Série demonstrací a nepokojů v JAR v první polovině července za sebou nechala více než 300 mrtvých a obrovské škody způsobené rabováním. Násilnosti rozpoutalo zatčení bývalého prezidenta Jacoba Zumy a donutily vládu, aby do ulic nasadila 25 000 vojáků. Ukazuje se, že míra nerovností v této zemi už začíná být neudržitelná.
Slovinský filozof Slavoj Žižek ve své knize Násilí popsal rozdíl mezi násilím strukturálním, způsobeným nerovnostmi ve světě, a subjektivním. To druhé je individuálním násilným činem vůči osobě nebo majetku.
V případě Jihoafrické republiky, kde od konce apartheidu stále existují obrovské ekonomické nerovnosti, by se dalo strukturální násilí, tak jak ho chápe Žižek, vyjádřit následujícími čísly: jedna desetina obyvatel vlastnících devět desetin veškerého majetku a 63procentní nezaměstnanost mezi mladými lidmi (15–24 let) v loňském roce.
Ekonomický apartheid
Vládnoucí elity vzešlé ze strany ANC (African National Congress) během postapartheidní éry nedokázaly příliš zasáhnout do majetkového uspořádání z předchozího období. Nerovnosti tak nadále silně kopírují etnické rozdělení – drtivou většinu majetku stále vlastní bílá menšina. Komentátoři dění v Jihoafrické republice často tvrdí, že apartheid nikdy neskončil, ale jen se změnil v apartheid ekonomického rázu. Prakticky tu neexistují bílí obyvatelé, kteří by byli ekonomicky chudší než střední třída. Zatímco pouze jeden z deseti černých obyvatel má přístup ke zdravotní péči. Jihoafrická republika patří ve světovém měřítku mezi středněpříjmové státy, ale je považovaná za jednu ze zemí s největším procentem nerovností.
Pandemie koronaviru situaci samozřejmě nijak nezlepšila. Jak ukazují data Světové banky, ekonomika Jihoafrické republiky se za poslední rok zmenšila o sedm procent. To podle odhadů způsobilo, že se další dva miliony občanů posunuly za hranici chudoby. Současná krize, která vyústila v dramatické okamžiky, kdy skupiny lidí rabovaly obchody a nákupní centra, zejména v provinciích Gauteng a KwaZulu-Natal, má kořeny ve vládní neoliberální politice a korupci, ale i v socioekonomickém dědictví apartheidu.
Rozkol uvnitř ANC či chlebové nepokoje?
V provincii Gauteng zemřelo 79 lidí a v provincii KwaZulu-Natal až 258. Na odhadech škod se stále pracuje, ale pohybují se okolo 1,36 miliardy dolarů. Nejméně 161 obchodních center, 11 skladů a 8 továren bylo vážně poškozeno. Demonstranti se uchylovali i k násilí vůči etnickým menšinám.
Uniklé whatsappové zprávy ukazují na přímé zapojení poradců ANC a dalších místních vůdců.
Spouštěčem těchto událostí bylo zatčení bývalého prezidenta Jacoba Zumy dne 7. července. Internetem se začal šířit hashtag #FreeJacobZuma a ve velkých městech se konaly protesty. Část komentátorů je proto nechápe jako důsledek socioekonomického uspořádání a snahu zoufalých lidí zajistit si základní potřeby, ale jako plody kampaně Zumy a jeho podporovatelů. Analýza motivace protestujících je důležitá nejen pro pochopení toho, co se stalo, ale také pro schopnost lépe předvídat, jak se situace bude vyvíjet.
Čtěte také: Vrací se Tunisko k diktatuře? Rozdělený národ se bouří, prezident se zbavuje odpůrců
Oba tyto aspekty jsou provázené, ale názory na to, který z nich má větší důležitost, se různí. Nepokoje byly do jisté míry vedeny jednou frakcí vládnoucí strany ANC, jež za zatčeným Jacobem Zumou stojí. Uniklé whatsappové zprávy ukazují na přímé zapojení poradců ANC a dalších místních vůdců. Útoky byly vedené proti obchodním centrům údajně proto, že symbolizují „monopolní kapitál bílých“. Historik Ben Fogel se ve svém článku pro Jacobin kloní k verzi, že nepokoje byly řízenou součástí kampaně některých politiků. Zdůrazňuje také jejich xenofobní a rasistický charakter.
Na druhou stranu editorial jihoafrického média New Frame popisuje vliv podporovatelů Zumy jako pouhou první jiskru, která násilnosti zažehla. K rabování prý davy přiměly jejich zoufalé životní podmínky a události popisuje jako „chlebové nepokoje“. Vidí je také jako hybnou sílu, za níž stojí hnutí zdola.
Přibývající důkazy jistě vnesou světlo do spekulací, kdo vlastně vyhrocenou situaci vyvolal, ale několik incidentů, jako jsou útoky na dopravní a potravinovou infrastrukturu, žhářský útok na chemickou továrnu a vykradení muničních skladů, svědčí spíše o organizovaném povstání.
Jacob Zuma čelí 16 obviněním, mimo jiné z praní špinavých peněz ve výši až pěti miliard dolarů. On sám ale říká, že bude-li uvězněn, stane se vězněm svědomí.
Kdo je Jacob Zuma
Prezidentský úřad Jacob Zuma zastával v letech 2009 až 2018, završil ho rezignací z popudu své vlastní strany ANC. Nyní byl odsouzen k 15 měsícům vězení za pohrdání soudem, když se odmítl dostavit ke komisi, která se zabývá jeho korupčními skandály. Kromě toho čelí 16 obviněním, mimo jiné z praní špinavých peněz ve výši až pěti miliard dolarů. V minulosti také podle verdiktu soudu porušil ústavu. Stoupenci bývalého prezidenta ale považují zmíněná obvinění za smyšlená. Zuma se nechal slyšet, že pokud bude uvězněn, stane se vězněm svědomí.
Důvodem Zumovy popularity je zejména jeho deklarovaná podpora přerozdělení majetku. Ta by měla vést k ukončení chudoby, která kopíruje etnické rozdělení země. Příznivci bývalého prezidenta jsou zejména mladí lidé pocházející ze sociálně slabého prostředí, kteří věří jeho proslovům o zajištění důstojného života pro chudé obyvatele venkova. Díky populistickým prohlášením v kombinaci s dobrým PR a silným charismatem tak vzbuzuje Zuma v lidech silnější sympatie než současný prezident Cyril Ramaphosa. Ten má image bohatého, technokratického podnikatele. Protestující mají tedy pocit, že vláda kromě toho, že neřeší ekonomickou krizi, ještě útočí na člověka, který jejich situaci chápe.
Reakce současného prezidenta Cyrila Ramaphosy v podobě vyslání 25 000 vojáků do ulic jihoafrických měst je největším zapojením vojenských sil v JAR od konce apartheidu. Nepokoje se tak podařilo zastavit. Je ale jasné, že s nějakým řešením strukturálního násilí, tak jako ho chápe Žižek, bude muset vláda přijít. Jinak hrozí, že výbuchy subjektivního násilí budou čím dál častější.
