Při návštěvě webových stránek největších světových znečišťovatelů míváme díky pěkné grafice a „ekologickým fotkám“ pocit, jako bychom snad žili v nějaké oáze. Stejně tak z televizních reklam můžeme snadno nabýt dojmu, že firmy hlavně sází stromy. Nehledě na fakt, že nás tahle činnost jistě nezachrání, se tím odvádí pozornost od zodpovědnosti společností, které naši planetu zabíjejí.
Sázení mladých stromků patří k těm příjemnějším pracím v lese. Přesto to ale není idylka. V reklamách potravinových řetězců, ropných společností, uhelných elektráren či na fotkách s politiky taková práce může vypadat jako skvělý oddych, jenže jeden strom les nedělá.
Za prvé s sebou při práci musíte neustále tahat pěnčík (lesnický rýč) nebo krumpáč podle toho, jak velké mají sazeničky kořeny a jaký je povrch. A k tomu samozřejmě svazek 25 nebo 50 stromků. A jedete díru za dírou, sazenici za sazenicí. Za den jste pěkně ztahaní. Jenže chcete-li pořádný les, s dalším východem slunce musíte jít znovu.
Chybná Crowtherova studie nastartovala greenwashing skrz sázení stromů, k němuž se začaly upínat společnosti po celém světě.
Jakmile je vysázeno, nemáte ještě vůbec vyhráno. V lese práce nekončí. A vaše stromky dost možná ani nepřežijí. Na uschnutí malých stromečků to vypadalo i toto léto, ale nakonec začalo pršet a ožily. Tedy alespoň v Česku ano, jinde takové štěstí neměli. Budování lesa je ale opravdu ta veselejší část lesnické práce a stejně tak to vnímá i veřejnost. A znečišťovatelé planety jsou si toho vědomi.
I sázet se musí umět
Sázením stromů nemůžete nikoho naštvat, a navíc pomůžete planetě. Ba dokonce podle mnohých reklamních letáků tím pomůžete v boji s klimatickou krizí. Ano, Zemi může vysazování prospět, neboť přispívá ke zpomalení globálního oteplování. Ale jen velmi málo. Krásní zelení giganti ho rozhodně nezastaví.
V Česku je možností, jak si touto cestou koupit malý „odpustek“ za vlastní uhlíkovou stopu, poměrně mnoho. V posledních měsících šlo finančně podpořit sázení stromů nákupem drogerie a kosmetiky v řetězci Rossmann a Lidl zas rozjel kampaň, jejíž lesní reklamu jsme mohli vidět v televizi. „Uvědomujeme si, že naše podnikání má vliv nejen na společnost, ale i přírodu, k jejíž ochraně a obnově chceme také přispět,“ uvedl k tomu jednatel společnosti Michal Farník.
Čtěte také: Bez lesů nepřežijeme, je načase změnit naše vnímání přírody, říká odborník na klima
Myšlenka je to zcela jistě ctnostná, jenže jak jsem zmiňoval: tím práce nekončí. Navíc pokud budou vysazeny nevhodné druhy v nehodnou dobu a špatným způsobem, stromečky pomřou. Může se tak stát například to, co se odehrálo ve Velké Británii, kde se takto vytvořily hřbitovy stromů.
Jestliže chceme přírodě opravdu prospět, sázení by mělo být dobře promyšlené. Nadšení navíc zmírňuje i fakt, že v Česku i v mnoha dalších zemích světa není pro bezhlavé vysazování prostě místo. Velká část území je zemědělsky využívaná nebo zastavěná, a představa, že by nové lesy v tuzemsku mohly něco udělat s globálním oteplováním, je mylná.
Proč se tedy po celém světě společnosti předhánějí v počtu vysázených stromů?
Zelené vymývání mozků
Takzvaný greenwashing má několik různých podob. Může se jednat o mlžení – použitím nepřesného nebo příliš obecného tvrzení. Příkladem může být nápis „zcela přírodní“ na různých produktech. Jenže se zde zapomíná na jedovaté látky jako arsen, uran a formaldehyd. Další častou strategií je zdůrazňování nepodstatných věcí, tedy například označením „bez freonů“. Ty jsou ale zákonem zakázány, takže je jasné, že ve výrobku nejsou.
Uvedené postupy patří mezi „sedm hříchů greenwashingu“ a vztahují se zejména na produkty. K matení zákazníků se využívá i vypouštění informací o prospěšných činech té které společnosti v oblasti životního prostředí. Jde například o chlubení se udržitelnými praktikami nebo výrobky, které ale nejsou pro danou firmu stěžejní produkcí. K odvracení pozornosti od vlastního „konfliktu s přírodou“ si firmy pomáhají i specificky koncipovanou reklamou.
Velké pozdvižení kolem stromů začalo v roce 2019, kdy tým ekologa Thomase Crowthera přišel v časopise Science se závěrem, že na světě je k dispozici 900 milionů hektarů půdy vhodné pro výsadbu a oživení starých lesů. Taková půda by mohla pojmout více než bilion nových stromů a zachytit asi 206 miliard tun uhlíku, tvrdil tým. Zmíněná studie často posloužila jako podklad pro akce podniků fosilního průmyslu, které na jejím základě „bojovaly“ s oteplováním. V Nizozemsku tak mohli zákazníci Shellu zaplatit cent navíc za každý litr paliva, aby ropná společnost zasadila strom a kompenzovala tak jízdu autem.
Nepomohlo ani, že ještě v témže roce vyšlo v časopise Science na Crowtherovu studii pět kritických odpovědí, v nichž vědci označili jeho výzkum za nedbalý a nebezpečný. Následně Crowtherův tým v květnu 2020 zveřejnil opravu, kde připustil, že data obsahovala chyby.
Tento chybný výzkum nastartoval greenwashing skrz sázení stromů, k němuž se začaly upínat společnosti po celém světě. Nemalá váha se mu ale přikládala už dříve. Chile třeba od roku 1974 povzbuzovalo vlastníky půdy, aby sázeli stromy, prostřednictvím dotací. Jenže ti je mohli využít k nahrazení původních porostů ziskovějšími druhy, a často proto vytvářeli lesní plantáže. Nová výsadba v Chile nejenže nezvýšila ukládání uhlíku, ale také zavinila ztrátu biologické rozmanitosti.
Je to trošku komplikovanější
Velké plány na zalesnění planety jsou dnes v plném proudu. V lednu 2020 zahájilo Světové ekonomické fórum iniciativu One Trillion Trees. Vysázení bilionu stromů je cílem i dalších organizací, jmenujme třeba kampaně Trillion Tree Campaign nebo Trillion Trees. OSN dokonce vyhlásilo v roce 2019 desetiletí obnovy ekosystémů.
Umělé tvoření lesů v místech, kde je jednoduše volná plocha, může vést ke katastrofám.
O velkolepé výkony byla snaha už předtím. V roce 2016 zasadili v Indii za jeden den 50 milionů stromů, tři roky poté v Etiopii prý dokonce 350 milionů. Nejdramatičtější plán ale asi měla Čína. V roce 1978 se rozhodla zalesnit Gobi – nejrychleji se rozšiřující poušť na Zemi – Velkou zelenou zdí. Právě tak se totiž projektu, jehož cílem je do roku 2050 zalesnit pás táhnoucí se 4500 kilometrů, začalo říkat. V plánu bylo shodit milion semen z letadel a další vysázet ručně. Jenže v roce 2011 analýza projektu zjistila, že až 85 % výsadby se neuchytilo.
Selhání lze čekat také u jiných kampaní, a to zejména proto, že vybrané druhy nemohou přežít. Mezivládní panel OSN pro měnu klimatu (IPCC) proto upozorňuje, že špatně naplánované a nevědecké programy výsadby stromů by ve skutečnosti mohly vést k nepříznivým výsledkům. Přesvědčení, že nové stromy vysají z ovzduší uhlík, nemusí být úplně správné, protože tak jednoduché nic není.
Čtěte také: Nejosamělejší muž planety chránil amazonský prales. Ten už nám mizí před očima
Je nutné si připustit, že všemu ještě nerozumíme. Příroda je složitá a ekosystémy stále nechápeme natolik, abychom si byli jistí jejich dopady. Umělé tvoření lesů v místech, kde je jednoduše volná plocha, může vést ke katastrofám. Jedna z nich vygradovala v roce 2018, kdy Kapskému Městu téměř došla voda. Odhaduje se, že nepůvodní dřeviny způsobují jihoafrické metropoli ztrátu až 55 miliard litrů vody ročně.
Nově vznikající lesy proto musí být podpořeny důslednou vědeckou studií a komunikací s místními. Každopádně zaměřovat se na ně jako na spásné řešení změny klimatu představuje slepou uličku. Ještě znepokojivější je, že kampaně s pěknými sazeničkami odvádějí pozornost od těch, kteří jsou za vypouštění skleníkových plynů zodpovědní.
Spíše než sázet nové lesy je třeba ochránit původní porosty tam, kde ještě jsou. A přestože odlesňování, zemědělství a emise metanu z chovu hospodářských zvířat také přispívají ke změně klimatu, všechny dohromady nedají ani čtvrtinu pozemských emisí.
Přispění na stromek určitě dokáže pohladit po duši, ale je to jen klam. Nové dřeviny musíme dál sázet, ovšem s rozumem. A s vědomím, že tuto planetu ony samy nespasí. Perspektiva je však taková, že nás stromy přežijí. A to nejen z pohledu jednoho lidského života, ale celé civilizace. Doufejme, že jim to umožníme.
