Je česká společnost odolná proti novým hrozbám? V rámci regionu ano, ale stále je co dohánět

Téma společenské odolnosti se stalo v uplynulých letech na Západě široce diskutovaným problémem. Zároveň se podle názoru mnoha expertů česká debata o tomto fenoménu v posledních letech příliš neposunula. Připisováno to bývá nedostatku politické vůle zabývat se závažnými bezpečnostními a celospolečenskými hrozbami, jakými jsou dezinformace, kybernetické útoky či zahraniční zásahy do vnitřních poměrů země.

Co nás trápí

Jak shrnuje nedávno vydaná publikace Index odolnosti vůči dezinformacím ve střední a východní Evropě v roce 2021, Česko se potýká s celou řadou systémových problémů. Ty navzdory dobré analýze a porozumění vnitřním slabinám nebylo prozatím schopno řešit. Analýza poukazuje zejména na dlouhodobě slabá místa v české odolnosti, která pramení z nefunkční obrany proti hybridnímu působení a z omezené reakce na domácí i zahraniční dezinformace. Dalším důvodem jsou nedostatečné kapacity státu při posilování ochrany kritické infrastruktury. Týká se to i kybernetických útoků a dalších zločinů v on-line prostoru, které se v poslední době staly normou.

Jednou z českých slabin je neschopnost komunikace a spolupráce státu s neziskovými organizacemi, soukromou sférou a nezávislými médii.

Většinu nedostatků přitom již v roce 2016 popisuje představený Audit národní bezpečnosti, který dokonce vypracoval seznam úkolů přidělených jednotlivým ministerstvům. Nicméně jeho realizace se ve většině případů zadrhla, případně se ukázala jako příliš náročná při převádění do praxe.

Typickým příkladem je oblast boje s dezinformacemi, která předpokládala vytvoření systému koordinačních center na některých vybraných ministerstvech. Ta měla získané informace analyzovat a vzájemně si je vyměňovat. Při této součinnosti se měl stát centrálním koordinačním bodem Úřad vlády, v němž by se shromážděné informace soustavně vyhodnocovaly a navrhovaly se adekvátní reakce na různé typy hrozeb. Bohužel jediné Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), vzniklé na Ministerstvu vnitra, již na dalších resortech svůj protějšek nenašlo. Navíc se po politickém tlaku z veřejného prostoru do určité míry stáhlo.

Podobných, ale i nových problémů má Česko celou řadu, třeba ve sféře digitální regulace, která může v oblasti dezinformací a hybridního působení sehrát významnou roli. Dosavadní přístup ČR byl v této oblasti spíše fragmentovaný, zaměřený zejména na byznysové aspekty regulace digitálního trhu a na udržení jeho celistvosti (navzdory snahám některých států EU, například Francie). Další naší slabinou je neschopnost komunikace a spolupráce státu a jeho institucí s neziskovými organizacemi, soukromou sférou a nezávislými médii. Tito nestátní aktéři totiž hrají v oblasti posílení celospolečenské odolnosti klíčovou roli a často přinášejí inovativní metody a know-how, které na vládní úrovni chybějí.

Jak ukazuje výzkum, poměrně slabá kapacita státu se přitom netýká jen Česka. Vidíme ji i v dalších zemích střední a východní Evropy, včetně zemí Visegrádu. Obzvláště špatně je na tom desítka státu v oblasti právní a institucionální reakce na dezinformace a hybridní působení, jakkoli se situace napříč zeměmi poměrně zásadním způsobem liší. Nicméně dobře z toho zejména východoevropské státy nevycházejí ani při pohledu na jejich informační prostor a jeho náchylnost vůči ruským a čínským zásahům.

Typickým problémem je právě neschopnost koordinované reakce vlád na dezinformace a absence soustavného a systematického monitorování veřejného, tedy i digitálního prostoru. Není tedy možné adekvátně reagovat na výzvy v informačním prostředí, což jde na vrub zmíněné politické nevůle a neochotě tyto potřebné mechanismy více rozvíjet.

Co naopak umíme dobře

Přestože jsme k sobě v Česku (často oprávněně) kritičtí, je nutné podotknout, že ve srovnání s dalšími státy střední a východní Evropy vychází z analýz ČR jako jedna z nejlépe připravených zemí. V mnoha oblastech můžeme být inspirací ostatním. Třeba v rozvinuté celospolečenské diskusi na téma Rusko a Čína, v obecnější rovině i v kontextu dalších možných zahraničních zásahů do české veřejné debaty a demokracie. Zmínit lze i některé dobré příklady fungujícího institucionálního zázemí či dílčích reakcí na hybridní hrozby, nebo také poslední občanskou aktivitu za omezení prostoru pro dezinformační média v zemi. Tím vším můžeme být vzorem pro další státy Visegrádu a země Východního partnerství.

Mezi nimi Česko vyniká zejména neziskovým sektorem, ale fungováním zmíněného CTHH a Národního úřadu kybernetické bezpečnosti (NÚKIB), který za svou práci získává pravidelně mezinárodní ocenění. Nedávno představená strategie čelení hybridnímu působení či rozšíření kompetencí Vojenského zpravodajství o kybernetický prostor dávají příslib lepších zítřků v oblasti eliminace moderních hrozeb. Dobrým příkladem je také vznik postu koordinátora boje s hybridními hrozbami při Úřadu vlády, který by měl zaujmout podplukovník Petr Matouš. Může představovat základ pro budoucí rozvoj jednoho střediska koordinace a analýz hybridních hrozeb nad úrovní jednotlivých ministerstev.

Úřad vlády by se měl stát plnohodnotným koordinačním centrem boje s hybridními hrozbami.

Mnohé české instituce, včetně Armády České republiky a některých dalších úřadů a institucí, se navíc v posledních letech ukázaly jako velmi schopné ve strategické komunikaci a pozitivním ovlivňování české veřejné debaty. To vše ilustruje široký záběr české společenské diskuse na toto téma, jakkoli stále existují rezervy pro silnější rozvoj a implementaci závěrů dříve vypracovaných strategií.

Co bychom měli nově prioritizovat

V celé řadě úkolů, které stojí před budoucí českou vládou, se nabízí otázka, na co se zaměřit jako první. Ministerstvo obrany ve svém akčním plánu vytyčilo českým institucím 15 konkrétních úkolů, které by měly posílit společenskou odolnost v širokém smyslu slova. Mnoho řešení a konkrétních opatření je přitom dlouhodobě známo a čeká jen na novou politickou energii a realitu, která by umožnila jejich posunutí. Je třeba se zaměřit na rozšíření institucionálního zázemí v oblasti boje s dezinformacemi a hybridními hrozbami a na otázky digitální regulace a tlaku na takzvané velmi velké platformy – na evropské i domácí úrovni. Nezbytné je také posílit právní povědomí i spolupráci s neziskovým sektorem a nezávislými médii. U mladých lidí by se měla zlepšit jak mediální a informační gramotnost, tak i povědomí o českém státu a jeho institucích, v návaznosti na to rovněž o spojeneckých organizacích EU a NATO.

Čtěte také: Nepřátelský server můžete hacknout nebo vzít krumpáčem. Kybernetické zbraně zatím nevyvíjíme, říká velitel kybernetických sil

Konkrétními a poměrně snadnými opatřeními mohou přitom být rozšíření zázemí na Úřadu vlády, který by se měl stát plnohodnotným koordinačním centrem boje s hybridními hrozbami. To mimo jiné zahrnuje monitorovací a analytické schopnosti, ale i silnější institucionalizace a napojení na Bezpečnostní radu státu, jak o tom ve svém volebním programu mluvila například koalice SPOLU. Akční plán připravený Ministerstvem obrany detailněji popisuje jednotlivé kroky pro česká ministerstva a instituce, včetně NÚKIB, CTHH a další.

Oblast, kterou by Česko rozhodně nemělo podcenit, je potom digitální regulace jednotného trhu EU. Zahrnuje otázky transparentnosti velmi velkých platforem a jejich otevírání se uživatelům a veřejnosti, ale i zúžení prostoru pro šíření dezinformací. Díky snazšímu pochopení algoritmických mechanismů pak lze i omezit šíření problematického (byť legálního) obsahu a lépe rozvinout systém brzd a protivah uvnitř i vně platforem. Ten by měl umožnit i odvolání se k nezávislé autoritě v případě sporných rozhodnutí samotných platforem GAFA.

Pro ČR jako stát, který bude v druhé polovině roku 2022 předsedat Evropské radě, jsou tato témata klíčová. Zároveň bychom měli zamezit nejhorším výstřelkům jako například vyjmutí oblasti médií z kontrolních mechanismů Digitálního aktu o službách (DSA). Zabránit bychom měli i snaze o vyšachování neziskových organizací a novinářů z dozoru nad činností velkých platforem.

Jak je vidět, úkolů pro příští českou vládu je na několika úrovních celá řada. Ale pokud bude kabinet postupovat podle již vypracovaných strategií a akčního plán Ministerstva obrany, můžeme se díky nové politické vůli brzy dočkat v oblasti společenské odolnosti průlomů.