Kakaové války: Kolik kolonialismu je v tabulce čokolády?

Zatímco v pohádkách vyrábějí čokoládu pro továrníka Willyho Wonku malincí Umpa-Lumpové, realita tak veselá není. Ve skutečnosti za pochoutkami stojí miliardový byznys, který ničí lesy a udržuje pracující v chudobě.

Umpa-Lumpy si neodpustili ani tvůrci letošního filmu o továrníkovi Wonkovi natočeného podle knihy Roalda Dahla. Ten na začátku 70. let souhlasil s jejich „vybělením“, původně jim ale zvolil černou barvu kůže. Dost možná věděl proč.

Svět čokolády se zasekl v kolonialismu a dělá to chudé státy chudšími a bohaté bohatšími

Více než 80 procent celosvětové produkce kakaa totiž pochází ze západní Afriky a přes 60 procent jen ze dvou zemí – Pobřeží slonoviny a Ghany. Čokoláda, kterou nejen na Vánoce konzumujeme v obrovském množství, by přitom možná ani nemohla vznikat bez otrocké práce dětí a ohromného odlesňování.

Chudí chudnou a bohatí bohatnou

Produkty z vzácného „hnědého zlata“ se konzumují hlavně na evropském, americkém a asijském trhu. Minulý rok se hodnota celosvětového obchodu s čokoládou odhadovala na více než bilion amerických dolarů. Ti, co stojí na samém počátku lahodného pokrmu, ale žijí v chudobě.

Zatímco smyšlený Willy Wonka dováží Umpa-Lumpy z „nejhlubší a nejtemnější africké džungle“ a zotročuje je ve své továrně, v reálném světě se do čokoládoven dováží pouze kakaové boby. Těžká a špatně placená práce zůstává v Africe.

Kakao se většinou pěstuje na velmi malých rodinných pozemcích. V Pobřeží slonoviny jich najdeme asi půl milionu, v Ghaně 800 tisíc. Sklizeň je velmi fyzicky náročná a provádí se výhradně ručně. Pracovníci nejprve mačetou odseknou tvrdý plod ze stromu, poté z něj vyseknou bílé vlhké boby a ty následně suší.

Podle studie Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) z roku 2020 získají tyto dvě země jen 11 procent z celkové částky, za kterou se prodá tabulka čokolády ve Francii. Většina peněz jde do kapes nadnárodních společností, které prodávají své výrobky po celém světě.

Nerovné postavení je vidět právě na ceně kakaa, která je určována nejen nabídkou a poptávkou, ale i spekulacemi na londýnských a chicagských futures trzích.

Zemím západní Afriky pak nezbývá nic jiného, než pracovat s takto určenou cenou. Místní vlády se snaží pomoct farmářům tím, že stanovují oficiální výkupní cenu a připočítávají k ní prémie. V roce 2020 byla zavedena Living Income Differential (LID), tedy prémie 400 dolarů za každou tunu kakaa, kterou měly platit nakupující společnosti.

Jenže taková částka zdaleka nestačí na příjem postačující na živobytí. Pod hranicí extrémní chudoby vydělává 30 až 58 procent pěstitelů kakaa.

Další problém představuje fakt, že většina hnědého zlata se zpracovává mimo kontinent. Největším světovým dovozcem kakaa je Evropa s přibližně třetinovým podílem na trhu.

To se snaží změnit například podnikatel Hendrik Reimers, který tvrdí, že „kakao a svět čokolády se zasekl v kolonialismu a dělá to chudé státy chudšími a bohaté bohatšími“. On sám tak založil firmu Fairafric, která vyrábí čokoládové výrobky přímo v Ghaně.

Jenže jedna vlaštovka jaro nedělá.

Příběh čokolády začíná u nespočtu malých pěstitelů a končí u milionů spotřebitelů, kteří jedí tyčinky, bonbony a další výrobky. To nejdůležitější se ale odehrává mezi nimi, kde operuje hrstka nesmírně mocných společností – obchodníků s kakaem.

Čtěte také: Už nejsme jenom lidské stroje, zní z Afriky. Dokáže kontinent profitovat z minerálů zítřka?

Nejsilnější z nich je velká trojka – Cargill, Barry Callebaut a OFI. Ty následně prodávají kakao několika velkým čokoládovnám jako je Mars, Ferrero, Nestlé či Mondelēz – která vyrábí například Oreo, Milku ale taky české Tatranky nebo Miňonky. Tyto tři firmy dohromady prodávají více než polovinu čokolády světa.

Dětská práce a deforestace

Na začátku tohoto řetězce pak najdeme šokující skutečnost – někteří pěstitelé kakaa stále neochutnali čokoládu. Jedním z nich byl i Alfonzo z Pobřeží slonoviny. „Prý z bobů dělají dobré jídlo, ale nikdy jsem to neviděl. Nevím, zda je to pravda,“ svěřuje se novináři z nizozemské televize VPRO.

Ten má kousek čokolády u sebe a Alfonzo tak poprvé ochutnává výsledky své práce. „Nevěděl jsem, že kakao je tak dobré,“ říká. To ale není vše, co na byznysu s čokoládou zaráží.

Už mnoho let novináři přinášejí svědectví o tom, že na kakaových farmách pracují malé děti. Některé z nich byli dokonce zotročeny nebo se staly oběťmi obchodu s lidmi. Velké společnosti se snažily utlumit své kritiky nejrůznějšími programy proti dětské práci a slíbily ji vymýtit, ale ve skutečnosti tomu věnují jen malé úsilí.

Když upřednostňují zisk, jsou to chudí lidé, kdo trpí. Musí pochopit, že je to vykořisťování a musí to skončit

Firmy totiž nedokáží – možná ani nechtějí – vystopovat původce svého kakaa. Mars dokáže určit pouze 24 procent farem, odkud bere kakao, u Nestlé je to 49 procent. Celkově toto odvětví, které inkasuje asi 103 miliard dolarů ročně, vynaložilo na řešení tohoto problému za 18 let jen asi 150 milionů.

A certifikace jako Fairtrade nebo Rainforest Alliance? Jejich inspektoři jsou obvykle povinni navštívit méně než 10 procent farem, které tuto značku obdrží. Děti sklízející kakao přitom často nemají dokumenty a jsou naučené říkat, že jim je minimálně osmnáct let.

Výsledkem je, že na západoafrických kakaových farmách je podle zprávy amerického ministerstva práce z roku 2015 nuceno pracovat více než 2 miliony dětí.

Další obrovský problém představuje odlesňování. Ničení pralesů má původ v koloniálních dobách, kdy Evropané nutili místní používat způsob farmaření „poseč a spal“. Technika spočívala v tom, že se celá oblast vykácela a výsledná mýtina se zapálila. Následně se vysadily kakaovníky, sklidily se boby a přesunulo se na další část lesa, protože ve stejné půdě již nebyl dostatek živin.

I proto se kakao – původem z Ameriky – začalo pěstovat v Africe, nikoliv v Evropě. Kolonizátoři si totiž uvědomovali jeho zničující dopady na životní prostředí.

Čtěte také: Evropu dohání koloniální minulost. Do omluv a odškodnění se jí ale příliš nechce

Honba za kakaem je spojena s vykácením 360 tisíc hektarů chráněného lesa v Pobřeží slonoviny – pro ilustraci je to přibližně velikost Zlínského kraje. V Ghaně nelegálně padlo 26 000 hektarů – rozloha Přírodního parku Chřiby. I kvůli tomu tedy západní Afrika ztrácí své lesy. Odhaduje se, že Pobřeží slonoviny ztratilo od roku 1950 více než 90 % stromů, zatímco Ghana jich ztratila nejméně 65 %.

Musí to skončit

Obě země se v roce 2018 spojily a v rámci „kakaového OPEC“ se snaží domoci lepšího postavení. Nyní celosvětová cena kakaa prudce stoupá, protože klesá jeho produkce v západní Africe, a to může zemědělcům nahrát.

Cenový skok vedl západoafrické vlády ke zvýšení garantovaných cen pro pěstitele. Ghana minimální výkupní cenu zvýšila o dvě třetiny. To znamená, že Ghaňanům bude vypláceno v přepočtu asi 41 tisíc korun za tunu kakaa. Vlády Pobřeží slonoviny a Kamerunu – čtvrtého největšího producenta kakaa na světě – pak také oznámily navýšení.

Mezi příčiny špatné úrody patří nepříznivé povětrnostní podmínky, nemoc kakaovníků, pokles počtu zemědělců, kteří prodávají půdu nelegálním těžařům, a nedostatek hnojiv a pesticidů kvůli válce v Ukrajině.

Avšak krize v odvětví staví producenty kakaa paradoxně do silnější vyjednávací pozice. Letos v říjnu dokonce Ghana a Pobřeží slonoviny bojkotovaly setkání průmyslu v Bruselu, což je jasné znamení, že již nehodlají prodávat tuto cennou komoditu za nepříznivé ceny.

„Čokoládové společnosti chtějí navyšovat maximální zisk,“ řekl Al-Džazíře ministr zemědělství Pobřeží slonoviny Kobenan Adjoumani Kouassi. „A když upřednostňují zisk, jsou to chudí lidé, kdo trpí. Musí pochopit, že je to vykořisťování a musí to skončit“.

Plán s prémiemi LID za tunu kakaa nevyšel, protože velké čokoládovny se tento systém naučily obcházet a mnozí farmáři ani neví, že něco takového existuje. Nicméně v září vyjednavač z Pobřeží slonoviny zástupcům velké trojky na setkání v Římě řekl, že obcházení tohoto pravidla již jeho země nebude tolerovat.

Čtěte také: Bez Konga ani Tesla nejede. Na nejdůležitější půdě světa volí hlavu státu

Oficiální odpověď ze strany obřích společností zatím nepřišla. Odborníci z oboru se ale domnívají, že země budou nadále čelit jejich tvrdému odporu. Zmíněné firmy mají totiž vyšší roční příjmy než celá africká země.

Kakaový OPEC se ale dost možná rozroste o Nigérii a Kamerun. Pokud k tomu dojde, budou mít výrobci čokolády ještě menší manévrovací prostor, protože čtyři africké země by představovaly 75 procent světové produkce kakaa. Zbývající čtvrtina pochází především z Indonésie, Brazílie a Ekvádoru.

Přetahování s giganty čokoládového průmyslu bude nejspíš běh na dlouhou trať. Nicméně z posledních náznaků můžeme vyčíst, že v západní Africe se zvedá vlna odporu. Zatím ale za sladkostmi spojenými s čokoládou zůstává hořká pachuť spojená s pěstováním kakaa.