Časy, kdy si mohl jordánský král Abdalláh II. bezstarostně odskočit do seriálu Star Trek, jsou dávno pryč. Jeho země teď čelí tlaku nejen ze strany Izraele. Hrozí otevření další válečné fronty?
Jordánsko stojí na křižovatce. Jak král Abdalláh II. a jeho vláda vybalancují spojenectví s Izraelem a podporu Palestiny?
„Jordánsko se obává, že současné dění na Západním břehu Jordánu by mohlo být předzvěstí masového přesunu Palestinců na jeho území,“ říká bývalý jordánský ministr zahraničí Marwán Muašér pro web Middle East Eye.
„Stále více si uvědomuje, že izraelské plány se nemusí týkat pouze Palestinců, ale mohou mít dopad i na samotné Jordánsko,” tvrdí.
Jeho slova podtrhují jordánské dilema a rostoucí obavy z eskalace situace v regionu. A nová administrativa znovuzvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa situaci pouze zhoršuje.
Vážné důsledky
Jordánsko se dlouhodobě snaží udržovat neutrální a přátelské vztahy se svými sousedy, přičemž zvláštní důraz klade na vztahy s Izraelem, se kterým má již třicet let uzavřenou mírovou dohodu.
Stejný přístup zaujímá i vůči Spojeným státům, které mají v Jordánsku tisíce vojáků a každoročně poskytují zemi ekonomickou pomoc ve výši 1,5 miliardy dolarů.
Jordánská snaha vyhnout se regionálním konfliktům se však v poslední době moc nevyplácí. Místní obyvatelé vnímají vládu jako loutku, která tancuje, jak Izrael píská. Král Abdalláh II. opatrně balancuje dobré vztahy s Izraelem a snahu vyhovět nespokojeným občanům, kteří se bouří a obviňují vládu z tichého souhlasu s genocidou Palestinců v Gaze.
Pokud však vláda udělá jediný chybný krok, může to mít vážné důsledky: ohrožení suverenity země, destabilizaci nebo dokonce hrozbu války. Řada odborníků a odbornic se shoduje, že válka v Gaze představuje pro Jordánsko existenční hrozbu.
Především jde o strach z vysídlení Palestinců ze Západního břehu na jordánské území, kde už jich souhrnem žije kolem tří milionů a tvoří zhruba 27 procent tamního obyvatelstva.
Představa další vlny palestinských uprchlíků je pro vládu nepřijatelná.
Generace Palestinců, kteří uprchli do Jordánska po roce 1948 a později po roce 1967, získaly jordánské občanství – podle OSN se jedná o 2,39 milionu registrovaných Palestinců.
Zbylá část palestinské populace má status uprchlíka, přičemž většina je registrována u Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), který i nadále poskytuje milionům Palestinců v Jordánsku vzdělání, lékařskou péči a další služby. UNRWA je rovněž jedním z největších zaměstnavatelů v království.
Představa další vlny palestinských uprchlíků směřujících do Jordánska je pro místní vládu naprosto nepřijatelná a zůstává jedinou možnou záminkou potenciální války. Jordánský premiér Bišer al-Chasavne to jasně vyjádřil na začátku listopadu minulého roku při zasedání předsednictva Sněmovny reprezentantů.
Premiér tehdy prohlásil, že jakýkoli pokus o vysídlení Palestinců z Pásma Gazy nebo ze Západního břehu by znamenal překročení „červené linie”. Podle jeho slov by takový krok Jordánsko považovalo za „vyhlášení války“.
Od řeky k moři
Dalším znepokojivým faktorem je rétorika Benjamina Netanjahua o rozšiřování osad na Západním břehu, která zazněla také na tiskové konferenci v září minulého roku v Jeruzalémě.
Netanjahu na konferenci prezentoval mapu Izraele, kde však chybělo vyobrazení Palestiny. Navíc měla oblast Pásma Gazy stejný barevný odstín jako Jordánsko, což vyvolalo další otázky ohledně izraelských územních ambicí.
Netanyahu uses a map that erases the entire West Bank again, in a press conference for foreign press. Will anyone challenge his map annexing internationally-recognized Palestinian land? pic.twitter.com/wCS1mAhWSb
— Assal Rad (@AssalRad) September 4, 2024
Strach o samotnou existenci Jordánska podněcuje také revizionistický sionismus, nacionalistická větev sionistického hnutí, podporující myšlenku vytvoření „Velkého Izraele.“
Plán inspirovaný biblickými výklady zahrnuje nejen okupovaná palestinská území, ale i část Jordánska, konkrétně oblast známou jako „země Gilead“ – biblické označení hornaté části severního Transjordánska.
Na revizionistickou hrozbu reagoval i bývalý jordánský ministr zahraničí, který upozornil, že slogan „od řeky k moři,“ dnes spíše spojený s propalestinskými protesty, není cizí ani Izraelcům. Výrok občas pronášejí také izraelští představitelé a zahrnují v něm i území Jordánska.
Nalezneme ho například v zakládající listině strany Likud Benjamina Netanjahua: „Mezi mořem a Jordánskem bude pouze izraelská suverenita.”
Podobné znepokojení vyvolala slavnostní akce pořádaná francouzským židovským sdružením v Paříži minulý rok, na níž vystoupil ultranacionalistický izraelský ministr financí Bezalel Smotrich. Ve svém projevu vyzval francouzské Židy k usídlení v Izraeli, což je obvyklá výzva izraelských představitelů během jejich návštěv ve Francii.
Kontroverze však vyvolal řečnický pult, z něhož Smotrich hovořil, protože byl ozdoben mapou „Velkého Izraele“. Ta zahrnovala nejen území Izraele a okupovaná palestinská území, ale také část dnešního Jordánska.
Israel’s finance minister Bezalel Smotrich criticised after he stood behind a podium adorned with a map of ‘Greater Israel’ while delivering an inflammatory speech about Palestinians ⤵️
🔗: https://t.co/uB3ELabPBE pic.twitter.com/XJAhtmS1bq
— Al Jazeera English (@AJEnglish) March 21, 2023
Může to znít jen jako extrémní scénář vykonstruovaný nacionalistickou větví sionistického hnutí, avšak jordánští představitelé mají jasné důvody k obavám.
Začali proto zpochybňovat mírovou dohodu mezi Izraelem a Jordánskem, podepsanou v roce 1994. Jejím hlavním cílem bylo zajistit ochranu jordánských hranic a zároveň vyvrátit dojem, že Jordánsko je součástí Palestiny.
Na tento problém opět upozornil král Abdalláh II. během Valného shromáždění OSN v New Yorku v září minulého roku, kde zdůraznil, že Jordánsko se nikdy nestane „alternativní vlastí“ pro Palestince.
„Nikdy nepřijmeme nucené vysídlení Palestinců, což je válečný zločin,“ zdůraznil.
Mírová dohoda z roku 1994, známá jako Wada Araba, znamenala oficiální uznání státu Izrael ze strany Jordánska. Mezi její klíčové body patřila i otázka vody, protože obě země sdílejí přístup k Mrtvému moři a řece Jordán.
Řešila se i palestinská otázka, kdy Jordánsko zdůraznilo svou roli ochránce islámských a křesťanských svatých míst v Jeruzalémě, včetně mešity Al-Aksá a Chrámové hory. Zároveň se však odmítlo přímo angažovat v izraelsko-palestinských jednáních.
V posledním roce došlo k řadě útoků na jeruzalémská posvátná místa. Nejvýraznější incident se odehrál minulý rok v lednu, kdy izraelští vojáci podnikli zásah v mešitě Al-Aksá. Podobné provokace ohrožují postavení Jordánska jako ochránce posvátných míst a dále ohrožují již tak napjaté vztahy v regionu.
Dohoda vzbudila rozhořčení. Mnozí kritizovali Jordánsko za normalizaci vztahů s Izraelem na úkor palestinské otázky, přičemž Palestinci žijící na jordánském území nebyli k jednání vůbec přizváni.
Naivní touha po míru
Ammánský politický analytik Osama al-Šaríf, v rozhovoru pro The Guardian uvedl, že jediným důvodem pro podpis dohody byla naivní touha po dosažení míru.
Zároveň zdůraznil, že to nebylo pouze racionální rozhodnutí, ale důvodem mohl být i překvapivě vřelý vztah mezi tehdejším jordánským králem Husajnem a izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a jejich společná vize.
„Mezi těmito dvěma muži existovala osobní chemie a vize nového Středního východu, riviéry podél Rudého moře, rozprostírající se od [egyptského] Šarm el-Šajchu po [jordánskou] Akabu přes [izraelský] Eilat,“ shrnul al-Šaríf.
Společné plány však byly rychle zmařeny. Pouhý týden po podpisu dohody došlo k atentátu na Rabina a do čela Izraele se dostal Benjamin Netanjahu. Jeho přístup se od Rabinova výrazně lišil, což mělo výrazný dopad na budoucí vývoj izraelsko-jordánských vztahů.
Dnes většina pilířů mírové dohody pokulhává, což vzbuzuje pochybnosti na jordánské straně. Pokud by však Jordánsko od dohody odstoupilo, riskovalo by vážné ekonomické důsledky, zejména v oblasti vodních zdrojů a energetické spolupráce.
Voda a energie jsou v současném Jordánsku jedněmi z nejcitlivějších hospodářských a politických oblastí, a to kvůli chronickému nedostatku vody a a problémům se zajišťováním dostatečných energetických zdrojů pro domácí potřebu.
Klíčová závislost
Jordánsko pokrývá z dovozu více než šestadevadesát procent svých energetických potřeb, což z něj činí jednu z energeticky nejzávislejších zemí světa. Významnou část své poptávky po elektřině – až čtyřicet procent – pokrývá dovozem zemního plynu z Izraele.
Tento plyn pochází z rozsáhlého izraelského podmořského ložiska Leviathan ve Středozemním moři. Místní obyvatelstvo se proti energetické závislosti bouří a vyjadřuje nesouhlas s udržováním úzkých vztahů s Izraelem.
Zejména od začátku války v Gaze jordánské obyvatelstvo tlačí na hašemitskou monarchii, aby co nejdříve přerušila veškerou bilaterální spolupráci, včetně zrušení mírové smlouvy z roku 1994 a souvisejících dohod o dodávkách plynu a vodních zdrojích.
Dne 17. listopadu minulého roku oznámil jordánský ministr zahraničí Ayman Safadi během tiskové konference, že jednání o „dohodě výměně vody za energii‘ (Water-for-Energy Agreement) byla pozastavena. Zdůvodnil to okolnostmi neumožňujícími „žádnou formu interakce s Izraelci“.
Zároveň dodal, že mírová smlouva mezi oběma státy se stává „dokumentem, na kterém se hromadí prach“ a že je v aktuálním kontextu neefektivní. Ministrova slova znovu potvrzují její křehkost.
Přesto se ukazuje, že Jordánská závislost na izraelských zdrojích není zcela bezvýchodná. Podle politické opozice může Jordánsko čerpat vodu a energii z jiných zemí.
Národní vodní strategie (2023–2040) publikovaná v roce 2023 jordánským ministerstvem vody a zavlažování upozorňuje na závažnost problému a zdůrazňuje, že zajištění vodních a energetických potřeb je pro Jordánsko klíčovou prioritou, ať už prostřednictvím spolupráce s Izraelem, nebo s jinými státy.
Studie také uvádí, že Jordánsko je jednou z nejchudších zemí světa, co se týče dostupnosti sladké vody na obyvatele.
Do budoucna se jako nejschůdnější řešení jeví odsolování mořské vody. Izrael, považovaný za průkopníka odsolovací technologie, díky ní získává více vody, než sám potřebuje.
Ještě před vypuknutím války uzavřelo Jordánsko s Izraelem dohodu o výměně vody za energii: Izrael poskytne odsolenou vodu, zatímco Jordánsko dodá Izraeli elektřinu vyrobenou ze solárních zdrojů.
Dohoda však Jordánsko zavazuje k udržování bilaterálních vztahů. Navíc je dovoz vody z Izraele ekonomicky výhodnější než investice do rozvoje vlastních odsolovacích zařízení, což jen posiluje jordánskou závislost na této spolupráci.
Tlak na Palestince
Válka v Gaze, která trvá již více než rok, situaci Jordánska jen zhoršila. Země se ocitla v prekérní situaci, částečně uprostřed bitevního pole – začátkem října minulého roku přes Jordánsko přelétaly íránské rakety mířící na Izrael.
Z východu hrozí vysídlení Palestinců ze Západního břehu do Jordánska, což vyvolává mezi místními obavy z oživení dřívějšího izraelského plánu proměnit království v „alternativní vlast“ pro Palestince.
Nelze také opomenout přítomnost irácké odbojové skupiny Katáib Hizballáh na jordánském území. Její vedoucí představitel, Abú Ali Al-Askarí, v dubnu 2024 vyhrožoval že skupina je připravena naverbovat a vyzbrojit 12 000 bojovníků uvnitř Jordánska v rámci příprav na širší konfrontaci s Izraelem, aby „bránili naše palestinské bratry.“
Čtěte také: Výměna rukojmích, počítání mrtvých. Jak probíhají první dny příměří v Gaze?
Situaci navíc komplikuje nově zvolený americký prezident. Po telefonátu s jordánským králem, který Donaldu Trumpovi blahopřál k prezidentskému vítězství, řekl prezident novinářstvu na palubě Air Force One, že nejlepším řešením by bylo přesídlení stovek tisíc Palestinců z Gazy do sousedních zemí – především Jordánska a Egypta.
Obě země však návrh důrazně zamítly. „Náš postoj se v tomto ohledu nemění. Jordánsko je pro Jordánce. Palestina je pro Palestince,” zdůraznil jordánský ministr zahraničí Ayman Safadi.
Trumpův výrok, že to v Gaze „celé vyčistíme“, vyvolal silné znepokojení nejen mezi okolními státy, ale také na právní i lidskoprávní scéně. Slova amerického prezidenta totiž naznačují možnost nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva, což by představovalo válečný zločin.
Kritický a nezávislý pohled na svět si držíme díky podpoře členstva našeho Voxpot Klubu. Děkujeme, že nám umožňujete přibližovat zahraniční souvislosti českému publiku!
Plán nuceného vysídlení by mohl být podle Trumpa dočasný, ale i dlouhodobý. Argumentoval, že je v Gaze „téměř všechno zničené a lidé tam umírají“, takže by raději „spolupracoval s některými arabskými státy na výstavbě obydlí na jiném místě, kde by mohli Palestinci konečně žít v míru.“
Jeho argument je zcela nepatřičný i v kontextu historické zkušenosti Palestinců. Po vzniku státu Izrael v roce 1948 jich bylo ze svých domovů vyhnáno a vysídleno více než 700 000. Období označované jako Nakba (katasrofa) se hluboce vrylo do palestinského kolektivního vědomí jako příběh nekonečného vyhošťování.
Většina palestinských uprchlíků doufala, že jejich odchod bude pouze dočasný a že se brzy budou moci vrátit domů – Izrael jim však dodnes upírá právo na návrat do jejich země.
Protesty v Ammánu
Od útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 jsou na denním pořádku protesty v centru Ammánu. Občanská nespokojenost nabrala na síle zejména v dubnu minulého roku, kdy Jordánsko s americkou pomocí sestřelilo více jak tři stovky raket a dronů vypálených z Iránu a mířících na Izrael.
Zatímco jordánská vláda krok považovala za nezbytný pro ochranu své suverenity a občanů, místní obyvatelé obviňovali království z podpory Izraele.
Protestující ostře kritizují současnou vládu a požadují zrušení mírové smlouvy s Izraelem z roku 1994, stejně jako ukončení dohody o dodávkách plynu. Od začátku války v Gaze jordánské úřady zadržely více než 1500 protestujících.
Jordanian security forces tried to disperse pro-Palestine protesters near the Israeli embassy in Amman on Monday using tear gas. Jordanians were demonstrating in support of Palestinians on the first anniversary of Israel’s war on Gaza. pic.twitter.com/uNFt7mQWcG
— Middle East Eye (@MiddleEastEye) October 8, 2024
Zatčen může být prakticky kdokoli, nezávisle na svém zapojení do propalestinských protestů. Důvodem k zadržení může být například zveřejnění protivládního příspěvku na sociálních sítích nebo sdílení videa z protestu, na kterém policie násilně rozhání demonstranty.
Jordánský parlament minulý rok v srpnu schválil nový zákon o kyberkriminalitě, který vládě umožňuje přímou kontrolu nad sociálními sítěmi a narušuje anonymitu jejich uživatelů. Zatčení zůstávají ve vazbě obvykle několik týdnů až měsíců.
Po propuštění bývají nuceni podepsat závazek, že se podobných aktivit v budoucnu zdrží, jinak jim hrozí pokuta ve výši 50 000 jordánských dinárů (přibližně 1 169 000 korun).
Král jako akční hrdina
Jordánská klientelistická vláda se na první pohled nadále profiluje jako spojenec Palestiny. To dokládají kritické výroky princezny Ranie, která obvinila Západ z uplatňování „do očí bijícího dvojího standardu“ v případě Gazy.
Podobně král Abdalláh II. označil izraelské útoky v Gaze za „bezprecedentní“ a „vymykající se jakémukoli ospravedlnění.“ Dále zdůraznil, že „izraelská armáda zabila více dětí, novinářů, humanitárních pracovníků a zdravotnického personálu než jakákoli jiná válka v nedávné historii.“
Pro místní protestující jde však o planá slova bez skutečné váhy. Jordánsko s Izraelem i nadále udržuje pevné politické a ekonomické vazby, což podle kritických hlasů zpochybňuje navenek deklarovanou podporu Palestině.
Rozpor je patrný i na sociálních sítích, kde se jordánská vláda snaží získat přízeň veřejnosti. Stačí se podívat na instagramový účet jordánského Hášimovského království, kde je král Abdalláh II. prezentován jako národní hrdina.
Jedno z videí na Instagramu spíše připomíná trailer k průměrnému akčnímu filmu než seriózní vládní propagaci. V krátkém klipu je král Abdalláh II., vrchní velitel jordánských ozbrojených sil, zachycen v maskáčích, jak vstupuje na palubu letounu doprovázen posádkou. Celou scénu podkresluje dramatická hudba.
Možná králi chybí časy, kdy se v 90. letech mihnul v seriálu Star Trek. S hlavou vztyčenou a odhodlaným výrazem vypadá, jako by se chystal zachránit svět.
Ve skutečnosti jde o humanitární misi, v jejímž rámci Jordánsko vyslalo šest vojenských letounů se základní pomocí pro Gazu.
Abdalláhova monarchie se stala epicentrem regionálních konfliktů, které nejen ohrožují jordánskou národní bezpečnost, ale také vyvolávají obavy o samotnou existenci země.
Ani samotná vláda si není jistá, jaké kroky podniknout, a proto manévruje mezi těžkými rozhodnutími ve snaze vyhovět všem stranám. Jordánsko, které zaujímá strategickou polohu v regionu, má úzké vazby na Washington a udržuje třicetiletou mírovou smlouvu s Izraelem, je však mezi dvěma doutnajícími ohni.
Pokud se Trumpova slova promění ve skutečnost, hrozí otevření další fronty – tentokrát přímo na jordánském území.
