Politika

23. 08. 2024, 14:06

Kamala Harris na sjezdu nadchla stranu. Podaří se jí to i se zbytkem USA?

Matěj Schneider

Kandidátka na prezidentku USA Kamala Harris / Zdroj: Maxim Elramsisy / Shutterstock

V Chicagu skončil sjezd demokratů, jaký tato strana nepamatuje. Kamala Harris má po něm za sebou tu lehčí část své kampaně. Na obzoru se jí ale rýsuje několik problémů.

Je to sotva měsíc, co Joe Biden oznámil, že upouští od kandidatury na prezidenta. Jako náhradní kandidátku podpořil svou viceprezidentku Kamalu Harris, za kterou se posléze sešikovali všichni vrcholní demokraté.

Harris těží hlavně z nízkého očekávání. A to v několika ohledech. Po červnové debatě, kde Biden proti Donaldu Trumpovi pohořel, působí jako kompetentnější kandidátka už jenom proto, že zvládá srozumitelně mluvit. Laťka je nízko.

Demokraté se velmi ostře snaží otočit v otázce imigrace. Alespoň v rétorické rovině.

Tu si ale viceprezidentka v uplynulých letech nastavila také sama: z primárek roku 2020 raději pro nezájem voličů odstoupila ještě předtím, než naplno začaly. Poté, co se po boku Bidena dostala do Bílého domu, jí nevděčná role viceprezidentky moc nesedla.

Po dlouhé sérii nepovedených rozhovorů o ní americká média psala spíše jako o problému, kterého by se Biden měl zbavit, než jako o možné budoucí nástupkyni. Na nynějším sjezdu v chicagském United Center šly ale všechny tyto dřívější obavy stranou.

Co tam vlastně demokraté představili za vizi? Do jisté míry pokračují ve strašení možností návratu Trumpa do Oválné pracovny. V tomto ohledu ale trochu změnili tón. Zatímco dříve byl podáván jako existenciální hrozba, teď se ho demokraté snaží spíše zesměšňovat.

Kromě toho se ale začíná ve větší míře rýsovat i narychlo spíchnutý volební program Kamaly Harris. Jeho nejjasnějším bodem je boj za ochranu a rozšíření práv na interrupce. To se demokratům od roku 2022 vyplácí ve všech volbách. Tehdy Nejvyšší soud zrušil předchozí půl století trvající interrupční precedent a umožnil tak jednotlivým státům zpřísňovat jejich legislativu – mnohdy velmi drasticky.

Ostře otočit se naopak demokraté snaží v otázce imigrace. Tedy alespoň v rétorické rovině. Už v týdnu před sjezdem vydal tým Harris televizní reklamu, ve které se snaží viceprezidentku vykreslit jako tvrdou prokurátorku, která nelegální imigraci zkrotí. Republikáni jí ale budou právem předhazovat, že v roli viceprezidentky jí právě otázky o hranici způsobovaly největší problémy.

Výrazný posun se u možné budoucí Harrisiny administrativy ale rýsuje i v ekonomických otázkách. Jestliže během Bidenovy vlády šly vystopovat určité náznaky takzvaného ekonomického populismu – především v otázkách odborů a antimonopolní politiky – Harris se teď tváří, že by na tuto linku chtěla navázat.

Přesně proto si měla vybrat minnesotského guvernéra Tima Walze jako viceprezidentského kandidáta. Imponovala jí prý daňová úleva pro rodiny s dětmi, kterou Walz prosadil ve svém státě a kterou by Harris chtěla napodobit na federální úrovni. Čerstvým přídavkem je snaha dělat něco s dostupností bydlení. To Harris slibuje udělat skrze kombinaci posílení výstavby po boku nových regulací a finančních pobídek pro Američany nakupující první bydlení.

Harrisiny ekonomické plány v čele s novým návrhem na federální opatření proti šponování cen jsou už teď kritizovány částí amerických ekonomů a samozřejmě také republikány – mnohdy přehnanou rétorikou o údajném „komunismu“.

Nicméně u republikánů bude tato kritika narážet na snahy o vlastní ekonomický populismus, který se na jejich kandidátce kromě mnohdy ideologicky chaotického Trumpa snaží zastupovat i jeho viceprezidentský kandidát J. D. Vance. Ten mimo jiné podporuje rozšíření daňové úlevy pro rodiny s dětmi. Stejně tak byl v minulosti otevřený zákrokům proti šponování cen, byť v jiných sférách, než jaké navrhuje Harris.

Většinu svých spolustraníků Kamala Harris během nominačního sjezdu o svých kvalitách zjevně přesvědčila. Za zdmi chicagského United Centra to ale bude mít složitější. Během sjezdu zakolísaly kurzy sázkových kanceláří na to, že Harris volby vyhraje, což je samozřejmě jen velmi nedokonalá náhražka předvolebních průzkumů.

Největší problém zůstal ale v Chicagu zavřený před branami stadionu: představovali ho propalestinští aktivisté lobbující za kritičtější přístup Kamaly Harris k izraelské vládě Benjamina Netanjahua a její brutální odvetě v Gaze.

Čtěte také: Demokraté si propalestinské voliče neudobřují. Na sjezdu je na pódiu nechtějí

Demonstrantů se sice do Chicaga dostavilo výrazně méně, než se čekalo. Problém pro Harris a její tým, který jejich hlasům příliš nenaslouchá, ale představuje to, že velká část demokratických voličů souhlasí s požadavky zastavení dodávek zbraní jako prostředku k dosažení příměří.

Mediální „líbánky“ Harris teď definitivně končí. Kandidátka bude čím dál tím víc čelit ostrým otázkám – byť k ní zcela jistě američtí novináři nebudou tak kritičtí jako k Donaldu Trumpovi. Následující týdny ukáží, jestli se jí podaří udržet auru nadějné kandidátky slibující změnu. Dělá to paradoxně i přesto, že je součástí současné administrativy.

Matěj Schneider

Více článků od autora