Spolkové země Sasko a Durynsko za sebou mají zemské volby. Jak se předpokládalo, největší úspěchy si připsala krajně pravicová Alternativa pro Německo. Co to znamená? Voxpot se spojil s politologem Hansem Vorländerem.
Historické volby. Tak světová média nálepkují hlasování ve dvou spolkových zemích východního Německa. V Durynsku si krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) připsala s pohodlným náskokem třetinu hlasů, v Sasku těsně sebrala druhé místo.
„Výsledky ukázaly silné zklamání a nespokojenost s vládnoucí trojkoalicí,“ říká Voxpotu politolog Hans Vorländer z Technické univerzity v Drážďanech.
Na východě Německa podle něj panuje silná xenofobie. „AfD dokázala sáhnout po těch, kteří se stavěli proti nekontrolované migraci,“ vysvětluje v rozhovoru. „O šéfovi strany v Durynsku se dá říct, že je fašista.“
Co bychom si měli vzít z výsledků voleb v Sasku a Durynsku na východě Německa?
Je to zlom v dějinách německé politiky. Tedy alespoň co se týče stranického systému a parlamentní reprezentace – vůbec poprvé v historii Spolkové republiky Německo vzešla pravicově extremistická strana z voleb tak silná.
V durynském parlamentu se AfD stala vůbec nejsilnější stranou, což je doopravdy zásadní moment, který má na spolkovou zemi dopad. A co se týče Saska, tam se AfD velmi přiblížila vedoucí Křesťanskodemokratické unii (CDU).
Jak ten úspěch vnímáte? Z čeho vzešel?
Počátek vidím někde v letech 2014 a 2015, v době takzvané migrační nebo uprchlické krize. AfD využila obav a nedůvěry voličů, kteří si s přílivem lidí přicházejících z různých kultur a zemí nevěděli rady.
V těchto spolkových zemích, zejména ve východním Německu, panuje velká xenofobie. A AfD dokázala sáhnout po těch, kteří se stavěli proti nekontrolované migraci.
Jakou roli ve volbách hrála socioekonomická situace těchto východoněmeckých zemí?
Výsledky hlasování souvisejí i s transformací bývalé Německé demokratické republiky (NDR). Tedy přeměny z autokratické diktatury na socialistickou zemi a ekonomiku – a z toho na demokracii. V posledních třiceti letech, počínaje sjednocením Německa v roce 1990, tu došlo ke spoustě turbulencí, zejména po ekonomické a demografické stránce.
Lidé žijící na periferii, na venkově, zůstali bez hlasu.
Hodně lidí za tu dobu území bývalé NDR opustilo – jsou to nějaké čtyři miliony těch, kdo byli vychováni a socializováni ve východním Německu, načež jeho území opustili. Mnoho lidí pak naopak přišlo ze Západu. Vytratila se však sociální soudržnost a lidé žijící na periferii, na venkově, zůstali bez hlasu. Nebylo je slyšet.
AfD je v těchto regionech silná: zejména na východě Saska a v těch částech Durynska, kde v devadesátých letech došlo k deindustrializaci.
Částečně tedy volby dopadly tímto způsobem z demografických důvodů, částečně i kvůli ekonomické a sociální transformaci. A velmi důležitou otázkou je tu pořád odpor vůči Západu, západnímu stylu života a kulturním formám liberalizace a otevřenosti vůči migrantům. Sasko a Durynsko jsou prostě velmi odlišné regiony od těch na západě Německa.
Především v Durynsku razí tamní větev AfD údajně ještě tvrdší politiku než ta národní. Jak se tyto buňky liší od té celonárodní?
Celá AfD jsou hardlineři, nicméně v Durynsku existuje skupina uvnitř strany, která si říká Der Flügel, tedy „Křídlo“. Vede ji předseda tamní AfD Björn Höcke, o kterém by se dalo říci, že je fašista a pravicový extremista.
Podporují ho navíc lidé, kteří mají kořeny v NPD (ultranacionalistické Národní demokratické straně Německa, pozn. red.). Vycházejí z myšlenek levicového teoretika a filozofa Antonia Gramsciho – jejich cílem je ovšem změnit smýšlení lidí tak, aby uvažovali v mantinelech etnického nacionalismu.
Takže ano, durynská AfD je velice pravicově extremistická strana. A i v Sasku najdete skupiny, především na východě regionu, které vycházejí ze skinheadských hnutí a nyní podporují AfD, pořádají demonstrace a tak dál.
Alternativa pro Německo prostě není umírněná strana, i když někteří by tak působit chtěli. V jádru ale stojí lidé utvářející spíše extremistický obrázek AfD.
Zmiňujete Höckeho, který jen za letošek dostal už dvakrát pokutu za použití sloganu Sturmabteilung – tedy SA, polovojenské organizace nacistické NSDAP. Za sebou má i kontroverzní výroky o holokaustu. Bere tuhle rovinu voličstvo AfD v potaz? Je pro ně vůbec relevantní?
Očividně ne. Lidi Höckeho volí a tohle je nezajímá, nevyvolává to v nich stud. Z našeho výzkumu vyplývá, že ve východním Německu mají lidé k pravicovému extremismu velmi blízko. Je jim blízká xenofobie, etnický nacionalismus a islamofobie. Hlásí se tedy k opatřením, která se AfD snaží vtlačit do programu vlády.
Pro vládní trojkoalici – kabinet SPD, Zelených a liberálních FDP – dopadlo hlasování obzvlášť špatně. S čím ze zemských voleb odcházejí oni?
Výsledky ukázaly silné zklamání a nespokojenost s trojkoalicí. Například Zelení v Durynsku nepřekročili pětiprocentní hranici a ani v Sasku si nevedli vůbec dobře. Ačkoliv se AfD zatím nepodařilo zcela proměnit politickou agendu na federální úrovni, ke změnám už dochází. Federální vláda například představila přísnější opatření namířené proti žadatelstvu o azyl, což je přímý dopad vlivu AfD a tlaku, který strana vytváří na národní agendu.
Co sílící vliv AfD na německou politiku znamená?
V tuhle chvíli mezi lidmi vnímáme obrovskou nedůvěru vůči vládnoucí trojkoalici. Někteří ze současné situace viní systém demokratického rozhodování, ve který přestali věřit. Jde tedy o nedůvěru v instituce, parlament a politické strany – některé lidi už prostě vzájemné rozbroje otravují.
Panuje tu silná touha po jednotě a sociální soudržnosti i po překonání rozkolů a politického štěpení. A AfD se daří polarizovat, zvedat témata rozdělující společnost i politiku. Strana ovlivňuje způsob, jakým lidé o politické scéně i demokracii přemýšlejí. A vychází z čistě populistických pozic: mluví o lidech a o těch, kteří ‚nám vládnou‘. Nebezpečí pak tkví právě v nedůvěře v celý systém.
Ovlivňování veřejné debaty je jedna věc, jaká konkrétní řešení ale AfD navrhuje? Co voličstvu nabízí?
Zpřísnit migraci, mít pod kontrolou hranice, omezit integrační programy pro cizince a běžence a zaměřit se na jejich národnost. Chce také poskytovat finanční podporu na děti a vzdělání pouze Němcům. A někteří z členů strany mluví o takzvané remigraci – snaze dostat lidi, co přišli do Německa, pryč ze země. Navrhují podobné věci jako třeba Hnutí identity v Rakousku.
Čtěte také: Násilí v Německu roste. Země žila z výhod globalizace, teď se její model hroutí
To je zhruba jejich program, ale podle mě jim jde víc o delegitimizaci celého systému, nezajímají je jednotlivá opatření – tedy pokud se netýkají otázky migrace. Strana odjakživa mluvila o tom, že ‚je tady příliš migrantů‘ a že ‚naše komunity už dál nezvládnou finančně podporovat integraci‘. Udělali z toho otázku peněz.
Německo tenhle měsíc čekají ještě jedny zemské volby, tentokrát v Braniborsku. Co bude v neděli 22. září ve hře?
V čele tam stojí Dietmar Woidke z vládní SPD, který bude obhajovat svůj post. Pro jeho stranu a kancléře Olafa Scholze tak nastává nebezpečná situace: pokud SPD v Braniborsku prohraje, mohla by být v ohrožení i vládní trojkoalice.
Půjde tedy o zásadní, rozhodující volby. I kvůli tomu se teď Berlín, především Scholz s ministryní vnitra Nancy Faeser, snaží přijít s přísnějšími opatřeními, co se migrace týče. A v nich už – znovu – vidíme vliv AfD.
