Rusko slibuje Afričanům i Afričankám vzdělání a práci, ve skutečnosti je ale zapojuje do válečné mašinerie. Jakými způsoby jsou lákáni do evropské války a co je tam čeká?
Tanzanský student Nemes Tarimo dorazil do Moskvy v roce 2018 kvůli studiu postgraduálního programu na Puškinově institutu.
„Měl velké sny,“ popsala ho Nemesova sestřenice agentuře Reuters. Tarimo do Ruska následoval mnoho jiných mladých Afričanů, kteří tam jezdí už od šedesátých let.
Jenže sklouzl na kariéru zločince a v lednu 2021 byl zatčen. Za dealování drog dostal sedm let ve věznici s „přísným režimem“. Celý trest si však neodseděl, protože 24. srpna 2022 přijal nabídku od žoldnéřské Wagner Group.
Nebyl jediný: spolu s ním ten den opustily věznici další čtyři stovky odsouzených. Pro dvaatřicetiletého Tanzance ale kontrakt skončil jen o dva měsíce později. Jeho jednotka se dostala pod palbu u vesnice Odradivka, jižně od Bachmutu, a Tarim byl zabit.
V Rusku studuje 35 až 37 tisíc mužů a žen z kontinentu prostřednictvím různých stipendijních programů. A číslo bude nejspíš stoupat.
Vysoce postavený evropský představitel potvrdil webu Africa Defence Forum, že v tomto ohledu „došlo ke znatelnému nárůstu, protože Rusko začalo rozšiřovat svou přítomnost v Sahelu a částech střední Afriky“.
Čtěte také: Návrat Jediho. Proč se velitel ruských žoldáků stahuje se svou brigádou z Afriky?
Mnoho afrických studentů je zároveň pod tlakem ruských úředníků, kteří je nutí vstoupit do armády. Podle informací agentury Bloomberg jim prodlouží víza jen za účast v boji. Ruské imigrační úřady tak nyní používají stejné metody, jaké byly předtím zaznamenány u wagnerovců.
Další Afričané byli nalákáni na slibnou, dobře placenou civilní práci do programu nazvaného Alabuga Start.
Jiný program
Ten je otevřen i Afričankám, které pak pomáhají agresorovi například v továrnách, kde se montují bojové drony íránského původu.
Většina z afrických dělnic nich to nedělá z nějakého přesvědčení – prostě jim nic jiného nezbývá. Do vzdáleného Ruska se vydaly s vidinou práce v pohostinství nebo službách, skončily ale u sestrojování zbraní.
Zvláštní ekonomická zóna Alabuga
Zóna byla založena v roce 2006 s cílem přilákat podniky a investice do Tatarstánu. Po invazi se rychle rozšířila a některé části se přesunuly na vojenskou výrobu. Podle satelitních snímků byly postaveny nebo renovovány nové budovy.
Kreml se tak snaží zaplnit nedostatek pracovních sil a do válečné mašinérie rekrutuje ženy mezi osmnácti až dvaadvaceti lety z míst jako jsou Uganda, Rwanda, Keňa, Jižní Súdán, Sierra Leone nebo Nigérie.
Příběh většiny Afričanek pracujících v ruském zbrojním průmyslu nespíš začal podobně jako ten Thelesy, Sabiny a Neemy z Tanzanie: v televizi nebo na sociálních sítích viděly reklamu na Alabuga Start.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
