Bylo to jednoduché – CDA už nemohl sloužit jako štít pro kriminální chování týkající se obchodování s lidmi za účelem sexu. Je přitom smutným paradoxem, že dokument podepsal Donald Trump, který zlehčoval sexuální násilí i celou kauzu okolo hnutí #MeToo.
V roce 2012 byl sex trafficking druhou největší kriminální aktivitou na světě, hned po výrobě a prodeji drog. Po kauze Backpage se to změnilo. Jen v USA kleslo obchodování se sexem o víc než 23 %.
Kniha o Backpage také otevírá otázku, jak velkou odpovědnost mají nést provozovatelé webů a sociálních sítí za to, co uživatelé publikují. Je totiž i v zájmu technologických firem proti podobným případům bojovat a obsahy moderovat. Už proto, že technologie se vyvíjí rychleji, než politici stíhají přijímat zákony týkající se digitálního prostoru.
Příběh o Backpage je příběhem o patriarchátu
Celou knihou v náznacích i doslovně prostupuje rozdělení moci ve vztazích mezi muži a ženami. V několika momentech se pozastavíme nad chováním soudců nejen vůči Krell, ale i vůči obětem samotným.
Sex trafficking podle Maggy Krell přímo souvisí s nastavením naší společnosti. S tím, jak je (nejen) sexuální násilí omlouvané a normalizované.
Autorka jako mladá státní zástupkyně-žena to nemá ve světě práva jednoduché. Neustále musí prolamovat překážky patriarchálního nastavení společnosti, které se do justičního prostředí promítá. Bojuje s tím, že ji v soudních síních neberou dost vážně, zatímco její profesně mladší kolegové-muži si sympatie soudců získávají o poznání snadněji. Když probíhal soud s pachateli v případě Backpage, soudci ve středním věku si notovali s podobně starými obhájci obviněných, zatímco Krell ignorovali či neposlouchali, co říká. „Nikdy jsem si nechtěla přiznat fakt, že starší bílí muži mají tendence si navzájem naslouchat… Já jsem byla ta žena navíc.“
Také obhájci viníků se k ženám stavěli z nadřazené pozice, kladli obětem u soudu otázky se záměrem je viktimizovat, přenést vinu na ně. „Dala jste tu reklamu na internet sama?“ „Proč jste prostě neutekla?“ „Proč jste nezavolala policii?“ „Nemohla jste kdykoliv odejít, kdykoliv to odmítnout?“ zaznívalo v soudních síních. A právě takové scény popsané v knize v Taking Down Backpage vystihují problém naší společnosti, která opakovaně obviňuje v případech sexuálního násilí ženu, zatímco pachatelem zůstává kdosi neznámý, anonymní násilník. Krystalicky to vidíme zejména v úvodní části celého příběhu, kdy policie trestá především prostitutky, zatímco ti, kteří sex trafficking organizují, spravedlnosti snadno unikají.
Kniha nás nutí se ptát, čím to je, že někteří muži mají potřebu i odhodlání kupovat si děti, platit teenagerům za sex. Je to pocitem moci, že si za peníze mohou dovolit, cokoliv si zamanou? Nebo normalizováním a trivializováním sexuálního násilí? Právě to je totiž samotným jádrem problému – misogynie a nerovné postavení žen. Krutá skutečnost, že někteří muži je stále vidí jako věci bez emocí a vlastních vnitřních životů, ne jako lidské bytosti.
A v tom spočívá hlavní poselství knihy. Sex trafficking podle Maggy Krell přímo souvisí s nastavením naší společnosti. S tím, jak je (nejen) sexuální násilí omlouvané a normalizované. Až se tohle změní, možná už žádným mužům nebude připadat přijatelné pronajmout si na internetu dítě.
Maggy Krell: Taking Down Backpage – Fighting the World’s Largest Sex Trafficker. Vyšlo 11. ledna 2022 v nakladatelství NYU Press.
