Desátým státem na světě, který vlastními silami vypustil na oběžnou dráhu naší planety satelit, se stala v červnu Jižní Korea. Pro východoasijskou zemi to znamenalo velký průlom. Ovládnutí vesmíru jí totiž kromě ekonomického rozvoje přináší také značnou vojenskou výhodu. Vzhledem k rostoucímu napětí na Korejském poloostrově pro ni mohou být kosmické technologie obzvlášť důležité.
Zážeh motorů pod raketou Nuri v úterý 21. června odstartoval kromě samotné vesmírné lodi také období dalšího technologického rozvoje Jižní Koreje. Ta totiž pomocí vlastní rakety úspěšně vynesla a vypustila orbitu Země testovací satelit, což ji zařadilo mezi elitní desítku států, které něco takového dokázaly. Pro jihokorejský národ to byl okamžik hrdosti a pýchy.
„Věda a technika Jižní Koreje dnes udělala velký krok,“ řekl tamní ministr vědy a techniky Lee Džong-ho o povedené misi. „Postavili jsme základy pro to, abychom nemuseli být při vypouštění satelitů dále závislí na jiných zemích a mohli jsme je vynášet, kdy budeme chtít,“ dodal.
Přestože by podle expertů raketa Nuri mohla vynášet špionážní družice, její možné vojenské využití Jižní Korea odmítá.
Stát má nyní prostředky k tomu, aby mohl v budoucnu dopravovat do vesmíru nejen komunikační, ale i vojenské a špionážní družice. Ty by pro zemi, která již několik desetiletí žije v křehkém příměří se svým severním bratrem, znamenaly značnou strategickou výhodou. Díky vlastním satelitům by Jihokorejci mohli lépe monitorovat dění u svých severních sousedů. Přitom by už nemuseli být odkázaní na informace od Američanů.
Souboj se Severní Koreou
Jižní Korea je v současné době desátou největší ekonomikou světa. Za několik desítek let se v minulém století vypracovala z jedné z nejchudších zemí v Asii na hospodářskou a technologickou velmoc. V dobývání vesmíru však patří mezi poměrně nové účastníky.
S prvními projekty začala teprve v 90. letech. Od té doby vypustila na oběžnou dráhu již několik družic, ale až do startu Nuri k tomu vždy potřebovala pomoc jiných zemí. Byla tak pozadu za Severní Koreou, které se podle tamních informací mezitím podařilo umístit na orbitu planety dva vlastní satelity. Zahraniční odborníci ale debatují o tom, zda tyto družice byly vůbec schopné přinést na Zemi nějaká data.
Čtěte také: Čína chce sestrojit obří vesmírnou loď, jakou zatím známe jen ze sci-fi
V současné době se Severokorejci připravují na vypuštění špionážní družice, což některé zahraniční státy vnímají jako kontroverzní krok. A to proto, že komunistický režim používá k vynášení satelitů stejnou technologii jako tu pro balistické střely s dlouhým doletem. A vývoj těchto střel Pchjongjangu zakazuje Rada bezpečnosti OSN. „Jednoznačnou obavou je, že Severní Korea testuje balistické střely, zatímco pouze předstírá, že má zájem o satelity,“ hodnotí její ambice monitorovací program USA 38 North.
Časté raketové testy Severní Koreje jen umocňují jihokorejskou touhu ovládat vlastní špionážní satelity. Jak už jsem zmínila, nechtějí se spoléhat pouze na americké družice jako doposud, rádi by dění na Zemi i u souseda sledovali pomocí svých přístrojů.
Část jihokorejských odborníků se domnívá, že testovaná Nuri dokáže špionážní družici na oběžnou dráhu bez problému dopravit. Možné vojenské využití rakety ale Jižní Korea odmítá. Tvrdí, že nebyla stvořená pro armádní účely. Nicméně rakety kromě možnosti vyslat družici na oběžnou dráhu mohou mít i jiné využití. Často totiž sdílejí podobné znaky s technologií používanou pro balistické střely, například co se týče motorů nebo trupu stroje. To je jeden z důvodů, proč některé státy na základě mezinárodní dohody zakazují sdílení technologií pro start rakety. Podle expertů by ale použití Nuri coby střely mohlo být velmi obtížné, a to kvůli požadavkům na palivo.
Vydělat peníze ve vesmíru
Možnost dopravovat družice na oběžnou dráhu ale pro Jižní Koreu není pouze strategickou výhodou. Země si je vědoma také obrovského potenciálu rostoucího kosmického průmyslu, který může přinést státu a soukromým firmám zisky – třeba právě díky stavění, vypouštění a provozování satelitů. Do dalšího vývoje vesmírných technologií už začaly investovat velké korejské společnosti jako Hyundai nebo Korean Air. Soul také plánuje vybudovat vlastní satelitní navigační systém a 6G komunikační síť.
Zatímco Jižní Korea chce do roku 2030 poslat na Měsíc nepilotovanou vesmírnou loď, Čína ke stejnému datu a cíli počítá i s lidskou posádkou.
Z ekonomického hlediska však musí Jižní Korea dosáhnout snížení výloh za jeden kilogram nákladu rakety. Ty podle The Korea Economic Daily činily 32 595 dolarů čili asi 790 000 korun. Pro srovnání – jde zhruba o dvacetkrát vyšší částku než v případě rakety SpaceX Falcon Heavy Elona Muska.
Úspěšné červnové misi rakety Nuri předcházel loni v říjnu ještě jeden jihokorejský pokus dostat satelit na oběžnou dráhu. Tehdy se sice odborníkům podařilo dopravit do vesmíru pokusnou družici o váze 1,5 tuny, raketa jí ale tehdy nedokázala předat dostatečnou rychlost, takže se satelit nestabilizoval a na orbitě se neudržel.
Čtěte také: Vesmírným miliardářům nejde o záchranu planety, ale o peníze NASA
Také druhý, červnový start Nuri však provázely problémy. Kvůli technickým potížím ho vědci museli odložit téměř o týden. O šest dní později se jim ale podařilo vynést do výšky 700 kilometrů nad Zemí testovací satelit o váze 1,3 tuny i lehčí, již zcela fungující družici, která dokáže pozemním zařízením odesílat data.
Nuri by teď měla do roku 2027 podstoupit další čtyři testovací starty. Kromě toho korejští vědci pracují na vývoji nové, dvakrát silnější rakety. Do roku 2030 chce také země poslat na Měsíc nepilotovanou vesmírnou loď.
Dohnat Čínu a Japonsko
Přestože Jihokorejci slaví první vesmírné úspěchy, jejich kosmický program zaostává za rivaly v regionu. Čína už do vesmíru vyslala astronauty a staví vlastní kosmickou stanici. Do roku 2030 chce také dostat lidi na Měsíc a vyslat sondy na Mars a Jupiter. Na jedinou přirozenou družici Země však hodlá vstoupit i Japonsko. Plánuje, že se tak stane díky programu Artemis americké agentury NASA.
