Ještě před pár dny šlo o ostrov stability v regionu. Od konce minulého týdne se Kazachstán v důsledku skokového zdvojnásobení ceny plynu ponořil do nepokojů. Ty si vyžádaly desítky mrtvých a tisíce zraněných na straně protestujících a zatím deset potvrzených obětí v řadách provládních složek. Situaci může uklidnit vůbec první nasazení mírotvorců v podobě Ruskem vedené Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.
Současné protesty svým rozsahem, rychlostí šíření i intenzitou zarazily patrně všechny zúčastněné – domácí vládnoucí a silové složky, zahraniční pozorovatele a velice pravděpodobně i samy protestující. Za více než třicet let existence moderního Kazachstánu v něm byly poměry i v porovnání s ostatními postsovětskými republikami střední Asie velmi stabilní, bez revolucí nebo vážnějších vnitrostátních nebo zahraničních konfliktů.
Nyní jde o první zemi, do které své síly ve snaze o uklidnění situace vysílá Ruskem vedená vojenská Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, jejímiž členy jsou kromě Kazachstánu a Ruska ještě Arménie, Bělorusko, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Oznámil to v noci na čtvrtek na sociální síti Facebook arménský premiér Nikola Pašinjan, který aktuálně organizaci předsedá. Kromě toho, že Rusko do země ve čtvrtek ráno vypravilo výsadkáře, zatím není jasné, jak bude mise konkrétně vypadat ani které státy se jí zúčastní.
„Desítky útočníků byly zneškodněny. Nyní probíhá jejich identifikace,“ prohlásila Azirbek. Přesto zatím není jasné, zda se podaří protesty s nasazením vojáků, policie i zahraničních sil opravdu potlačit. Jisté je, že jak samotnému režimu, tak sousednímu Rusku jde dnes o hodně.
Ve prospěch Ukrajiny?
Demonstrace se na začátku týdne rozšířily ze západokazašského města Žanaozen, které je centrem těžby ropy v Kaspickém moři. Nejrozsáhlejší a nejnásilnější byly naopak na východě – v největším městě Almaty. Kromě toho zachvátily nepokoje prakticky celou zemi, která je největší v regionu a přes pouhých 17 milionů obyvatel dosahuje rozlohy dvou třetin Evropské unie. Bezprecedentní reakce Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti může souviset s probíhajícími jednáními mezi Ruskem a zeměmi NATO ohledně osudu Ukrajiny. Podle Alexandra Baunova z moskevského centra Carnegie je nyní Rusko v situaci, kdy musí dokázat manévrováním na dvou frontách své opravdové kapacity.
„Máš-li velmocenské ambice, musíš nám ukázat, jak umíš zvládnout boj na více frontách. Kazachstán nyní otestuje opravdové kapacity Ruska v disciplíně, ve které mnozí jiní selhali. Bude to pro něj rušivé a může to vést k vystřízlivění,“ zamýšlí se Baunov nad tím, jak mohou nepokoje ovlivnit ruskou snahu zvrátit dlouhodobý posun Ukrajiny na Západ.
Čtěte také: Jsme ochotní jít do války kvůli Ukrajině? Rozhodnout se musíme teď
Přesto, že aktuální souběh událostí kolem Ukrajiny a Kazachstánu může vést ke konspiračnímu myšlení, nic v tuto chvíli nenapovídá tomu, že by situace mohla být rozehrávána zvnějšku. Demonstrace se rozhořely v důsledku vládního zrušení stropu ceny zkapalněného ropného plynu (LPG). Ta následně vyskočila během krátké chvíle na dvojnásobek.
V posledních letech přitom začala mezi kazašskými motoristy v důsledku nízké ceny plynu růst popularita přestaveb pohonu automobilů z benzínových právě na LPG. Zatímco litr benzínu v Kazachstánu vyjde na 9–11 korun v závislosti na situaci na trhu, cena litru LPG byla pevně stanovena na tři koruny. Oznámení o zrušení garantované ceny vedlo k demonstracím, které rychle přešly od ekonomických požadavků k politickým. Nejvýznamnějším z nich je ukončení prezidentského systému, který je spojen s klanem bývalého prezidenta Nazarbajeva, a nahrazení jej systémem parlamentním.
Dost bylo Nazarbajeva
Dvacet osm let po rozpadu Sovětského svazu se moc v Kazachstánu soustředila v rukou autokratického prezidenta Nursultana Nazarbajeva, který prezidentskou funkcí navázal na roli prvního tajemníka Nejvyššího sovětu Komunistické strany Kazachstánu. I když byly všechny volby od rozpadu Sovětského svazu označovány zahraničními pozorovateli za zmanipulované, Nazarbajev si téměř vždy připsal výsledek nad 90 procent a bez problémů zůstal u moci až do roku 2019. Tehdy si vybral svého nástupce a dnešního prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva.
Faktický vliv v zemi si ale Nazarbajev udržel i po odchodu z funkce prostřednictvím dcery Darigy, která je od března 2019 předsedkyní horní komory kazašského parlamentu.
O nesouhlasu s více než třicetiletým sevřením země v rukou Nazarbajeva a jeho klanu i s jeho přetrvávajícím kultem osobnosti vypovídaly během posledních dní například videa svržených soch Nazarbajeva, kterých jsou po celé zemi stále stovky.
Neco se chysta se sochou Nazarbajeva:) https://t.co/MVNl6tD8P7
— Jakub Ježek (@JakubJeek8) January 5, 2022
Právě na nespokojenost s přetrvávajícím kultem Nazarbajeva, po kterém se jmenuje i hlavní město Nur-Sultan, reagoval prezident Tokajev, když ve středu Nazarbajeva odstranil z pozice hlavy Bezpečnostní rady země a jeho synovce odvolal z rady dohlížející na tajné služby.
Nikdo neví, co se děje
I přes určité politické uvolnění po odchodu Nazarbajeva v roce 2019 v zemi dodnes prakticky neexistují nezávislá média, což v kombinaci s dlouhodobou manipulací voleb vede k situaci, v níž není příliš cest jak ventilovat nespokojenost lidí. Stejně tak byly v minulosti většinou násilně potlačovány i protesty, které se za celých třicet let domohly jen velmi omezených ústupků vlády.
V posledních deseti letech se odehrálo několik protestních vln v návaznosti na konkrétní domácí problémy. Největší proběhly v roce 2011 ve městě Žanaozen na západě země u Kaspického moře, kde pracující na tamních ropných polích stávkovali za vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky. Protesty přerostly ve srážky s bezpečnostními silami, které si vyžádaly životy čtrnácti stávkujících. V souvislosti s těmito událostmi stojí za připomenutí, že s následným uklidněním nálad rozhořčené veřejnosti v důsledku policejních vražd Nazarbajevovi pomáhal bývalý britský předseda Tonny Blair.
V roce 2016 se nakrátko zemí prohnaly demonstrace proti reformě zákona o vlastnictví půdy, kterou protestující interpretovali jako začátek prodeje země Číně. Nakonec v letech 2018–2020 přišla vlna protestů proti korupci, autoritářství a čínskému vlivu, odstartovaná smrtí pěti dětí při požáru v hlavním městě. V ní si demonstranti vymohli některé dílčí ústupky v podobě reforem, zvýšení sociálních transferů a propouštění několika politických vězňů.
Odstoupení prezidenta Nazarbajeva v roce 2019 a jeho slova o „nutnosti předat vedení země mladším“ byly interpretovány jako součást těchto událostí. Všechny tři popsané protestní vlny svým rozsahem ani intenzitou zdaleka nedosáhly rozměrů současných nepokojů.
Sledujte naši reportáž o vlivu Číny ve Střední Asii:
Islamisté, bandité a západní vliv
Protesty zatím nemají mezinárodní rozměr ani v požadavcích a profilaci protestujících, ani v interpretaci domácích vládnoucích sfér. Prezident Tokajev se zatím omezil na to, že demonstranti jsou vycvičení v zahraničí, nicméně nedodal už, kdo konkrétně by podle něj měl tahat za nitky.
Mezinárodní rozměr protestům tak v současnosti dodávají hlavně prohlášení zahraničních provládních a mediálních kruhů, a to jak těch v ruské sféře vlivu, tak na Západě. Ruská polooficiální sféra mluví o zahraniční akci řízené z Ukrajiny nebo o snaze Západu o „Velkou plynovou loupež“. V euroatlantickém prostoru nejsou vzácné mediální vzkazy o drolící se postsovětské vlivové sféře nebo interpretace protestů jako protiruských, či dokonce až prozápadních.
Ve skutečnosti Kazachstán uplatňoval širokou zahraniční politiku. Přes silné ekonomické a kulturní vazby na Rusko je důležitým spojencem Číny a Turecka, ale i Západu prostřednictvím společných podniků v zemi i vzájemného obchodu. S USA ho pak pojí společný zájem ve válce proti terorismu.
Kazachtán se v minulosti nebál ani krotit separatistické tendence ruské menšiny na severu země (etničtí Rusové tvoří jednu pětinu obyvatel Kazachstánu) a v současné době probíhá postupný přechod od užívání cyrilice k latince. To je mimo jiné považováno za důsledek západního, a zejména pak tureckého kulturního vlivu.
Na rozdíl od jiných postsovětských států v regionu, především Uzbekistánu a Tádžikistánu, byl v Kazachstánu vliv islamistů naprosto zanedbatelný. Jejich aktivita se omezila na jednotlivce, kteří odešli do zahraničí, aby se přidali k tamním konfliktům. Že by se v chaosu v případě eskalace nepokojů nějací nemohli vynořit, se vyloučit nedá, ale v současnosti nepředstavují relevantní hrozbu.
Z pohledu bezpečnostních složek mohou vetší riziko představovat místní kruhy organizovaného zločinu a zejména případní dezertéři z bezpečnostních složek. Ve středu 5. ledna už došlo k plenění policejních stanic a obchodů se zbraněmi, odzbrojování vojáku a byly zdokumentovány přestřelky mezi demonstranty a bezpečnostními silami. Se zraněnými a patrně i mrtvými na obou stranách. Ochota ke stupňování násilí na obou stranách bude pro vývoj událostí jedním z nejzásadnějších faktorů, které ovlivní budoucí vývoj.
V samotném Kazachstánu se dosud neobjevuje snaha protesty zasazovat do zahraničněpolitického kontextu. To se může změnit s případnými prohlášeními ze Západu, amplifikujícímu politický rozměr demonstrací, a samozřejmě s případným zapojením Ruska nebo jeho dalších spojenců do konfliktu. Už teď se dá pravděpodobně říci, že pokud prezident Tokajev, respektive vládnoucí sféry odvozující svůj vliv od exprezidenta Nazarbajeva udrží moc, a to i částečnými ústupky demonstrantům, výsledkem bude spíše posílení vlivu Ruska v zemi než jeho pokles.
Sledujte také naši reportáž o vysychání Střední Asie:
