Průzkum americké společnosti Gallup ukázal, že více než pětina lidí se cítí osaměle. Má to přitom dopady na celkové zdraví a zvyšuje riziko třeba depresí nebo srdečních chorob.
Chystáte se o víkendu na festival nebo někam s kamarády k vodě? Máte štěstí, mnoho lidí by s vámi hned měnilo. Celosvětový průzkum duševního zdraví americké poradenské společnosti Gallup totiž ukázal, že více než pětina lidí se v posledních dnech cítila osaměle. A to může mít dlouhodobé dopady na jejich zdraví a přivodit další negativní emoce.
O obrovské epidemii osamělosti se v posledních letech hovořilo především v době, kdy se svět potýkal se vzestupem choroby covid-19. Karantény, home office a přetrhané sociální vazby uvrhly řadu lidí – a to napříč generacemi – do izolace. Místo toho, aby šli do školy, do práce nebo na nějaké pravidelné schůzky, museli zůstat doma a s ostatními komunikovat třeba jen přes telefon, Skype nebo jinou online platformu.
Osamělí lidé se přitom o více než 30 procent častěji potýkají s dalšími negativními emocemi. Jsou to smutek, stres, fyzická bolest, hněv nebo třeba obavy.
Ani po konci koronavirové pandemie se ale pocity opuštěnosti příliš nezlepšily. Průzkum společnosti Gallup sídlící ve Washingtonu ukázal, že zhruba 23 procent respondentů „včera pociťovalo osamělost po většinu dne“.
Osamělí lidé se přitom o více než 30 procent častěji potýkají s dalšími negativními emocemi. Jsou to smutek, stres, fyzická bolest, hněv nebo obavy.
„Pocit osamění přichází ve chvíli, kdy se objeví nesoulad mezi kvalitou společenského života, který máme, a tím, který bychom mít chtěli,“ řekla pro CBS americká psychiatrička Sue Varma. „Můžeme být v místnosti plné lidí a přesto se cítit osaměle. Je to tedy subjektivní pocit, že nám lidé nerozumí, že nejsou s námi,“ dodává k tomu.
Tento pocit samoty se v různých částech světa odlišuje. Vůbec nejhůře v této studii skončili obyvatelé Komorských ostrovů, které leží mezi Afrikou a Madagaskarem – 45 procent z nich si stěžovalo na osamělost. Nejlépe se umístil Vietnam, kde to bylo „jen“ šest procent.
Přední americký chirurg Vivek Murthy varuje, že absence společenského vyžití je pro zdraví horší než obezita.
K „lepším“ se v tomto ohledu řadí i Česká republika – na nedostatek společnosti si stěžovalo 14 procent respondentů.
Psychiatrička Sue Varma tvrdí, že tyto pocity by se měly brát velmi vážně, protože mají dopad na celkové zdraví daného člověka.
„Je to jako když někdo vykouří 15 cigaret denně. Víme, že to má vliv na mysl a tělo,“ vysvětlila s tím, že osamělí lidé mají větší sklon k depresím a úzkostem. „Také to zvyšuje riziko srdeční choroby či mrtvice o 30 procent, demence o 50 procent a předčasné smrti o 60 procent,“ tvrdí.
Přední americký chirurg Vivek Murthy zase varuje, že absence společenského vyžití je pro zdraví horší než obezita.
Lidé, kteří mají potíže vyjít s penězi, se také cítí opuštěně dvakrát častěji než ti, kteří jsou na tom finančně lépe.
Svou roli podle společnosti Gallup hrají také věk a ekonomické ukazatele. Zatímco v mnoha zemích se cítí osamělí lidé nad 50 let, v USA a v Číně je to opačně. Tam se naopak se samotou spíše potýkají mladí dospělí.
Lidé, kteří mají potíže vyjít s penězi, se také cítí opuštěně dvakrát častěji než ti, kteří jsou na tom finančně lépe. To ukazuje, že osamělost tak není jen osobním problémem, ale také výzvou pro „veřejnou politiku“, dodává společnost Gallup.
I to je možná důvod, proč Velká Británie v roce 2018 symbolicky jmenovala vůbec první „ministryni pro osamělost“ na světě – Tracey Crouch, která převzala také agendu ministerstva pro sport a občanskou společnost.
Od té doby se v této funkci vystřídali již tři další politici. Jejich úkolem je hledat cesty, jak lidem pomoci překonat tyto pocity. Velká Británie vsadila na partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, jež spojují osamělé lidi v různých programech od společných procházek v přírodě přes workshopy na psaní písní po sběr odpadků.
Psychiatrička Sue Varma doplňuje, že lidé by kvůli vážným dopadům osamění měli vyjít ze své ulity a hledat nové známé a přátele i jen tak někoho na „small talk“. Podle ní je nejlepší zkombinovat „mikro“ kontakty – kdy si člověk popovídá třeba s kavárníkem nebo dalším pejskařem – s hlubším přátelstvím. Tedy s někým, komu je možné se otevřít a sdílet s ním své pocity.
