Ekonomické ukazatele naznačují, že Španělsko úspěšně překonalo koronavirovou i energetickou krizi. Zemi se navíc daří snižovat míru nezaměstnanosti. Situace se ale stále příliš nezlepšila pro mladou generaci.
Více než 21 milionů pracujících Španělů a nejnižší nezaměstnanost od roku 2008. Zveřejněná data týkající se španělského pracovního trhu byla taková, že se jimi ráda pochlubila socialistická vláda, odbory i zaměstnavatelé.
Španělská míra nezaměstnanosti činící 11,6 % je přitom téměř na dvojnásobku unijního průměru. V červnu 2023 tak bylo v zemi bez práce celkem 2,79 milionu lidí. Státy Pyrenejského poloostrova ve srovnání s ostatními členy Unie této statistice vévodí, srovnatelná čísla má pouze Řecko (11,1 %).
Zatímco celková situace se pomalu lepší, alarmující je statistika nezaměstnanosti u osob do 25 let včetně. Těch je ve Španělsku bez práce 27,4 % (tedy 464 tisíc), což je opět nejvyšší číslo v EU. Blíží se mu jen Švédsko (24,9 %) a Řecko (23,6 %).
Sázka na sociální sítě
Na mladé nezaměstnané Španěly neboli takzvané ninis (ni estudia ni trabaja – ani nestuduje, ani nepracuje) tvrdě dopadla koronavirová krize. „Pandemie zničila mnoho pracovních pozic, na které se mohli mladí lidé dostat bez potřeby nějaké odborné přípravy, především ve službách,“ řekl deníku El País Nacho Sequeira z organizace Fundación Exit, která se snaží nastupující generaci Španělů v tomto směru pomáhat.
Profesní nejistota je pro mladé Španěly přetrvávajícím problémem. Mnoho vysokoškoláků po studiu nemůže najít odpovídající uplatnění.
Podle Sequeiry je španělský pracovní trh silně polarizovaný. „V obtížné situaci jsou především lidé v dočasných zaměstnáních, ty pandemie postihla nejvíce,“ upozornil Sequeira. Jenže právě v těchto pozicích mladí lidé často působí.
K práci na dočasnou smlouvu se nezřídka dostávají prostřednictvím sociálních sítí. Takto aktuálně hledá uplatnění 25letá Angela z Barcelony. Donedávna pracovala v jednom z nadnárodních supermarketů, tam jí ale terminovaná smlouva skončila a ona teď hledá něco nového.
Čtěte také: Klíč k nové španělské vládě drží separatisté. Cesta k ní vede přes ústupky
„Musím platit nájem a jsou tu i další výdaje, opravdu tu práci potřebuji,“ popisuje svou neutěšenou situaci poté, co ji Voxpot oslovil. Dodává pak, že si nikdy nemyslela, že by se musela obrátit právě na facebookové skupiny. V těch navíc jako žena často čelí sexistickým poznámkám a urážkám. „Najdi si raději sugar daddyho (staršího a majetného partnera),“ zněl jeden z komentářů u jejího příspěvku ve skupině.
Mimo to se podobné skupiny staly terčem lidí nabízejících rychlé půjčky, což je pro zájemce o práci mnohdy poslední možnost, jak si udržet bydlení.
Bez ohledu na vzdělání
Ve stejném městě jako Angela hledá práci také Ernesto. Student tance původem z Peru se od Angely liší mimo jiné vysokoškolským vzděláním, to se ale na španělském pracovním trhu ukazuje jako ne až tak zásadní aspekt.
„Práci aktuálně hledám dva měsíce, a je to dost o štěstí,“ svěřuje se Voxpotu Ernesto. Do Španělska přišel mladý Peruánec s cílem pokračovat ve studiu tance. Komplikací při hledání práce je podle něj někdy i jeho původ. Částečně si teď vydělává vyučováním tance, to ale na živobytí nestačí.
„Hledám práci i mimo svůj obor, peníze nutně potřebuji na placení svého studia,“ dodává Ernesto. Ve své vlasti už se tak například živil jako pracovník call centra, v katalánské metropoli ale zatím žádnou pracovní pozici nesehnal. A bral by už prý jakoukoli.
Právě profesní nejistota je pro mladé lidi ve Španělsku přetrvávajícím problémem. Podle analýzy stanice Antena 3 je v zemi velká část vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří brzy po dostudování nemohou nalézt odpovídající pracovní uplatnění. Skončí tak v pohostinství či jiných poměrně nestabilních komerčních sektorech.
To se odráží i ve stále vysokém počtu mladistvých, kteří studium předčasně ukončí. Jejich poměr sice setrvale klesá, stále ale patří mezi nejvyšší v Evropě. Podle dat Eurostatu z roku 2021 španělské školství předčasně opustilo 13,3 % studentů.
Záleží na oboru i regionu
V zemi navíc panuje velká nerovnost v uplatnění na trhu práce mezi různými vysokoškolskými obory, upozorňuje deník El Debate. Zatímco v těch inženýrských a v architektuře se míra nezaměstnanosti pohybuje okolo 4 %, v případě humanitních oborů je to mezi 11–14 % (v závislosti na studiu veřejné nebo soukromé vysoké školy).
Výrazné jsou i regionální rozdíly. Třeba v Madridu, Baskicku nebo Katalánsku se nezaměstnanost pohybuje v rozmezí 5–6 %, v Andalusii, Kastilii – La Mancha, na Kanárských ostrovech a Extremaduře pak dosahuje 10 %.
V oblasti práce Španělsko za zbytkem Evropy zaostává i proto, že se soustředí na vyplácení dávek, a méně už na školení, poradenství či rekvalifikaci.
Španělsko je podle analytiků zemí, kde je velmi těžké najít první povolání, a to bez ohledu na dosažené vzdělání.
„V raných fázích pracovního života (vysokoškoláků) se při nástupu do prvního zaměstnání objevují stejné potíže, jako když nemáte žádný titul. Vysokoškoláci mají pocit, že jim studium není k ničemu,“ všímá si ve svém komentáři v deníku El Nacional Fernando Trias De Bes.
Postupem času ale pravděpodobnost nezaměstnanosti univerzitně vzdělaných výrazně klesá a podle El Debate se na trhu práce časem uchytí přes 90 % španělských vysokoškoláků.
Problémy trhu práce
Důvody vysoké nezaměstnanosti mladé španělské generace lze podle analýzy periodika Vozpópuli shrnout do tří oblastí. Tou první je podle ředitele výzkumné společnosti Adecco Group Institute Javiera Blasca fakt, že nabídky studijních oborů jsou „odtržené“ od reality na trhu práce.
Blasco poukazuje na to, že Španělsko má aktuálně jednu z nejvzdělanějších generací, zaměstnavatelé ale na tuto skutečnost zatím nedokázali zareagovat. Zatímco v některých odvětvích tak nadále chybějí pracovníci, mnoho mladých Španělů hledá práci marně.
Rekvalifikace je podle analytika za tohoto stavu „kriticky“ důležitá. „Spolupráce veřejného a soukromého sektoru je nezbytná pro pokrytí těch povolání, jimž schází nejvíce pracovníků,“ podotýká Blasco.
Problémem je také příliš pasivní politika vlády v oblasti práce. Španělsko tak podle Vozpópuli v této sféře zaostává za zbytkem Evropy, neboť se soustředilo především na vyplácení dávek, a méně už na školení, poradenství či zmíněnou rekvalifikaci.
Levné propouštění
Negativní vliv na zaměstnanost mladých mají také podle mnohých analytiků nízké náklady na propouštění zaměstnanců. Jakékoli ekonomické i jiné krize se v řadě španělských společností řeší vypovězením smluv skupinám pracovníků s nejnižšími příjmy. Ty se obvykle odvíjejí od odpracované doby, a jako první tak často končí právě „nováčci“.
Čtěte také: Ultrapravicový Vox by rád vládl ve Španělsku. Trnem v oku mu jsou interrupce, eutanázie i Pixar
Namísto toho, aby se zaměstnavatelé snažili o hledání větší či menší pracovní flexibility, přistupují raději k výpovědi, která je pro ně v ten moment méně nákladná, připomíná Vozpópuli.
V roce 2023 tak Španělsko zaznamenalo rekord v propouštění. Svou práci za první půlrok opustilo přes 385 tisíc lidí, tedy o 43 % více než za stejné období loni.
Osamostatnění se od rodičů
Kombinace vysoké nezaměstnanosti a rostoucích životních nákladů (i když míru inflace Španělsko drží na jedné z nejnižších hodnot v EU) tak mají za následek ještě jedno španělské specifikum. Tamní mládež ve srovnání se svými evropskými vrstevníky zůstává nadprůměrně dlouho u rodičů. A podle zprávy organizace Ayuda en Acción (Pomoc v akci) se situace jen tak nezmění.
Navzdory politickému úsilí a dobrým ekonomickým vyhlídkám se podíl Španělů ve věku 25–34 let, kteří zůstávají u rodičů, bude nadále zvyšovat.
V roce 2021 byl podle údajů Eurostatu ve Španělsku průměrný věk emancipace 29,8 let, tedy o více než tři roky vyšší, než je unijní průměr. Téměř polovina (46,8 %) Španělů ve věku mezi 25 a 34 lety pak v roce 2021 žila se svými rodiči.
Alarmující je situace v Katalánsku, kde v roce 2021 sdílelo se svými rodiči domácnost 83 % lidí mezi 16 a 29 lety. Podle údajů Institutu Català del Sol totiž v roce 2020 Katalánci mladší 25 let v Barceloně na zaplacení nájemného utratili 84 % svých platů.
Vládní pomoc
Na emancipační a bytovou krizi už zareagovala celostátní vláda i regionální kabinety. V letech 2023, 2024 a 2025 tak na výstavbu bydlení pro mladé španělský stát vynaloží 3,3 miliardy eur, přičemž podpora se týká i třeba přesunu mladých rodin na venkov.
Letos na jaře pak španělské ministerstvo dopravy, mobility a městské agendy vyčlenilo 260 milionů eur na program „dynamizace nabídky dostupného nájemného bydlení“. Podle ministryně dopravy Raquel Sánchez Jiménez má jít jak o výstavbu dostupných bytů, tak o finanční pomoc nájemníkům.
La vivienda es una de las materias en las que más se está volcando este Gobierno.
El #CMin aprueba hoy una transferencia de 260 millones de euros de @mitmagob a @Sepes para acelerar la construcción de más vivienda asequible. pic.twitter.com/WInE11yr0T
— Raquel Sánchez (@raquelsjimenez) April 4, 2023
Podobně už mladé lidi podporuje například baskická vláda. Ta prostřednictvím finančních příspěvků přispívá mladým na placení nájemného, a ti potom v regionu zůstávají. Celkem takto baskická vláda ročně pomůže až 15 tisícům lidí mezi 18 a 35 lety.
Ale navzdory politickému úsilí a pozitivním ekonomickým vyhlídkám se podle organizace Ayuda en Acción podíl Španělů ve věku 25–34 let, kteří zůstávají u rodičů, bude nadále zvyšovat. Dobrou zprávou nicméně je, že výrazně pomalejším tempem než v uplynulé dekádě. V roce 2030 by mělo se svými rodiči bydlet na 47,5 % této věkové skupiny.
„Plná zaměstnanost“
Španělský premiér Pedro Sánchez podle deníku El País nadále počítá s klesající křivkou nezaměstnanosti. Cílem předsedy socialistů, kteří aktuálně jednají o vytvoření nové vlády s katalánskými separatisty, je osmiprocentní nezaměstnanost, kterou považuje za „plnou zaměstnanost“. Za tu přitom španělské úřady pokládají až situaci, kdy nezaměstnanost klesne pod 4 %.
Čtěte také: Berlín chce byty vyvlastňovat, Španělsko dotovat. Nedostupné bydlení řeší celá Evropa
Zemi k tomu mají dovést jak příznivá ekonomická situace, tak evropské fondy. Odborníci ale upozorňují, že důvodem vysoké nezaměstnanosti je podoba pracovního trhu.
„Náš ekonomický model nadmíru závisí na sektorech, které nejsou příliš odolné, jako je stavebnictví či pohostinství. Přestože v posledních letech došlo ke změnám, tyto historicky zakořeněné sféry nadále zaujímají velmi významný prostor,“ řekl deníku El País profesor pracovního práva Miguel Basterra.
Před Španělskem tak stojí výzva v podobě reformy pracovního trhu, odborné přípravy i vzdělávání. Pomoci mohou jak zmíněný evropský fond obnovy, z něhož stát získal v první fázi devět miliard eur, tak odchod takzvaných baby boomerů do penze. Do ní první zástupci generace narozené mezi lety 1958 a 1975 zamíří už letos.
