Nedávné ukončení bojů mezi Izraelem a Hamásem po zničující jedenáctidenní ofenzivě považuje Hnutí islámského odporu za své vítězství. Jak dlouho bude klid trvat, nikdo neví. O současných cílech Hamásu, jeho popularitě a možnosti vyjednávání s touto teroristickou organizací jsme se bavili s odborníkem na Blízký východ, který vedl přímé rozhovory s Hamásem.
V důsledku poslední války proti Hamásu v pásmu Gazy bylo zabito 252 Palestinců, více než 1900 jich bylo zraněno a 113 000 vysídleno ze svých domovů. Na izraelské straně bylo zabito 12 lidí. Konflikt však také vyvolal komunitní střety uvnitř Izraele v rozsahu, který nebyl po léta zaznamenán. Mimo příměří se však situace zcela nezklidnila.
Minulý týden izraelská policie zatkla více než 300 podezřelých, převážně Palestinců. Navázala tím na téměř 2000 zatčení během bombardování Gazy. O tom, kdo je Hamás a co můžeme očekávat po příměří, jsme hovořili s Josém Vericatem. Jako expert na izraelsko-palestinský konflikt vedl jednání s ozbrojenými nestátními subjekty těchto střetů, a to včetně vysokých představitelů Hamásu.
Během nedávné eskalace násilí na Blízkém východě vypálil Hamás na Izrael několik tisíc raket. Izraelské obranné síly odpověděly ničivým bombardováním Gazy. Strany nyní dosáhly příměří. Můžeme očekávat ticho?
Mezinárodní aktéři si uvědomili, že je to už čtvrtá válka, a mají jakési déjà vu. Pokud se nic nezmění, pokud nedojde k nové formě politického řešení konfliktu kolem Gazy, stane se to znova. Opravdu potřebujeme, aby bylo zavedeno udržitelné příměří. Mezinárodní společenství, Evropa, právě teď přemýšlí o rekonstrukci Gazy. Jak zabráníme tomu, že bude za pár let opět zničena? To samozřejmě potřebuje širší řešení, což znamená zrušení obléhání Gazy. Jednoduše: Nelze udržovat dva miliony lidí pod zámkem po dobu patnácti šestnácti let v tak extrémních podmínkách, nemluvě o neustálé hrozbě utrpení humanitární katastrofy z toho či onoho důvodu.
Myslíte si, že toto obléhání činí Hamás násilnějším?
V Hamásu je celé spektrum lidí. Jsou tam radikálnější vůdci, kteří jsou méně ochotní ke kompromisům s Izraelem, a umírněnější jedinci, kteří se tolik nekloní k vojenským akcím. Myslím si, že bojovnější složky Hamásu jsou posíleny tím, že se neotevírá žádný politický proces. Pokud nijak nejednáte s těmi, kteří v hnutí prosazují politická jednání, pak nevyhnutelně dáváte šanci těm, kteří prosazují vojenské prostředky. A to je přesně to, co se nyní děje. Nedávné střety tyto síly velmi posílily. Víme, že v průběhu let vojenské křídlo Hamásu získalo na síle a v mnoha ohledech se velmi pravděpodobně pokoušelo sabotovat politickou angažovanost, ústupky, seriózní jednání.
Gaza je pro Izrael věčnou záminkou k tomu, aby se nezapojil do seriózních jednání. Netanjahu to dělá opakovaně, ukazuje na Gazu a říká: „Proč se budu vzdávat nějakého území, když se změní v teroristické doupě ovládané Hamásem?“
Těžko si lze představit seriózní politická jednání, při nichž jedna strana vyzývá ke zničení té druhé. Jsou to stále cíle Hamásu?
Evropská unie a Spojené státy označují Hamás za teroristickou organizaci už léta. V průběhu své krátké historie se dopouštěl morálně odporných činů všeho druhu i naprostých zvěrstev. Je zde také silný antisemitský tón, o tom není pochyb. V jejich diskurzu můžeme najít celou řadu tropů o Židech a proti Židům, které jsou jasně antisemitské a velmi nebezpečné.
Původně měl Hamás značně maximalistický program, který celkem explicitně vyzýval ke zničení Izraele. Ale od toho se posunul, vyslal nespočet signálů, že je připravený existenci Izraele uznat, alespoň implicitně. Druhá věc je samozřejmě ta, že Hamás může mluvit o zničení Izraele, ale nemá zdaleka takové schopnosti, aby to někdy dokázal. Je to do značné míry na rétorické úrovni. Tím samozřejmě neříkám, že nepředstavují hrozbu. Dokázali, že jsou pro Izrael značnou hrozbou, způsobili ohromné utrpení a teror mezi izraelským obyvatelstvem v tomto kole bojů, i v těch předchozích. Přesto je to nesrovnatelné s tím, co Izrael udělal Gaze. Je třeba si vážně uvědomit asymetrii v tomto konfliktu a to, že Hamás zdaleka není schopen jednat prostřednictvím těchto hrozeb. Je to malý pes, který hlasitě štěká. Izrael musí také jasněji uznat existenci Palestiny, práva Palestinců, a přestat mařit tvoření palestinského státu. A neměl by usilovat o vymazání palestinské identity.
BEZKONTAKTNÍ POLITIKA NIKAM NEVEDE
Vedl jste přímé rozhovory s Hamásem. Jaké to je mluvit s jeho lídry? Lze je brát vážně?
V Gaze jsem žil a pracoval více než dvacet let a pravidelně jsem se setkával s vůdci Hamásu nebo jen s jeho řadovými členy. Byly to stovky, ne-li tisíce rozhovorů, formálních i neformálních, pro výzkum nebo v rámci jednání, jejich zapojení do dialogů, a tak dále. Je to nacionalistické hnutí, se silným islamistickým příklonem. V zásadě se jedná o politického aktéra. Není to tak, že by se s Hamásem nedalo jednat kvůli tomu, že jeho příslušníci svou politiku zakládají na tom, co čtou v Koránu a rozhodují se podle božské inspirace. Odkazují se na náboženské Písmo a využívají ho pro své vlastní politické cíle a záměry. A když se na to podíváme blíž, jeden den to použijí a vyloží jedním způsobem a druhý den to udělají protichůdně, a takto se to neustále opakuje.
Evropská unie uplatňuje bezkontaktní politiku s Hamásem. Co si o tom myslíte?
To, že jsme se s tímto hnutím nepokusili navázat spolupráci, byla skutečně promarněná příležitost. Není to samozřejmě snadné rozhodnutí, protože Evropa nechce Hamásu poskytnout legitimitu. Ale existují způsoby, jak se angažovat, aniž bychom je zcela uznali. Tento maximalistický přístup, který jsme měli, včetně evropské bezkontaktní politiky, není užitečný. Jak jsem řekl, uvnitř hnutí jsou elementy, které se skutečně chtějí stát více politickou stranou a méně militantní organizací, a ty by měly být zmocněny. Aby se Hamás stal umírněným politickým aktérem, je třeba ho zapojit do politické diskuse.
A to je například jedna z výzev současné iniciativy prezidenta Bidena, tedy že Washington chce vše řídit přes Palestinskou autonomii. Posílení postavení Palestinské autonomie je dobrá věc, je třeba ji zapojit do pomoci s rekonstrukcí Gazy, ale nelze zcela ignorovat Hamás. Nemusíte na něj soustředit veškerou pozornost ani mu poskytnout veškeré uznání, které by si přál, ale je to nevyhnutelné. Ovládá Gazu a je třeba se angažovat.
Spojené státy zároveň vyjednávají s mnohem násilnějšími islamistickými, puristickými skupinami, jako je Taliban v Afghánistánu. Ty se dopouštějí mnohem větších zvěrstev a mají mnohem drakoničtější představu o tom, jak je třeba uspořádat společnost, oddělovat pohlaví a tak dále. Hamás se tomu ani zdaleka neblíží. Takže je tu zřejmý rozpor v postojích. Zdá se, že je to téměř záměrné, jako by Hamás byl využíván k tomu, aby se udržovalo rozdělení palestinských území, a také k tomu, aby se nevedla seriózní jednání s Palestinci.
Jak to myslíte?
Gaza je pro Izrael věčnou záminkou k tomu, aby se nezapojil do seriózních jednání. Netanjahu to dělá opakovaně, ukazuje na Gazu a říká: „Proč budu jednat s Palestinci, když jsou rozděleni? Proč se budu vzdávat nějakého území, když se změní v takové teroristické doupě ovládané Hamásem?“
Jak by mělo mezinárodní společenství jednat s Hamásem?
Myslím, že k úplné kapitulaci nikdy nedojde, to prostě není reálné, stejně jako u jakéhokoli nacionalistického hnutí. To prostě není konstruktivní způsob, jak s kýmkoli jednat. Hamás sám prokázal, že je schopen riskovat sebezničení, než aby se vzdal svých cílů, ideálů nebo zásad. Je třeba mu vyjít někde vstříc a poskytnout mu něco, co můžou prezentovat svým voličům jako důstojné východisko. Nemůžeme začít požadavkem odzbrojení, musí to být proces, v jehož rámci bude tato organizace postupně snižovat své vojenské kapacity výměnou za určité záruky. Je důležité si uvědomit, že Hamás používá vojenské prostředky k prosazování politických cílů. Právě tak se někdy v historii projevovala nacionalistická a iredentistická hnutí.
OBRÁNCI JERUZALÉMA
Jak se podle vás Palestinci dívají na Hamás?
Hamás je velké, populární a dobře organizované hnutí, které nepodporuje většina Palestinců, ale široká vrstva. Existuje již více než tři desetiletí. Je jedinou skutečnou palestinskou politickou silou, která má pravidelné primární volby, jež jsou vnitřně demokratické, a to v míře srovnatelné s některými západními politickými stranami.
Existuje mnoho důvodů, proč si Hamás získal popularitu a proč si ji udržuje, a ty důvody se během doby mění. Hodně ze své popularity ztratil poté, co převzal kontrolu nad Gazou, a když si pak lidé uvědomili, že ji nebyl schopen skutečně spravovat a poskytovat Palestincům služby. Chyběl mu základní funkční politický program či koncept budování a řízení státu. A to platí pro islamistická hnutí obecně. Ale v tomto konkrétním případě blokáda Gazy skutečně působila proti nim. Přesto jim též poskytla záminku. Hodně Palestinců věří, že Hamás nikdy nedostal šanci řádně vládnout. To je vlastně do značné míry linie hnutí. Bez ohledu na to je faktem, že v mnoha ohledech selhal a z dlouhodobého hlediska je jeho popularita stále nižší.
Byla v tomto kontextu poslední eskalace překvapivá?
Ano, při této nedávné konfrontaci udělali něco, co bylo velmi nečekané a co se v mnoha ohledech vymykalo tomu, o co se pokoušeli v minulosti. Byla to reakce na izraelské excesy a represe Palestinců v Jeruzalémě. Skutečně se jim podařilo katalyzovat, vykrystalizovat ohromnou frustraci, která se už léta hromadila nejen mezi Palestinci, ale řekl bych, že i v muslimském světě. Neustále se říkalo, že muslimský svět nikdy nedovolí Izraeli, aby ohrozil status quo ohledně areálu al-Aksá, a Hamás jaksi dokázal, že existovala hranice toho, co Izrael směl udělat.
Jde o náboženství?
Nejedná se o náboženský konflikt, nebo alespoň ne čistě náboženský. Ale v Jeruzalémě je komplex al-Aksá neboli Chrámové hory zjevně extrémně politicky zatížený a je naprosto ústředním bodem konfliktu, a tam se politika a náboženství překrývají. V posledních letech, zejména za Trumpovy administrativy, zde dochází k obrovskému napětí, kdy osadnické skupiny ohrožují status quo v souvislosti s politikou zvyšování izraelské kontroly nad touto oblastí. A Hamás byl tím, kdo na to skutečně reagoval.
Co se týká Palestinské autonomie na Západním břehu Jordánu, posílila Hamás její nečinnost?
Prokázala se politická obratnost Hamásu. Jsou nejobratnějším politickým aktérem na palestinské scéně, o tom není pochyb. To, jak zaujal postavení „obránců Jeruzaléma“ je důvodem, proč jsme byli svědky palestinských protestů všude, i mezi palestinskými občany Izraele. Protože se s tím ztotožňují. Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás byl vnímán jako bezmocný, protože na rozdíl od Hamásu se Organizace pro osvobození Palestiny a Fatáh před mnoha lety zavázaly k nenásilným formám odporu. Jakkoli pak hledaly podporu na diplomatických fórech, nevyvolaly žádnou reakci mezinárodních mocností, zejména Spojených států nebo Evropské unie. A tak to v mnoha ohledech posílilo metody Hamásu – uchýlit se k násilí, aby tomu byla skutečně učiněna přítrž, nebo alespoň vytyčit červenou linii a přitáhnout k ní pozornost. Toto poselství, že věcí lze dosáhnout pouze silou, je velmi, velmi negativním poselstvím.
Co konkrétního by se podle vás nyní mělo odehrát, aby mohl být nastartován mírový proces?
Pro mě je to zjevné a mám velmi konkrétní návrhy. Jediný způsob, jak najít řešení přijatelné pro Izraelce i Palestince, je vnitropalestinské smíření a sjednocení Západního břehu Jordánu a Gazy pod nějakou formou vlády národní jednoty. A aby se do Gazy vrátila autorita, která bude reprezentovat většinu palestinských frakcí. To by umožnilo smysluplná a životaschopná jednání o ukončení konfliktu.
A samozřejmě sjednocený Západní břeh s Gazou se stává podmínkou i pro řešení v podobě dvou států. V opačném případě směřujeme tam, kam směřujeme nyní, což je v nejlepším případě řešení tří států nebo pravděpodobněji to, čemu říkám státeček Gaza. Vytváří ho především Izrael, ale také spoluúčast mezinárodního společenství, kdy Izrael neustále rozšiřuje osady na Západním břehu a oblasti pod svou kontrolou, vytlačuje Palestince a jako v Trumpově plánu zcela znemožňuje jakýkoli smysluplný pocit suverenity na Západním břehu. To Palestince tlačí směrem ke Gaze a vytváří tam jakési zdání státu. To je ten druh realistického čtení skutečných tendencí na místě mimo rétoriku. Pokud se tedy nebudeme vážně a smysluplně angažovat v otázce Gazy, v otázce uzavření Gazy a ve sjednocení Palestiny, tak tam skončíme.
