Slovenská policie zadržela muže, který ve středu střílel na premiéra Roberta Fica. O jeho politickém přesvědčením i širším kontextu mluvil Voxpot s politologem Tomášem Nociarem.
Po sociálních sítích koluje od včerejšího útoku celá řada spekulací o politických motivech slovenského atentátníka. Podle některých šlo o fanatického příznivce liberální opozice, podle jiných naopak o sympatizanta krajní pravice.
Čtěte také: Slovenský premiér Fico byl postřelen. Po operaci je vážném, ale stabilizovaném stavu
71letý pachatel byl spisovatel. Vydal několik knih a vyjadřoval se k veřejnému dění, takže o materiály k interpretaci rozhodně není nouze. Voxpot přináší rozhovor se slovenským politologem Tomášem Nociarem, který se zabývá extremismem a krajní pravicí.
Co dnes víme o politickém přesvědčení střelce Juraje Cintuly? Vyvíjelo se nějak v čase?
Sledovat jeho politické uvažování je mimořádně složité. Když ho srovnáme se střelcem, který na podzim roku 2022 zaútočil na LGBTQ+ bar Tepláreň, tak ten po sobě zanechal manifest. Z něj jasně vyplývala jeho neonacistická, extrémně pravicová orientace.
V politickém uvažování pachatele včerejšího atentátu vidíme ale paradox za paradoxem. Pokud jsou informace médií pravdivé, jde o spisovatele a autora, jenž v roce 2015 napsal rasisticky laděnou, protiromskou knihu. O pár let později naopak vystupoval na akci, kde diskutoval s romskou autorkou a četl dětem úryvky z její knihy.
Sympatizoval také s krajně pravicovou organizací Slovenští branci a vyzdvihoval jejich antiimigrační postoje. V podobné době však rovněž odsuzoval politické působení Donalda Trumpa, který se proslavil právě proti-migrační rétorikou.
V tomto ohledu připomíná literární postavu doktora Jekylla a Mistra Hydea.
Právě napojení na Slovenské brance se hodně často skloňuje. Co to je vlastně za organizaci?
Šlo o paramilitární skupinu, která byla aktivní mezi lety 2012 a 2022. Její činnost spočívala především v tom, že poskytovala primárně svým členům branou výchovu, tedy taková polovojenská cvičení. To zapadalo do trendu, jež jsme v té době pozorovali na krajně pravicové scéně ve střední Evropě, přičemž nejznámějším zástupcem byla Maďarská garda.
V rámci jeho politického vývoje se dlouhodobě objevovalo téma selhání státu.
Co se týče ideologie, Slovenští branci nepublikovali mnoho vyjádření nebo manifestů. Z těch několika málo ale můžeme vyčíst, že je motivovala xenofobie a ultranacionalismus. Ten mířil zejména proti migrantům. Svoje tréninky a cvičení chápali jako přípravu na přistěhovaleckou invazi.
Jak zásadní podle vás byla jeho vazba na tuto organizaci?
Podle dostupných informací šlo o epizodní záležitost, kdy jim vyjádřil podporu. Slovenští branci se projevovali vigilantismem, což lze chápat jako braní spravedlnosti do vlastních rukou. A právě to na nich oceňoval. Bránil je před nařčením z toho, že jde o krajně pravicovou organizaci. Podle něj šlo o vlastence.
Ideologická schizofrenie
Najdeme v jeho starších vyjádření nějaké opakující se motivy?
V rámci jeho politického vývoje se dlouhodobě objevovalo téma selhání státu. Právě na něj měli reagovat již zmínění Slovenští Branci, což oceňoval. Ale používal jej i v opačném gardu. Když odsuzoval nárůst extremismu a vzestup Mariána Kotleby, dával je za vinu také selhávajícímu státu. Ten motiv tedy viděl v různých funkcích – někdy sociální, jindy bezpečnostní.
Chápu to tedy tak, že se nedá hovořit o nějaké jednotné, koherentní ideologii?
Neprojevoval se v kontextu politické pravice nebo levice. Samozřejmě mi nepřísluší to posuzovat klinicky nebo psychologicky, v uvozovkách by to ale šlo označit za ideologickou schizofrenii.
Poslouchejte také: PULS | Cynik Fico a jeho Slovensko: Budeme pořád „bratia“?
Jako pojítko tam ovšem funguje určitý antiestablishmentový sentiment, kdy sympatizoval právě s tím, že se bere spravedlnost do vlastních rukou. V konečném důsledku tak – alespoň podle toho vyjádření, které koluje na sociálních sítích – chápal i ten svůj středeční atentát.
Odráží se v tom nějaké širší trendy, které lze sledovat ve slovenské společnosti?
Čím dál tím častěji se objevují výhružky politikům. Koneckonců i již zmiňovaný střelec z baru Tepláreň chtěl primárně útočit na tehdejšího premiéra Eduarda Hegera. Prezidentka Zuzana Čaputová rovněž dostávala výhružky smrtí. Do jejího domu se dokonce vloupala cizí žena. Radikalizace a polarizace společnosti je zcela evidentní a tyto tendence existují na obou stranách politického spektra.
Je třeba si uvědomit, že na Slovensku prožíváme bez přestávky několikátou krizi. Nejprve politická krize po vraždě Jána Kuciaka, potom pandemie za vlády Igora Matoviče a teď ruská invaze na Ukrajinu. Všechna tato témata tu společnost štěpí.
Na druhou stranu zacílení atentátu nelze vnímat jako specifikum Slovenska nebo zdejšího vývoje v posledních pár letech. Je pravdou, že pachatelé těchto činů se nejčastěji rekrutují spíše z řad krajní pravice. Nevyhýbají se ale ani politikům, kteří projevují populisticky-autoritářské tendence. Vzpomeňme si třeba na vraždu holandského pravicového politika Pima Fortuyna v roce 2002 nebo na pokus o atentát na Jaira Bolsonara.
Jak různé politické síly teď atentát vysvětlují?
Je třeba podotknout, že většina politiků volá po tom, aby se dál nerozdmýchávaly vášně. U těch zbylých pak pozorujeme dvě různé interpretace. Ve vládním táboře dávají útok za vinu opozici a médiím, která kritizovala vládu Roberta Fica.
Na druhé straně je tu tendence, která klade důraz na údajné propojení se Slovenskými branci nebo rasistický světonázor, jež atentátník propagoval v jedné ze svých knih. Jak jsem ale zmiňoval, nebylo to s nimi tak jednoduché. Obě tato vysvětlení jsou tedy do určité míry zjednodušující.
